Ing. Petr Harašta, Ph.D.; Česká společnost rostlinolékařská, Brno

Nežádoucí úlet a jeho omezování je středem zvýšené pozornosti odborníků v oblasti aplikačních technologií již řadu let. Ověřovány a zkoušeny jsou mimo jiné podmínky jeho vzniku a způsoby, jak jej maximálně eliminovat.

O úletech se hovoří stále častěji také v souvislosti s omezeními pro použití aplikační techniky, která by měla pomoci snižovat, zejména rizika znečišťování vodních zdrojů. Diskuse o úletech by bylo dobré doplnit aktivním přístupem k jejich minimalizaci, protože jak je uvedeno dále, nejen vnější vlivy, ale také údržba a pracovní režim postřikovače mohou úlet významně ovlivnit.

Úlet

Úlet definován jako část aplikovaných kapek postřiku obsahujících přípravky, které nejsou naneseny na cílovou plochu. Některé zdroje uvádějí, že úlet postřiku je část objemu kapaliny z postřikovače, která je odnesena mimo cílovou plochu prostřednictvím větru. K úletu začíná docházet v okamžiku, když je zahájen postřik. I když úplné odstranění úletů je téměř nemožné, může být podstatně redukován, pokud se postřiková kapalina aplikuje nejen odpovídající technikou a technologií, ale také za příznivých povětrnostních podmínek.

Úlet může být podporován tvorbou velmi jemného kapkového spektra (postřiková mlha), způsobeného použitím nevhodného pracovního tlaku, nerovnoměrným tlakem v tryskách, nerovnoměrností jízdy postřikovače atp. Roli může hrát zvolený druh/typ trysek, seřízení pracovního režimu, nerovnosti terénu, a také povětrnostní situace.

Důsledek nerespektování povětrnostních podmínek při aplikaci

Typy úletu

Úlet je obvykle spojován s pohybem malých kapek aplikované kapaliny vytvářeným pohybem vzduchu mimo cílovou plochu v průběhu aplikace. Tento typ úletu je obvykle nazývaný úlet větrem. Je výsledkem několika faktorů spojených s aplikačními metodami a aplikačním zařízením. Pohyb vzduchu odnáší zejména jemné kapky mimo ošetřovaný pozemek a kapky pak klesají na zem či na necílové rostliny a mohou způsobit znečištění okolního prostředí nebo mohou poškodit necílový porost, zejména jedná-li se o úlet kapek s herbicidy.

Druhým typem úletu, který může vzniknout při nebo bezprostředně po aplikaci, se označuje jako úlet výparů. Je obecně spojen s odparem kapaliny. K tomuto úletu může docházet při aplikaci přípravků za velmi teplých dnů (teplota vzduchu nad 25 °C). Z drobných kapek postřiku se při vysoké teplotě vzduchu odpařuje voda a zbytky výparů s účinnou látkou jsou vynášeny stoupajícím teplým vzduchem vzhůru a pak odnášeny prouděním vzduchu/větrem mimo ošetřený pozemek. Někdy na velmi velké vzdálenosti v porovnání s úletem větrem.

Co úlet ovlivňuje?

Nestabilní povětrnostní situace, tzn. pohyb vzduchu ve výšce trysek – vítr nebo vzestupný pohyb teplého vzduchu; nesprávné seřízení aplikační techniky nebo její nedostatečná údržba.

Velikost kapek postřiku je zdaleka nejdůležitější faktor ovlivňující úlet. Měří se v mikrometrech (1/1000 milimetru) někdy s označením mikron (μ). Pro srovnání, tloušťka lidského vlasu nebo listu papíru je přibližně 75 mikronů. Čím jsou kapky větší, tím jsou méně náchylné k úletu. Takové kapky jsou těžší a rychlejší při pohybu od trysky do porostu.

Je však třeba připomenout, že větších kapek produkovaných protiúletovou tryskou je méně ve srovnání s množstvím kapek od standardní štěrbinové trysky. To může ovlivnit pokryvnost porostu. Obecně se totiž uvádí, že čím více kapek, tím lepší pokryvnost porostu. Toto sdělení je třeba brát v úvahu při používání protiúletových trysek pro aplikaci přípravků, které vyžadují kvalitu postřiku, která zajistí maximální pokryvnost.

Typ a velikost trysky

Nejběžnější postřikovače jsou vybavovány hydraulickými tryskami, které atomizují kapalinu na kapky. Hydraulické trysky produkují široké kapkové spektrum v rozmezí od 10 do 1000 mikronů. Trysky protiúletové jsou konstrukčně upraveny tak, aby produkce velmi jemného spektra kapek byla co nejvíce snížena.

Pracovní tlak

Při použití hydraulické trysky poskytuje tlak energii k „rozbití“ proudu vody na kapky, a takto je klíčovým faktorem v regulaci velikosti kapek. Vzrůstající tlak všeobecně způsobuje snížení velikosti kapek. Redukovaný tlak bude redukovat úlet, protože jsou tvořeny větší kapky, ale trysky pracující při nižší hodnotě tlaku než je doporučeno, budou také redukovat účinné pokrytí a výsledkem může být nerovnoměrná distribuce a neúplné pokrytí ošetřovaného porostu.

Při seřizování aplikační techniky je důležité používat hodnoty pracovního tlaku, které jsou doporučeny výrobci trysek. Zde platí, že čím vyšší tlak, tím jemnější kapkové spektrum a naopak.

Výška trysek nad porostem

Výška trysek nad porostem je důležitá pro zajištění co nejlepší distribuce postřiku a pokryvnosti porostu. Dále také může být součástí omezení použití protiúletové trysky při zkracování ochranných vzdáleností, tzn. v rámci protiúletových klasifikací. Pracovní výška trysky by měla být také akceptována tak, jak je doporučena výrobcem konkrétního typu trysky. Např. trysky s výstřikovým úhlem 110° = pracovní výška 45–50 cm.

Nesprávné nastavení výšky trysek nad ošetřovaným porostem

Nízkoúletové trysky

Většina hlavních výrobců trysek nabízí své verze nízkoúletových trysek. Jejich zvláštní funkce ze skupiny hydraulických trysek je ovlivňována pracovním tlakem kapaliny nebo přívodem vzduchu do rozptylované kapaliny. Výsledkem je buďto užší spektrum s většími a hmotnými kapkami, nebo s částicemi s obsahem vzduchu a kapalinovým obalem, tj. bublinkami. Tyto trysky jsou konstruovány tak, aby vytvářely větší kapky při stejné dávce a pracovním tlaku ve srovnání se standardními štěrbinovými tryskami. Přidáním dávkovací clony s otvorem (štěrbinou) před vlastní štěrbinu trysky se snižuje tlak v místě výstřiku, což způsobuje tvorbu větších kapek, které prokazatelně omezují úlet. Tyto typy trysek jsou zařazovány do tříd omezení úletu, které se označují 50 %, 75 %, 90 %, 95 % resp. 99 %. Čím je číselná hodnota vyšší, tím tryska důkladněji omezuje úlet.

Mezi zemědělci jsou stále žádanější trysky s dvojitým výstřikovým paprskem. Tyto trysky řeší nejen omezování nežádoucího úletu, ale také významně zvyšují účinnost aplikací tím, že zajišťují lepší pokryvnost porostu a ošetření plodiny tzv. „z obou stran“.

Schéma nízkoúletové dvouštěrbinové trysky Lechler – IDTA

Technické úpravy

Různé typy krytů na postřikovacích a tryskových rámech rovněž napomáhají omezovat úlet. Některé typy postřikovačů mají ramena s tryskami chráněna kryty z plechu, plexiskla nebo plachty či folie. Rosiče jsou vybavovány deflektory různých tvarů, případně lamelovými stěnami nebo tzv. tunelovými kryty, které omezují úlet a spoří postřikovou kapalinu. I přes konstrukční náročnost úlet prokazatelně minimalizují.

Postřikovače s podporou vzduchem

Jednou z nejefektivnějších cest k omezení úletu malých kapek je použití vysoké rychlosti vzduchu, který napomáhá dopravit kapky z trysky na cílový povrch. Postřikovač je vybaven ventilátorem a tlakový vzduch je rozveden plachtovým rukávcem po celém záběru a vystupuje svisle nebo šikmo štěrbinou, tříští kapky a účinně je zanáší do porostu. Vzduchová podpora působí většinou ze zadní strany rámu, aplikace je přesnější a efektivnější, a takový postřikovač lze použít i při rychlostech větru kolem 9 m/s. Účinnost ošetření s 30–50% dávkou je porovnatelná s klasickým postřikem. Systém většinou umožňuje vychýlení nosníku trysek a vzduchové štěrbiny či otvorů v určitém rozmezí, čímž je stroj schopen přizpůsobit se postřikové situaci a povětrnostním podmínkám. Řada studií prokázala, že podpora vzduchem omezuje úlet nánosu kapének z tryskového rámu.

Hlavní faktory, které musí být při použití podpory vzduchem obzvláště dodrženy, jsou zejména směr větru, pracovní rychlost s ohledem na směr větru a respektování povrchu či plodiny, která je ošetřována. Odlišné seřízení bude při ošetřování pozemků bez porostu (preemergentní aplikace herbicidů) a jiné pak při ošetřování vzrostlého porostu (např. obilnin). Tyto postřikovače jsou osazeny standardními štěrbinovými tryskami. Protiúletovou funkci zde zajišťuje systém podpory vzduchem.

Pravděpodobně nejpoužívanějším provedením podpory vzduchem je systém Twin, dánské firmy Hardi. Vzduchový rukávec je opatřen podélnou lištou s kruhovými otvory, jejíž osa svírá s osou proudu rozptylované postřikové kapaliny úhel 20°. Rozvod kapaliny s držáky trysek je spojen se vzduchovým rukávcem (štěrbinou) tak, že se mohou společně hydraulicky naklánět/přestavovat v rozsahu +40° až -30° od svislé plochy. Zdrojem tlakového vzduchu jsou dva ventilátory (Twin Force), od kterých je vzduch rozváděn rukávci po celé délce ramen. Vzduch se setkává s rozptylovanou kapalinou cca 35 cm pod tryskami.

Rosiče a úlet

Aplikace přípravků v prostorových kulturách probíhá vždy s tzv. podporou vzduchu. Všechny rosiče jsou vybaveny ventilátory různých provedení a velikostí. Přípravky jsou aplikovány do boku a vzhůru nad rosič (ošetřovanou kulturu). Vzhledem k této specifikaci může být riziko úletu odlišné od polní aplikace.

Rosiče jsou pro omezování úletů vybavovány deflektory nebo jinými konstrukcemi, které zkvalitňují aplikaci a minimalizují nežádoucí úlet. Na vzestupu je využívání tzv. tunelových konstrukcí, a také víceřádkové rámy. Ty omezují úlet a postřiková kapalina, která je zachycována na stěnách krytů je odváděna zpět do nádrže rosiče, čímž dochází k úspoře kapaliny a zvýšení výkonnosti stroje.

Omezování úletu u rosičů je závislé na správném nasměrování trysek i výstupu vzduchu od ventilátoru tak, aby tyto byly co nejvíce vedeny do ošetřované kultury. Je nutné eliminovat postřik pod anebo nad kulturu. Svoji roli hraje také nastavení ventilátoru, zejména pak jeho otáček, čímž lze docílit vyšší nebo nižší rychlosti vzduchu a množství vzduchu od ventilátoru, který u rosičů plní zejména funkci dopravní – dopravuje kapky postřiku do kultury a zajišťuje dokonalé pokrytí listů (spodní i horní strany).

Omezování úletu je i u rosičů otázkou používání protiúletových trysek. Trysky většinou vířivé s plným nebo dutým výstřikovým kuželem jsou dnes vyráběny v tzv. nízkoúletovém provedení, případně jsou doporučovány také nízkoúletové trysky s plochým výstřikovým obrazcem. Zejména v případě použití nízkoúletových trysek hraje důležitou roli dodržování pracovního tlaku, který je vždy v určitém rozmezí doporučen výrobce trysky.

Kvůli nežádoucímu úletu, ale i pro kvalitnější aplikaci v duchu současných trendů je důležité seřízení vertikální distribuce postřiku rosičem. Jedná se o změření množství postřiku rozděleného ve vertikální rovině (měří se po cca 50 cm výšky kultury). Toto ověření pomůže seřídit množství postřikové kapaliny do jednotlivých partií kultury podle jejího profilu. Toto měření/nastavení se i přes svoji důležitost téměř nevyužívá.

Projekt TOPPS a omezování úletu

Problematika omezování nežádoucích úletů je také podporována chemickým průmyslem prostřednictvím projektů TOPPS. Hlavním cílem jmenovaného projektu je omezování rizika znečištění vody přípravky na ochranu rostlin. Cílem projektu je poskytovat informace o správných postupech aplikace k omezení negativních vlivů přípravků na životní prostředí a zejména vodní zdroje. Jednou z oblastí, na kterou se projekt zaměřuje je právě omezování úletů. Nežádoucí úlety jsou jedním z difuzních zdrojů znečištění vodních zdrojů. Druhým aspektem v této skupině je omezování splachu (povrchového odtoku přípravků po aplikaci do vodních zdrojů).

Výsledkem projektu jsou vytvořené správné postupy pro činnosti spojené s používáním přípravků, se kterými je možné se setkat i u nás. V ČR akce a prezentace zaměřené na tuto oblast zajišťuje Česká asociace ochrany rostlin (CCPA) ve spolupráci s Českou společností rostlinolékařskou (ČSR). Projekt na svých webových stránkách nabízí on-line nástroj pro posouzení rizika úletu (www.TOPPS-drift.org). Je zpracován pro polní postřik a pro postřik sadů a postřik vinic. Volbou všech proměnných – v případě polní aplikace: určení senzitivní oblasti (její vzdálenost od místa aplikace); meteo a polních podmínek (směr a rychlost větru, teplota a vlhkost vzduchu), výšky plodiny a druh vegetace sousedící s ošetřovaným pozemkem; použité protiúletové technologie, výšky trysek nad porostem a rychlost jízdy postřikovače při aplikaci získáme hodnotu rizika úletu v %. Je-li riziko po výběru/volbě uvedených proměnných příliš vysoké (je předpokládán nadměrný úlet), lze upravit a nastavit podmínky aplikace tak, aby bylo riziko úletu minimální. Podle tohoto modelového nastavení postřikovače a podmínek pak provést vlastní skutečnou aplikaci.

Nástroj pro modelování rizika úletu – obrazovka on-line aplikace TOPPS

Preemergentní aplikace – samojízdný postřikovač MAF

Závěr

Vzrůstající povědomí o kvalitě životního prostředí a porozumění příčinám vzniku úletů může napomoci provozovatelům postřikovačů nebo rosičů ke správnému úsudku o bezpečné a účinnější aplikaci přípravků. Omezování nežádoucího úletu je řešením, jak snížit jeho dopady pro znečišťování životního prostředí a do určité míry také snížit spotřebu přípravků. Je však potřeba správného přístupu všech, kdo mohou ke zlepšení přispět.

Zdroje:
ČSN ISO 5681 Zařízení na ochranu rostlin – Slovník. Praha: ČNI 2003, s. 46
Hardi International A/S + Unimarco, a. s. Zlín
AAMS – SALVARANI, BVBA
TOPPS – Water Protection