V Bruselu dne 4. dubna 2007

„Opatření, jejichž cílem je zabránit vytváření přebytečných zásob, jsou běžným prvkem každého rozšíření EU,“ uvedla Mariann Fischer Boelová, komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova. „Právní předpisy nás zavazují, abychom zajistili prosazování těchto pravidel, neboť chrání společnosti v EU před újmou plynoucí z hromadění nadměrných zásob. Jsem si samozřejmě vědoma obav v dotčených zemích. Učinili jsme tudíž všechno pro to, abychom dosáhli spravedlivého řešení.“

Před rozšířením z května 2004 musely budoucí nové členské státy, stejně jako při předchozích rozšířeních, přijmout opatření s cílem zabránit vytváření soukromých nebo veřejných zásob zemědělských produktů. Potenciál pro vytváření zásob vyplývá obecně z rozdílů v cenách v EU a v dotčených zemích před jejich přistoupením k EU.

Stanovení přebytečných zásob je výsledkem dlouhého procesu, v jehož rámci byl stav zásob v posledním roce před přistoupením porovnán se stavem zásob v předchozích třech letech. Zásoby byly stanoveny na základě měsíčních údajů o dovozu, vývozu a produkci získaných z databází Eurostatu. Jestliže tyto údaje nebyly k dispozici, vycházela Komise z údajů poskytnutých členskými státy a ověřených vnitrostátními statistickými úřady.

První výpočet přebytečných zásob provedla Komise v roce 2005. Následně byly všechny výsledky a metody výpočtu předloženy k posouzení dotčeným členským státům. Členské státy byly v daném období opakovaně vyzývány, aby zajistily, že má Eurostat k dispozici odpovídající údaje. Díky pravidelné aktualizaci byly k výpočtům používány pouze nejaktuálnější údaje.

Při stanovování konečných přebytečných zásob vzala Komise v úvahu také celou řadu hledisek. Výpočty byly upraveny s ohledem na možné trendy, aby lépe odrážely obecný hospodářský vývoj kandidátských zemí před přistoupením. Řada zaměnitelných produktů­ – například máslo a máselný olej, různé jakosti a druhy rýže, chmele, osiva, vína, alkoholu, tabáku a obilovin – byla navíc považována za jednu skupinu a díky tomu mohly být přebytečné zásoby jednoho produktu vyrovnány zápornými zásobami souvisejících produktů, a tudíž za tyto přebytečné zásoby nebyl vyměřen poplatek. Kromě toho byl stanoven 10% strop vyjadřující obvyklý převod zásob. Za přebytečné zásoby, jejichž výše tento strop nepřesáhla, nebyl členských státům vyměřen žádný poplatek. Tato obecná hlediska byla stejným způsobem uplatněna na všechny dotčené členské státy.

Kromě těchto obecných hledisek byla při stanovování přebytečných zásob zohledněna také řada podložených argumentů, které se týkají specifické situace v jednotlivých zemích a které předložily členské státy.

Základem poplatku pro každý členský stát je součin přebytečných zásob a rozdílu mezi úrovní vnitrostátních cen a cen mimo daný stát, který se odráží v průměrné vývozní náhradě během prvního roku po přistoupení, nebo – v případě produktů, na něž se vývozní náhrady nevztahují ­(např. konzervované houby, česnek a ovocné šťávy), – je základem rozdíl mezi průměrnými vnitrostátními cenami a cenami mimo daný stát.

Členské státy budou mít na uhrazení poplatků čtyři roky. První část je splatná k poslednímu dni druhého měsíce následujícího po měsíci, kdy bylo rozhodnutí oznámeno členským státům. Další části jsou splatné 31. května 2008, 31. května 2009 a 31. května 2010.