Ve struktuře evropského zemědělství vysoce převažují rodinné farmy, které tvoří 93 procent všech zemědělských podniků v Evropské unii a zaměstnávají 78 procent pracovní síly v zemědělství. Mnohem nižší je však podíl rodinných farem na celkové zemědělské produkci EU, na výměře obdělávané půdy a počtu chovaných hospodářských zvířat. Vyplynulo to z údajů statistického úřadu Eurostat pro rok 2020, které zveřejnily v těchto dnech.

Velké farmy produkují téměř polovinu

Jiné než rodinné farmy představují v EU jen asi 7 procent všech zemědělských podniků, avšak obdělávají více než 39 procent zemědělské půdy, chovají více než 45 procent všech hospodářských zvířat a na celkové produkci v zemědělství se podílejí 44 procenty. Na Slovensku je asi 80 procent rodinných farem a zbývajících 20 procent podniků se na celkové produkci podílí 86 procenty.

Rodinné farmy na Slovensku zaměstnávají jen kolem 28 procent pracovní síly v zemědělství. V Řecku je to 97 procent. Na Slovensku na rodinných farmách chovají v průměru 12 procent hospodářských zvířat, nejvíce je to v Rakousku – 92 procent.

Za rodinné farmy považujeme takové, kde tvoří členové jedné rodiny více než 50 procent zaměstnanců. Podle údajů Eurostat bylo v roce 2020 v EU 9,1 milionu rodinných farem. Téměř šest z deseti zemědělských podniků je v EU takových, že v nich pracují výlučně pouze rodinní příslušníci (57 procent). Rodinné farmy jsou mnohem menší, jedna obhospodařuje v průměru 11,3 hektaru zemědělské půdy, zatímco zbylé nerodinné byznysy v průměru 102,2 hektaru.

Slovensko má vlastní strukturu

Nejmenší podíl rodinných farem v zemědělství je ve Francii (58 procent), Estonsku (65 procent) a na Slovensku.

Největší podíl rodinných farem mají Řecko, Rumunsko a Polsko. Struktura zemědělství na Slovensku se podle údajů Eurostatu liší od zemí západní Evropy a také od některých zemí v regionu, podobná čísla jako Slovensko vykazuje Česká republika. V České republice je průměrná velikost nerodinné farmy 550 hektarů, rodinné pouze 37 hektarů.

Co bude po generační výměně?

Rodinné farmy představují důležitou složku zemědělství, jsou pokračovateli tradice, podílejí se na biologické rozmanitosti a přírodní zdroje využívají udržitelným způsobem. Jsou důležitým pilířem rozvoje lokálních ekonomik.

Zároveň čelí celé řadě problémů, jako je přístup k půdě či finančním zdrojům a zároveň mají omezený přístup na trh kvůli marketingovým možnostem velkých společností. Problém v celé Evropě představuje stárnutí zemědělců a otázka generační výměny.