Ing. Jindřich Černý, Ph.D. a kol. 

Ozimá řepka je plodina s vysokými nároky na živiny. Tato skutečnost je obecně známá, avšak ne vždy jsou při pěstování podmínky, které by umožňovaly dostatečné využití živin z půdy nebo aplikovaných hnojiv. Problémy může způsobovat nejen průběh počasí, ale také například zdravotní stav porostu. S efektivitou využití živin také úzce souvisí druh používaných hnojiv (formy aplikovaných živin) a významně ji může ovlivnit také termín aplikace. Řepka má svá specifika s ohledem na využití živin v průběhu jarní vegetace, jejich rozložení v jednotlivých orgánech, případně redistribuci živin během vývoje.

Při pěstování ozimé řepky v současné době musí pěstitelé vyhodnotit různé vztahy, které však často působí proti sobě:

(i) konkurenceschopnost, kdy musí být zachována nebo zvýšena produktivita, zatímco vstupy/náklady je nutné snižovat,

(ii) environmentální důvody nebo požadavky legislativy, kdy používání hnojiv či pesticidů je omezováno (případně až zakázáno) a

(iii) je třeba zlepšit kvalitu produkce, přičemž ne vždy je za vyšší kvalitu vyšší cena (např. při vyšší olejnatosti řepky).

Z pohledu výživy rostlin je podstatné, že správné hnojení umožňuje nejen zvýšit produkci, případně její kvalitu, ale také omezit ztráty živin, a tím zvýšit jejich využitelnost. Toto vše se promítne i do ekonomiky pěstování řepky.

Pro jarní období je určitě rozhodující hnojení dusíkem, ale významnou roli hrají i některé další živiny, které můžeme (či musíme) v tomto období aplikovat. V příspěvku se dotkneme některých aspektů využití dusíku ozimou řepkou, které je nezbytné zohledňovat při rozhodování o způsobu aplikace hnojiv. Problematice využití dusíku u ozimé řepky se v posledních letech věnuje celá řada výzkumných prací s ohledem na vhodný termín aplikace hnojiv, případně forem dusíku.

Aby bylo možné sledovat pohyb a translokaci dusíku, využívají se v přirozeném prostředí méně zastoupené formy, přesněji izotopy, které mají stejné protonové číslo, tedy stejný počet protonů, ale odlišný počet neutronů v jádru. Časté je využití právě izotopů dusíku. Nejrozšířenější stabilní izotop dusíku ¹⁴N tvoří většinu – přibližně 99,64 % dusíku obsaženého v přírodě. Druhý stabilní izotop ¹⁵N se přirozeně vyskytuje pouze na úrovni 0,34 % dusíku obsaženého v přírodě. Tímto izotopem jsou obohacena hnojiva a následně je možné sledovat transport izotopů (resp. změnu poměru ¹⁵N/¹⁴N), v rostlině a distribuci v jednotlivých orgánech během růstu rostlin, případně v půdě. Tyto izotopy nejsou škodlivé (např. radioaktivní), tak je možné s nimi velice dobře pracovat. Z výsledků výzkumu jsou pak doporučení pro zemědělskou praxi, aby bylo dosaženo lepšího působení živin, a tím zvýšení výnosu. Některé výsledky s využitím izotopů jsou uvedeny v další části příspěvku.

Tab. 1: Průměrná potřeba živin u ozimé řepky

Ozimá řepka přijme 25–30 % z celkově přijatého dusíku již v podzimním období, což představuje 40–80 kg N/ha. V posledních letech, se však stále častěji setkáváme s porosty, které přijmou i více než 130 kg N/ha. Například na podzim 2017 to bylo především díky příznivým podmínkám pro růst rostlin. Vědecké studie jednoznačně dokladují, že kolem 80 % z dusíku obsaženého v rostlinách je v nadzemní biomase a „jen“ 20 % v kořenech. Avšak o značný podíl dusíku (až 60 kg N/ha) obsaženého v nadzemní biomase rostliny přišly vlivem opadu poškozených listů při mrazech na konci února 2018. S ohledem na studený březen, rychlý průběh vegetace v dubnu a následné sucho bylo malé znovuvyužití dusíku při takovém průběhu počasí. To je jedním z důvodů, proč například v pokusech sklízených v loňském roce nevycházely výrazné rozdíly mezi různými variantami podzimního dusíkatého hnojení (dávky dusíku, formy dusíku). Díky dobře vytvořené kořenové soustavě a jen menšímu poškození terminálů však nakonec řepka poskytla celkem dobrý výnos.

Také v letošním roce jsou mnohé porosty v dobrém stavu, přestože podmínky pro vzcházení a podzimní růst nebyly všude ideální. Zejména v severních a východních Čechách pokračující sucho v září a říjnu řepce moc neprospívalo. Až v listopadu a prosinci rostliny „dotahovaly“ ztrátu. S ohledem na počet rostlin na jednotce plochy, hmotnost nadzemní biomasy a obsah dusíku v sušině lze z pohledu výživy dusíkem charakterizovat jako průměrné s odběrem dusíku kolem 60 kg/ha. V jiných regionech však řepka měla vhodné podmínky a s ohledem na (neobvykle) velmi vysoké obsahy minerálního dusíku v půdě tak přijala 100–150 kg N/ha. Uvedené vysoké hodnoty minerálního dusíku v půdě na podzim loňského roku (2018) byly zapříčiněny nižším využitím dusíku z aplikovaných hnojiv, zejména produkčního a kvalitativního hnojení, nižším výnosem obilních předplodin, zpomalením mineralizačních procesů v suché půdě v letním období. Obsahy minerálního dusíku v půdě byly vyšší než 30 mg/kg a výjimkou nebyly hodnoty až 100 mg/kg, přestože v běžném roce je normální obsah kolem 10–15 mg/kg.

Vědečtí pracovníci a pokusníci se oprávněně obávají, že pokusy s rozdílnými způsoby podzimního hnojení dusíkem asi opět nebudou vycházet se statisticky průkaznými rozdíly. To však netrápí pěstitele, pro ně bude důležité, aby jim vyšel výnos, pokud možno vyšší než v minulém roce. Na to však bude mít vliv další vývoj porostů.

V prosinci naštěstí spadl dostatek srážek, podle meteorologů 140 % dlouhodobého průměru pro tento měsíc. Další vodu pak přinesl leden v podobě dešťových nebo sněhových srážek. Mezi jednotlivými regiony jsou ale značné rozdíly, které ovlivní následující jarní hnojení.

Obr. 1: Změny v biomase během kvetení a tvorby šešulí (upraveno dle Malagoli et al 2005)

Sledování s pomocí značeného izotopu dusíku ¹⁵N ukazují, že dusík přijímaný po obnovení jarní vegetace je ještě významně transportován do listů, ale také do kořenů (přibližně ve stejném poměru jako na podzim, tj. 80 a 20 %), ale na počátku dlouživého růstu se podíl dusíku tranlokovaného do kořenů snižuje pod 10 %, přibližně kolem 60 % je lokalizováno do listů a zbytek byl stanoven ve stoncích. Například Gomgert a kol. (2010) při stupňované dávce N (0, 100 a 200 kg N/ha) vypočítali, že listy v období do kvetení představují významnou část hmotnosti rostliny (47 %, 50 %, 61 %), avšak výrazný podíl listů (přibližně 2/3) opadává do období maximální tvorby šešulí (cca BBCH 73). Toto je patrné z obrázku 1.

Důležité je také rozložení obsahu dusíku v jednotlivých listech. Při nižších dávkách N nebo brzo přijatém dusíku rostlinami je vyšší obsah N především ve starších listech, ale právě tyto listy brzy opadávají a dusík není dostatečně využit pro tvorbu generativních orgánů. Naopak při vyšší dávce dusíku nebo jeho pozdějším příjmu je vysoký obsah N i v mladších listech. Z nich je později N reutilizován do vznikajících orgánů (větve, šešule, semena). Snahou by tedy mělo být udržet dusík v (mladých) listech co nejdéle po kvetení řepky. S ohledem na možnosti hnojení se často jeví problematické pozdější vstupy do porostů, ale především nízká efektivita dusíkatého hnojení hlavně vlivem sucha v povrchových vrstvách půdy.

Proto mnohdy v pokusech lépe vycházejí výsledky například s hnojivy aplikovanými brzy na jaře (předjaří) s amonnou formou N (síran amonný, DASA) či amidickou (= močoviny) s přídavkem inhibitorů nitrifikace, kdy je působení N zpočátku sice pozvolnější, což koresponduje s počáteční nižší potřebou řepky, ale působí déle do období tvorby šešulí.

V pozdějších fázích růstu také příznivě působí vhodně aplikovaná kapalná hnojiva, jako například DAM, ale také vodné roztoky ledku vápenatého (CaN roztoky), případně roztok močoviny. Dávka dusíku v aplikovaných roztocích však již bývá poměrně nízká a je pouze vhodným doplněním k předchozí výživě přes půdu.

Výše uvedená specifika působení dusíku v rostlinách řepky také vysvětlují, proč tato plodina velice dobře reaguje zvýšením výnosu po aplikaci organických hnojiv, zejména hnoje, příp. kejdy, neboť právě v období vytváření mladých listů, větví a šešulí již probíhá lépe mineralizace organických dusíkatých látek z aplikovaného hnoje a uvolněný minerální dusík je využíván rostlinami. Z tohoto důvodu je péče o půdní organickou hmotu jedním z důležitých faktorů i při pěstování ozimé řepky. S ohledem na výše uvedené se také často setkáme s případy, kdy spolu nekorelují výsledky anorganických rozborů rostlin s výnosem, zvláště pokud jsou rozbory prováděny v brzkých fázích růstu řepky a ve výsledcích je zahrnut především dusík starých listů.

Graf 1: Vliv dávky dusíku na průměrný výnos sledovaných odrůd

V posledním desetiletí dochází ke zvyšování výnosu nejen vlivem nových odrůd (hybridů, linií), ale i úpravou technologií pěstování a vstupů. Na hnojení dusíkem však mohou pěstované odrůdy reagovat odlišně. Jak je patrné z tabulky 2 a grafu 1, při pěstování sedmnácti odrůd bez hnojení dusíkem (0 kg N/ha) byly stanoveny značné rozdíly ve výnosech, tj. schopnosti odrůd využít „pouze“ minerální dusík z půdy. Avšak při dodání dusíku v hnojivech se rozdíly mezi odrůdami snižovaly, přičemž některé odrůdy vlivem hnojení „změnily pořadí“ výnosu semen. U výsledků nejsou uvedeny názvy odrůd, jelikož výsledky pokusu jsou z let 2008–2010 a hodnocené odrůdy již v sortimentu nenajdeme. Musíme však počítat, že obdobně se chovají i novější odrůdy.

Tab. 2: Výnos sledovaných odrůd při různé dávce dusíku (pro každou dávku dusíku seřazeno od nejvyššího výnosu, zachováno číslování odrůd)

Poznatky příjmu a využití dusíku je nutné zohlednit při jarním dělení jeho dávek. Výběr formy pak zohledňujeme s ohledem na půdní podmínky (zejména vlhkost půdy, půdní druh), aktuální průběh počasí (teplotu, očekávané srážky), a také stav nadzemní biomasy rostlin, jestli jsou poškozeny mrazem (případně škodlivými organizmy). Velký význam má také utváření kořenů (velikost kořenů a hloubka zóny aktivního příjmu živin – tj. rozvinutého kořenového vlášení). Volba formy však může být složitější s ohledem na potřebu „změny“ rozhodnutí, kdy objednané hnojivo se již obtížně mění nebo jiné nemusí být včas na skladě. Více tedy můžeme pracovat s dávkou hnojiva.

Obecně platí, že při brzkém regeneračním hnojení (tj. v únoru) – je vhodnější nižší regenerační dávka (40–60 kg N/ha). Při těchto termínech aplikace si můžeme dovolit hnojiva s větším podílem amonné formy dusíku, jako je např. síran amonný, případně DASA, avšak za předpokladu že porosty nejsou silně poškozeny. Na vlhké půdě lze uplatnit i močoviny, přičemž předpoklad nepoškozeného porostu platí také.

Čím později je regenerační hnojení prováděno, tím vyšší dávku dusíku můžeme aplikovat. Dávka dusíku může být od 60 až do 120 kg/ha. Zde však také platí vztah mezi poškozením porostu a dávkou dusíku. Čím je porost slabší nebo více poškozen, tím by regenerační dávka měla být nižší a další hnojení aplikovat podle toho, jak se rostliny začnou zapojovat do vegetace. Při tomto pozdnějším hnojení nebo hnojení slabších a poškozených porostů by měly být využívány hnojiva s „vyšším“ podílem nitrátového dusíku. Slovo vyšším je v uvozovkách záměrně, jelikož kromě ledku vápenatého, kde je veškerý (nebo převážná většina) dusíku skutečně v nitrátové formě, mají ostatní hnojiva na bázi ledku amonného (LAV, LAD, Sulfan apod.) podíl nitrátové a amonné formy v poměru 1:1. V zemědělské praxi jsou sice často nazývány jako „ledky“ ale nesmíme opomenout, že nitrát není ve sloučenině NH₄NO₃jediná forma dusíku.

Další hnojení během jarního období, tj. produkční, případně pozdní musí více zohledňovat nejen průběh počasí a vývoj porostu po regeneračním hnojení, ale také stanovištní podmínky, případně předplodinu, organické hnojení a vstupy ostatních živin, které ovlivňují využití dusíku rostlinami. Zde je důraz především na síru a hořčík, které i v jarním období mohou být vhodně aplikovány společně například v Kieseritu nebo již předtím „samostatně“ v některých dusíkatých hnojivech (SA, DASA, DASAMAG, LAD, NITROMAG, MAGNISUL aj.).

Výsledky pokusů ukazují, že jednoznačný recept, jak namíchat hnojiva neexistuje a je nutné vařit v každém roce trochu jinak, tj. ve vztahu k popsaným podmínkám příjmu a využití dusíku.

Použitá literatura je k dispozici u autorů příspěvku.