Biologické metody by měly být buď alternativou k chemické ochraně, nebo alespoň jejích doplněním, jak vyplývá i z postupů integrované ochrany rostlin. Biologické metody – přírodní – nechemické metody nemusí znamenat jen, že není látka syntetizována chemicky, ale že jde o látku biologického původu, šetrnou pro životní prostředí.

Pro zlepšení možnosti využití biopesticidů v zemědělské produkci ČR pro podporu přípravků biologického původu přispívají i jednání Evropského Parlamentu (Biologické pesticidy představující nízké riziko, usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017), která souvisí s impulsem revize právních předpisů upravujících přípravky na ochranu rostlin, zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1107/2009 ze dne 21. října 2009 o uvádění přípravků na ochranu rostlin na trh a o zrušení směrnic Rady 79/117/EHS a 91/414/EHS.

Ve výše citovaném usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. února 2017 o biologických pesticidech představujících nízké riziko se zdůrazňuje, že iniciativa k podpoře přípravků biologického původu nesmí vést ke snížení standardů v oblasti zdraví, bezpečnosti potravin a ochrany životního prostředí. Dále se zdůrazňuje, že je nutné podpořit vývoj a povolování pesticidů biologického původu představujících nízké riziko a jejich uvádění na trh EU; usnesení dále konstatuje, že stávající povolovací řízení před uvedením přípravků na ochranu rostlin na trh není pro pesticidy biologického původu představující nízké riziko optimální, zvažuje se zavedení zrychleného postupu posouzení, povolování a registrace pesticidů biologického původu představujících nízké riziko. Tyto iniciativy předpokládají vymezit v nařízení (ES) č. 1107/2009 pojem „přípravek na ochranu rostlin biologického původu“ označující přípravky na ochranu rostlin, jejichž účinnou látkou je mikroorganizmus nebo molekula vyskytující se v přírodě, která se buď získá přírodními procesy nebo se syntetizuje v podobě, která je identická s přírodní molekulou, na rozdíl od přípravků na ochranu rostlin, jejichž účinnou látkou je syntetická molekula, jež se v přírodě nevyskytuje, a to bez ohledu na metodu výroby.

Členské státy jsou v souvislosti s touto iniciativou vyzývány, aby do svých vnitrostátních akčních plánů v oblasti ochrany životního prostředí a zdraví lidí začlenily používání pesticidů biologického původu představujících nízké riziko a podle směrnice 2009/128/ES, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů vytvořit a zavést alternativní přístupy nebo postupy s cílem omezit závislost na používání pesticidů.

Rovněž toto usnesení upozorňuje na skutečnost, že zemědělci musí mít k dispozici širší soubor nástrojů na ochranu plodin, aby mohli rozhodnout, jaká opatření jejich plodiny ochrání nejlépe a nejudržitelněji; jde tedy o širší využívání různých nástrojů, včetně pesticidů biologického původu představujících nízké riziko, a to v souladu se zásadami integrované ochrany proti škůdcům.

Vstřícný krok při implementaci a realizaci těchto záměrů na národní úrovni lze zaznamenat v úpravě legislativy v ČR, kdy v poslední novele zákona č. 299/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 326 /2004 Sb. o rostlinolékařské péči, bylo umožněno povolování biologických přípravků na bázi mikroorganizmů a bioagens bez úhrady nákladů vzniklých při provádění příslušných odborných úkonů poplatků na hodnocení. Zároveň ministerstvo zemědělství a zejména ÚKZÚZ se snaží vytvářet metodické zázemí, informovat, jak lze v ochraně rostlin racionálně, efektivně a šetrně postupovat. V této souvislosti je třeba zmínit důležitý nástroj jak pro poradenská centra, odborné poradce, tak i pro samotné zemědělce, stále aktualizovaný a doplňovaný Rostlinolékařský portál http://eagri.cz/public/app/srs_pub/fytoportal/public/.

Podpora využití biologických metod v rámci systémů ochrany rostlin v ČR je významná i z důvodu bohaté tradice a využívání biologických přípravků i výzkumné činnosti v této oblasti.

V posledních letech se stále více prosazují nechemické metody ochrany, biologické a fyzikální. Biologické ošetření biopreparátem znamená aplikaci biologického přípravku, tj. přípravku, jehož účinnou složkou je živý mikroorganizmus. V ČR je k dispozici několik takových přípravků, žel část z nich kvůli systému jejich povolování (náročnost na podklady pro hodnocení) nespadají do kategorie přípravků na ochranu rostlin (s výjimkou přípravků s uvedených v tabulce Seznam povolených biologických přípravků v ČR, stav k 28. 2. 2019.) a jsou prodávány pod různými obchodními názvy a registrací, zejména jako hnojiva pro podporu zdravotního stavu se všemi důsledky – třeba že se na ně nevztahuje dotační titul pro podporu biologické ochrany.

Např. se jedná o preparáty: Gliorex s mikroorganizmy rodu Clonostachys a Trichoderma, Hirundo (Bacillus amyloliquefaciens), Prometheus CZ (Pseudomonas veronii), Clonoplus (konidie kmenů hub rodu Clonostachys). Princip účinnosti těchto preparátů se dá zobecnit, že užitečné mikroorganizmy kolonizují kořeny kulturních rostlin a vytváří s nimi volné soužití prospěšné pro oba organizmy. Kulturní plodina získává minerální látky biodegradačním procesem a ochranu kořenového systému proti stresovým faktorům. Nebo užitečné mikroorganizmy mají schopnost rozkládat pro rostlinu organické zbytky v půdě, a tím zvyšovat příjem živin z půdy. Podporují tvorbu bakteriálních hlízek. Zvyšují odolnost rostlin proti stresu, zvyšují počet vzešlých rostlin, zvyšují dynamiku růstu rostlin. Zejména přes zimní období mohou rozložit neaktivní stadia hub: sklerocia, mikrosklerocia, gemy a chlamydospory patogenních hub (Claviceps, Sclerotinia, Botrytis, Rhizoctonia, Verticillium).

Co se týká povolování těchto preparátů, problematická se jeví spíše náročnost schvalovacího procesu na dokumentaci pro biologické přípravky na ochranu rostlin, než samotná účinnost přípravků.

Nechemická ochrana využívá zejména preventivní postupy, rovněž využívá preparáty na bázi bakterií nebo hub, které jsou antagonisty původců chorob, potlačují jejich množení a růst nebo také stimulují rostlinné obranné mechanizmy. Ovšem u těchto přípravků zejména vzhledem k pomalejšímu působení, než je obvyklé u chemických přípravků, a protože jejich dostatečná účinnost závisí na biotických i abiotických podmínkách daného prostředí, nelze očekávat, že by jimi daly nahradit nedostatky v agrotechnice. Naopak integrací šetrných metod do stávajících systémů ochrany rostlin, spolupůsobením na zlepšení půdní úrodnosti, lze vytvořit podmínky pro efektivnější ochranu rostlin.

Z přehledu povolených biopreparátů v ČR je zřejmé (viz tabulka), že podstatná část indikací, zejména biopreparátů proti chorobám je určena na ochranu polních kultur a trvalých kultur. Dotační podporu na biologickou ochranu lze uplatnit pouze na přípravky biologické ochrany rostlin uvedené v registru přípravků na ochranu rostlin, který je veden ÚKZÚZ, tzn., na skutečně vynaložené náklady na pořízení bioagens/biopreparátu a na odborný servis u biologické ochrany, které byly v daném roce použity na biologickou ochranu rostlin (http://eagri.cz/public/app/eagriapp/POR/) za dodržení předepsaných závazků.

Biologická ochrana v tomto pojetí je chápána jako aplikace bioagens/biopreparátů na bázi parazitoidů, predátorů, parazitických hlístic a/nebo patogenních mikroorganizmů k potlačení populací škodlivých organizmů rostlin.

Dotační titul – 3.a. Biologická ochrana rostlin jako náhrada chemické ochrany rostlin bude poskytován podle pravidel pro rok 2019:

Významnou součástí biologických metod ochrany je vlastní aplikace biologických přípravků na ochranu rostlin, bioagens, popř. dalších prostředků ochrany rostlin. Nechemické metody i biologické metody ochrany rostlin jsou využívány v různých systémech ochrany, např. integrovaná ochrana rostlin, integrovaná produkce, ekologické zemědělství, skleníkové kultury ale s různou intenzitou, v souvislosti s požadavky, které jsou kladeny na jednotlivé pěstitelské systémy. Je také rozdíl v použití biologických přípravků/bioagens, zda se jedná o trvalé kultury nebo monokultury nebo zda jde o rostliny pěstované v regulovaných podmínkách (např. skleníky).

Významnou součástí šetrných postupů vůči životnímu prostředí je rovněž využití moderních „chytrých“ technologií pro aplikaci přípravků, popř. zavedení různých strategií, jako např. pásové aplikace či cílené aplikace do ohnisek.

Nejjednodušší zapojení biologických metod do systému ochrany rostlin je podpora přirozeně rozšířených užitečných organizmů, tzn. zachování refugií – biokoridory s kvetoucími rostlinami, zejména pro pyl, jako zdroj potravy pro hmyz, tvorba záměrně neošetřovaných ploch a biokoridorů s cílem podpořit populační dynamiku užitečných druhů a udržet stanovištní diverzitu v rámci biotopu.

Závěrem lze konstatovat, že bude třeba, aby u zemědělců nastala změna přístupu a smýšlení při řešení ochrany rostlin tím, že zajistí větší rotaci plodin v osevním postupu, z pohledu ekologie a ekonomiky budou snižovat použití pesticidů (i za účelem snížení smyvu pesticidů do vod, a v souladu s naplňováním požadavků národního akčního plánu NAP).

S celým systémem hospodaření samozřejmě souvisí dodržování agrotechnických postupů, je třeba si uvědomit, že pracujeme s půdou jako s živým organizmem. Možným řešením je právě uplatnění nechemických metod v souladu s požadavky integrované ochrany rostlin a rovněž využití nových hybridů, např. rezistentních odrůd.

Limitujícím faktorem pro celkovou změnu přístupu nakonec budou škodlivé organizmy, jenž kvůli oteplování, změně klimatu, restrikci účinných látek, nástupu rezistence a dalším faktorům budou vyžadovat skutečnou integraci všech dostupných postupů, aby bylo dosaženo dostatečné regulace pro zajištění uspokojivých výnosů jednotlivých pěstovaných kultur.

Seznam povolených biologických přípravků v ČR, stav k 28. 2. 2019

Biopreparáty proti chorobám

Insekticidní biopreparáty

Pozn.: *stimulace rostliny řepky k redukci škod způsobených dřepčíky rodu Psylliodes a Phyllotreta
** v systémech ekologického zemědělství 
*** Používání přípravku povoleno max. do 30. 4. 2019 (pokud nebude nově požádáno o prodloužení povolení)