Školení řidičů  
7.7.2006, JUDr. František Muška, Zdroj: Verlag Dashöfer
Pokud se zaměstnanec svévolně nezúčastnil školení řidičů, ač z druhu práce sjednané v pracovní smlouvě vyplývá, že je jeho povinností řídit služební vozidlo, nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro řádný výkon práce.

Dotaz:
Zaměstnanec řídil služební vůz, ačkoli byl upozorněn nadřízeným na to, že v důsledku neúčasti na školení řidičů referentů, není způsobilý k řízení referentského vozidla. Zaměstnavatel se rozhodl toto jednání zaměstnance posoudit jako méně závažné porušení pracovní kázně. V dopise zaměstnanci pak zaměstnavatel upozornil na možnost výpovědi z pracovního poměru podle § 46 odst. 1, písm. f ZP, pokud by došlo k dalším méně závažným porušením pracovní kázně. Je postup zaměstnavatele správný?

Odpověď:

Právní úprava

Povinnost  zúčastnit se  školení řidičů  a přezkoušení jejich znalostí vychází především z následujících právních předpisů:

a) ze  zákona č.  247/2000  Sb.,  o získávání  a zdokonalování  odborné    způsobilosti    k řízení    motorových   vozidel  a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,  a jeho prováděcí vyhlášky;

b) ze  zákona č.  111/1994 Sb.,  o silniční  dopravě, ve znění  pozdějších předpisů;

c) ze  zákona   č.  65/1965  Sb.,  zákoník   práce,  ve  znění pozdějších předpisů.

  Okruh povinných osob

První okruh  osob, na které  se vztahuje povinnost  účasti na školení ke  zdokonalování odborné způsobilosti  řidičů jsou osoby, které řídí vozidla uvedená v § 48 odst. 1 písm. a) až d) zákona   č. 247/2000  Sb., tedy  osoba,          která řídí:

a)      motorové vozidlo vybavené zvláštním výstražným zařízením se zvláštním světelným zařízením modré barvy;

b)      vozidlo taxislužby;

c)      nákladní vozidlo, speciální vozidlo a jízdní soupravu, mimo takové jízdní soupravy, jejíž součástí je jako tažné vozidlo zemědělský nebo lesnický traktor, pokud největší povolená hmotnost vozidel nebo jízdní soupravy převyšuje 7 500 kg;

d)      vozidlo pro přepravu více jak 9 cestujících včetně řidiče.

Druhý  okruh osob,  na  které  se vztahuje  povinnost školení řidičů, jsou  řidiči z povolání. Pod pojmem  "Řidič z povolání" je třeba rozumět řidiče, který  řídí vozidlo v pracovněprávním vztahu a u  něhož je  řízení  vozidla  druhem práce  sjednaným v pracovní smlouvě, nebo  dopravce, který provozuje dopravu  pro cizí potřeby a je  zároveň  řidičem  vozidla,  kterým  tuto  dopravu provozuje. Povinnost účasti  na školení pro  tyto osoby vyplývá  z ustanovení § 3  odst. 1  písm. d)  zákona č.  111/1994 Sb.  Citovaný zákon se v této  oblasti odkazuje  na vyhlášku  č. 55/1991  Sb., o  výcviku a zdokonalování   odborné   způsobilosti   silničních   motorových vozidel. Jelikož tato vyhláška  byla zrušena vyhláškou č. 470/2000 Sb.,  kterou  se  provádí  zákon  č.  247/2000  Sb.,  je  nezbytné považovat za nástupnický právní předpis po vyhlášce č. 55/1991 Sb. zákon č.  247/2000 Sb. a  jeho prováděcí vyhlášku  č. 167/2002  Sb.V tomto  případě se  ale  pro  školení řidičů  z povolání vztahuje pouze obsah  stanovený v příloze č.6 zákona  č. 247/2000 Sb. Zákon v tomto  případě  nestanovuje,  jakou  formou  má  být přezkoušení provedeno,  ale pouze  to, že  se jedná  o přezkoušení  z pravidel provozu  na pozemních  komunikacích.

Třetí  okruh osob,  které  jsou  povinny podrobit  se školení řidičů  jsou osoby,  na které  se vztahuje  zákoník práce. Tento zákoník  v § 133 odst.  1 písm.  e) ukládá  zaměstnavateli povinnost  zajistit svým zaměstnancům   školení   o   právních   a   ostatních   předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají  jejich práce a  pracoviště, pravidelně ověřovat  jejich znalost  a soustavně  vyžadovat a  kontrolovat jejich  dodržování. Zaměstnanec  má   povinnost  účastnit  se   školení  zajišťovaných zaměstnavatelem  v zájmu bezpečnosti  a ochrany  zdraví při  práci a podrobit se ověření svých znalostí.

Podle  zákoníku  práce  je  jednoznačné,  že  se  při  výkonu pracovní činnosti školení řidičů a ověření znalostí musí zúčastnit každý  zaměstnanec, který  fyzicky řídí  vozidlo. V praxi  se bude jednat například  i o zaměstnance, který  řídí vozidlo na služební cestě  bez ohledu  na to,  zda  se  bude jednat  o řízení  vozidla služebního nebo  soukromého, ale například i  o zaměstnance, který bude  při  výkonu  pracovní  činnosti  řídit  vozidlo  na  účelové komunikaci v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka  nebo  provozovatele  uzavřeného  prostoru  nebo objektu a tato účelová komunikace nebude  veřejně přístupná, ale v rozsahu a způsobem,  který stanoví  vlastník nebo  provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu.

V tomto  případě  se  však   tento  zákon  z hlediska  obsahu a rozsahu  školení a  ověření  znalostí  neodvolává na  žádný jiný právní předpis, podle kterého by  toto školení mělo být prováděno. Bude  záležet pouze  na zaměstnavateli,  v jakém obsahu  a rozsahu vzhledem  k charakteru  vykonávané  práce  zaměstnancem  zabezpečí provedení  jeho  školení  a  po  jeho  ukončení  ověření získaných znalostí.  I v tomto  případě zákon  nestanovuje jednoznačně formu provedení ověření znalostí pracovníka. Provedení školení a ověření znalostí musí být však  prokazatelně zadokumentováno

Pokud se zaměstnanec svévolně nezúčastnil školení řidičů, ač z druhu práce sjednané v pracovní smlouvě vyplývá, že je jeho povinností řídit služební vozidlo, nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro řádný výkon práce  a zaměstnavatel jej měl na to upozornit, stanovit mu  přiměřenou dobu k tomu, aby se tohoto školení zúčastnil. Současně měl být zaměstnanec upozorněn na to, že v případě, že se ve stanovené době školení nezúčastní, bude mu dána výpověď z pracovního poměru  dle § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce – nesplňování předpokladů stanovených  právními předpisy pro řádný výkon práce.

Jestliže zaměstnanec, i když  nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro řádný výkon práce (nezúčastnil se školení), řídil služební automobil přes to, že jej zaměstnavatel prokazatelně na to upozornil, dalo by se toto jednání považovat za závažné  porušení pracovní kázně, pro které lze zaměstnanci dát výpověď dle § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce.