Mgr. Jana Palicová, Ph.D. a kol.

Choroby pat stébel patří mezi významná houbová onemocnění převážně na pozemcích s častým zastoupením obilnin v osevním sledu. Nejzávažnější ztráty na výnosech způsobuje stéblolam (až 30 %), a to vlivem poškození cévních svazků a poleháním.

První nespecifické nekrózy na listových pochvách těsně nad povrchem půdy se objevují na rostlinách již ve fázi 3 až 4 listů. V této fázi není snadné vizuálně rozlišit stéblolam od jiných původců či fyziologických poškození. Až během sloupkování se vytvářejí typické skvrny ve tvaru oka (obr. 1), šedé vatovité mycelium postupně prorůstá celým stéblem a v konečném důsledku rostliny předčasně dozrávají (běloklasost – obr. 2).

Původci stéblolamu jsou dva druhy vřeckovýtrusých hub Oculimacula yallundae a Oculimacula acuformis s širokým hostitelským okruhem zahrnujícím pšenici, ječmen, oves, žito, tritikale, rýži a plané druhy trav. Oba druhy mají obdobný životní cyklus a vytvářejí na bázích stébel stejné symptomy. Liší se však morfologicky, rychlostí rozvoje infekce a citlivostí k fungicidům.

Obr. 1: Stéblolam – typická skvrna ve tvaru oka na ozimé pšenici

Obr. 2: Stéblolam – běloklasost na ozimé pšenici

Výskyt

Dlouhodobý monitoring chorob pat stébel pšenice potvrzuje význam stéblolamu v ČR. Často bývá výsledný projev této choroby – běloklasost – zaměňován s jinými původci (Fusarium, Microdochium, Rhizoctonia). Stéblolam se každoročně vyskytuje v okresech Rakovník, Pelhřimov, Kolín, Kutná Hora, Mladá Boleslav a Svitavy.

V roce 2019 byly podmínky příznivější pro rozvoj chorob pat stébel než v suchém roce 2018. Bylo získáno 63 vzorků chorob pat stébel pšenice a 1 vzorek tritikale ze 7 krajů, 11 okresů a 19 lokalit v ČR. Byl proveden fytopatologický rozbor pomocí kultivačního testu na živných médiích. Původci stéblolamu (Oculimacula sp.) byli detekováni v 70 % vzorků chorob pat stébel. Zástupci rodů Fusarium, Microdochium a Rhizoctonia byli zaznamenáni spíše sporadicky (do 10 %).

U vzorku tritikale napadeného stéblolamem se předpokládá zvýšený výskyt izolátů druhu O. acuformis, který byl dříve nazývaný žitný typ, a který se zdá být problematický z hlediska chemické ochrany (viz determinace druhů), to bude předmětem dalšího zkoumání.

Rezistence odrůd

Z literatury jsou známy tři geny rezistence vůči stéblolamu Pch1, Pch2, Pch3. Gen Pch1 pocházející z Aegilops ventricosa je z nich nejúčinnější, a to proti oběma druhům rodu Oculimacula.

V roce 2019 byla hodnocena reakce 39 vybraných registrovaných odrůd ozimé pšenice na stéblolam při inokulaci oběma původci stéblolamu (Oculimacula yallundae a O. acuformis) v maloparcelovém pokusu. Mycelium bylo aplikováno rozhozem mezi rostliny rovnoměrně po celé ploše parcely v dávce 40 g/m² na podzim 2018 a na jaře 2019. Zdravotní stav byl hodnocen ve stadiu mléčné zralosti šestibodovou stupnicí (0 – bez napadení až 5 -stéblo se láme). Zároveň byly tyto materiály testovány na přítomnost genu rezistence Pch1 pomocí STS markeru Xorw1.

Byla prokázána náchylnost většiny testovaných odrůd ke stéblolamu (graf 1). Nejnižší napadení stéblolamem prokázaly odrůdy Annie, LG Imposanto, Proteus, Hyfi a Illusion nesoucí gen rezistence Pch1. Odrůdy Asory, Vanessa, Cubus a Futurum patřily mezi méně napadené stéblolamem, přestože ve svém genomu nenesou gen Pch1. Nejnáchylnější k infekci stéblolamem byly z testovaného souboru odrůdy RGT Sacramento, Gaudio, Steffi a Pirueta. Odrůdy Dagmar a Patras byly testované i v předcházejících ročnících a v roce 2017 vykazovaly vyšší napadení stéblolamem stejně jako v roce 2019. Odrůda Julie, která měla nejvyšší přihlášené množitelské plochy pšenice ozimé v roce 2018 (dle ÚKZÚZ), patřila mezi mírně náchylné odrůdy. Odolnost odrůd je však třeba ověřit při víceletých pokusech.

V loňském roce byla poprvé využita molekulární metoda kvantitativní polymerázová řetězová reakce (Real-time PCR) pro kvantifikaci patogenů v pletivu hostitele v tomto odrůdovém pokusu. Oproti vizuálnímu hodnocení je tato metoda vysoce citlivá a detekuje i velmi malé množství patogenu v rostlině. Navíc Real-time PCR spolehlivě odliší oba původce Oculimacula yallundae a O. acuformis, což pouze podle symptomů není možné.

Graf 1: Reakce odrůd ozimé pšenice na inokulaci stéblolamem v roce 2019

Determinace patogenů

Přestože oba původci stéblolamu způsobují stejné projevy na rostlině, je důležité se zabývat jejich druhovou determinací. Bylo prokázáno, že Oculimacula yallundae a O. acuformis mají rozdílnou citlivost k účinným látkám fungicidů. V roce 2015 na pozemku v okrese Pelhřimov jsme zaznamenali nízkou účinnost přípravku na bázi látek prochloraz a propikonazol. Podrobný mykologický rozbor potvrdil převahu O. acuformis na lokalitě. Zároveň bylo zjištěno několik rezistentních izolátů O. acuformis vůči použitému fungicidu.

Dlouhodobě se zabýváme studiem zastoupení původců stéblolamu na území ČR. Mikroskopická determinace obou druhů je mnohdy obtížná, proto je využívána metoda polymerázové řetězové reakce (PCR). Z celkového počtu 257 analyzovaných izolátů rodu Oculimacula patřilo 81 % k druhu O. yallundae, 9 % k O. acuformis a 10 % izolátů bylo směsných.

Ochrana

Původci stéblolamu jsou schopni přežívat na pozemku více než 3 roky, což je při současném trendu zkracování osevních sledů veliký problém. Zdrojem inokula jsou zbytky slámy a strniště porostlé myceliem, které inhibuje rozvoj saprofytické mikroflóry a proces rozkladu posklizňových zbytků se tím zpomaluje. Ekonomické hledisko však většině pěstitelů neumožní vyřadit obilniny po 3 roky z pozemku. V oblastech intenzivního pěstování obilnin je třeba již od brzkého jara pečlivě sledovat porosty, zvlášť při mírných zimách posledních let. Chladné a vlhké jaro může způsobit zvýšený výskyt stéblolamu. Teplota 10 °C je optimální pro tvorbu konidií, které se šíří na kratší vzdálenost kapkami deště a větrem a napadají okolní rostliny.

Ochrana proti stéblolamu je v první řadě založena na pěstování rezistentních odrůd vůči stéblolamu (viz výše) a na včasné detekci patogenu. Primární příznaky jsou však v porostu snadno přehlédnutelné a obtížně odlišitelné od skvrn způsobených jinými původci. Proto je vhodné provést koncem odnožování náhodný odběr vzorků z několika míst na pozemku a zaslat na mykologický rozbor (např. do VÚRV, v. v. i. Praha-Ruzyně).

V případě potvrzení stéblolamu je doporučeno porost ošetřit fungicidem počátkem sloupkování (do fáze 2. kolénka). Při pozdější aplikaci není zajištěna dostatečná účinnost fungicidu, neboť u vyššího porostu se fungicid často nedostane k bázi stébla. Registr povolených přípravků na ochranu rostlin v ČR (ÚKZÚZ) uvádí celkem 43 fungicidů na bázi 16 účinných látek.

Rezistence vůči fungicidům

Stále skloňované téma rezistence vůči fungicidům bylo v západní Evropě aktuální již v minulém století, kdy byla již velmi intenzivně využívána aplikace chemických přípravků v zemědělství. V 80. letech byly zaznamenány první případy rezistence vůči benzimidazolovým fungicidům u stéblolamu, což bylo 10 let po jejich zavedení do zemědělské praxe. Postupně byly vyvíjeny nové účinné látky proti stéblolamu, např. triazoly, prochloraz, prothiokonazol a další, po nějaké době se však objevily izoláty patogenu rezistentní vůči těmto přípravkům.

Světová organizace Fungicide Resistance Action Committee (FRAC), která byla založena v roce 1980, řadí původce stéblolamu k patogenům se středním rizikem vzniku rezistence. Systém chemické ochrany je dokonale propracován např. ve Francii a Velké Británii. Tomu ale předcházely rozsáhlé studie populací patogenů, zastoupení obou původců a jejich citlivost k účinným látkám používaných fungicidů v různých oblastech daného státu.

Testy citlivosti původců stéblolamu v ČR opakovaně potvrdily vysokou účinnost fungicidu na bázi epoxykonazolu, fluxapyroxadu a pyraklostrobinu v podmínkách in vitro. Byl pozorován trend snižování účinnosti u testovaných přípravků proti stéblolamu v letech 2015–2018. Většina přípravků byla účinnějších k O. yallundae než k O. acuformis.

Průzkum výskytu rezistence původců stéblolamu vůči účinné látce prochloraz metodou tzv. otrávených ploten prokázal přítomnost rezistentních kmenů v ČR. Je patrný nárůst rezistentních kmenů mezi roky 2012–2015 a 2015–2017.

Závěr

Výsledky testování odolnosti odrůd ozimé pšenice vůči stéblolamu opakovaně ukazují na význam genu Pch1, který se jeví jako dostatečná ochrana proti stéblolamu i v podmínkách vysokého infekčního tlaku. Přesto je tento gen v poměrně malém zastoupení v genomu odrůd ozimé pšenice registrovaných v ČR. Avšak alespoň jedna nově registrovaná odrůda pšenice v roce 2019 – Illusion – je nositelem genu Pch1, dále pak odrůdy Annie, Beduin, Bonanza, Hermann, Hyfi, LG Imposanto, Pankratz, Partner, Princeps, Proteus. Vzhledem k restrikcím fungicidů v EU a riziku rezistence původců stéblolamu vůči plošně používaným účinným látkám na území ČR je třeba volit odrůdy ozimé pšenice s kombinovanou rezistencí vůči houbovým chorobám. Tyto informace jsou každoročně publikovány ÚKZÚZ v publikaci Seznam doporučených odrůd.

Seznam literatury je k dispozici u autorů článku.

Příspěvek vznikl za podpory institucionálního příspěvku MZe RO0418.

Mgr. Jana Palicová, Ph.D., Mgr. Alena Hanzalová, Ph.D., RNDr. Veronika Dumalasová, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně
Mgr. Pavel Matušinsky, Ph.D.; Agrotest fyto, s. r. o., Kroměříž
foto: J. Palicová