Ing. Jiří Pospíšil, CSc.; Mendelova univerzita v Brně

Správná volba způsobu zpracování půdy je základ dobrého výnosu. Při výběru technologie zpracování půdy je potřebné zohlednit především půdní a klimatické podmínky a nároky pěstovaných plodin na půdní prostředí. Je nutné také respektovat předplodinu a plodinu, k níž je půda zpracovávaná a dopady na půdu. Při volbě technologií zpracování půdy hraje také významnou roli jejich časová a ekonomická náročnost. Zvláště v poslední době nabývají na významu také požadavky legislativy v souvislosti se stále větší pozorností, která je věnována hospodaření s vláhou.

Podmítka

Včasná a kvalitní podmítka je velmi důležitým faktorem při hospodaření s půdní vláhou. Při kvalitně provedené podmítce dochází k přerušení kapilárních pórů směrem k povrchu půdy. Přerušení těchto kapilár minimalizuje vzlínání vody. Zároveň dojde k lepšímu pronikání vody do půdy při srážkách. Nezanedbatelným efektem dobře provedené podmítky je likvidace plevelů a výdrolu mechanickou cestou. Jde o vliv podmítky nejen na klíčení a vzcházení plevelů, ale i při regulaci vytrvalých, vegetativně se rozmnožujících plevelů.

Obecně spočívá význam podmítky ve:

• zlepšení využití půdní vláhy a omezení výparu vody,
• mechanické regulaci plevelů,
• vytvoření lepších podmínek pro následné zpracování půdy,
• zlepšení fyzikálního stavu půdy, vodního a vzdušného režimu půdy,
• zlepšení podmínek pro činnost aerobní mikroflóry, uvolňování živin a rychlejší rozklad rostlinných zbytků,
• regulaci některých škodlivých organizmů, které mohou způsobovat choroby,
• regulaci rostlinných kulturních druhů, které se proti vůli zemědělce vyskytují v porostech.

Pro podmítku se určují tyto hlavní kvalitativní parametry:

• termín provedení,
• hloubka provedení,
• ošetření podmítnutého strniště.

Termín provedení podmítky

Termín je nejdůležitějším parametrem, musí se dodržet pro splnění úkolu podmítky. Strniště se má podmítnout hned po sklizni, protože ztráta vody vypařováním je v prvních dnech nejvyšší. Nejideálnější by bylo podmítnout hned v den sklizně. Půda je po sklizni vlhká, a proto není problém s dosažením požadované hloubky. Pozdní podmítka neplní svůj účel, a ještě se provádí hůře, protože je půda vyschlá. Jestli by bylo období mezi opožděnou podmítkou a setím následné plodiny menší než 4 týdny, pak je lepší podmítku nedělat. Dodržení termínu provedení podmítky je závislé zpravidla na odvozu slámy z pozemku, pokud není sláma určená k zaorání. Podmítka by měla být provedena do 24 hodin od úklidu pozemku.

Hloubka podmítky

Z hlediska klasifikace hovoříme o podmítce mělké s hloubkou do 80 mm, středně hluboké v rozsahu 80 až 120 mm a hluboké v rozmezí 120 až 150 mm. Důležitou roli při volbě hloubky podmítky hraje stanoviště a srážkové poměry v lokalitě. V sušších oblastech je úkolem podmítky zastavit odpar vody z půdy a zadržet co nejvíce srážek, proto se volí hloubka podmítky 100 až 200 mm. Do hloubky 100 až 120 m podmítáme tehdy, když chceme zaorat větší strniště nebo když máme na strništi hluboké koleje. Hlouběji se podmítají jen zaplavená místa. Na takových místech je vhodné i opakování podmítky. K účinnému mechanickému boji proti plevelům, a také v rámci snížení nežádoucího utužení půdy se často volí hlubší podmítka.

Ošetření podmítky

Ošetření podmítky je složeno z vláčení nebo válení a nejčastěji se provádí hned s podmítkou. Dochází k urovnání povrchu, zabrání se vysychání hrud. Válení se provádí nejčastěji v sušších oblastech a na těžkých půdách.

Podmítače

Pro kvalitně provedenou podmítku je třeba volit správné nářadí. V současné je na trhu se zemědělskou technikou nabízeno široké spektrum podmítačů. Obecně lze konstatovat, že z hlediska technologického vývoje strojů se v posledních letech výrobci zaměřují zejména na vysokou provozní spolehlivost při zvyšování pracovní rychlosti a přesnějším dodržovaní zvolené pracovní hloubky. Samozřejmostí se také stává jednoduchost obsluhy.

Podmítače se dělí podle pracovních orgánů na radličné, radličkové a talířové.

Talířové podmítače

Pro provádění podmítky se využívají dva základní typy talířového nářadí:

• nářadí s talíři uloženými na společném hřídeli,
• nářadí s talíři samostatně uloženými (obchodně označovanými jako „krátké disky“).

Talířové podmítače s talíři uloženými na společné hřídeli jsou známé již poměrně velmi dlouhou dobu. Byly tak konstruovány první talířové podmítače. Talíře jsou upevněny na společné hřídeli, která je na koncích uložena v ložiscích. Hřídele jsou nakloněny vůči směru jízdy o pracovní úhel, jehož hodnota se pohybuje v rozmezí 15 až 30°. Talíře bývají obvykle uspořádány ve dvou řadách, a to v uspořádání do „V“ nebo do „X“. Průměry talířů bývají 600–800 mm. Ostří talířů bývá hladké nebo ozubené. Ozubené talíře samostatně uložené snadněji vnikají do půdy a lépe zpracovávají rostlinné zbytky.

Výhodou talířových podmítačů s talíři na společném hřídeli je jednodušší robustná konstrukce a relativně nízká pořizovací cena. V posledních letech je tento typ podmítače také oceňován pro schopnost dobré práce v suchých podmínkách.

Jako nevýhoda tohoto konstrukčního řešení bývá označována nemožnost upravit odklon talíře od svislé osy, potřeba vyššího tahového výkonu, absence jištění proti poškození talíře při najetí na kámen, nutnost použití „škrabek“, které zabraňují ucpávání. Řadě uživatelů také vadí nižší pracovní rychlost stroje (8 až 10 km/h), a také větší délka stroje.

U talířových podmítačů se samostatné uloženými talíři se využívá princip uložení každého talíře v ložisku na samostatné slupici. Slupice funguje jako kyvné rameno odpružené buď gumovými bloky, tvarovou pružinou, nebo vinutou pružinou. Tímto řešením je možné talíře uspořádat do řady kolmé na směr jízdy, a tím podstatně zkrátit délku stroje. Pružné uložení umožňuje bezpečné vyklopení talíře při najetí na překážku. Díky tomu, že nejsou talíře na jedné hřídeli, vzniká mezi nimi volný pracovní prostor, kudy může zpracovávaná půda a rostlinné zbytky volně procházet a nedochází k jejich ucpávání. Průměry talířů se postupně zvětšují a v současné době jsou k dispozici podmítače s průměry talířů až 800 mm.

Mezi výhody tohoto řešení podmítačů patří především umístění talířů ve dvou řadách blízko za sebou a z toho plynoucí kratší délka stroje. Jejich pracovní rychlost se pohybuje v hodnotách 10–15 km/h. Výhodou samostatného uložení talíře je možnost nastavit pracovní úhel i odklon talíře od svislé osy, a tím možnost optimalizovat zpracování půdy a minimalizovat tahový odpor podmítače. Využití této výhody ale současně vyžaduje od obsluhy věnovat pozornost podmínkám nasazení stroje a mít znalosti o jeho správném seřízení.

Stroje s talířovými pracovními orgány mohou pracovat větší pojezdovou rychlostí, protože řezná rychlost je menší než pojezdová rychlost. Při vyšších rychlostech dochází k mírnému vyhlubování talířů. Například zvýší-li se pracovní rychlost z 1 m/s na 2,5 m/s, sníží se zahloubení podle empirie asi o 10,%. Zvýšením pracovní rychlosti se zvýší i výkonnosti stroje a zlepšuje se kvalita práce. Stroj lépe drobí i zpracovává rostlinné zbytky a povrch zpracovaného pozemku je urovnanější. Proto je doporučováno volit pracovní rychlost pro podmítače a brány 7 až 15 km/h.

Při primárním zpracování půdy zanechávají talíře hřebenité dno pod zpracovanou vrstvou půdy, proto se doporučuje, aby v případě opakovaného kypření byl změněn směr jízdy soupravy, zpravidla šikmo na směr jízd předchozích.

Radličkové podmítače

Pracovním orgánem radličkových podmítačů jsou radličky, které jsou konstruovány tak, aby docházelo k plošnému zpracování půdy v celé šíři záběru radličky. Pro podmítání se využívají zpravidla radličky šípové. Slupice nesoucí radličky jsou uspořádány do 2 až 4 řad. Důležitým parametrem ovlivňujícím práci radličkového podmítače je kromě počtu řad radliček také výška rámu a rozteč slupic. Řady radliček bývají doplněny urovnávacími talíři, které umocňují mísicí a zapravovací efekt a především urovnávají povrch půdy. Utužení a urovnání půdy zajišťuje zařízení pro utužení půdy. Zpravidla jde o různé typy prutových, hřebových nebo kroužkových válců, případně mohou být použity i pryžové pěchy.

Nesené radličkové podmítače jsou většinou konstruovány s pracovním záběrem 2 až 6 m. V praxi se nejčastěji využívají záběry 2,5 až 4 m. Nářadí o větším záběru je většinou konstruováno jako přívěsné. Přívěsné nářadí se konstruuje jako samostatné nebo může být součástí různých nosičů nářadí.

Konstrukce radličkových podmítačů bývá v současnosti řešena pro univerzální využití v rámci technologií zakládání porostu. Současný trend směřuje k nářadí, které dokáže zajistit jak mělké zpracování půdy v rozsahu 50 až 100 mm, tak i hluboké kypření půdy do hloubky 200 až 300 mm. Požadovaná hloubka a kvalita práce je u takového nářadí zajištěna geometrií kypřicích radliček. Tvarem tyto radličky připomínají odhrnovačky orebních těles.

Mezi techniku pro podmítku s radličkami lze rovněž zařadit podmítací pluhy, jejich využití je v současných podmínkách spíše okrajovou záležitostí.

Výrobci radličkového nářadí zaměřují svá konstrukční řešení ke snížení tahového odporu strojů a zajištění dostatečné průchodnosti hmoty pod rámem stroje. Toto je důležité při zpracovávání většího množství posklizňových zbytků. Pro zvýšení výkonnosti strojů je potřebné omezit nepracovní prostoje. Proto je pozornost výrobců věnována možnostem rychlé výměny opotřebitelných dílů a využívání nových materiálů pro zvýšení jejich životnosti.

Kombinované podmítače

Při konstrukci podmítačů se také stále častěji využívá kombinace pracovních orgánů. Na společném rámu jsou kombinovány sekce talířů a radliček, případně dalších pracovních orgánů. Tato řešení nacházejí uplatnění zejména při podmítce, která současně plní funkci přípravy seťového lůžka.

V zásadě existují dvě základní varianty řešení kombinace nářadí. První varianta je kombinace talíře a šípové radličky. Druhá varianta je kombinace talířů a dlátových radliček. V prvním případě talíře narušují utužený povrch půdy (často s rostlinným krytem), a šípové radličky následně urovnávají dno brázdy a vytváří rovinu seťového lůžka. Kombinace talířů a dlátových radliček se využívá zejména na těžkých a utužených půdách.

Krycí plodiny

Speciální možností dostupnou pro většinu podmítačů je přísev krycích plodin, které jsou pro mnoho podniků již téměř povinné. Zasetím krycí plodiny se potlačuje vzcházení plevelů. Nesporným benefitem je zvýšení obsahu organické hmoty v půdě, která napomáhá zadržení vody v půdě. V rámci protierozních opatření se rozšiřuje setí širokořádkových plodin do krycích plodin.

Závěr

Při volbě podmítače je nutné zohledňovat půdní a klimatické podmínky. Je také důležité respektovat předplodinu a plodinu, k níž se půda následně zpracovávaná. Významným faktorem je také čas provádění podmítky a dopady na půdu, biotické škodlivé organizmy a požadavky legislativy. Většina zemědělců ovšem zcela logicky staví na první místo při volbě techniky obecně a tedy i při volbě typu podmítače ekonomiku, tedy náklady vynakládané nejen na jednu operaci, ale náklady vynakládané na kompletní technologie zakládání porostu.

Odolnost talířů proti ucpávání je velmi dobrá

Talíře mohou být uložené i ve dvojici

Přepravní šířka podmítače nesmí přesáhnout 3 metry

Úprava radličky pro zvýšení její životnosti

Radličkový podmítač s urovnávacími talíři a pryžovým pěchem

Radličky podmítače jištěné listovou pružinou a s křídlem pro lepší překlápění skývy

Možné řešení kombinace nářadí