Organizace pro hospodářskou spolupráci a vývoj (OECD) vyzvala Evropskou unii, aby v souvislosti s průběhem jednacího kola WTO v Doha urychlila tempo reformy společné zemědělské politiky odbouráním exportních subvencí a otevřením přístupu na trh. Toto stanovisko je obsaženo ve zprávě OECD nazvané Ekonomický přehled Evropské unie 2007, (Economic survey of the European union 2007) která byla vydána letos 20. září v Paříži.

Jedna kapitola této zprávy nazvaná „Je nutné dále reformovat podporu zemědělství?“ popisuje dosavadní průběh reformy společné zemědělské politiky EU (SZP) od roku 2003 a vedle ocenění provedených opatření obsahuje výzvu k energičtějšímu krácení zemědělských subvencí, které pokřivují trh. Pro informaci uvádíme nezkrácený překlad této kapitoly.

Z hlediska ekonomického vlivu zemědělské politiky, jako v případě mnoha zemí, je další reforma podpory zemědělství žádoucí kvůli ekonomickému přínosu pro Evropany. Avšak společná zemědělská politika (SZP) má mnoho cílů, mezi něž patří mimo jiné zajištění konkurenceschopnosti produkce potravin, ochrana životního prostředí, setrvání obyvatel ve venkovských oblastech a podpora zemědělských příjmů.
Provádění současné zemědělské politiky EU však má také určité negativní vedlejší účinky. Zatímco importy z nejchudších zemí byly liberalizovány, importní tarify nadále omezují exportní příležitosti pro ostatní země. Existuje mnoho faktorů, které pod vlivem SZP  přispívají k intenzivnějšímu zemědělství v rozsahu, jenž může poškozovat životní prostředí. Na druhé straně SZP současně obsahuje opatření, jejichž cílem je zmírnění škodlivých ekologických následků intenzivní zemědělské výroby.
Nejvýznamnějším bodem reformy SZP z roku 2003 bylo zavedení jednotných plateb na farmu. Toto opatření nahradilo mnoho předchozích plateb, které byly vázány na produkci, na počet stavů hospodářských zvířat nebo na rozlohu obdělávané půdy. Faráři si mohli zvolit libovolný druh zemědělské produkce (s určitými omezeními) nebo dokonce nevyrábět nic libovolně dlouhou dobu, pokud budou udržovat zemědělskou půdu v dobré produkční kondici. Společná zemědělská politika však dosud obsahuje prvky, které stimulují růst produkce. Především oddělení subvenčních plateb od produkce (decoupling) je zatím jen částečné a týká se pouze určitých komodit, protože několik členských zemí se rozhodlo uchovat významnou část plateb vázaných na produkci. Za druhé podpora části produktů, zejména prostřednictvím importních tarifů, zůstává mimo jednotné platby na farmu. Navíc, ačkoli úzce propojené platby jsou podstatně méně deformující než před systémem zavedeným v roce 2003, nevylučují ještě zcela podněty pro zvyšování produkce. Rozsah zbývajících produkčních deformací je obtížné zhodnotit. Navíc podpora tržních cen některých komodit je nadále vysoká prostřednictvím vysokých tarifů, zejména masa, mléka a cukru, a přibližně  polovina subvencí poskytovaných zemědělcům (stanovená podle metodiky OECD jako Producer Support Estimate – Odhad podpory výrobců) představuje stále ještě typ subvencí, které nejvíce deformují trh. Exportní subvence (refundace) EU byly během posledních let značně redukovány, ale podle mezinárodních standardů jsou nadále rozsáhlé. EU představuje 90 % všech exportních subvencí uplatňovaných členskými státy WTO, avšak toto číslo zachycuje pouze omezenou část celkové exportní podpory ve světě. Suma exportních subvencí obnáší asi 5 % hodnoty zemědělského exportu EU. Unie už však ve své nabídce ústupků pro jednací kolo WTO v Doha už podmíněně navrhla postupné rušení všech forem podpory exportu, včetně exportních subvencí.
Přínos posledních reforem společné zemědělské politiky EU by byl podstatně větší, pokud by  všechny dotace byly důsledně odděleny od produkce a pokud by úroveň podpory zemědělství byla dále omezována. Kromě toho některé tarify ad-valorem na zemědělské zboží aplikované na zpracované zemědělské výrobky zahrnující různé inputy jsou složité a přispělo by jejich zjednodušení. V nabídce pro jednací kolo v Doha už EU navrhla podmíněně určité zjednodušení. Protože tarifní ochrana zpracovaných potravin je rovněž vysoká, musí být reforma rozsáhlejší a nezasahovat jen omezení podpory farmářů a zemědělských produktů.

Nakonec, protože v minulosti bohatší zemědělské regiony v EU měly větší přínos ze zemědělské politiky než chudší regiony, a protože OECD dosud nemůže zhodnotit vliv posledních reforem na provázanost jednotlivých opatření, byla by podpora zemědělství efektivnější a účinnější, pokud by byla více zaměřena na její cíle. Například podpora důchodů by se měla více zaměřit na zemědělské podniky s nízkými příjmy a na chudší zemědělské regiony.