Ing. Jindřich Černý, Ph.D. a kol.

Přestože mediální obraz ozimé řepky je poměrně pokroucený, z pohledu výživy rostlin a péče o půdní úrodnost patří tato plodina stále k těm lepším, které nám v současných osevních sledech ještě zůstaly. Základním hnojením řepky se tak můžeme postarat nejen o udržení nebo zvýšení výnosů řepky, ale příznivě ovlivníme bilanci živin. To platí například u draslíku. U této živiny je však důležité správné stanovení dávky, s ohledem na půdní vlastnosti a nároky řepky. Pro hnojení draslíkem můžeme využít organická, stájová a minerální hnojiva.

Jaký je rozdíl mezi novinářem a zemědělcem? Novinář se zajímá o řepku až když kvete, zemědělec ještě před tím, než řepku vysévá. Uvedené věty můžeme považovat za anekdotu, avšak všichni, kdo znají problematiku pěstování ozimé řepky, potvrdí, že se jedná o sdělení pravdivé. Naštěstí nelze všechny novináře „házet do jednoho pytle“, a tak vám přinášíme na stránkách tohoto čísla časopisu Agromanuál základní poznatky k hnojení draslíkem řepky před setím.

Dynamika příjmu draslíku ozimou řepkou

Obecně je známo, že řepka patří z pohledu nároků na živiny k náročnějším plodinám v osevním postupu, což je právě u draslíku potvrzeno mnoha vědeckými studiemi. Biologický (celkový) odběr draslíku je u řepky vyšší než u obilnin, proto by hnojení ozimé řepky před setím měla být věnována větší pozornost. Je to i z důvodu, že řepka má vyšší nároky na draslík než na dusík. Potřeba draslíku se v jednotlivých letech liší, především s ohledem na podmínky růstu a množství narostlé biomasy. To je znázorněno v grafu 1, ze kterého vyplývá, že se může lišit nejen celkový odběr draslíku, ale také jeho dynamika příjmu během vegetace. Vyšší odběr je v „příznivých letech“, neboť se vytváří více nadzemní biomasy. Pokud jsou podmínky pro růst řepky nepříznivé (např. nedostatek srážek), je přijato méně živin, avšak jsou také významně omezeny možnosti jejich příjmu. V obou případech je proto důležité, aby byl v půdě dostatečný obsah přístupných forem draslíku.

Jak je patrné z grafu 1, již na podzim přijme řepka 30–70 kg K/ha. Množství přijatého draslíku na podzim, podobně jako u dusíku, souvisí s teplotními podmínkami a množstvím narostlé biomasy. V našich podmínkách nebývá na podzim draslík limitující živinou, zvláště pokud je řepka včas vyseta, jsou příznivé vláhové podmínky a dostatečně dlouhý a teplý podzim, kdy mohou rostliny draslík přijímat. Nízká teplota příjem draslíku snižuje.

Možné problémy s nedostatkem draslíku však můžeme očekávat na jaře, zejména v průběhu intenzivního růstu. Denní odběr draslíku je v tomto období na úrovni 5–10 kg K/ha za den, přičemž řepka během krátké doby přijme až kolem 70 % z celkové potřeby draslíku. Obdobné hodnoty jsou uváděny u dusíku, a tak uvedené údaje pro draslík nejsou pro mnohé překvapující. Je však nezbytné si uvědomit, že mechanizmy poutání, uvolňování a transportu v půdě, jsou u těchto dvou živin odlišné (viz dále). Přihnojení draslíkem v době vegetace již většinou nebývá efektivní.

Údaje z četných studií v Evropě uvádí značné rozdíly o době, kdy vrcholí maximální příjem draslíku. Některé popisují vrcholící příjem již v polovině kvetení, jiné až v pozdějších fázích tvorby šešulí. Publikované výsledky shodně potvrzují, že období příjmu draslíku je velice důležité ve vztahu k výnosu. Během tvorby semen a zrání sice obsah draslíku akumulovaného v porostu klesá, ale to neznamená, že by ho rostliny již nepotřebovaly. Pokles je způsoben opadem listů, ve kterých je akumulován, případně jeho vymýváním z pletiv. Výsledky vědeckých studií také ukazují, že draslík, ačkoliv je v rostlině dobře pohyblivý, je pravděpodobně velice málo předáván z listů do šešulí a semen. Proto je důležitý i příjem draslíku po kvetení.

Graf 1: Potřeba draslíku ozimou řepkou v průběhu vegetace s vyznačením rozdílu v celkové potřebě draslíku a délce období intenzivního příjmu

Do období kvetení dochází k intenzivnímu příjmu draslíku ozimou řepkou

Po kvetení je rozhodující redistribuce draslíku z vegetativních částí (listy, stonky)

Draslík významně ovlivňuje utváření generativních orgánů řepky a spolurozhoduje o výši výnosu

Nároky řepky na draslík

Vhodným parametrem pro určení potřeby hnojení draslíkem se tak může jevit jeho potřeba v průběhu vegetace, jak bylo popsáno v předchozí části. Nároky ozimé řepky na draslík lze zobecnit (na rozdíl od výsledků půdních rozborů – viz. dále). Potřeba draslíku je sice ovlivněna ročníkem, ale jeho průběh dopředu neznáme.

Základní (předseťové hnojení) by proto mělo být nastavené na předpokládanou výnosovou úroveň daného stanoviště či konkrétního pozemku, kterou můžeme odvodit například z výnosů předchozích let. Předpokládanou potřebu živin pak vypočítáme jako součin výnosu (t/ha) a hodnoty průměrné potřeby živiny na vytvoření jedné tuny výnosu – tzv. odběrového normativu (kg/t). Tento výpočet vypadá jednoduše, ale problémem může být hodnota odběrového normativu. Nejčastěji jsou určeny podle obsahu živin v hlavních a vedlejších produktech, případně s přihlédnutím k utváření dalších orgánů, jako jsou kořeny a jiné části rostlin.

Hodnota odběrového normativu draslíku je však úzce spojena s metodikou získávání a sběru dat. Některé například vycházejí z nádobových experimentů, pokusů na půdách s extrémním nedostatkem nebo naopak nadbytkem živin. Můžeme se tedy setkat s odlišnými údaji odběrových normativů (tab. 1). Jelikož naši pěstitelé získávají mnohé údaje i ze zahraničních zdrojů (metodiky a doporučení mezinárodních společností, odkazy na zahraniční údaje apod.), je potřeba při používání těchto údajů postupovat obezřetně. Pro výpočty v tomto příspěvku uvádíme údaje, které jsou nejčastěji zjišťovány v našich pěstitelských podmínkách. Zároveň ale upozorňujeme, že uvedené hodnoty jsou vyjádřeny v potřebě tzv. čistých živin (č. ž.). Při přepočtu na „oxidové formy“, jak jsou uváděny např. obsahy živin v hnojivech, jsou hodnoty vyšší.

Tab. 1: Odběrový normativ draslíku u ozimé řepky (kg/t semen)

Normativ	K
Běžný rozsah odběru „č. ž.“	40–65
Nejčastěji uváděný odběr v podmínkách ČR (v č. ž.)	55
Přepočet na „oxid“	x1,21
Odběr v „oxidové formě“ (K2O)	66

Výsledky rozborů půd

V ČR je obsah přístupných živin v půdě stanovován v rámci Agrochemického zkoušení zemědělských půd (AZZP) s využitím extrakčního činidla Mehlich 3. Rozbory AZZP mají pěstitelé k dispozici například v LPIS na Portálu farmáře a je vhodné výsledky využívat pro správné stanovení potřeby hnojení.

Jelikož rozbory půd v rámci AZZP jsou uskutečňovány v šestiletém cyklu a na orné půdě je využíván směsný vzorek z rozlohy 7–10 ha (podle výrobní oblasti), některé zemědělské podniky si doplňují nebo upřesňují údaje vlastními rozbory půd v kratším časovém období, v hustější odběrové síti nebo konkrétně k některé plodině. V každém případě by výsledky (AZZP nebo vlastní rozbory) měly sloužit jako výchozí údaj pro určení dávky draslíku (viz dále). Heterogenita půdních vlastností, a s tím související rozdíly v obsahu přijatelných forem draslíku v půdě ukazují, že není vhodné na všechny pozemky vždy aplikovat „paušální“ dávku.

Mnoho studií jednoznačně dokazuje, že při nízkém obsahu draslíku v půdě se pro řepku stává limitující živinou pro tvorbu výnosu (graf 2). Nedostatek přístupného draslíku (aktuálně přijatelného) je často jedním z faktorů, který se může podílet na snížení výnosu. V těchto podmínkách je odčerpán mobilní draslík do období kvetení a pro pozdější růst již rostliny nemají dostatečné zásobení draslíkem. Draslík se přitom významně podílí na hospodaření rostlin s vodou, transportu asimilátů v rostlině a dalších fyziologických funkcích v období intenzivního růstu, tvorby šešulí a zrání.

Naopak, při vysokém obsahu draslíku v půdě se výnos nezvyšuje, ale naopak může snižovat přijatelnost jiných živin nebo působit na zhoršení půdní struktury.

Rozdíly v obsahu draslíku v půdě jsou způsobeny přírodními vlivy (rozdílným obsahem draslíku v půdotvorném substrátu, vazbě draslíku na sorpční komplex apod.). Vliv má ale také koloběh draslíku, do kterého značně zasahuje agrotechnika. Opakované pěstování plodin náročných na draslík a jeho export z pole sklízenými produkty (např. silážní kukuřicí, hlízami brambor, případně odvozem slámy) značně snižují obsah mobilních forem draslíku v půdě. Naopak opakované hnojení statkovými či organickými hnojivy (zejména digestáty, kejdou apod.) na stejných pozemcích obsah draslíku zvyšují.

Na uvedené skutečnosti bychom vždy měli pamatovat již před setím při rozhodování o potřebě hnojení draslíkem. Důležité je také zohlednit další půdní vlastnosti, jako je půdní druh či KVK na příslušném pozemku. Draslík, i při stejném obsahu v půdě podle rozborů Mehlich 3, je v různých půdách odlišně sorbován/uvolňován. Toto je dokumentováno v grafu 3, kde je znázorněn vztah mezi obsahem draslíku stanoveného vyluhovadlem Mehlich 3 (K_M3) a extrakcí vodou (K_H2O). Draslík extrahovatelný vodou (tzv. vodorozpustný) představuje mobilní formu draslíku, která se nachází převážně v půdním roztoku. Čím jsou půdy lehčí, tím je větší podíl draslíku v půdním roztoku. Pro rostliny je tak lépe přijatelný, ale při větších srážkách se může i vyplavovat. Vyšší koncentrace draslíku v půdním roztoku mohou omezovat příjem vápníku a hořčíku, což jsou často limitující živiny růstu na lehkých půdách.

Naopak na těžších půdách je draslík pevněji vázán na půdní sorpční komplex a do jílových minerálů, čímž se snižuje jeho mobilita v půdě. To platí i na středních půdách se silným sorpčním komplexem (např. na černozemích). Draslík se pak stává pro rostlinu hůře přijatelný, zejména v období s nedostatkem srážek. V posledních letech se toto suché období prolíná s fází intenzivního růstu řepky s největším odběrem draslíku v dubnu.

Kategorii zásobení draslíkem (obdobně jako u ostatních živin) bychom obecně měli udržovat na dobrém obsahu, přičemž pro řepku „nahnojit“ až k horní hranici tohoto obsahu. S ohledem na výše uvedené souvislosti je důležité upozornit na skutečnost, že na každé půdě (půdním druhu) má „dobrý“ obsah jiný rozsah (tab. 2).

Tab. 2: Hodnocení obsahu přijatelného draslíku v orné půdě (metoda Mehlich 3)

Obsah K v půdě	Půdní druh
	lehká	střední	těžká
	mg K/kg (ppm)
Nízký	do 100	do 105	do 170
Vyhovující	101–160	106–170	171–260
Dobrý	161–275	171–310	261–350
Vysoký	276–380	311–420	351–510
Velmi vysoký	nad 380	nad 420	nad 510

Graf 2: Vliv obsahu draslíku na výnos ozimé řepky (upraveno podle Zou a kol., 2010)

Graf 3: Vztah mezi obsahem draslíku ve výluhu Mehlich 3 (K_M3) a ve vodě (K_H2O) na půdách s KVK<100 mmol₍₊₎/kg (zelené kolečko) a KVK>200 mmol₍₊₎/kg (červený čtvereček)

Výpočet dávky draslíku

Jakou dávku bychom tedy měli aplikovat k ozimé řepce? Stanovení potřeby hnojení není složité, avšak měli bychom do výpočtů zahrnout správné údaje pro příslušný půdní druh.

Jedná se například o objemovou hmotnost půdy. Lehčí půda má obvykle nižší objemovou hmotnost (1,2–1,4 g/cm³), než půda těžká (1,4–1,6 g/cm³), ale nemusí to být vždy pravidlem, jelikož kromě minerálního podílu má vliv také organická složka půdy. A jelikož objemová hmotnost je stanovena z objemu neporušeného půdního vzorku, hraje zde roli zejména půdní struktura, a také zhutnění apod. Objemová hmotnost se však v rámci AZZP nestanovuje, pěstitelé většinou nemají příslušné vybavení pro její stanovení (např. Kopeckého válečky), proto je nutné tuto veličinu „odhadnout“ podle znalosti půdních poměrů na daném pozemku. Pouze pro upřesnění, pro tyto účely se nepočítá s případným obsahem vody, jelikož obsah živin v půdě je vyjadřován ve vztahu k hmotnosti suchého půdního vzorku. Proto se počítá s hodnotou hmotnosti půdy po vysušení (tzv. objemová hmotnost redukovaná).

Potřeba hnojení je zpravidla počítána pro hloubku ornice, která odpovídá hloubce odběru vzorku, což je nejčastěji 30 cm (0,3 m). Pro výpočet potřeby hnojení na jednom hektaru si nejdříve vypočítáme objem zeminy, tedy 10 000 m²  0,3 m = 3 000 m³/ha. Objem pak vynásobíme objemovou hmotností a jako výsledek získáme údaj o hmotnosti ornice na jednom hektaru. Z údajů v tabulce 3, která zahrnuje názorný příklad postupu výpočtů na lehké a střední půdě, je patrné že vlivem rozdílu objemové hmotnosti se výsledná hmotnost ornice může poměrně významně lišit.

V dalším kroku je uveden dopočet rozdílu obsahu draslíku mezi stávajícím (aktuálním) obsahem draslíku v půdě a požadovaným „dobrým“ obsahem podle půdního druhu (tab. 2). Pro výpočet jsme využili údaje o obsahu draslíku na variantách pokusů s dlouhodobě jednostranným hnojením dusíkem. Potřeba hnojení byla dopočítána na střední hodnotu dobrého obsahu. Jak bylo uvedeno výše, bylo by „vhodnější“ dosycení k horní hranici dobrého obsahu, zejména na střední a těžké půdě. Z výpočtu je patrné, že dávka stanovená výpočtem uvedených hodnot je již poměrně vysoká a zejména na lehké půdě by ji nebylo možné celou aplikovat. To zdůvodňuje potřebu pravidelné kontroly obsahu živin v půdách a průběžné doplňování odčerpaných živin sklízenými produkty pěstovaných rostlin.

Při srovnání s obsahem draslíku na variantách hnojených draslíkem je dávka hnojení přímo pod řepku značně nižší. Pro dosycení až na obsah 250 mg/kg na lehké půdě by bylo potřeba 214 kg K/ha a pro zvýšení až na 280 mg/kg na střední půdě by byla potřebná dávka 126 kg/ha. Kontrolu výpočtu si mohou čtenáři udělat „za domácí úkol“.

Tab. 3: Postup výpočtu dávky draslíku při zohlednění půdních vlastností a obsahu draslíku v půdě

Postup	Lehká půda	Střední půda	Jednotky
Výpočet objemu ornice	10 000 x 0,3 = 3 000	10 000 x 0,3 = 3 000	m2 x m = m3(m3/ha)
Objemová hmotnost r.	1,25	1,4	g/cm3 = (t/m3)
Hmotnost ornice	3 750	4 200	(m3/ha) x (t/m3) = (t/ha)
„Aktuální“ obsah K*	108/193	200/250	ppm = mg/kg = (g/t)
„Dobrý“ obsah K**	161–275 (218)	171–310 (240)	ppm = mg/kg = (g/t)
Rozdíl – potřeba dosycení K	218 – 108 = 110	240 – 200 = 40	ppm = mg/kg = (g/t)
Potřeba hnojení K	3 750 x 110 = 412 500	4 200 x 40 = 168 000	(t/ha) x (g/t) = (g/ha)
Přepočet dávky K na kg/ha	412 500 x 1 000 = 412,5	168 000 x 1 000 = 168	(kg/ha)
Pozn.: * vyšší hodnota je průměrný obsah draslíku na variantě pravidelně hnojené draslíkem ** hodnota v závorce udává cílový obsah draslíku v půdě použitý ve výpočtu

Hnojiva s draslíkem

Obecně lze zatím konstatovat, že hnojení minerálními draselnými hnojivy je v ČR značně podceňováno. Přestože dávky dusíku (N) se v posledních letech zvyšovaly, dávky draslíku (v č. ž.) jsou stále velice nízké (v průměru do 5 kg/ha).

V sortimentu minerálních draselných hnojiv je poměrně velký výběr. K ozimé řepce lze využít draselné soli, neboť jí chlór nevadí. Vhodná jsou i hnojiva kamex, kainit apod., která obsahují také malý podíl hořčíku a síry (do 5 %). Potřebné hnojení draslíkem nám (řepce) nezajistí kombinovaná hnojiva typu NPK. Přestože pro základní hnojení mají velký význam, z pohledu dávky draslíku nevnesou do půdy jeho dostatečné množství. Ačkoliv by bylo možné použít známé přísloví „nemusí pršet, stačí když kape“, pro hnojení draslíkem to nestačí.

Pokud je to možné, a podnik hospodaří i se živočišnou výrobou (nebo má bioplynovou stanici), je vhodné aplikovat před řepku hnůj, kejdu nebo digestáty. Již tato hnojiva jsou vhodným zdrojem draslíku a alespoň částečně mohou pokrýt vysokou potřebu řepky na tuto živinu. V hnojivech je přibližně 0,3–0,6 % draslíku, tedy 3–6 kg K v jedné tuně. Dávkou 20 tun můžeme dodat 60–120 kg K/ha, z čehož může být plodinou (řepkou) pěstovanou po hnojení využito 60–65 % (u kejdy a digstátu), v případě hnoje však jen do 40 % z aplikovaného množství.

Kvalitní chlévský hnůj je vhodným zdrojem draslíku nejen pro ozimou řepku, ale také pro následné plodiny pěstované po řepce; hnůj také přispívá k zúrodňování půdy

Bilance draslíku při pěstování ozimé řepky

Ačkoliv je řepka na draslík náročná, nejedná se o plodinu, která by půdu o draslík výrazněji ochuzovala. Obsah draslíku v semenech je velice nízký, a tak se jeho odběr (export) pohybuje pouze na úrovni 10–60 kg K/ha. Ve srovnání s přijatým množstvím draslíku a jeho celkovým obsahem v rostlinách to představuje průměrně 16 % z jeho potřebného množství během vegetace. Zbývajících 84 % se navrací do půdy v posklizňových zbytcích (pochopitelně za předpokladu, že slámu ponecháme na poli).

Tento příspěvek byl připraven s využitím poznatků získaných při řešení Specifického výzkumu „S projekt“ MŠMT ČR – GA FAPPZ č. SV19-03-21140.

Použitá literatura je k dispozici u autorů.

Ing. Jindřich Černý, Ph.D., Prof. Ing. Jiří Balík, CSc., dr. h. c., Ing. Martin Kulhánek, Ph.D., Ing. Ondřej Sedlář, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze