V současné době jsou prakticky u konce technické konzultace s Evropskou unií o tom, jak by měl systém zelené nafty v ČR od příštího roku vypadat. Brusel totiž vyslovil celkem oprávněně výhrady k dosavadnímu systému normativů, vedoucích v důsledku ke značně byrokratickému výkaznictví, přičemž systém navíc ještě ani nebyl v jednotlivých regionech ČR jednotný co do položek vyplňovaných podnikateli jako podklad pro přiznání daňové úlevy. Výsledkem je nakonec zrušení stávajících normativů s tím, že pro nárok na vratku bude postačovat výkaz o reálné spotřebě nafty bez dalších „upřesňujících“ položek. To je dobrá zpráva především pro menší zemědělce, které dosavadní byrokracie spojená se zelenou naftou od využívání této podpory dokázala v mnoha případech zcela odradit. Budoucí systém by tak měl umožnit dosáhnout na zlevněnou naftu všem. Zároveň je třeba tento krok hodnotit jako jeden z prvních reálných činů vedoucích k odbyrokratizování zemědělství a také jako úspěch Asociace soukromého zemědělství ČR, která dlouhodobě na složité výkaznictví spojené s vratkou spotřební daně poukazovala.

Jak ale upozorňuje první náměstek ministra zemědělství Ivo Hlaváč, zemědělcům sice ubude administrativa, ale „jen tak ze řetězu“ se výkaznictví spotřebovávané nafty nepustí. Aby se zamezilo možnému zneužití zelené nafty tím, že by se někdo pokoušel vykázat nereálné množství použité nafty při svém podnikání, budou spotřebu nafty kontrolovat celníci, kteří přitom budou vycházet v zásadě ze zrušených normativů. Pokud by tedy bylo množství nafty vykázané jako podklad pro vratku spotřební daně podezřele vysoké, mohou dotčení zemědělci očekávat problémy a zřejmě i sankce. Další změnou by mělo být splnění požadavku EU, podle kterého není možné využít systém zelené nafty při školkařských pracích. Ve své podstatě jde sice o diskriminující opatření, neboť školkaření je v zásadě jedna z možných zemědělských činností, s tím ale nelze v současné době nic dělat a navíc je spotřeba nafty při školkaření podle analýz ministerstva zemědělství marginální.

Přesto je třeba podotknout, že pod pojmem „zelená nafta“ se v EU skrývá a stále více skrývat bude úplně něco jiného, než je zelená nafta u nás. Skutečná zelená nafta je totiž palivo vyrobené z obnovitelných zdrojů energie („zelených“), na které jezdí v zemědělství používané mechanizační prostředky. V zásadě platí, že zemědělci si palivo sami ze svých zdrojů vyrobí a sami jej také spotřebují. A protože jsou paliva z obnovitelných zdrojů dražší než paliva z ropy (i když poslední cenový vývoj ropy se už těmto cenám hodně přibližuje), jsou taková paliva daňově zvýhodněna. Tím odpadá výkaznictví úplně, neboť zemědělci jsou sami sobě dodavatelé pohonných hmot. A, mimochodem, skutečně nezávislí na cenách ropy, nebo, jak by řekl Tomáš Doucha, na přirozených monopolech – v tomto případě na petrolejářském průmyslu. Dosažení co největší energetické nezávislosti nebo stavu, kdy je výroba potřebné energie a tedy i její ceny pod kontrolou podnikatelů v zemědělství, je už dávno poměrně značnou prioritou zemědělství v USA. V ČR se o takové nezávislosti téměř ani nemluví, tím méně je to nějaká priorita. Právě proto je systém zelené nafty v ČR něčím jiným, než by měl ve skutečnosti být. Bylo by ale vhodné reálně uvažovat opravdu o systémové změně pojetí nejen zelené nafty, ale i oné energetické nezávislosti. Zemědělci na tom určitě neprodělají, naopak, zbylou energii všeho druhu, kterou sami nespotřebují, mohou klidně prodávat mimo resort. A že se ceny energií šplhají vzhůru a tento trend se jen tak nezastaví, je zcela zřejmé.

Autor: Petr Havel, zemědělský analytik