Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou

Proveďte kontrolu zdravotního stavu porostů ozimé pšenice nejpozději ve fázi BBCH 50–51 (začátek metání) a zkontrolujte aktuální napadení porostů chorobami a škůdci. Ze škůdců sledujte podle signalizace zejména vajíčka a larvy kohoutků, mšice a v oblastech, kde se škodlivě projevují larvy bejlomorky sedlové a plodomorek (pšeničné a plevové), také výskyty těchto škůdců.

Ozimá pšenice

Proveďte kontrolu zdravotního stavu porostů nejpozději ve fázi BBCH 50–51  (začátek metání) a zkontrolujte aktuální napadení porostů chorobami a škůdci.

Ze škůdců sledujte podle signalizace zejména vajíčka a larvy kohoutků, mšice a v oblastech, kde se škodlivě projevují larvy bejlomorky sedlové a plodomorek (pšeničné a plevové), také výskyty těchto škůdců. Aktuální je to zejména tam, kde se obilniny pěstují 2 a více let po sobě. Náchylné odrůdy pšenice včas ošetřete proti zjištěným chorobám či škůdcům některým z široké nabídky povolených přípravků.

Rez pšeničná – hnědá rzivost pšenice (Puccinia recondita f. sp. tritici), se pravidelně vyskytuje ve všech oblastech pěstování pšenice. Větší riziko šíření hrozí při teplém průběhu jara. Škodlivý je výskyt v době metání pšenice. Vyznačuje se velmi rychlým šířením v porostu. Mezihostitelem je zejména žluťucha (Thalictrum), avšak rez v našich podmínkách běžně přezimuje na napadených rostlinách jako mycelium uredosporového stadia v listech ozimů. Zvýšené nebezpečí vzniká u náchylných odrůd a při vysokých dávkách dusíku.

Rez plevová – žlutá rzivost pšenice (Puccinia striiformis) se vyskytuje v České republice v posledních letech formou epidemií, které jsou následkem kombinace překonání účinné rezistence odrůd novými agresivními rasami a příznivých povětrnostních podmínek pro šíření a rozvoj patogenu. Mezi faktory ovlivňující úroveň napadení porostu patří především geneticky podmíněná odolnost odrůdy, ale také úroveň výživy (husté, dobře vyhnojené porosty jsou citlivější), termín nástupu infekce a průběh počasí. Silnější výskyt rzi plevové, který byl v minulých letech, můžeme očekávat i v letošním roce. Mírná zima, chladné a vlhké podmínky na jaře podporují její časné výskyty. Po zjištění prvních symptomů napadení se doporučuje aplikace účinného fungicidu proti rzím (např. azoly a strobiluriny aj.). Proti rzi plevové většinou dobře působí stejné fungicidy jako na rez pšeničnou.

Ze škůdců mohou hospodářsky významnější poškození také působit kyjatka osenní, mšice střemchová, kyjatka travní a postupně se šířící z jihovýchodu mšice zhoubná. Hlavní škody vznikají ve fázi nalévání obilek, přitom má největší hospodářský význam kyjatka osenní, která z 90% saje přímo na klasech. Výše škod závisí na rozdělení populace mšic na rostlině, délce a hustotě osídlení mšicemi, stejně jako na potřísnění listů medovicí (následně kolonizované černěmi) na snížení fotosyntézy rostliny. Medovice také usnadňuje infekci některými patogeny, jako je braničnatka plevová nebo Fusarium spp. Bezprostřední škody spočívají především ve snížení hmotnosti tisíce zrn. Dalším aspektem při posuzování mšic je jejich význam jako přenašečů viru žluté zakrslosti ječmene. Při přezimování ve stadiu nymf či dospělců je třeba počítat s velmi časným rozšířením viru. Významně stoupá škodlivost mšic na obilí jako přenašečů virů zejména na podzim a částečně i na jaře. Přímé škody sáním v květnu a v červnu nejsou v posledních letech tak významné. Jako orientační kritické číslo pro cílenou ochranu lze brát v průměru u ozimé pšenice a ječmene 3 a více mšic na 1 klas od konce květu do začátku tvorby obilek (BBCH 69–70), případně 60–80% podíl napadených klasů, zvláště trvají-li příhodné podmínky pro rozvoj mšic. Pro mšice sající pouze na listech byly určeny tyto prahové hodnoty: ozimá pšenice – 25 mšic a více/1 odnož ve fázi od počátku do konce květu; ječmen – 25 mšic na 30 % odnoží v době sloupkování. Tyto prahové hodnoty pro regulaci mšic platí pouze pro případ poškození rostlin sáním (ne přenosu viróz)!

Rez pšeničná – hnědá rzivost pšenice

Rez plevová – žlutá rzivost pšenice

Mšice kyjatka osenní

Ozimý ječmen

U citlivých odrůd sledujte výskyty chorob a proveďte včas ošetření proti síťové skvrnitosti ječmene (hnědá skvrnitost; Pyrenophora teres) a spále ječmene (rynchosporiové skvrnitosti; Rhynchosporium secalis), případně i proti hnědé rzivosti ječmene (rez ječná; Puccinia hordei).

Jarní ječmen

U citlivých odrůd se do konce sloupkování zaměřte na sledování a případné ošetření padlí ječmene (Blumeria graminis) a v pozdějších fázích i na síťovitou skvrnitost ječmene (hnědá skvrnitost; Pyrenophora teres), spálu ječmene (rynchosporiová skvrnitost; Rhynchosporium secalis) a hnědou rzivost ječmene (rez ječná; Puccinia hordei). Lokálně se může vyskytovat i tmavohnědá skvrnitost ječmene (ramuláriová skvrnitost; Ramularia collo-cygni), která způsobuje postupné žloutnutí až hnědnutí (černání) listů směrem od špičky.

Nepříznivý vliv na výskyt chorob v jarním ječmeni mají porosty ozimého ječmene v blízkém sousedství, protože jsou zdrojem silné infekce na jaře. Je zde mnohem vyšší riziko výskytu listových chorob, a také včasnost a síla epidemie bývá vyšší.

Za teplého počasí mohou na jarním ječmeni ohniskově škodit i kohoutci, vrtalka ječná a mšice.

U odrůd náchylných k poléhání neopomeňte zvýšit odolnost proti poléhání aplikací růstových regulátorů. Dávka a účinnost růstových regulátorů se řídí podle odrůdy, vývojové fáze, fungicidu a teploty v době aplikace. Trinexapac-ethyl lze aplikovat i v ranějších růstových fázích. Přípravky s účinnou látkou ethephon lze použít i později, ale není účelné je aplikovat současně se strobiluriny, které omezují zkrácení, naopak některé azoly (viz řepka, mák) zkrácení podporují. Regulátory růstu působí v rostlině efektivně jen velmi krátkou dobu (ethephon jen několik dní) a jejich účinek na zkrácení a zpevnění stébla se projevuje pouze na pletiva (internodia), která právě přirůstají. Nejvyšší účinnosti proti poléhání je proto dosahováno při aplikacích ke konci sloupkování až začátku metání. Avšak v důsledku vyšších teplot, suššího počasí i vyšší citlivosti plodiny (především u ethephonu) se může projevit i negativní vliv na výnos. Relativně nejlepšího kompromisu při dosažení vysoké účinnosti na omezení poléhání a minimalizaci negativních projevů je dosahováno systémem dělených aplikací morforegulátorů, kdy se využívá aplikace v T1 – začátek sloupkování a T2 – konec sloupkování až začátek metání. Se zvyšujícím se rizikem poléhání by měl být více akcentován druhý termín ošetření. Dělené aplikace jsou proto obecně vhodnější především tam, kde lze obtížně odhadnout úroveň poléhání.

Síťovitá skvrnitost ječmene (hnědá skvrnitost; Pyrenophora teres) – silnější výskyty jsou pozorovány zejména u odrůd, které jsou rezistentní vůči padlí a v chladnějších a vlhčích letech. Také vyšší dávky dusíkatých hnojiv podporují větší napadení ječmene. Choroba vytváří hnědé síťovité nebo eliptické skvrny. Značné ztráty může způsobit pokud dojde k silnému rozšíření těchto skvrn od fáze sloupkování až do konce vegetace. Fungicidy je vhodné aplikovat při výskytu epidemie ve druhé polovině vegetační doby. Mezi registrovanými odrůdami jsou určité rozdíly v odolnosti, žádná z nich však není plně rezistentní.

Tmavohnědá skvrnitost ječmene (ramuláriová skvrnitost; Ramularia collo-cygni) je houbová choroba, která způsobuje postupné žloutnutí až hnědnutí (černání) listů směrem od špičky. Napadá nejen listy, ale i listové pochvy, stébla, pluchy a osiny. Ojediněle se mohou objevit časně na jaře na prvních listech dvě velké hnědé skvrny připomínající písmeno „H“ obklopené žlutými dvůrky. Pozdní příznaky napadení se objevují ve druhé polovině vegetace nebo od metání, až ke konci vegetační doby. Již během několika dnů jsou napadené rostlinné orgány posety velkým množstvím malých skvrnek, takže vypadají jako „postříkané čokoládou“. Při pečlivém pozorování lze u jednotlivých skvrn rozpoznat tmavé středy. Průběh napadení může být velmi rychlý a během několika dnů dokáže zcela zlikvidovat zelenou plochu listů. Zatím nejsou v sortimentu žádné odolné odrůdy. Dobrý účinek na ramuláriovou skvrnitost mají kombinované fungicidy použité proti ostatním listovým chorobám, zejména při pozdější aplikaci ve fázi naduření listové pochvy (BBCH 45–49).

Stručný klíč k vizuálnímu rozlišení nekrotických skvrn na listech ječmene uvádí Balt (2005): 1. Žlutý okraj obklopuje světle hnědou nekrózu – Hnědá skvrnitost: • spot typ – tmavě hnědé elipsoidní skvrny; • net typ – síťování je tvořeno úzkými tmavě hnědými podélnými a příčnými liniemi; • žádný rozdíl mezi spodní a vrchní stranou listu. – Ramularia collo-cygni: • na vrchní straně listu jsou skvrny tmavší než na spodní; skvrny jsou 1–4 mm velké (při intenzivním napadení i menší), tmavé, téměř černé centrum se světle hnědým okrajem; později stříbřitý lesk na spodní straně. 2. Nekróza bez žlutého okraje, skvrna je tmavě hnědá až černá – raná Ramularia collo-cygni: • malé skvrnky (1 mm) a nekrózy se zvětšují. – nekrózy po padlí, pylu či způsobené slunečním zářením: • dle náchylnosti odrůd – nekrózy zůstávají stejně velké.

Síťovitá skvrnitost ječmene – hnědá skvrnitost, primární infekce

Tmavohnědá skvrnitost ječmene – ramuláriová skvrnitost

Oves

V oblastech, kde jsou obilky i celé laty ovsa pravidelně poškozovány třásněnkami a druhou generací bzunky ječné, je v době metání nutná ochrana některým pyretroidem: Decis Mega, Karate se Zeon technologií 5 CS. Proti bzunce ječné je třeba ošetření po 10 dnech opakovat. Práh škodlivosti je 10 % napadených obilek.

Bzunkou poškozené laty ovsa

Laty ovsa poškozené třásněnkami

Fuzariózy (růžovění) klasů nejen u pšenice

Při zjednodušených osevních postupech se zastoupením kukuřice, pšenice a malého počtu dalších plodin kombinované s redukovaným zpracováním půdy a vysokými dávkami dusíku narůstá u obilnin i škodlivost fuzarióz (Fusarium culmorum, F. graminearum, Microdochium nivale aj.). Věnujte jim pozornost u potravinářské pšenice, a také u žita a sladovnického ječmene.

Časné napadení ještě zelených klasů může způsobit zbělení jednotlivých klásků (částečnou hluchost klasů). Klásky jsou později narůžovělé až lososově červené. Microdochium nivale tvoří často na pluchách světlé eliptické skvrny s hnědými okraji. Po předchozím napadení jinými houbami (padlí) se mohou příznaky projevovat i v podobě zažloutlých skvrn a mohou být zaměnitelné s jinými houbami (Ascochyta spp., Septoria nodorum). Zejména u pšenice mohou fuzariózy způsobit sklizňové ztráty 10 i více %. Silnější napadení může ovlivnit i kvalitu mouky (roztékavost chleba, obsah mykotoxinů). Hostitelskými rostlinami mohou být všechny druhy obilnin (především pšenice), kukuřice (kromě F. nivale – Monographella nivalis) i četné trávy.

Zdrojem infekce je přežívající mycelium, plodnice a spory na rostlinných zbytcích v půdě, a také napadené osivo. Hlavním zdrojem infekce jsou zbytky napadených rostlin, především všechny druhy obilnin, zvláště pak zbytky kukuřice. Spory se pomocí vzdušných proudů dostávají na báze stébel či přímo na klasy, které infikují. Klasy jsou k infekcím nejcitlivější ve stadiu otevírání pochev a v květu.

Riziko výskytu zvyšují: vlhký ročník (deště 14 dnů před metáním a hlavně během kvetení), krátkostébelné odrůdy, nevhodné zkracování stébla regulátory růstu a nedostatečně zapravené posklizňové zbytky (sláma). Prodlouží-li se doba dozrávání (aplikací dusíku, strobilurinů aj.), podpoří se i podmínky pro infekci.

Ochrana nepřímá: zdravé mořené osivo, podpora rozkladu rostlinných zbytků, pečlivý úklid slámy, uvážlivé používání regulátorů růstu (zkracování stébla), volba méně náchylných odrůd, střídání plodin (napadení může podporovat také hrách), dostatečné hnojení draslem. Nepoužívat silně napadené osivo nebo partie se sníženou energií klíčivosti.

Spolehlivá, rentabilní chemická ochrana nenídosud k dispozici. Účinek ošetření velkou měrou velice závisí na termínu aplikace. Uspokojivého účinku je možné dosáhnout, pokud se termín aplikace víceméně shoduje s termínem kvetení pšenice (BBCH 61–69) s dobou infekce fuzárii. Problém spočívá ve správném odhadnutí rizika infekce – aplikace fungicidů by měla být orientována na aktuální infekční podmínky. Vzhledem k dočasnému kurativnímu a preventivnímu účinku fungicidů nepřináší příliš časné a ani příliš pozdní ošetření žádoucí výsledky. Příliš časné ošetření navíc skrývá ještě riziko, že jsou ošetřením rovněž zasaženi a eliminováni přirození konkurenti a fuzária se mohou lépe šířit. Podobný efekt lze pozorovat i při pozdním ošetření strobiluriny. Chemická ochrana se provádí preventivně při počátku kvetení. Výskyt fuzarióz podporují teploty od 18 do 20 °C a alespoň 5 mm srážek. Při dodržení ochranné lhůty je možno vhodné fungicidy aplikovat i do květu. Zatím nejsou známé odolné odrůdy.

Fuzariózy klasů pšenice

Ozimá řepka

Krytonosec šešulový – přezimující brouci se stěhují na řepková pole před květem, vyžírají jamky do stonků a dírkují listy. Samičky kladou vajíčka do mladých šešulí vždy po jednom vajíčku, larvy vyžírají semena.Ošetření se signalizuje při zjištění prvních brouků v porostu a ošetření se doporučuje při výskytu 1 brouka v průměru na 1 rostlinu od fáze žlutého poupěte do konce květu (BBCH 60–69). Ale prakticky významnější škody nebyly zaznamenány. Cílená chemická ochrana se proto většinou neprovádí, neboť výskyty krytonosce šešulového potlačují opatření a aplikace cílené proti jiným hmyzím škůdcům.

Větší škody však působí bejlomorka kapustová. Její výskyty jsou značně závislé na průběhu počasí (teplota půdy, zamokření) a samotná chemická ochrana není schopná tohoto škůdce trvale z porostů odstranit. Na ozimé řepce většinou škodí 1. generace, ale v příznivých letech pro její vývoj může škodit i mnohem početnější 2. generace. Stejně jako blýskáček řepkový je i bejlomorka oligofágním škůdcem a zejména v pozdějších generacích se vyskytuje i na dalších brukvovitých rostlinách (2. a 3. generace i na jarní řepce), kde se může nerušeně namnožit. Vzhledem k tomu, že dospělci bejlomorek jsou špatní letci, je důležitá časová i prostorová izolace (nad 500 m) nově zakládaných porostů řepky od ploch, kde byla řepka pěstována v posledních třech letech, protože mnoho kukel vydrží v půdě dlouhou dobu (1–5 let). Teploty do 15 °C výrazně omezují škodlivost, naopak tropické teploty (okolo 30 °C) a sucho výrazně poškození zvyšují.

Přirozenými nepřáteli jsou zejména blanokřídlí parazitoidi. Omezit škodlivost bejlomorky je dosti obtížné. Z agrotechnických opatření je v případě silného napadení šešulí významná hluboká orba pozemků po sklizni řepky, která řeší i přeležení kukel bejlomorek v půdě. Aby se zamezilo namnožení více generací bejlomorky v jednom vegetačním období, neměla by se v podnicích s větší koncetrací ozimé řepky pěstovat jarní řepka.

Larvičky bejlomorek žijí uvnitř šešulí, které se deformují a před dozráním předčasně pukají. Uvnitř šešulí mohou účinkovat pouze hloubkově nebo systémově působící insekticidy. Dospělé mušky bejlomorek účinně zasáhnout v porostu kontaktními insekticidy (před nakladením vajíček do šešulí) je také velmi obtížné. V době aplikace ráno a v podvečer se zpravidla ukrývají hluboko uvnitř porostu. Aktivní jsou zejména v poledních hodinách, kdy se páří a samičky kladou vajíčka do šešulí a vzhledem k letu včel a vysokým teplotám se v tuto dobu insekticidy zpravidla nedoporučuje aplikovat. Při chemické ochraně se proto obvykle využívá kombinací různých přípravků s rozdílným mechanizmem účinku.

Ošetření proti bejlomorce kapustové případně i krytonosci šešulovému je možno provádět podle signalizace. Práh škodlivosti je u bejlomorky 1 samička na  květenství od fáze žlutého poupěte do konce květu. Obtížně se zjišťuje vzhledem k možné záměně s mnoha dalšími druhy podobného hmyzu. Škůdce se zjišťuje v porostu nejlépe při teplotách nad 15 °C (v období mezi 11. až 15. hodinou v teplých slunečných a bezvětrných dnech) od fáze plného květu do konce dokvétání porostu. Mörickeho misky umístěné v zóně květů jsou atraktivní zejména pro kladoucí samičky a dávají tak lepší přehled o škodlivosti bejlomorky. Rozdíl v účinnosti v době plného květu a v době odkvétání je závislý hlavně na typu insekticidu, průběhu teplot a náletu bejlomorky.

Při pravidelném škodlivém výskytu bejlomorky v regionu se doporučuje preventivní ošetření stimulátory růstu na bázi nitrofenolátů (Atonik, Agrostim Nitrofenol, N-Fenol Mix aj.) nejpozději při na začátku květu (BBCH 61–63). Později je vhodnější kombinovat tyto látky s insekticidy. Ke konci kvetení je ošetření nitrofenoláty již neúčelné. Nitrofenoláty nejsou insekticidy, zpevní šešule během jejich růstu a pozitivně ovlivňují metabolizmus rostlin.

První ošetření se provádí při začátku květu pyretroidy a druhé ošetření při dokvétání porostu neonikotinoidy. Dávka vody by měla být min. 300 l/ha a u Mospilanu 20 SP, především za suchého počasí, přidejte penetrant, např. Spartan v 0,1% koncentraci pro rychlejší příjem a vyšší účinnost. První generaci bejlomorky kapustové v řepce může rovněž omezit i ošetření porostu insekticidy proti stonkovým krytonoscům a blýskáčku řepkovému.

Při ochraně je třeba dbát na ochranu včel – aplikace přípravku spolu s jiným přípravkem nebo látkou, aniž by tato společná aplikace byla doporučena v návodu na použití, je posuzována jako aplikace přípravku nebezpečného nebo zvlášť nebezpečného pro včely! Účinnost ochrany je možno ověřit podle počtu poškozených šešulí.

Larvičky bejlomorky kapustové na řepce

Jarní řepka a hořčice

Porosty se podle potřeby i vícekrát ošetří proti nalétávajícím blýskáčkům – kritické číslo je 1 blýskáček na 1 květenství. Postřik se provádí krátce před květem (BBCH 55–57), v době dozrávání poupat, kdy je škodlivost blýskáčka největší, některým pyretroidem. V oblastech s potenciálním výskytem blýskáčků rezistentních vůči pyretroidům lze použít neonikotinoidy. V době plného kvetení už ošetření neprovádět. Při použití pyretroidů je potřeba dodržet teplotu při aplikaci do 20 °C, účinná látka se při vyšších teplotách nadměrně vypařuje.

Ošetření proti pilatce řepkové v případě jejího výskytu proveďte některýn z povolených přípravků.

Poškození hořčice blýskáčky

Mák

V oblastech, kde se s nárůstem osetých ploch rozšířila škodlivost houbových chorob, sledujte napadení porostů pleosporovou hnědou skvrnitostí máku (helminthosporiová nekróza) a plísní máku. Obě choroby se mohou přenášet infikovaným osivem.

Pleosporová hnědá skvrnitost máku (Pleospora papaveracea) u vzcházejících rostlin máku způsobuje padání klíčních rostlin a případně zaškrcování kořenového krčku. Na starších rostlinách se většinou projevuje až v průběhu kvetení, kdy se na listech tvoří tmavohnědé skvrny a na obvodu stonku jsou rozeznatelné modročerné pásky. Listy při silnějším napadení postupně uvadají a zasychají. Při teplém průběhu počasí může dojít k velice rychlému napadení a poškození porostu. Časně infikované makovice zůstávají zakrnělé. Později infikované makovice jsou prorostlé šedavým myceliem, které povléká semena a vytváří husté chuchvalce. Napadená semena jsou malá a zprohýbaná. Mezi preventivní opatření patří: nevysévat mák na pozemky s těžkou slévavou půdou, provádět včasné a kvalitní zapravení posklizňových zbytků a dodržovat odstup v osevním postupu min. 4–6 let. Fungicidní ošetření napadeného porostu se doporučuje přípravky: Caramba, Discus, Propulse, Prosaro 250 EC na počátku kvetení, aby nedošlo k napadení makovic. Lze použít i biopreparát Polyversum.

V některých oblastech mohou na máku škodit také mšice maková, krytonosec makovicový, bejlomorka maková a ploštice. V případě potřeby lze aplikovat některý z povolených pyretroidů nebo neonikotinoidy, případně i Proteus 110 OD, Pirimor 50 WG.

Pleosporová hnědá skvrnitost máku

Krytonosec makovicový

Larvy krytonosce makovicového

Slunečnice

Z chorob slunečnici nejčastěji napadá bílá hniloba slunečnice (hlízenka obecná; Sclerotinia sclerotiorum), která poškozuje kořen a lodyhu podobně jako u řepky. Napadení závisí na množství sklerocií v půdě a na průběhu počasí. Nejsou vypracovány prognostické modely. Je třeba se řídit tím, zda byly pěstovány předplodiny, které tento patogen napadá a jaké bylo jejich napadení. Z hlediska ochrany je důležitá skutečnost, že S. sclerotiorum nevytváří na napadených rostlinách žádné spory, kterými by se během vegetace šířila na další rostliny. Patogen se šíří jen myceliem vyrůstajícím ze sklerocií. Toto napadá podzemní části rostlin nebo mycelium prorůstá v povrchových vrstvách půdy z napadené rostliny na sousední rostliny. Spory se tvoří pouze v plodničkách vyrůstajících ze sklerocií, která přežívají blízko povrchu půdy z předcházejících let. Ochranná opatření jsou obdobná jako u řepky – snížení výskytu sklerocií v půdě zejména pravidelnou orbou, vhodným osevním postupem. Požadovaný odstup 6 let při pěstování hostitelských rostlin (řepka, mák, bob, hrách, aj.) lze často jen obtížně dodržet. Z dalších opatření jsou významná: použití zdravého osiva bez příměsi sklerocií, nevysévat předčasně do studené půdy, optimální hustota porostu, pěstování odolnějších hybridů, hubení plevelů, vyrovnaná výživa a aplikace podle biopreparátů: Contans WG, Polyversum, Serenade ASO.

Šedá plísňovitost slunečnice (plíseň šedá; Botryotinia fuckeliana), je polyfágní patogen, který napadá nejprve listy a následně i květní lůžka slunečnice. V suchých letech jsou škody zanedbatelné, avšak ve vlhkých letech či nevhodných polohách mohou být květní lůžka výrazně poškozena. Vzhledem k tomu, že se jedná o všudypřítomného saprofága, který se velmi rychle šíří, nelze zdroj infekce účinně eliminovat. Ochrana hlavně spočívá v dodržení optimální hustoty porostu, udržení nezaplevelených porostů, harmonickou výživu (nepřehnojovat dusíkem), použití zdravého osiva odolnějších hybridů. Na rizikových lokalitách se chemická ochrana porostů provádí současně s ochranou proti ostatním houbovým chorobám ve třech fázích vývoje: 4. až 6. list (BBCH 14–16), plný květ (BBCH 65) a případně do konce květu (BBCH 69) povolenými přípravky. Preventivně lze podle metodiky aplikovat biopreparáty: Polyversum, Serenade ASO, Xilon GR.

Plíseň slunečnice (Plasmopara halstedii) je potenciálně nebezpečným patogenem, a proto je zařazena mezi karanténní organizmy. V Evropě je již široce rozšířená. Karanténní status P. halstedii v EU, a tedy i v ČR, je založen na existenci mnoha patogenních ras omezeného zeměpisného rozšíření. Díky pěstování rezistentních hybridů zatím nezpůsobuje významné hospodářské škody, představuje však vážné potencionální riziko. Do nových oblastí se šíří osivem. Z infikované nažky zpravidla vzniká pouze latentní infekce. Během ní se patogen namnoží a zamořuje půdu. Pokud v dalším roce na daném pozemku vyrůstá slunečnice z výdrolu nebo po vysetí slunečnice i po několika letech, dochází k systémové infekci – rostlina zakrní, silně napadené rostliny dorostou výšky asi jen 20 až 30 cm. V současné době existuje celá řada ras, v Evropě je jich známo 13. Některé rasy překonaly rezistenci řady starších i nových hybridů slunečnice. Na rozdíl od příbuzných chorob houba přežívá v půdě oosporami (8 až 10 let) nebo se šíří infikovaným osivem, v němž přežívá oosporami a myceliem. Opatření k omezení šíření patogena: vysévat buď osivo pocházející z oblastí prostých původce choroby, nebo mořené osivo hybridů deklarovaných jako odolné; na pozemku, kde byla pěstována slunečnice je v následujícím roce nutné hubit rostliny z výdrolu, nejlépe preemergentními herbicidy, a to i v případě, že se choroba nevyskytla (latentní infekce); vysévat hybridy deklarované jako odolné a v optimálním termínu setí. Z dalších opatření jsou významné pečlivé zaorání posklizňových zbytků a dodržení zásad střídání plodin (minimálně 5 let, optimálně 7 až 8 let). Fungicidní ochrana během vegetace je proti systémovým infekcím zcela neúčinná a vůči sekundárním infekcím jen velmi málo účinná – prakticky nerentabilní. V současné době není proti plísni slunečnice v ČR registrován žádný účinný fungicid.

V porostech je nutno sledovat i napadení škůdci (mšice, kovaříci, klopušky, třásněnky), které kromě poškození rostlin mohou šířit i choroby. Sledujte podle signalizace výskyt mšic – mšice slívové – 30 mšic od vzcházení do rozpoznání květního poupěte a mšice makové – 50 mšic na rostlinu do začátku květu (BBCH 59). Silné napadení mšicemi také zvyšuje výskyt houbových chorob. V případě potřeby je možno aplikovat přípravky: Biscaya 240 OD, Karate se Zeon technologií 5 CS, Mospilan 20 SP či Pirimor 50 WG.

Kukuřice

Sledujte napadení porostů zavíječem kukuřičným. Zvýšení lámavosti stébel zvyšuje napadení chorobami a sklizňové ztráty. Škůdce snižuje výnosy i kvalitu zrna. Aktuální nálet motýlů do světelných a feromonových lapačů je na eagri.cz.

Odkaz pro web: eagri.cz

Nálet zavíječe do kukuřičných porostů lze obvykle očekávat od poloviny června do konce července. Kromě povolených insekticidů je možno využít rovněž i parazitoidů vajíček – drobněnky rodu Trichogramma (TrichoLet, Trichoplus, TrichoTop). Aplikace insekticidů se v případě potřeby opakuje.

Bázlivec kukuřičný má jednu generaci v roce. Přezimují vajíčka v půdě v hloubce 5–15 cm. Teploty pod -8 °C a období sucha způsobují úhyn vajíček. Larvy se líhnou od poloviny května a vyvíjejí se na povrchu nebo uvnitř kořenů kukuřice. Největší počet larev se nachází v hloubce do 15 cm. Brouci se mohou líhnout v podmínkách střední Evropy od počátku července až do srpna, letová aktivita a kladení vajíček bázlivce kukuřičného může přetrvávat až do konce září. Samice klade 400–1000 vajíček v průměru, obvykle do puklin holé půdy. Hlavní hostitelskou rostlinou je kukuřice, příležitostně další druhy z čeledi lipnicovitých. Brouci se mohou živit i na dalších rostlinách. Larvy poškozují kořeny kukuřice a při 50% poškození kořenového systému dochází k polehnutí rostlin. Tyto rostliny se snaží znovu napřimovat, a proto mají tvar označený termínem „husí krky“. Dospělci škodí žírem na květech a zrnech v mléčné zralosti a i žírem na listech, v nichž způsobují tzv. okénkování nebo čárkovitý žír. Hromadný žír brouků na klasech zabraňuje vývoji zrn v klasu (nepravidelná hluchost klasu).

Z preventivních ochranných opatření jsou důležitá zejména střídání plodin; přizpůsobení doby výsevu kukuřice tak, aby se klíčení nepřekrývalo s líhnutím larev, neboť později zaseté porosty se vyhnou silnému napadení larvami, protože velký počet larev již dříve zahyne kvůli nedostatku potravy; v souvislosti s termínem setí se však musí brát ohled na výběr hybridu kukuřice z hlediska délky vegetační doby; čištěním zemědělských strojů před přejezdem a odstraňováním rostlin kukuřice z výdrolu.

Jsou již vyvinuty transgenní hybridy kukuřice, které zajišťují ochranu jak proti bázlivci, tak proti zavíječi. V ČR ani v EU nejsou tyto hybridy kukuřice dosud povoleny k pěstování.

Zavíječ kukuřičný

Bázlivec kukuřičný

Hrách

Sledujte výskyt mšice kyjatky hrachové. Včasná ochrana hrachu proti kyjatkám snižuje výskyt viróz o 50 i více %. V ohrožených oblastech je účelné provést ošetření kdykoliv v průběhu vývoje rostlin při prvních výskytech mšic, tj. do květu 1 až 2 mšice a později 3 až 5 mšic v průměru na 1 rostlinu.

Při teplém počasí je vhodné před rozkvětem kontrolovat i výskyt třásněnek – 20 vajíček a nymf na deset poupat.

Na rizikových lokalitách sledujte také výskyty obaleče hrachového – 5 motýlků (samců) na lapák a den, ošetření provést 1 až 2 týdny po letové vlně, tj. v době hromadného líhnutí housenek.

Z přípravků do hrachu možno použít přípravky na bázi pyretroidů či neonikotinoidů nebo Pirimor 50 WG.

Mšice kyjatka hrachová

Bob

Sledujte výskyty mšice makové, třásněnek i zrnokaze bobového a v rizikových oblastech při chladném deštivém počasí také houbové choroby strupovitost (hnědá skvrnitost) bobu (Ascochyta fabae) a tmavohnědou skvrnitost bobu (Botrytis fabae). Uvedení škůdci se vyskytují na bobu často ve stejnou dobu. Z přípravků lze proti škůdcům použít: Alfametrin ME, Decis Mega, Karate se Zeon technologií 5 CS, Vaztak Active aj. a proti chorobám přípravky: Cantus, Riza 200 EC. Při výběru je nutné se řídit toxicitou přípravku na včely.

Rez bobu

Hnědá skvrnitost bobu

Sója

Největší význam v ochraně proti škodlivým činitelům má v případě sóji moření osiva proti chorobám klíčních rostlin nebo půdním škůdcům a účinná ochrana proti plevelům. Podle potřeby i inokulace rhizobiálními bakteriemi. Pokud dodržíme vhodné pěstitelské podmínky – setí sóji do vyzrálé půdy teplé alespoň 10 °C, aby bylo zaručeno dostatečně rychlé vzcházení, výběr vhodné odrůdy a předplodiny (neset sóju např. po slunečnici), nepřehnojovat dusíkem a povápněním upravit pH půdy na 6–6,5 (kyselá reakce zvyšuje napadení), není tlak chorob v našich porostech zatím až na výjimky natolik silný, aby bylo ekonomické provádět chemickou ochranu.

V některých oblastech může dojít při teplém počasí v období sucha k přemnožení svilušek. Napadený porost předčasně dozrává a dochází k redukci výnosu. Chemická ochrana proti svilušce chmelové může být efektivní při napadení porostu ve fázi BBCH 73 (lusky 6–13 mm dlouhé) až BBCH 83 (zelená semena vyplňují 80 % dutiny lusku). V současné době však není registrován žádný akaricid.

V oblastech s vyšším výskytem zvěře (zajíci nebo srny) je nutno pěstovat sóju na takové rozloze (nad 20 až 30 ha), aby poškození porostů nedosáhlo většího rozsahu. V krajních případech aplikovat na okrajích repelentní (odpuzující) přípravky.

Sója poškozená sviluškami

Brambory

Sledujte podle signalizace výskyt plísně bramboru (Phytophthora infestans). Choroba přezimuje v napadených hlízách a po výsadbě prorůstá do nadzemní části rostlin. Z těchto primárně napadených rostlin se šíří sporangiemi do okolního porostu. Inkubační doba od infekce rostliny do objevení se příznaků napadení je v průměru 1 týden. Hlízy jsou infikovány sporami choroby smývanými deštěm do půdy. Rovněž mohou být napadeny i při sklizni přímým kontaktem s napadenou natí. Prognóza výskytu je na eagri.cz.

Odkaz pro web: eagri.cz

Cílem fungicidní ochrany proti plísni bramboru je oddálení infekce natě, omezení šíření choroby v porostu a zabránění infekce hlíz. Aby byla aplikace fungicidů proti plísni bramboru účinná, musí být zahájena včas a fungicidní clona musí být udržovaná bez přerušení po celou dobu vegetace. Výběr fungicidů je nutné podřídit průběhu počasí, náchylnosti odrůdy a stavu porostu. Ošetření by mělo být preventivní, tj. porost by měl být pokryt fungicidem již před obdobím, kdy jsou vytvořeny vhodné podmínky pro infekci. Postřiky je nutné opakovat častěji při deštivém počasí, při silném infekčním tlaku choroby a u náchylných odrůd. V období, kdy již není fungicidní ochrana dostatečně účinná, nutno zabránit infekcí hlíz předčasným mechanickým nebo chemickým (desikací) ukončením vegetace. K preventivnímu ošetření při slabém infekčním tlaku postačí kontaktní přípravky: Dithane DG Neotec, Manfil 75 WG, Polyram WG, případně i měďnaté přípravky a další. U raných odrůd, u kterých plánujete sklizeň do 14 dnů, se již ošetření neprovádí. Při přeháňkovém počasí, zvláště u zapojených porostů, nutno pokračovat v ošetření v 7denních intervalech, za sucha postačí zopakovat ošetření po 14 dnech některým z povolených přípravků.

Ošetření proti mandelince bramborové proveďte v době maxima líhnutí larev povolenými přípravky.

Plíseň bramboru

Cukrovka

Sledujte napadení porostů mšicemi a nálet dalších škůdců do porostů. Porosty podle potřeby včas ošetřete některým insekticidem: Danadim Progress*, Pirimor 50 WG nebo Bulldock 25 EC, Karate se Zeon technologií 5 CS, Nexide, Rapid, Scatto.

Nepodceňujte v porostu plevelné řepy, které mohou při současné technologii pěstování cukrovky bez ruční práce dlouhodobě silně zaplevelovat pozemky. Tyto rostliny mechanicky (chemicky) zničte včas, aby nemohly vytvořit klíčivá semena.

Mšice na cukrovce

Plevelná řepa v cukrovce

Kmín

Neopomeňte porosty podle potřeby ošetřit před květem proti plochušce kmínové některým pyretroidem: Decis Mega, Scatto, případně bio přípravkem NeemAzal-T/S a v oblastech kde škodlivým výskytem hnědé stonkové hniloby a spály květů kmínu (Mycocentrospora acerina) lze proti této chorobě preventivně zasáhnout některým z měďnatých přípravků: Champion 50 WG, Kuprikol 50. První ošetření se provede počátkem tvorby květní osy, druhé ošetření počátkem květu v kombinaci s insekticidem plochušku. Je nutné dokonale ošetřit celé rostliny, nejlépe s podporou vzduchu. Toto ošetření působí i proti dalším chorobám – bakteriální spále a hnědé pruhovitosti stonků kmínu (Mycocentrospora acerina).

Předpokladem dobrého výnosu je zdravý kmín

Pozn.: * do spotřebování zásob

Uváděné informace by měly posloužit jako vodítko ke sledování porostů a pro práci v terénu.