Pracovní volno k návštěvě lékaře
22.5.2007, JUDr. Věra Bognárová, Zdroj: Verlag Dashöfer
Poskytnutí pracovního volna v případě ošetření či vyšetření ve zdravotnickém zařízení by mělo být i ze strany zaměstnanců činěno v souladu s dobrými mravy, tedy především mimo pracovní dobu.
Dotaz:
V prováděcím nařízení vlády č. 590/2006 Sb. k zákoníku práce je uvedeno, že: pracovní volno s náhradou mzdy „…k vyšetření ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout, pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.“
Znamená formulace „nejblíže bydlišti“, že se musí jednat o trvalé bydliště? Zaměstnankyně s trvalým bydlištěm v Ostravě, které pracují v Praze a zároveň v Praze přechodně bydlí, se dožadují volna s náhradou mzdy na návštěvu lékaře v Ostravě (vyšetření s cestou zabere celý den). Je jejich požadavek oprávněný?
Odpověď:
Osobní překážky v práci, při nichž je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout pracovní volno, případně i náhradu mzdy, jsou uvedeny nikoliv přímo v zákoníku práce, ale v nař. vlády č. 590/2006 Sb. V tomto nařízení jsou stanoveny podmínky, za nichž je zaměstnavatel povinen pracovní volno poskytovat, a jeho rozsah. Zaměstnavatel je povinen poskytnout pracovní volno a tomu odpovídající náhradu mzdy pouze v rozsahu a za podmínek stanovených v tomto nařízení u konkrétních případů. Při vyšetření a ošetření ve zdravotnickém zařízení je vždy povinnost vázána na to, aby bylo provedeno v tom smluvním zdravotnickém zařízení, které je v daném okamžiku pro zaměstnance nejblíže dosažitelné. V textu není bydliště definováno, a je nutné za toto bydliště proto považovat i přechodné bydliště. Každý konkrétní případ je však nutné posuzovat podle konkrétních okolností. Lze předpokládat, že pokud zaměstnanec navštíví zdravotnické zařízení v době, kdy by měl jinak pracovat, mělo by se jednat o zdravotnické zařízení, které je nejblíže pracovišti zaměstnance.
Při konkrétním posuzování by se proto mělo vždy jednat o zdravotnické zařízení, které je v dané situaci zaměstnanci nejblíže. Tento závěr také vyplývá z použité formulace, že se jedná o zdravotnické zařízení, které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti. Jestliže zaměstnanec v průběhu pracovního týdne navštíví zdravotnické zařízení, pracovní volno se poskytne s náhradou mzdy pouze po dobu, kterou by mu tato návštěva zabrala v případě návštěvy zdravotnického zařízení, které je nejblíže pracovišti a nikoliv v místě trvalého bydliště.
Jestliže zaměstnanci i přesto navštíví zdravotnické zařízení v místě svého trvalého bydliště, které je odlišné od pracoviště, poskytne jim zaměstnavatel pracovní volno po celou dobu, avšak náhradu mzdy poskytne pouze za dobu, která odpovídá době návštěvy zdravotnického zařízení, které je nejblíže pracovišti zaměstnance. Obecně lze konstatovat, že poskytnutí pracovního volna v případě ošetření či vyšetření ve zdravotnickém zařízení by mělo být i ze strany zaměstnanců činěno v souladu s dobrými mravy, tedy aby bylo především činěno v mimo pracovní dobu a takovým způsobem, že pokud připadne do pracovní doby, tak aby byla zvolena nejúspornější varianta.