Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou

Stav a přezimování ozimů ovlivňuje sklizeň předplodiny, kvalita zpracování půdy, termín setí, rychlost vzcházení, zapojení a celková kondici i zdravotní stav porostu na počátku zimy, ale významný vliv má zejména průběh počasí.

Uváděné informace by měly posloužit jako vodítko ke sledování porostů a pro práci v terénu.

 

Ozimé obilniny

 

Počasí a přezimování ozimých obilnin

Stav a přezimování ozimů ovlivňuje sklizeň předplodiny, kvalita zpracování půdy, termín setí, rychlost vzcházení, zapojení a celková kondici i zdravotní stav porostu na počátku zimy, ale významný vliv má zejména průběh počasí. Přezimování ozimů zahrnuje období, kdy růstové a vývojové procesy rostlin jsou silně potlačeny (nikoliv zastaveny). Porosty jsou v té době vystaveny faktorům zimy, například mrazu, zaplavení, ledové vrstvě, dlouhotrvající sněhové pokrývce, které mohou způsobit poškození nebo usmrcení rostlin. Schopnost obilnin odolávat nepříznivým podmínkám zimy je umožněna schopností rostlin přizpůsobit se projevům klimatu a aktuálním povětrnostním podmínkám. Vnější faktory jsou nezbytnou podmínkou k vyvolání pochodů přizpůsobení rostlin. Je-li však intenzita vnějších faktorů příliš silná (náhlé změny) nebo když působí příliš dlouho, dochází k poškození a úhynu rostlin. Z meteorologických prvků má rozhodující vliv zejména nízká teplota. Odolnost vůči mrazu patří k nejdůležitějším vlastnostem ovlivňujícím stav ozimů. Dosahovaná odolnost se však během zimy mění a je výrazně ovlivňovaná průběhem počasí. Z hlediska vývinu zimovzdornosti ozimů je důležitá etapa otužování, období stability odolnosti a ztráty odolnosti.

 

Etapa otužování

Pro dobré otužení je nutné, aby pokles teplot byl postupný z relativně vysokých hodnot na začátku podzimu až k bodu mrazu koncem podzimu. Další fáze otužování je spojena s výskytem mírných mrazů -2 až -6 °C, které účinněji urychlují nárůst odolnosti. Proces otužování příznivě ovlivňuje dostatek slunečního svitu na podzim a půdní i atmosférické sucho v době podzimu a začátkem zimy. Naopak pochody otužování jsou potlačeny vyšší půdní teplotou a přesycením ornice vodou, čímž se rovněž zvyšuje škodlivý účinek mrazů. Pro stabilitu vysoké odolnosti během zimy je důležitý výskyt mírných mrazů.

Z agrotechnických opatření ovlivňujících mrazuvzdornost a přezimování je to například účelné používání mořidel a intenzita a způsob hnojení, které může významným způsobem zahustit porost. Jedním z rozhodujících činitelů, který může vytvořit dobře zapojený hustý porost, je dodržování agrotechnických termínů setí. Porosty jsou potom vůči nepříznivým podmínkám odolnější. Pozdní termíny setí ozimých obilnin vždy nedávají požadované výnosy. Porosty mají méně odnoží, jsou slabé a mají menší zásobu cukru, a tím jsou i náchylnější k vyzimování. Na druhou stranu jsou však časně seté husté porosty náchylnější na napadení houbovými a zejména virovými chorobami. Ale v žádném případě není možné vycházet z toho, že i pozdní termíny setí vhodných odrůd zajistí dobrý výnos. Může se to stát (při teplé zimě), ale není to pravidlem.

Stabilita odolnosti

Nejproměnlivější je druhá etapa, charakterizovaná kolísáním odolnosti v závislosti na trvání a počtu oblev v zimním období. Oteplení uprostřed zimy vede ke snížení odolnosti ozimů. Významnou ochrannou funkcí proti účinkům mrazu je rovněž výška sněhové pokrývky. Pod vyšší sněhovou pokrývkou na nezmrzlé půdě ovšem může vzniknout tzv. vyležení porostů, kdy dochází k narušení energetické bilance, která vzniká nerovnováhou (disproporcí) mezi probíhajícím dýcháním a sníženou fotosyntézou.

Další faktory ohrožující přezimování se uplatňují většinou nepravidelně, časově omezeně a hlavně na relativně menších plochách. Jedná se např. o stres vymokáním, kdy mohou být rostliny zaplaveny vodou z tajícího sněhu i ledu po oblevě a jarní zaplavení může ještě vedle přímého účinku násobit dřívější poškození rostlin mrazem. Při opakovaném zmrznutí a roztátí, kdy se povrchová vrstva půdy vertikálně zvedá, může docházet (zváště u mělce zasetých porostů) i k vytahování rostlin. Přitom může docházet i k přetrhání kořínků.

Zimní sucho následně způsobuje hlavně u nadzemních částí rostlin dehydrataci pletiv, až dojde k jejich zaschnutí a odumření. Při poklesu teplot pod 0 °C kořeny již téměř nepřijímají vodu, přičemž transpirace z nadzemních částí je ještě zesílena nízkou relativní vlhkostí, přímým slunečním zářením a větrem. Názorným příkladem bylo předjaří 2011 na Střední Moravě.

Ztráta odolnosti

Stresové faktory zimního období se většinou uplatňují ve vzájemné kombinaci. K poškození rostlin může dojít v kterémkoliv období zimy, i když riziko výskytu podmínek vyvolávajících ztrátu odolnosti se ke konci zimy zvyšuje. V předjaří nebo počátkem jara souvisí rychlá ztráta odolnosti ozimů vůči mrazu se zvyšováním teploty půdy a s obnovením rychlého růstu a vývoje rostlin.

Hodnocení mrazuvzdornosti a poškození rostlin

Největší odolnost mrazům (mrazuvzdornost) má žito ozimé (-25 až -30 °C), tritikale ozimé (až -20 °C), pšenice ozimá (-15 až -20 °C), ječmen ozimý (-12 až -15 °C). Velmi záleží na úrovni a době trvání sněhové pokrývky, zejména při silnějších mrazech, kdy i několika centimetrová vrstva sněhu dokáže ochránit i pozdě seté a jinak zeslabené porosty. Hodně o tom rozhoduje i odolnost odrůdy a aktuální stav mrazuvzdornosti, který se během zimy mění.

Při větším poškození porostu je někdy nutné porost zaorat a provést náhradní osev.

Orientační kritické počty rostlin podle stupně odnožení: pšenice ozimá 350–400 odnoží na 1 m², žito 300–350 odnoží, ječmen ozimý víceřadý 350–450 odnoží, ječmen ozimý dvouřadý 400–450 odnoží, tritikale 350–400 odnoží.

Vegetační období se během posledních dvaceti let (podle oblastí) prodloužilo o 15–25 dní. Což s sebou s narůstajícími meteorologickými extrémy přináší i rostoucí riziko výskytu vegetačních mrazů i holomrazů.

Porost pšenice poškozený mrazy

Vyležený porost

Dobře přezimovaný porost pšenice