Ing. Andrea Svobodová, Ph.D., Ing. Pavel Kasal, Ph.D.; Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s. r. o.

 

Brambory jsou plodinou náročnou na živiny. Jedná se o obecně známou skutečnost, ale vzhledem k podmínkám pěstování, ne vždy jsou živiny z aplikovaných hnojiv plně využity.

Výživa a směr pěstování

Celkový příjem a využití živin z půdního roztoku je složitý proces. Tento proces bez určitých znalostí o vlivu hnojení na půdu a rostliny nemusí být zcela efektivní. S efektivitou využití živin úzce souvisí druh používaných hnojiv. Způsob výživy je třeba přizpůsobit i k danému účelu pěstování (tab. 1). U konzumních brambor je důležitá výše celkového výnosu hlíz, a proto zde převažuje výživa dusíkatými hnojivy. Ovšem při vyšších dávkách je tu nebezpečí kumulace dusičnanů v hlízách. Jiné poměry živin volíme k sadbovým bramborám, u kterých zvýšený podíl dusíku vede k prodloužení vegetace, a tím i období vzniku infekce virovými chorobami. Při pěstování brambor k různému účelu je třeba přizpůsobit způsob výživy.

Tab. 1: Doporučené dávky dusíku v minerálních hnojivech (Kasal, 2013)

Výživa a půdní síla

Velmi významným faktorem je samotná přítomnost živin v půdě, která bývá souhrnně označována jako stará půdní síla. Na výživě rostlin se stará půdní síla podílí více než přímé dodání živin v hnojivech. Stará půdní síla se vytváří pravidelným hnojením i střídáním plodin v rámci osevního sledu. Udržení půdní úrodnosti jako předpokladu zajištění stabilních výnosů a kvality zajistíme přiměřenou náhradou odebraných živin organominerálním hnojením a správnými agrotechnickými zásahy. Při disproporcích je potřeba minerálními hnojivy upravit obsah a poměr živin v půdě. Týká se to živin, které jsou vázány jílovitohumusovým komplexem či jílovými minerály v půdě a kterými je možné hnojit do zásoby (tab. 2). Je to fosfor (P), draslík (K) a hořčík (Mg).

Tab. 2: Kritéria hodnocení obsahu jednotlivých živin v orné půdě (Mehlich III)

Obsah	Fosfor (mg/kg)	Draslík (mg/kg)			Hořčík (mg/kg)
		půda
		lehká	střední	těžká	lehká	střední	těžká
Nízký	do 50	do 100	do 105	do 170	do 80	do 105	do 120
Vyhovující	51–80	101–160	106–170	171–260	81–135	106–160	121–330
Dobrý	81–115	161–275	171–310	261–350	136–200	161–265	212–330
Vysoký	116–185	276–380	311–420	351–510	201–285	266–330	331–460
Velmi vysoký	nad 185	nad 380	nad 420	nad 510	nad 285	nad 330	nad 460

Tab. 3: Varianty polního pokusu ve Valečově v jednotlivých pokusných letech

Varianta		Dávka v kg č. ž. N/ha v roce 2014	Dávka v kg č. ž. N/ha v roce 2015
1.	Močovina (N 100 %)	125 kg	115 kg
2.	Digestát (N 100 %)	125 kg	115 kg
3.	Digestát (N 150 %)	188 kg	175kg

Digestát jako zdroj dusíku pro brambory

Digestát je zbytek po fermentačním procesu vznikající anaerobní fermentací při výrobě bioplynu. Hojení digestátem je podobné jako při hnojení kejdou, vždy je však vhodné vzít v úvahu aktuální obsah dusíku. Při průměrném obsahu 0,5 % celkového dusíku a při dávce 1 t digestátu se do půdy dodá 5 kg N/ha. Oproti statkovým hnojivům mají digestáty obvykle vysoký celkový obsah dusíku od 0,2 do 1 % v původní hmotě, pH mezi 7–8 a sušinu v rozmezí od 2 do 13 %.

V letech 2014–2015 byl ve výzkumné stanici VÚB ve Valečově založen polní pokus. Srovnávána byla aplikace digestátu (tab. 3) s minerálním dusíkatým hnojivem močovina (46 % N). Cílem bylo ověřit možnost hnojení digestátem jako částečné náhrady minerálních N hnojiv. Z výsledků našich pokusů z let 2014 a 2015 lze konstatovat (graf 1), že v průměru let vyšší výnosy hlíz byly zaznamenány u varianty s digestátem oproti minerálnímu hnojení močovinou se stejnou dávkou dusíku. V digestátu je většina dusíku snadno dostupná. Dostupnost činí až 80 %. To lze potvrdit i v následném hodnocení obsahu celkového dusíku v hlízách, kdy tendenčně nejvyšší obsah dusíku byl zaznamenán u varianty s vyšší dávkou digestátu (dávka 150 % N). Naopak nejnižší obsah dusíku (graf 2) byl u varianty s minerálním hnojivem (močovina 100 %).

Samojízdný aplikátor Claas Xerion 3800 Saddle Trac s SGT (záběr 4,5 m) při zapravování aplikovaného digestátu

Zapravení digestátu aplikovaného na povrch půdy kompaktorem

Praktické závěry

Z dosažených výsledků průměru dvou let vyplývá, že hnojení brambor digestátem může být za určitých podmínek alternativou hnojení minerálními N hnojivy. Vyšší dávka dusíku (150 % N) v digestátu způsobila snížení výnosu hlíz a to zřejmě z důvodu „luxusní“ zásoby dusíku na začátku vegetace. Rostlina zřejmě více přístupného dusíku využila k tvorbě nadzemních orgánů.

Způsob použití digestátu závisí na konkrétních půdních podmínkách a hlavně kvalitě digestátu. Vedle dusíku je digestát významným zdrojem draslíku, vápníku a dalších živin. Dusík je v digestátu obsažen převážně v amonné formě a při aplikaci hrozí riziko jeho uvolnění do atmosféry. Požadavek na včasnost zapravení aplikovaného digestátu do půdy nejlépe řeší diskový aplikátor, který zároveň digestát aplikuje i zapravuje. Lze však použít i jiný způsob zapravení, např. kompaktorem. Zapravení je však nutné provést bezprostředně po aplikaci digestátu na povrch půdy. Nedochází tím ke ztrátám lehce uvolnitelného dusíku. Pro hnojení digestátem je vždy vhodné stanovit aktuální obsah dusíku.

Porosty hnojené digestátem po celou dobu sledování dosahovaly velmi dobrého výživného stavu. Výnosy hlíz na zkoušených variantách hnojení dosahovaly srovnatelné úrovně jako u variant hnojených minerálními hnojivy. Zároveň sledovaná kvalita hlíz nebyla množstvím použitého digestátu výrazně ovlivněna. Na základě uvedených skutečností lze digestát doporučit jako vhodné hnojivo pro pěstování brambor.

Použití dělených dávek dusíku v minerálních hnojivech

Další z možností, jak zvýšit půdní úrodnost je aplikace minerálních hnojiv. Na podzim se většinou aplikují hnojiva obsahující fosfor, draslík a hořčík. Jedná se o prvky, které půda může poutat a následně postupně uvolňovat do půdního roztoku. Při aplikaci je velmi důležitá rovnoměrnost rozptýlení. Velmi důležitou živinou je dusík. Dusík zpravidla aplikujeme před sázením, ale lze doporučit i dělené aplikace.

V minulých letech byly v našich pokusech ověřovány možnosti použití dělených dávek dusíkatých hnojiv u brambor. Ve všech variantách pokusu činila celková dávka dusíku 100 kg/ha. Močovina byla aplikována v jedné variantě, a to v plné dávce před sázením. DAM 390 byl aplikován ve třech variantách: v plné dávce před sázením, dále v dělené dávce 50 kg N/ha před sázením a 50 kg N/ha po plném vzejití porostu a v plné dávce po plném vzejití porostu brambor. V pokusech založených u brambor na testování dělených dávek tekutého minerálního hnojiva DAM 390, se jevila optimální dělená dávka (graf 3). Při hnojení kapalným dusíkatým hnojivem DAM 390 je důležité zaměřit se na přesnou a cílenou aplikaci. Proto po plném vzejití bylo hnojivo zapraveno aplikátorem lokálně do hrůbků. Jednorázově aplikované plné dávky (100 kg N/ha) před sázením nebo po plném vzejití nebyly v pokusech shledány jako pozitivní. V případě dávky 100 kg N/ha aplikované až po plném vzejití nebyl dusík přítomen v prvních fázích vývoje, což negativně ovlivnilo výsledné výnosy hlíz.

V dalších pokusech byl zařazen i síran amonný. Pro aplikaci ve vegetaci po plném vzejití porostu bylo použito kapalné hnojivo Spolsan. Síran amonný (SA) a DAM 390 (graf 4) byly aplikovány v dělených dávkách, a to 50 kg N/ha před sázením a 50 kg N/ha po plném vzejití porostu. Močovina byla aplikována v dávce 100 kg N/ha před sázením. Výnos hlíz u síranu amonného byl statisticky průkazně vyšší oproti zbylým testovaným variantám, a to zejména u odrůdy s delší vegetační dobou. Tento efekt je připisován nejen dělené aplikaci, ale také vlastnostem síranu amonného. Síran amonný obsahuje dusík v amonné formě, rychle se rozpouští v půdní vodě, ale značná část přechází do sorpčního půdního komplexu. Snižuje se tím jeho pohyblivost a možnost vyplavení, tím je lépe dostupný pro rostliny po delší dobu.

Graf 1: Vliv varianty na výnos hlíz v průměru let 2014–2015; raná odrůda Dali

Graf 2: Vliv varianty na obsah celkového dusíku v hlízách v roce 2015; raná odrůda Dali

Graf 3: Vliv variant hnojení na výnos hlíz brambor; velmi raná odrůda Magda

Graf 4: Vliv variant hnojení různými minerálními hnojivy a dělenými dávkami na výnos hlíz brambor (t/ha); poloraná odrůda Janet

Aplikace kapalných minerálních hnojiv do hrůbků ve vegetaci (funkční model VÚZT, v. v. i.)

Závěr

Nejvyšší potřeba živin u brambor je v období tvorby poupat až začátku květu. Z pohledu použití dusíkatých minerálních hnojiv při hnojení brambor hrozí riziko ztrát dusíku vyplavením v době od aplikace hnojiva do začátku intenzivního příjmu živin rostlinami. Pro zmírnění tohoto nepříznivého efektu se v polních pokusech osvědčila dělená aplikace hnojiv, při které je část dávky minerálního dusíkatého hnojiva aplikována lokálně do hrůbků po vzejití porostu brambor. Naopak aplikace plné dávky N po vzejití porostu nedosáhla výnosu ostatních variant. Aplikační zařízení pro tento způsob aplikace hnojiv však u nás zatím není běžně dostupné.

Příspěvek vznikl za přispění institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace reg. č. MZe – RO1619.

foto: P. Kasal