Zvyšování hranice odchodu do důchodu je logickou reakcí na prodlužování lidského věku, a to nejen v České republice, ale i v blízkém a vzdáleném zahraničí. Je to účinná obrana systému důchodového pojištění před neudržitelným deficitem, který by jinak stárnutí populace vyvolávalo. Dalším jasným trendem ve vyspělém světě je postupné sbližování důchodové hranice pro ženy a muže. Růst důchodového věku se netýká pouze tzv. „nových“ členských zemí EU, ale i řady zemí bývalé EU15 a států mimo EU. Vzhledem k obecně vyšší naději dožití tam diskuse o zvyšování důchodového věku jde za horizont 65 let věku. Např. Německo již schválilo zvýšení na 67 let do roku 2029. Růst je patrný u skandinávských zemí: Island a Norsko již dnes považují 67 let za standard, ve Finsku byla avizovaná debata o růstu z 65 let o dva až tři roky zhruba do roku 2050, v Dánsku by mělo k růstu na 67 let dojít do roku 2027. Koncepční úvahy ve Velké Británii doporučují růst na 68 let v horizontu let 2024–2044. V USA probíhá postupné zvyšování z 65 let na cílových 67 let (důchodový věk 67 let bude platit pro narozené v roce 1960 a později).

Předčasné důchody podle vládního návrhu zůstávají zachovány. „V prvním ze tří let předčasného důchodu by se výpočtový základ snížil za každých započatých devadesát dní o 1,5 % místo o 0,9 %, jak je tomu dnes,“ vysvětluje Petr Nečas. V dalších dvou letech by byl předčasný důchod krácen stejně jako doposud, o 0,9 %. „Jsme připraveni jednat o tom, že by postupně, jak se bude zvyšovat věk odchodu do důchodu nad 63 let, zůstala zachována možnost odcházet do důchodu v šedesáti letech. Natahovala by se délka předčasného důchodu až na pět let, ale s progresivní sazbou snížení toho výpočtového základu,“ dodal ministr.

Novela dále navrhuje umožnit pojištěncům „postupný“ odchod do starobního důchodu. Podle současné právní úpravy má pojištěnec po vzniku nároku na starobní důchod v podstatě dvě možnosti, a to požádat o výplatu starobního důchodu nebo být výdělečně činný bez pobírání starobního nebo plného invalidního důchodu a zvyšovat si procentní výměru starobního důchodu.

Nově se navrhuje další možnost, a to vyplácet polovinu starobního důchodu při souběžné výdělečné činnosti s tím, že za každých 180 kalendářních dnů výdělečné činnosti se zvýší procentní výměra starobního důchodu o 1,5 % výpočtového základu.

Podle současné právní úpravy výši důchodu nijak neovlivňuje výdělečná činnost, vykonávaná po vzniku nároku na starobní důchod, i když se z této činnosti odvádějí daně a odvody na sociální a zdravotní pojištění. Nově se navrhuje zohlednit toto období a zavést možnost přepočtu procentní výměry starobního důchodu, a to nejdříve po uplynutí dvou let takovéto výdělečné činnosti nebo po jejím skončení. Za každých 360 kalendářních dnů výdělečné činnosti se zvýší procentní výměra starobního důchodu o 0,4 % výpočtového základu.

V návaznosti na novou definici invalidity se již nebude rozlišovat plná a částečná invalidita, ale navrhuje se vymezit tři stupně invalidity. S tím souvisí i návrh na odlišné stanovení výše procentní výměry invalidního důchodu pro invaliditu prvního, druhého a třetího stupně. Zvýšení počtu stupňů invalidity ze dvou na tři přispěje k přesnějšímu členění skupin následků dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu promítajících se do míry poklesu pracovní schopnosti. Stávající pouhé dva stupně působí v tomto dělení poněkud „ostře“, zejména v určitých mezních situacích.

Navrhované opatření spočívá ve změně současných dvou typů invalidních důchodů (plného a částečného) na jeden typ invalidního důchodu, který bude členěn do tří stupňů. Faktická změna se ovšem bude týkat pouze důchodů částečných invalidních, které by měly být nově rozděleny na invalidní důchody prvního a druhého stupně, a to v závislosti na míře poklesu pracovní schopnosti.

Odhaduje se, že do invalidity prvního stupně (tj. pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 49 %) bude zařazeno asi 75 % pojištěnců, kterým jsou nyní přiznávány částečné invalidní důchody (důsledkem bude nižší nově přiznávaný důchod, než je současný částečný invalidní), a do invalidity druhého stupně (tj. pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 % a nejvíce o 69 %) bude spadat zhruba 25 % pojištěnců, kteří by byli nyní částečně invalidními.

Smyslem návrhu na zrušení doby studia na střední, vyšší odborné a vysoké škole jako náhradní doby pojištění je zredukovat dosavadní široký rozsah dob, které jsou v českém základním systému důchodového pojištění hodnoceny pro nárok na důchod a jeho výši, a to přesto, že za ně není placeno pojistné. U doby studia je (ve srovnání s ostatními náhradními dobami pojištění) nejméně odůvodněné její financování v rámci solidarity základního důchodového pojištění.

Doba studia přitom není podle dostupných informací ve většině zemí zahrnuta do tzv. náhradních dob započítávaných pro účely důchodového pojištění. Pokud se v zahraničních důchodových systémech studium hodnotí, pak je tendence snižovat rozsah hodnocené doby nebo hodnocení takové doby zrušit.

Zdroj: www.mpsv.cz