Doc. RNDr. Marta Heroldová, Ph.D., Doc. Ing. Josef Suchomel, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně

Informace Agromanual

Hraboš polní (Microtus arvalis) se z původně stepního habitatu rozšířil do stepi člověkem zkultivované, to je do agrocenóz, a stal se tam jedním z nejškodlivějších druhů. Optimum jeho výskytu leží na půdách s vysokou bonitou, v nadmořských výškách od 200 do 600 m n. m., kde také působí nejvyšší škody. K těm však dochází jen při jeho zvýšené populační hustotě.

Rostlinolékařští inspektoři Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (UKZÚZ) dvakrát do roka evidují a uveřejňují na svých stránkách populační hustoty hraboše polního podle počtu užívaných nor na 1 ha a podle ustálené metodiky doporučují závazná opatření, včetně snížení početnosti hrabošů ošetřením pesticidními prostředky. V případě potřeby je monitoring častější.

V této souvislosti doporučujeme sledovat Rostlinolékařský portál, kde zájemce nalezne aktuální informace o stavech hraboše polního v různých částech České republiky. Je zde uveřejněna mapa, kde je vidět, jak je na počátku srpna situace jak v Čechách, tak na Moravě s přemnožením hraboše vážná a také to, že škody nejsou rozprostřeny celoplošně, ale různá stadia výskytu tvoří mozaiku. Hraboš se přemnožil v různých nadmořských výškách od nížin až do 500 m. Odkazujeme na tyto stránky, protože je zde uveden seznam aktuálně povolených přípravků na ochranu rostlin proti hraboši polnímu.

Dalším zdrojem informací může být: Metodická příručka integrované ochrany rostlin proti chorobám, škůdcům a plevelům z roku 2013. Podle této metodiky je doporučeno, že v případě zjištění kritických hodnot výskytu, což je max. 50 užívaných nor/ha v jarním období, 200 nor/ha v letním a 400 nor/ha v podzimním období, ošetřit plodiny schválenými rodenticidy. Podstatně účinnější je ošetření na podzim, které omezí přežití populace hrabošů přes následnou zimu. Jarní hubení je méně účinné, protože populace se rozmnožuje a přesto, že část jedinců uhyne, její další růst se nezastaví. To jsou základní doporučení.

Letos však od počátku jara se populace hraboše polního rozmnožují tak intenzívně, že již od poloviny června zemědělci pozorovali prudce narůstající poškození ozimů i jařin. Někteří zemědělci si stěžují, že i přes to, že se řídili doporučenou metodikou a aplikovali rodenticid již na podzim a znovu na jaře, hraboši se přemnožili i na těchto ošetřených plochách. Někteří zemědělci ani nebyli informováni o existenci tohoto rostlinolékařského portálu a možnosti konzultace.

Letošní rok je opravdu výjimečný a mnozí se snaží stále hubit a to bez kladného výsledku. Jsme svědky diskuzí o používání některých přípravků na ochranu rostlin, jejichž platnost použití skončila nebo nebyla prodloužena, anebo byla doporučena snížená dávka, jak to někteří zemědělci použili u přípravku Stutox. Tento přípravek, jindy osvědčený, má omezenou technologii aplikace a aplikace do nor nemusí být tou nejsprávnější cestou (hraboš při hloubení nory vytlačuje hlínu nad povrch a tak se granule mohou zase dostávat ven na otevřenou plochu). Očekáváme tedy od správního úřadu (ÚKZÚZ) zvážení změn a rozhodnutí, které by lépe odpovídaly daným podmínkám. Také pečlivé monitorování výskytu hraboše a přesnější lokalizace ohnisek výskytu může napomáhat snížení škod. Máme proto snahu v dalším textu popsat některé zásady, které mohou zemědělci respektovat ve snaze omezit vznik dalších škod.

Hraboš polní

Monitoring výskytu

Jedním z úkolů rostlinolékařské služby je nejen soustavně sledovat vývoj početních stavů tohoto škůdce na celém území ČR, ale získávat informace i o vývoji jeho populací v sousedních státech. Právě v minulých letech byly z území Slovenska, Maďarska, Rakouska a Německa hlášeny zvýšené početní stavy hraboše polního. To bylo výzvou pro nutnost zvýšené pozornosti pro naše zemědělské oblasti. Jako příčinu narůstajících hustot populací v posledních letech viděli odborníci ve větším počtu případů, kdy celkový úhrn ročních srážek byl mimořádně nízký při současně nadprůměrně vysokých teplotách. Pravý opak toho, jaké bývají teplotní a srážkové poměry v „průměrném“ roce a jak na ně populace hraboše reagují.

Stačí zmínit dlouholeté zkušenosti s tímto škůdcem: nízké teploty při současně vyšším množství srážek působí nejen nepříznivě na jeho rozmnožování, ale vyvolávají i hynutí jeho jedinců a to jak v jarním období, tak především v podzimním období. Během kalendářního roku se z nízkých jarních stavů rozmnožováním populace hraboše zvýší (osciluje) k podzimnímu maximu. V průběhu několika let (nejčastěji 3 až 5) se populační hustota hraboše postupně dále zvyšuje, až dosáhne maxima, načež se v důsledku různých vnitropopulačních i vnějších příčin zhroutí a vyhyne.

Zkušenosti s vývojem populací hraboše polního

Na celostátních setkáních odborníků se v několika posledních desetiletích diskutoval poznatek, že výrazné přemnožení hraboše polního zaznamenali rostlinolékaři naposledy v roce 1998, například na Kolínsku. Tehdy zemědělské podniky musely konstatovat, že ozimou pšenici či jarní ječmen jim místo kombajnů sklidil hraboš polní. V dalších letech však k tak výraznému přemnožení nedošlo, zvýšené početní stavy nepřesahovaly únosnou míru, zemědělské závody se rozhodovaly pro hubení hrabošů často jen dle vlastních odhadů.

Podle našich zkušeností poznamenáváme, že hubení v jarních měsících bývá málo účinné. Hraboš polní jakékoliv ztráty na velikosti populace, které by vzniklo hubením, ve velmi krátké době nahradí dalším intenzívním rozmnožováním. Přesvědčila nás o tom jednak řada polních pokusů, a také jiná pozorování. Například po prudké jarní průtrži mračen jsme na jednom porostu vojtěšky obsazené zdárně se vyvíjející populací hraboše polního našli velké množství hrabošů, kteří sice při průtrži stačili ještě vylézt ze zaplavených nor, ale uhynuli na povrchu. Následující den jsme však v porostu nacházeli nejen další uhynulé hraboše, ale i čerstvé požerky. Odchyt do pastí nás potom přesvědčil, že průtrž část jedinců nejen přežila, ale tím intenzivněji pokračovala v rozmnožování.

Na základě těchto zkušeností jsme došli k závěru, že hubení hraboše v jarních měsících je méně účinné anebo dokonce zbytečné. Když se zásah provede v pozdním podzimu, kdy se populace hraboše již nerozmnožuje, nemohou být uhynulí hraboši již nahrazeni a zeslabení populace je mnohem účinnější. Připočteme-li k tomu ještě přirozený úhyn během zimních měsíců, je populace, vstupující do rozmnožování na jaře následujícího roku skutečně výrazně oslabena. Doporučujeme proto vývoj populací hraboše soustavně sledovat a zvolit pro případný zásah hubením tu nejúčinnější chvíli.

Rok 2019

Letošní přemnožení a škody způsobené hrabošem polním jsou však na některých místech opravdu výjimečně vysoké. Lokálně jsou hlášeny ztráty na úrodě až 80 %. Proto jsme se vypravili do obilných polí přede žněmi, abychom zjistili stav populace hrabošů. Analýzou odchycených vzorků jsme zjistili, že v počtu samic stále ještě převažovaly ty, které byly buď krátce po vrhu, nebo byly dokonce gravidní. Hmotnost některých jedinců byla nadprůměrná (nejstarší jedinci až kolem 50 g). Mezi odchycenými byl na první pohled byl patrný výskyt nemocných jedinců. Přesto, že populace hraboše se jevila ještě v červenci dosti vitální, kloníme se spíše k názoru, že v místech, kde škody způsobené hrabošem byly letos na velké ploše, populace se zhroutí. Avšak tam, kde výraznější škody byly patrné především na rozhraní dvou různých plodin, nikoliv daleko k jejich středu, musíme intenzívně sledovat jejich další vývoj během podzimu a zimy.

Hraboš v plodinách

Tradičně jsou v agroekosystémech nejpreferovanější trvalé porosty a porosty pícnin, kde po dobu několika let není člověkem porušen systém nor, hnízd i zásobáren. V každém případě jsou víceleté pícniny v zemědělské krajině produkčními centry hraboše polního. Potravní nabídka vysoké kvality v pícninách hraboši prospívá a je přerušena jenom kosením, kdy je hraboš přinucen snížit aktivitu a často potom konzumuje, pupeny a kořeny. Zde také dosahuje nejvyšších hustot, a to zvláště v prvních letech, kdy má porost vyšší úživnou a energetickou hodnotu. Proto letos i v pícninách vznikly nemalé škody, a zemědělci museli některé zaorat. Trvalé porosty jsou v zemědělské krajině refugia hraboše, odkud se může šířit do okolních plodin. V ČR se se snížením živočišné výroby snížila i výměra víceletých pícnin. Proto jsme soustředili pozornost na další plodiny.

Porovnáváním atraktivity porostů ozimých plodin jsme zjistili, že řepková pole hostí přes zimu více hrabošů než pole obilná a hraboš v nich lépe přezimuje. Počty nor jsou zde jen o málo nižší než v pícninách a trvalých travních porostech. Jakmile řepka na podzim vytvoří první listy, hraboš polní se začíná stěhovat do jejího porostu. Když řepka vytvoří listové růžice, stává se svou širokou pokryvností půdy a výživností svých listů ideálním porostem pro přezimování hraboše polního. V tomto porostu se ještě na podzim stačí rozmnožovat a utvořit stabilní populaci, která v dobře vyvinutém porostu přezimuje a na jaře se začne dříve než jinde zase rozmnožovat. Po odkvětu řepky a při tvorbě šešulí potravní nabídka pro hraboše ale silně klesá a populace se tak postupně stěhují do okolních plodin. Zralá řepka je pro hraboše polního již většinou jakousi pouští, protože v zapojeném porostu nemůže kácet (rostliny se drží šešulemi pohromadě) a jeho škody se přesouvají na okraje a do míst již dříve poškozených vytvořením kolonií a do míst zaplevelených.

Dalšími plodinami, významnými pro hraboše, jsou obilniny. Tam se již od podzimu vytvořené populace živí a rozmnožují až do sklizně. Klásky obilnin jsou sklízeny tak, že se hraboš postaví ke stéblu a překousne ho. Klásek si v hustém porostu přitahuje a zase překousne stéblo, až dosáhne ke klásku, který si odnese do nory. Vznikají tak požerky v podobě hromádek přibližně stejně velkých kousků stébel. Při již více poškozeném porostu se klásek při odkousnutí skácí a hraboš má ihned přístup ke klásku. Když je klásek zanechán a konzumován na povrchu, je to obvykle požerek myšic. Některé myšice (myšice malooká – naše nejmenší myšice) si pro klásek vyleze až nahoru po stéblu a zanechá tak stéblo stojící bez klásku. Jiné myšice vylezou po klásku jen tolik, jak je klásek udrží, a to podle jejich hmotnosti. Podle výšky strniště pak můžeme odhadnout, který druh klásky sklízel. Vývoj škod na úrodě obilí se tak dá zhruba vyhodnotit v sérii vzorků v ještě stojícím obilí, když se stanoví poměr klásků sklizených a zanechaných na 1 m² s přepočtem na ha.

Porosty kukuřice a slunečnice nejsou pro hraboše jako zdroj potravy atraktivní. Jedinou potravou zde mohou být plevele nebo srážkami a kopytníky (především divokým prasetem) pokácené rostliny. Hraboš sám není schopen jednotlivý stvol slunečnice či kukuřice pokácet. Při letošním přemnožení a nedostatku jiné potravy však hraboš jejich stvoly poškozuje sice jen na povrchu, ale přesto je oslabuje do té míry, že usychají. Proto jsou letos i porosty těchto plodin hrabošem poškozovány a nemohou vytvářet jakousi barieru proti pronikání migrujících hrabošů za atraktivní potravou, jak se to jindy osvědčuje.

Co má ještě vliv na populaci hraboše

Dodatkovou energií do polních kultur, to je přihnojováním, se zároveň zvyšuje množství a kvalita biomasy plodin, které hraboš využívá jako potravu. Také toto přispívá ke zdárnému růstu a dobré kondici populací hrabošů v agroekosystémech.

Po řadu let je diskutována otázka vlivu dravců, sov a šelem na populační hustotu hraboše. Při letošním přemnožení pozorujeme v polích zvýšenou aktivitu predátorů. Jejich populace reagují na zvýšenou potravní nabídku s určitým zpožděním a nejsou schopny takto silné populace hraboše ihned regulovat. Nacházíme tak často mrtvá těla hrabošů nezkonzumovaná. V krajině intenzivního zemědělského využívání (především oblast jižní Moravy), kde výměry polí dosahují i stovky hektarů, nemají predátoři mnoho možností se trvale zabydlet. Zmenšením výměr polí a obnovením mezí, remízků a jakýchkoliv trvalých porostů, zvyšujících diverzitu krajiny by se rovnováha mezi predátorem a kořistí lépe vyrovnávala a fungovala lépe jako trvalá ochrana.

Hraboš a člověk

Škody způsobené hrabošem polním na úrodě však představují jenom část problémů, které mohou jeho přemnožením vzniknout. Hraboš polní patří mezi nejvýznamnější hostitele, rezervoáry a přenašeče patogenů, z nichž je většina přenosná i na člověka. Jsou jich desítky. Připomeňme si aspoň některé nejznámější, jako je Bartonella sp., Hantavirus sp. Francisella tularensis a Toxoplasma gondii. Při přemnožení hraboše dochází k častějšímu kontaktu s touto populací nebo s jím kontaminovaným prostředím. Hraboši se dostávají do bezprostřední blízkosti lidských sídel, do parků, zahrad ale často i do objektů, kde se skladují krmiva a podobně. Také při rekreaci v přírodě se můžeme dostat do kontaktu s hrabošem nebo prostředím, které je jím kontaminováno. Tyto choroby se přenášejí na člověka nejen přímým kontaktem, ale i vzdušnou cestou, vířením prachu kontaminovaného močí či trusem hlodavců. Zvláště velký pozor si musí dát zemědělci při polních pracích, kde se víří prach ze slámy nebo kontaminovaná hlína při orbě. Doporučujeme proto pro ochranu používat při dýchání roušku nebo respirátor (které jsou běžně k dostání v lékárně) a při přímé manipulaci s plodinami i ochranné rukavice a dbát na zachovávání hygienických pravidel. Po přemnožení hlodavců v přírodě je pravidelně zaznamenán zvýšený výskyt klíšťat přenášejících boreliózu nebo klíšťovou encefalitidu. Zvyšuje se také výskyt dalších nemocí přenášených hlodavci, a to především hrabošem polním.

Doporučení

V podmínkách globální klimatické změny zasahující i střední Evropu není možné předpovědět s jistotou další vývoj populací hraboše polního. Jsou možné dvě eventuality.

1. Po poklesu populace hraboše polního způsobené zmenšením potravní báze po sklizni hlavních plodin (obilniny, řepka) a pod vlivem nepříznivého působení abiotických faktorů (nemoci, sucho, kritický nedostatek srážek) přemnožená populace během dalších měsíců vyhyne.
2. Další možností je, že pokles populační hladiny nebude provázen jejím úplným zlomem. A tato populace, by se mohla znovu vzchopit, pokud by měla dostatek vláhy na zasetých ozimých plodinách, příznivě se vyvíjejících. V takovém případě by bylo vhodné uvážit během podzimu, nejlépe krátce před přezimováním, možnost hubení právě v těchto plodinách tak, aby tyto populace hraboše polního nedožily začátku další vegetační doby v takové početnosti, která by mohla iniciovat další vývoj k přemnožení a následnému zlomu.

Mnozí zemědělci si vyzkoušeli, že v situaci přemnožení hraboše polního je hubení minimálně účinné, protože se vyhubená plocha plodiny brzy zasídlí z okolní přemnožené populace a uvolněný prostor podporuje další rozmnožování. Proto doporučujeme zralé plodiny sklidit co nejdříve, s následnou podmítkou. V obilninách tím dosáhneme částečného snížení populace hraboše, protože je nucen vycházet častěji na povrch a stává se obětí predátorů. Při podmítce však zůstává většina podzemních nor a zásobáren neporušena, protože systém nor sahá nejčastěji do hloubky 20 až 30 cm pod povrch půdy. Proto bychom letos dali přednost hluboké orbě a bezorebný způsob bychom zcela vynechali. Je ovšem také pravda, že část přeživší populace se stěhuje do porostů, které dosud nejsou sklizeny, především do pícnin. Významnou roli hrají i zatravněné pásy kolem cest, meze, okraje remízků a podobně, kam se populace hrabošů soustřeďují po sklizni plodin.

A co hraboš udělá dál? Na poli zůstávají některé plodiny déle do podzimu. Je to především řepa cukrovka, ale i brambory. Poškozování těchto plodin může být reálné. Proto bychom doporučovali zkontrolovat stav hrabošů v těchto plodinách a bude-li stav odpovídat vyššímu výskytu hraboše, ještě zkusit hubit, ale především doporučujeme uspíšit sklizeň.

Na závěr

Hraboš polní je a bude stálým obyvatelem naší krajiny a to především zemědělské. Nejde nám proto o to hraboše vyhubit, ale jeho početnost udržet v únosných mezích. Proto je důležitý včasný monitoring populace a z toho vyplývající předpovědi, jak se jeho populace bude vyvíjet a zařídit se podle doporučení kvalifikovaných pracovníků. V měnících se klimatických podmínkách bude určitě překvapovat novými rysy rozmnožování, volbou potravy a chování. Například ve Španělsku, kde se dosud nepřemnožoval, způsobuje nyní škody na úrodě. Kolem hraboše máme ve změněných podmínkách ještě stále mnoho co zkoumat a mnoho co upřesnit.

Kolonie hraboše ve vojtěšce

Dynamika dominance hraboše polního v řepce v závislosti na její fenologii

Ječmen sousedící s řepkou byl podél hranice místy až do 15 m zcela hraboši vysidlujícími se se zrající řepky sklizen; s větší vzdáleností od řepky již vliv hrabošů postupně klesal – pracovníci Mendelovy univerzity hodnotí výši škod