Podle § 6 odst. 9 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů („ZDP"), je od daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků osvobozena hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů.

Toto osvobození je značně široké a vejdou se do něj vedle klasických zaměstnanců pracujících podle pracovních smluv a dohod mimo pracovní poměr, také společníci a jednatelé s. r. o., členové družstev, členové statutárních a dalších orgánů právnických osob, jakož i bývalí zaměstnanci ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 ZDP.

Bez ohledu na rozsah financování stravování zaměstnavatelem a na to, do jaké míry u něj půjde o výdaje (náklady) daňově uznatelné, u všech zaměstnanců půjde vždy o příjem plně osvobozený od daně. Což návazně automaticky znamená, že tento příjem nebude zahrnován do vyměřovacích základů pro účely výpočtu pojistných odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Nutno ale zdůraznit, že v tomto odvodově zvýhodněném režimu jsou pouze nepeněžní plnění zaměstnavatele, kam patří mj. i poskytnutí stravenky na úhradu jídla v restauračním zařízení, byť za ně lze pořídit obecně i jakékoli jiné zboží než potraviny v supermarketech či jinde.

Naproti tomu každý peněžitý příspěvek zaměstnavatele zaměstnanci na zajištění stravování je nutno posoudit jako zdanitelný příjem zaměstnance, který bude podléhat i pojistným odvodům. Proto lze doporučit, že zaměstnancům patří do ruky stravenka, poukaz na odběr stravy nebo rovnou podnos s jídlem, ale nikoli peníze.

Zajímavější a pestřejší je daňová situace na straně zaměstnavatele poskytujícího zaměstnanci stravu na pracovišti nebo v rámci závodního stravování. Začít je nutno v § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5. ZDP, podle kterého jsou vždy bez dalšího zkoumání považovány za daňově účinné výdaje (náklady) na pracovní a sociální podmínky, péči o zdraví a zvýšený rozsah doby odpočinku zaměstnanců vynaložené na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak.

Podstatný přitom je zejména závěr citovaného ustanovení: „pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak", protože ohledně stravování poskytovaného zaměstnancům ZDP má speciální právní úpravu, která tak přebíjí uvedenou značně výhodnou obecnou daňovou uznatelnost. Najdeme jí v § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4. ZDP, podle níž jsou daňově uznatelné výdaje (náklady) na:

a) provoz vlastního stravovacího zařízení (což není předmětem našeho zájmu),

– kromě hodnoty potravin, nebo

b) příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a

– poskytované až do výše 55% ceny jednoho jídla za jednu směnu.

Podle Pokynu MF č. D – 300 (K § 24 bod 19) se při zajištění stravování prostřednictvím stravenek cenou jídla rozumí hodnota stravenky včetně poplatku za zprostředkování jejího prodeje,

– maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v§6 odst.7 písm.a) při trvání pracovní cesty 5až 12 hodin (tj. 70 % zrozmezí 58 Kč až 69 Kč platného pro zaměstnavatele „veřejného sektoru" – mezi 40,60 a 48,30 Kč což by měl konkretizovat vnitřní předpis zaměstnavatele).

Pro daňovou účinnost příspěvku na stravování platí ještě následující podmínky:

a) přítomnost zaměstnance vpráci během směny trvá aspoň 3 hodiny,

b) pokud délka směny vúhrnu spovinnou přestávkou vpráci bude delší než 11 hodin, lze poskytnout sdaňovou účinností příspěvek na stravování na další jedno jídlo zaměstnance,

c) příspěvek nelze uplatnit za zaměstnance, kterému vprůběhu směny vznikl nárok na stravné podle ZP.