Ing. Jitka Stará, Ph.D., Prof. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i

V tomto příspěvku je využití zásad řízení hmyzí rezistence popsáno na škůdcích s výskytem rezistence vůči insekticidům na našem území, které způsobují pěstitelům brambor a ovocných plodin největší problémy. Řízení hmyzí rezistence je popsáno pro mandelinku bramborovou, obaleče jablečného a meru skvrnitou. Popsaný stav řízení je platný pro ČR a pro poslední období do roku 2018. Jelikož se výskyt rezistence jednotlivých druhů škůdců mění v čase a prostoru je nutné v dalších letech řízení hmyzí rezistence aktualizovat podle skutečného vývoje rezistence, údajů z plošného monitoringu rezistence, nových poznatků výzkumu a s ohledem na změny v rezistenci přípravků s novými účinnými látkami.

Řízení hmyzí rezistence pro mandelinku bramborovou

Mandelinka bramborová je druh škůdce, který velmi rychle selektuje rezistenci vůči širokému spektru účinných látek insekticidů. Má predispozici k selekci rezistence v důsledku řady mechanizmů, které umožňují detoxikovat široké spektrum metabolitů rostlin, a také mnoho různých účinných látek insekticidů.

V ČR byla prokázána rezistence některých polních populací mandelinky bramborové vůči organofosfátům, pyretroidům a neonikotinoidům, zejména vůči přípravkům s účinnou látkou acetamiprid. V 2017 a 2018 byl zjištěn vysoký stupeň rezistence i vůči thiaclopridu, ačkoliv mezi acetamipridem a thiaclopridem je dosud známá pouze nízká úroveň křížové rezistence. Podle zahraničních autorů byla nízká úroveň křížové rezistence zjištěna i mezi dalšími neonikotinoidy, například mezi acetamipridem a imidaclopridem. Naproti tomu vysoká úroveň křížové rezistence byla prokázána mezi neonikotinoidy imidacloprid a thiamethoxam.

Pro antirezistentní strategie se nedoporučuje využívat pyretroidy a organofosfáty a z neonikotinoidů přípravky na bázi acetamipridu. V letošním roce (2019) končí registrace přípravku na bázi thiamethoxamu, který byl dosud účinný i na populace mandelinek rezistentní vůči ostatním neonikotinoidům (thiacloprid, acetamiprid). Proti populacím rezistentním vůči acetamipridu (Mospilan 20 SP) lze v ČR doporučit střídání zejména přípravků na bázi diamidů (chlorantraniliprole nebo cyantraniliprole) s přípravky na bázi spinosadu a botanického insekticidu azadirachtinu. Vzhledem k vysokému riziku křížové rezistence mezi účinnými látkami chlorantraniliprole a cyantraniliprole je také třeba se vyvarovat střídání přípravků na bázi těchto látek mezi sebou.

Plošný monitoring rezistence mandelinky bramborové vůči insekticidům byl v ČR zahájen za podpory MZe v roce 2017. Monitorována byla dosud rezistence vůči lambda-cyhalothrinu, acetamipridu, thiaclopridu (Biscaya), thiamethoxamu a chlorpyrifosu. Za předpokladu pokračování plošného monitoringu bude výběr insekticidů pro monitoring rezistence aktualizován s ohledem na změny v registraci přípravků. V současné době je vzhledem k omezenému spektru povolených účinných látek proti mandelince největším rizikem pokračující selekce rezistence vůči neonikotinoidům. Současně se ukazuje, že vysoký stupeň rezistence mandelinky bramborové vůči pyretroidům a organofosfátům zůstává dlouhodobě uchován i bez selekčního tlaku (při jejich víceletém nepoužívání).

Antirezistentní strategie je založena na rotaci účinných látek insekticidů s různým mechanizmem účinku pro každou následující generaci. Prakticky to znamená, že by měl být použit na druhou generaci mandelinky bramborové insekticid s jiným mechanizmem účinku, než byl použit proti první generaci. U mandelinky je velmi významné provádět ošetření na nejcitlivější stádium (larvy L1 a L2). U starších larev a u dospělců rychle roste tolerance k pesticidům, což přispívá k rychlejší selekci rezistence.

Řízení hmyzí rezistence pro obaleče jablečného

V ČR byla prokázána rezistence obaleče jablečného v jedné populaci vůči účinným látkám ze třech různých skupin s různým mechanizmem účinku, vůči organofosfátům (phosalonu), regulátorům růstu (diflubenzuron) a regulátorům vývoje (fenoxycarb). U populace obaleče jablečného ze středních Čech byla zjištěna rezistence vůči diacylhydrazinům (indoxacarb), a to již v následujícím roce, kdy byl poprvé přípravek na bázi indoxacarbu v ČR povolen a začal být používán. V tak krátké době nemohlo k selekci rezistence vůči indoxacarbu dojít. Je důvodné podezření, že rezistentní populace obaleče jablečného vůči indoxacarbu byla na území Čech zavlečena s dovozem jablek ze zemí západní Evropy. Obaleč jablečný je jedním z mála druhů škůdců, u kterého byla prokázána rezistence vůči biologickým prostředkům typu bakulovirů (CpGV). V ČR byla rezistence k CpGV zjištěna také u jedné populace obaleče jablečného z jižní Moravy. Ve světě byla rezistence obaleče jablečného zjištěna vůči účinným látkám ze skupin s různým mechanizmem účinku jako je metoxyfenozid, spinosad a endotoxin z Bacillus thuringiensis.

Pro obaleče jablečného lze v rámci antirezistentních strategií využívat model jeho fenologie, jak bylo prokázáno ve Francii. Model je založen na simulacích interakcí mezi fenologií a přítomností genů zodpovědných za rezistenci vůči insekticidům. U jedinců obaleče jablečného rezistentních vůči insekticidům bylo zjištěno, že jako vedlejší efekt rezistence dochází ke změnám některých biologických charakteristik, jako je doba vývoje a tendence k indukci diapauzy. Model fenologie obaleče jablečného sestavený z víceletých polních dat prokázal, že u přezimující generace dochází k významnému zpoždění v líhnutí rezistentních jedinců oproti jedincům citlivým (Bovin et al., 2005). Znamená to, že při líhnutí dospělců přezimující generace obaleče jablečného nejprve převažují jedinci citliví k insekticidům a od druhé poloviny líhnutí (letové aktivity dospělců této generace), postupně přibývá podíl rezistentních jedinců v populaci. Vzhledem ke zpoždění ve vývoji rezistentních jedinců obaleče jablečného a současně ke zpoždění v indukci diapauzy u jejich potomků tak v našich podmínkách zakládají druhou generaci převážně jedinci citliví k insekticidům. Fenologický model pro předpověď líhnutí rezistentních jedinců obaleče jablečného je vyvíjen také pro podmínky ČR.

Pro systém integrované produkce lze v rámci antirezistentní strategie využít přípravky na bázi CpGV, Bacillus thuringiensis, spinosad a dále účinné látky indoxacarb, methoxyfenozide a zejména látky registrované v posledních letech, tj. chlorantraniliprole a jeho kombinace s abamectinem.

V systémech integrované ochrany je třeba co nejvíce omezit méně selektivní přípravky, zejména neonikotinoidy. Pokud bude na některé lokální populaci obaleče jablečného prokázána rezistence vůči některému typu uvedených nebo dalších nových účinných látek, je třeba je z režimu ochrany vypustit. U přípravků s vyšším rizikem výskytu rezistence (delší historie používání na dané lokalitě) je vhodné směrovat ošetření touto látkou na první ošetření, případně až na druhou generaci, kdy je vzhledem k fenologii předpoklad výskytu citlivé části populace. Při prokázání rezistence obaleče jablečného vůči více skupinám účinných látek je vhodnou strategií využívání feromonů (Isomate C plus, Isomate CLR), případně v kombinaci s co nejvíce selektivními přípravky a biopreparáty.

Pro systém ekologické produkce ovoce je doporučena následující antirezistentní strategie: 1) střídání přípravků/preparátů/pomocných prostředků/metod ochrany s různým mechanizmem účinku (CpGV, CpGV-M, Bacillus thuringiensis, spinosad), 2) maximální možné využívání metody dezorientace, zejména tam, kde byla prokázána rezistence vůči CpGV nebo kde je riziko selekce rezistence vysoké vlivem dlouholetého ošetřování přípravky na bázi CpGV. Pro lokality s delší historií používání přípravků na bázi CpGV (Madex, Carpovirusine) se doporučuje používat přípravek na bázi izolátu CpGV-M (Madex-TOP) nebo tyto přípravky s odlišnými kmeny baculoviru mezi sebou střídat.

Řízení hmyzí rezistence pro meru skvrnitou

Počátkem 90. let minulého století byla v ČR prokázána rezistence mery skvrnité vůči organofosfátům a pyretroidům, v průběhu dalších let se postupně vyselektovaly populace mer rezistentní vůči inhibitorům tvorby chitinu (Dimilin 48 SC, Nomolt 15 SC) a pyridabenu (Sanmite 20 WP). V posledním desetiletí byla prokázána u jedné lokální populace rezistence mery skvrnité vůči thiaclopridu (Calypso 480 SC) ze skupiny neonikotinoidů, zatímco účinnost acetamipridu (Mospilan 20 SP) byla dosud dostatečná. Obdobně jako u jiných škůdců byla u mery skvrnité zjištěna křížová rezistence vůči organofosfátům, a také křížová rezistence vůči pyretroidům, zatímco úroveň křížové rezistence mezi neonikotinoidy acetamiprid a thiacloprid je nízká. Vysokou účinnost si navzdory dlouhé době používání udržují abamektiny (Vertimec 1,8 EC).

Mera skvrnitá je příkladem škůdce, u kterého změny v rezistence jsou velmi dynamické jak v čase, tak v prostoru. Je proto obtížné navrhnout jednotnou strategii ochrany v daném období pro větší území nebo i pro území jednoho okresu. Pro efektivní ochranu je účelné sledovat účinnost jednotlivých přípravků nebo zajistit testy citlivosti lokální populace mery skvrnité odbornou službou.

Pro antirezistentní strategie proti merám na hrušních se doporučuje střídat účinné látky spinosad (SpinTor), abamectin (např. Vertimec 1.8 EC), spirotetramate (Movento 100 SC) a flupyradifuron (Sivanto prime). K perspektivním účinným látkám pro patří flonicamid (Teppeki), který je registrován do hrušní proti mšicím. Z neonikotinoidů lze očekávat dostatečnou účinnost acetamipridu (Mospilan 20 SP) nebo thiaclopridu (Calypso 480 SC). Tyto dva neonikotinoidy je možné mezi sebou střídat mezi roky. Mera skvrnitá selektuje rezistenci velmi rychle, ale po vypuštění účinné látky z ochrany se citlivost velmi rychle vrací, někdy již po 2 letech. Přípravek Voliam Targo na bázi abamectinu a chlorantraniliprolu není vhodný do režimů integrované ochrany z důvodu jeho nízké selektivity pro přirozené nepřátele. Do režimu přípravků proti merám na hrušních je účelné zařadit i přípravky s fyzikálním mechanizmem účinku, jako je síran draselný a nebo draselná mýdla, zejména v případě hojného výskytu medovice. Pro synchronizaci kladení vajíček merami brzy na jaře se doporučuje zařadit do ochrany přípravky na bázi kaolinu. To přispívá ke zvýšení účinnosti použitého přípravky na vylíhlé nymfy, jejichž termín líhnutí je více synchronizován.

V antirezistentní strategii proti merám na hrušních je při výběru přípravků pro ošetření třeba počítat i s podporou užitečných nepřátel, která v ochraně proti merám hraje významnou roli. Pro přirozené nepřátele jsou nejvíce rizikové přípravky na bázi abamectinu, poněkud méně rizikové jsou neonikotinoidy a spinosad.

Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu č. QK1820081.

Foto: P. Talich