Kamil Malát

Ozdravování od infekční bovinní rinotracheitidy (IBR) bylo v České republice úspěšně dokončeno. V roce 2006, kdy ozdravování započalo, bylo pouze 19 % hospodářství uznáno jako IBR prostá hospodářství. V průběhu několikaletého ozdravování se postupně podařilo snižovat počet hospodářství s pozitivními zvířaty až k současnému stavu, kdy v ČR nejsou žádná hospodářství s pozitivními zvířaty. Nyní Česká republika čeká na oficiální uznání od Evropské komise jako IBR prosté země. Přesto IBR zůstává velmi živé téma a to nejenom kvůli udržení dobré nákazové situace v jednotlivých chovech, ale rovněž z pohledu výstavnictví.

V posledních dnech a týdnech se téma IBR rozvířilo v souvislosti s výstavnictvím. Některé chovatelské svazy skotu vznesly požadavek, aby doposud uplatňované zpřísnění veterinárních podmínek ve smyslu umožnění vystavovat jen chovům bez výskytu vakcinovaných zvířat nebylo nadále uplatňováno a aby se výstav mohly nově účastnit i chovy, které ozdravovaly od IBR vakcinační metodou a které na svých hospodářstvích stále mají zvířata ozdravená. Takovéto chovy byly až donedávna v evidenci Státní veterinární správy ČR sice označovány jako oficiálně prosté, ale byl jim přidělen příznak O (ozdravené). Tím byly ze společně pořádaných výstav v souladu s výše uvedeným zpřísněním podmínek vyloučeny. Je však nutno uvést, že národní ozdravovací program byl postaven na použití markerových vakcín, a proto tato zvířata sice mají protilátky proti viru, ale je prokazatelné, že vznikly po vakcinaci.

Naproti tomu v chovech masného skotu byla situace zpravidla odlišná. Drtivá většina plemenařících chovů byla založena nákupem zvířat z IBR prostých stád, IBR na svém hospodářství nikdy neměla a tudíž u nich ani nikdy neprobíhal ozdravovací vakcinační program. Takovéto chovy byly v databázi SVS označovány s příznakem P (prosté bez výskytu vakcinovaných zvířat) a pouze zvířatům pocházejícím z těchto hospodářství bylo umožněno vystavovat.

Státní veterinární správa ČR však evidenci obou typů hospodářství nově slila do jedné skupiny označované jen jako IBR prosté chovy, ke které je z hlediska evidence a zdravotního rizika přistupováno stejným způsobem. Doposud uplatňované zpřísnění veterinárních podmínek pro svody (výstavy) tak zřejmě nebude možné nadále přijímat, neboť neexistuje evidence, podle které by bylo možné nadále chovy dle původního členění (O a P) třídit. Přesto v evidenci na webu SVS stále zůstává po rozklinutí detailu konkrétního hospodářství historický záznam o tom, zda někdy v minulosti na daném hospodářství byla zvířata vakcinovaná (kód S02), nebo zda vakcinace na konkrétním chovu nikdy neprobíhala (kód S01). Tyto záznamy však vychází z dat v době zahájení a průběhu národního ozdravovacího programu a neodpovídají aktuální situaci. Vše je ještě zamotanější tím, že někteří chovatelé (zejména dojeného skotu) reálně zvažují, že jako preventivní opatření proti zavlečení IBR do stáda přistoupí k dobrovolné vakcinaci, aby měli jistotu, že svá stáda před původcem IBR dostatečně chrání.

Výbor ČSCHMS, který se touto otázkou na svém posledním jednání na konci června zabýval, jednoznačně konstatoval, že i nadále trvá na zpřísňování podmínek pro výstavy – tedy, že výstav se smí zúčastnit pouze zvířata z IBR prostých chovů bez výskytu vakcinovaných zvířat – a to zejména z obavy o udržení dobré nákazové situace ve svých chovech a s ohledem na export zvířat, který je pro plemenařící chovatele důležitým zdrojem příjmů. Nutno ale podotknout, že toto rozhodnutí bylo učiněno v době, kdy ještě existovala oddělená evidence obou typů hospodářství (O a P).

Podle názorů odborníků neexistuje odborný argument pro obavy z přenosu nákazy IBR ze zvířat pocházejících z vakcinovaných stád a ani žádná vědecká studie či zkušenost z praxe tuto obavu nepotvrzuje. Kromě odborného pohledu ale třeba vnímat i ekonomické hledisko, kdy řada našich chovatelů s ambicemi vystavovat, aby co nejrychleji dosáhla statutu IBR prostého stáda bez výskytu vakcinovaných zvířat, byla dosavadním systémem veterinárních podmínek pro výstavnictví de facto donucena vyřadit ze svých stád i velmi kvalitní zvířata. Byť jich mezi chovateli masného skotu není zase tolik, tak tito chovatelé zcela logicky nyní vnímají rychlou změnu jako neférovou, protože vakcinovaná zvířata vyřadili zbytečně a připravili se tak o nemalé finanční částky.

Získání statusu hospodářství IBR prostého všemi chovatelskými subjekty v ČR bylo základní podmínkou pro to, aby ČR mohla podat žádost na Evropskou komisi o poskytnutí dalších záruk v souvislosti s IBR v souladu s článkem 10 Směrnice Rady 64/432/EHS o veterinárních otázkách obchodu se skotem a prasaty uvnitř Společenství. Faktické uznání ČR jako země IBR prosté se dá předpokládat někdy na konci roku 2020.

I po vyřazení pozitivních zvířat a získání oficiálního statutu IBR prosté země bude třeba stáda důsledně chránit před opětovným zavlečením nákazy. Je proto zcela nezbytné dodržování zásad biosekurity (biologické bezpečnosti) k zamezení reinfekcí. Z těchto důvodů je žádoucí stanovit si individuálně zásady biologické bezpečnosti s vymezením konkrétních chovatelských opatření proti zavlečení původce IBR do stáda.

Ani oficiální uznání republiky jako IBR prosté země a individuální plány biologické ochrany stád ale nezmění nic na faktu, že otázka IBR ve vztahu ke společným výstavám masného a dojeného skotu zůstává zatím nedořešena a rozděluje chovatelské svazy. Bude třeba o tomto tématu i nadále vést diskuzi s cílem najít řešení, které i v budoucnosti umožní společně pořádat chovatelské výstavy a přehlídky, které jsou výkladní skříní českého chovatelství – zejména pak národní výstava hospodářských zvířat v Brně, která nás čeká v dubnu příštího roku.