Dnes, právě tak jako po řadu minulých let, mám zase na stole nový kalendář od přátel či kolegů z Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě (VÚHB). Připomíná mi spolupráci, která začala málem před půl stoletím, v čase razantního vstupu moderních biotechnologií do šlechtitelské praxe. Právě druh Solanum tuberosum se stal naším společným předmětem zájmu v řadě směrů.

Od vzniku prvních in vitro genobank s ozdravenou, zejména bezvirozní sadbou, až po přípravu rostlin „somaticky hybridních“ či dokonce geneticky modifikovaných. Jedním z hlavních praktických cílů bylo šlechtění na odolnost k různým stresorům, patogenům či škůdcům. A samozřejmě v těch programech nemohla chybět problematika odolnosti k plísni bramborové (fytoftoře).

Phytophtora infestans de Bary je i laikům historicky známa jako hlavní příčina irského hladomoru před bezmála sto sedmdesáti lety. Nevyhnula se však ani kontinentální Evropě, včetně zemí tehdejšího c.k. mocnářství. Hladové bouře třebas ve východních Čechách líčí živě kupř. Kutnarovy Malé dějiny brambor (2005).

Kombinací moderních technik ochrany rostlin a klasického šlechtění na odolnost k tomuto patogenu se postupně zdařilo extrémně kalamitní stavy omezit. Ale příroda je mocná a patogeni houževnatí, zvláště když jim nahrává aktuální klima.

A tak nikoliv náhodou je letošní kalendář věnován profilově právě plísni bramborové.