Ing. Igor Huňady, Ing. Marek Seidenglanz, Ph.D.; AGRITEC Plant Research s. r.o., Šumperk

Jedno z aktuálních témat ekologického zemědělství v ČR je soběstačnost farem v produkci bílkovin pro výživu hospodářských zvířat. Z hlediska krmivářských parametrů mají luskovino-obilní směsky a z nich vyráběná konzervovaná krmiva (siláže) pro výživu přežvýkavců potenciál zvyšování krmné hodnoty základních krmných dávek.

Koncentrace živin a jejich poměry se mění podle termínu sklizně ve vztahu k vývojové fázi komponent a jejich zastoupení v porostech. Výživná hodnota může být významně ovlivněna ročníkem, zejména množstvím a rozložením srážek v průběhu vegetačního období. Získané poznatky potvrzují možné přínosy využívání luskovin, které mohou také nahradit část nákladnějších bílkovinných krmiv pro výživu skotu.

Luskoviny

Jedno z možných řešení zvýšení soběstačnosti ekologických farem v zásobení kvalitním domácím krmivem s vysokým obsahem bílkovin je právě pěstování luskovin a luskovino-obilních směsek jako hlavní plodiny. Při pěstování luskovin hraje důležitou roli jejich zvýšená citlivost k různým výkyvům v prostředí, která je příčinou jejich výnosové nestability. Tato citlivost souvisí zejména s průběhem počasí, mírou zaplevelení, výskytem chorob a škůdců apod. K dalším faktorům patří pomalý počáteční růst, a proto snadné zaplevelení porostu na počátku vegetace, vyšší nároky na agrotechniku a náchylnost k poléhání, pukání lusků a nesnášenlivost k pěstování po sobě.

Luskovino-obilní směsky

Snaha o rozšíření ploch luskovin a zároveň vyloučení rizik, které mohou provázet pěstování jednoletých luskovin v monokultuře, vede k jejich pěstování ve směskách s obilninami. Luskovino-obilní směsky poskytují příležitost pro zvýšení produkce vlastních proteinových krmiv s využitím pro chov masného a mléčného skotu, prasat a drůbeže. Zlepšení krmivové základny na ekologických farmách ale není jediným přínosem pěstování luskovino-obilních směsek.

Luskovino-obilní směsky představují výbornou předplodinu v osevním postupu, mají pozitivní vliv na kvalitu půdy, jsou odolnější proti chorobám a škůdcům, potlačují plevele a obohacují půdu o dusík. To vše jsou všeobecně známé poznatky a zkušenosti, které zejména v podmínkách ekologického zemědělství, kde je zakázáno používání pesticidů, minerálních hnojiv a kde jsou minimalizovány vstupy, nabývají na významu.

Zvýšení diverzity rostlin ve směsce vytváří také vhodné prostředí pro život přirozených nepřátel škůdců, kteří omezují jejich šíření. Přirozenými nepřáteli mšice kyjatky hrachové jsou zejména larvy pestřenek a slunéček Bylo například zjištěno, že ve směskách hrachu s jarními obilninami dochází k zastavení populačního růstu kolonií kyjatky hrachové dříve než v hrachu pěstovaném v monokultuře. Samičky pestřenek preferují kolonie kyjatky hrachové na hrachu ve směskách a kladou zde více vajíček.

Pokusy

Potřeba vyšší míry využívání luskovino-obilních směsek v osevních postupech dala v AGRITEC Plant Research s. r. o. podnět k formulaci a řešení výzkumných projektů, které experimentálně ověřovaly využití luskovino-obilních směsek v ekologickém zemědělství na vybraných ekofarmách v ČR. V tomto příspěvku jsou shrnuty některé výsledky těchto projektů, které se týkají pěstování luskovino-obilních směsek za účelem produkce objemného krmiva a možnosti jejich využití v zemědělské praxi.

V letech 2015–2018 byly zakládány pokusy za účelem:

A) vyzkoušení nových potenciálně vhodných odrůd a jejich kombinací pro pěstování v luskovino-obilních směskách a stanovení optimálního poměru komponent směsky z hlediska jejich vhodnosti pro pěstování v podmínkách ekologického zemědělství;

B) vyhodnocení rozdílů v napadení škůdci mezi různými typy plodinových (resp. odrůdových) směsek.

A) Zkoušení odrůd a jejich kombinací pro pěstování v luskovino-obilních směskách a stanovení optimálního poměru komponent směsky

V pokusech byly porovnávány tyto plodiny a jejich směsky: hrách polní listový (HL), hrách polní bezlistý (HB), pšenice jarní (P) a ječmen jarní (J). V období, kdy u hrachu 50 % lusků dosáhlo druhově, resp. odrůdově specifické velikosti, byly z pokusných parcel odebírány vzorky zelené hmoty (ZH). Vzorky byly zváženy a poté usušeny v sušárně při teplotě 60 °C. Takto získaný materiál byl znovu zvážen a byly spočteny výnosy suché hmoty (SH).

Ve sledovaném období 2015–2018 byl dominantním faktorem, který měl převládající vliv na sledované výnosové parametry, vliv ročníku, zejména výkyvy v průběhu srážkové činnosti, mající za následek srážkové deficity, sucho a tomu odpovídající kondici a zdravotní stav rostlin. Byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi výnosy suché hmoty monokultur hrachu i směsek v roce 2016, kdy byly nadprůměrné výnosy, a roky 2015, 2017 a 2018. Z grafu 1 je patrné, že výnosy SH v roce 2016 dosahovaly ve srovnání s ostatními roky mimořádně vysokých hodnot. Výrazné meziroční rozdíly v průběhu počasí a s tím spojené rozdíly ve zdravotním stavu rostlin neumožnily nalezení případných statisticky významných rozdílů mezi výnosy HL a HB, P a J v monokulturách i ve směskách, či rozdílů v různých výsevních poměrech. Nicméně některé závěry využitelné jako doporučení pro pěstování luskovino-obilních směsek je možné z těchto výsledků vyvodit.

Při volbě odrůdy je třeba vzít v úvahu, zda byla odrůda vyzkoušena v ekologickém systému hospodaření, posoudit její konkurenceschopnost vůči plevelům a odolnost vůči poléhání, chorobám a škůdcům. V případě, že cílem pěstování je získat zelené krmení pro přímé zkrmování či na siláž, pak lze do směsky doporučit i některou listovou odrůdu hrachu a vyšší zastoupení hrachu ve směsce (až 70 %).

V současnosti jsou pro oblast ekologického zemědělství doporučovány např. dvě listové odrůdy hrachu: Protecta a Natura, které pocházejí ze šlechtitelské stanice v Chlumci nad Cidlinou a které byly registrovány v Rakousku.

Graf 1: Průběh závislosti výnosů SH (60 °C, t/ha) na výnosech ZH (t/ha) v LOS v jednotlivých letech, průměr 2015–2018

B) Využití rané odrůdy hrachu jako lapací plodiny (trap crop) pro kladoucí samice zrnokaza hrachového

Pásy tvořené ranou odrůdou hrachu přičleněné k porostu představovaného pozdnější odrůdou hrachu lze účelně využít jako „lapací plodinu“ (trap crop) pro ochranu tohoto porostu před napadením zrnokazem hrachovým bez použití insekticidu. Podmínkou je dostatečný časový předstih v nasazení prvních lusků u rané odrůdy oproti odrůdě, která má být před napadením chráněna. Důležité je též umístění porostu tvořeného ranou odrůdou po obvodu porostu představovaného pozdnější odrůdou v podobě pásu o šířce nejméně 6 m.

Perspektivní odrůdou hrachu pro využití jako lapací plodiny je odrůda hrachu Cysterski. Je to pravděpodobně nejranější úponková (bezlistá) odrůda na trhu – období kvetení nastává přibližně o 10–14 dnů dříve než u běžně pěstovaných odrůd, což lze využít při ochraně porostů před zrnokazem. Ranější odrůda nakvétá a následně vytváří lusky na spodních patrech přibližně o 14 dní dříve než běžné odrůdy hrachu, samice zrnokaza zde vykladou větší část vajíček a hlavní odrůda je pak zrnokazy napadena významně méně.

Po tři vegetační sezony (2015–2017) byly v našich experimentech na lokalitách v okrese Šumperk hodnoceny výskyty a rozmístění vajíček zrnokaza hrachového a následně též výskyty a rozmístění semen napadených tímto škůdcem v různě strukturovaných pokusných porostech skládajících se z jedné či ze dvou odrůd hrachu a částečně též z ječmene jarního. Pokus měl ve všech třech letech stejnou celkovou podobu, celý pokus (240 × 90 m) byl v každém roce rozdělen do čtyř samostatných velkých parcel – bloků, které se lišily složením a strukturou porostů (obr. 1). V každém bloku bylo hodnocen výskyt vajíček nakladených na luscích spodních dvou pater rostlin hrachu. Blok 1 byl tvořen směskou hrachu (pozdnější odrůda Protecta) a ječmene (50/50 % ve výsevku). Blok 2 tvořila kombinace dvou odrůd hrachu: ranější odrůda Cysterski byla vyseta v 6 m širokém pásu na obvodu, pozdnější odrůda Protecta zaujímala vnitřní část bloku. Blok 3 tvořil pouze porost pozdnější odrůdy Protecta.

Blok 4 (obr. 2) byl opět kombinací dvou odrůd. Ranější odrůda Cysterski byla v tomto případě situována do 3 m širokého obvodového pásu a dvou stejně širokých vnitřních pruhů.

Ve všech třech letech samice kladly více vajíček na rostliny ranější odrůdy Cysterski. V případě bloku 2 (6 m obsev) byl rozdíl v počtu vajíček nakladených na obě odrůdy ve všech letech statisticky významný. V případě varianty bloku 4 (3 m pásy) byly rozdíly v počtu vajíček nakladených na obě odrůdy statisticky významné v letech 2015 a 2017 (obr. 3).

Uvedené poznatky nabízejí jiný pohled na možnosti ochrany porostů luskovin proti škůdcům v luskovino-obilních směskách a tím i snížení rizik jejich pěstování. A to nejen v ekologicky, ale i v konvenčně hospodařících zemědělských podnicích. Ochrana porostů hrachu proti zrnokazu hrachovému není snadná a často nepřináší uspokojivé výsledky. Vhodný termín pro aplikaci insekticidu se stanovuje nesnadno, neboť monitoring dospělců v porostech je obtížný. Praktickým důsledkem jsou aplikace insekticidů naslepo (profylaktické postřiky), které mají často na škůdce jen nízký efekt. Obtížně se též vybírá vhodný insekticid. V praxi se nejčastěji sahá k pyretroidům (ty selhávají při teplotách nad 23 °C), neonikotinoidům nebo k jejich kombinaci. Účinnost insekticidů zřídka přesáhne 70 %. Fungující alternativní postup by za vhodných okolností mohl nahradit nepříliš efektivní postup konvenční.

Obr. 1: Struktura pokusných porostů

Obr. 2: Blok 4 – kombinace dvou odrůd, ranější odrůda Cysterski je situována do 3 m širokého obvodového pásu a dvou stejně širokých vnitřních pruhů

Obr. 3: Rozmístění (disperze) vajíček zrnokaza hrachového v porostech jednotlivých bloků resp. odrůd v jednotlivých letech hodnocení (2015, 2016 a 2017); tmavě zelené plochy – bez výskytu nebo velmi nízký výskyt, světle zelené až žluté plochy – nízký až středně silný výskyt, červené až tmavě červené plochy – silný až velmi silný výskyt