Stejnou otázku projednala Komora obcí Svazu měst a obcí České republiky (dále jen „Svaz“) dne 11. září 2007. V programu  22. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, která začala 16. října 2007 je na pořadu jednání vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb. 

Požádali jsme v této souvislosti předsedu Spolku a starostu obce Bělotín Mgr. Eduarda Kavalu, místopředsedu Svazu, předsedu Komory obcí a starostu obce Čermná nad Orlicí Josefa Bezdíčka a věcně příslušného náměstka ministra pro místní rozvoj Ing. Petra Pávka o zodpovězení několika otázek objasňujících tuto problematiku:

Po nabytí účinnosti nového stavebního zákona, tj. po 1. lednu 2007, přestaly mít obce, které neměly do té doby schválený územní plán obce (zahrnoval všechna katastrální území obce) nebo územní plán sídelního útvaru podle dřívější právní úpravy (zahrnoval vymezené území řešeného sídelního útvaru) možnost výstavby v nezastavěném území. Kolika obcí se tento problém týká?

Kavala: Tento problém se týká zhruba 2 700 obcí, z toho 2 600 obcí do 1 000 obyvatel. Největším problémem je, že nový stavební zákon nepamatoval na přechodné opatření, které by umožňovalo obcím, jež si pro regulaci svého dalšího rozvoje pořídily v souladu s tehdejším stavebním zákonem (a často také s podporou z Programu obnovy venkova) urbanistické studie nebo je dokonce dopracovaly do úrovně konceptu územního plánu včetně souborného stanoviska shrnující shrnovalo výsledky dosavadního projednávání s dotčenými orgány státní správy a veřejností, tyto dokumenty využít. Nový stavební zákon tyto obce „nutí“ ke zpracování územního plánu, ačkoliv je velmi vysoká pravděpodobnost, že se od již zpracovaných urbanistických studií, např. pokud půjde o lokalizaci rodinných domků, nebudou nijak odlišovat. Mezitím obcím zcela zbytečně utíká čas potřebný pro rozvoj obce, kdy např. mladí nemohou stavět (zpracování nového územního plánu si vyžaduje nejen peníze a projektové kapacity, ale i poměrně dlouhé lhůty nutné podle nového stavebního zákona pro jeho zpracování a projednání), což je nakonec odradí a rozhodnou se k odchodu z vesnice. Nebo jiný příklad: malá obec, která nemá územní plán, již několik let připravuje v souladu s dosavadními právními předpisy vybudování hřiště, které může umístit pouze mimo intravilán obce, a nyní, když může obec využít podporu Evropské unie, je změnou legislativy postavena do situace, že územní rozhodnutí není možné vydat bez schváleného, resp. podle nového stavebního zákona vydaného, územního plánu, ačkoliv příslušné orgány ochrany přírody a krajiny proti tomuto záměru nikdy dříve nezaujaly a ani nezaujímají zásadní odpor.

Bezdíček: Vezmeme-li do úvahy i větší obce, které mají pro centrální sídlo zpracován územní plán sídelního útvaru, ale nemají ho zpracován pro další své části, bude skutečný počet takto postižených obcí ještě vyšší.

Týká se tento problém také měst? Existují rozdíly mezi kraji?

Pávek: Tento problém s výjimkou 5 měst se prakticky netýká měst s více než 3 000 obyvateli.

Kavala: Např. v mém – Olomouckém – kraji je počet obcí bez územního plánu relativně malý. Je to proto, že na střední a severní Moravě převažují velké obce, které si územní plán ve vlastním zájmu pořídily. Rozhodne-li se proto obec sama, na základě vlastního vyhodnocení potřeby regulace nebo jiných výhod, které jí schválení územního plánu poskytne, je to určitě lépe, než když je k tomu nucena ze zákona. Z podobných důvodů mají územní plán skoro všechny obce Zlínského kraje (kromě Kroměřížska), podobná situace je díky systematické podpoře kraje v Karlovarském kraji.

Bezdíček: Moje zkušenost je taková, že s podporou z Programu obnovy venkova si v letech 1995 – 2001 pořídila převážná většina malých obcí urbanistické studie, které jí pro usměrňování jejich rozvoje plně postačovaly a protože je většinou obce nebo jejich zpracovatelé nějakým způsobem projednaly s dotčenými orgány státní správy, jsem přesvědčen, že budou aktuální i dnes. V krajích s velkým počtem malých obcí bez územního plánu, jako je Středočeský kraj, Vysočina, Jihočeský, Jihomoravský, Plzeňský nebo náš – Královéhradecký – kraj, ani není reálně možné v krátké době najít potřebné projektové kapacity pro zpracování územních plánů, jak požaduje nový stavební zákon. Jelikož v současnosti musí být územní plán zpracováván pro celé území obce, mohlo by to v situaci, kdy nejsou zajištěny dostatečné finanční prostředky pro pozemkové úpravy a budování krajinných opatření, např. lokálních systémů ekologické stability, přinést starostům také trpká zklamání z nemožnosti naplňovat územní plán. I když si totiž obce tato opatření v krajině v rámci územních plánů naplánují, nebude v dohledné době ve většině z nich reálné pro nedostatečné finanční alokace v příslušných evropských operačních programech a státním rozpočtu, možné je alespoň zčásti realizovat. I proto dávám přednost stanovení povinnosti vydání územního plánu v podmínkách pro přidělení dotace (např. pro krajinné úpravy), než stanovit v zákoně „skrytou“ povinnost mít územní plán prostřednictvím zákazů omezujících výstavbu. Z tohoto pohledu Svaz prosazuje minimálně prodloužení lhůty pro povinné použití územních plánů při výstavbě mimo intravilán, která by zahrnula bruselské plánovací období 2007-2013 a současné výjimečné umožnění věcně omezené výstavby na bázi dosavadních podkladů tj. urbanistických studií a územního rozhodnutí.

Definuje stavební zákon nezastavěné území a proč v něm nelze stavět?

Pávek: Nezastavěným územím se podle stavebního zákona rozumí pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy. Zastavěné území se vymezuje územním plánem nebo nařízením obecné povahy v závislosti na rozsahu skutečně zastavěné plochy (území) obce. Zastavitelná plocha je plocha vymezená k zastavění v územním plánu, zpracovávaném pro celé území obce, nebo může být vymezena i v krajem zpracovávaných zásadách územního rozvoje pro území kraje (obdoba dřívější územních plánů velkých územních celků). Problém podle nového stavebního zákona vzniká tam, kdy obec tyto dokumenty nemá, protože ze zákona vzniká právní fikce, že zastavěným územím, tzv. intravilánem obce, je zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí. Obci ale nemusí pomoci ani vymezení skutečně zastavěného území, protože za jeho hranice se bez územního plánu nemůže v současnosti plnohodnotně rozvíjet.

Řeší tento problém novela stavebního zákona, kterou vláda předložila Parlamentu?

Pávek: Poslanecká sněmovna má k dispozici vládní návrh (sněmovní tisk č. 259), který tento problém neřeší. Návrh Ministerstva pro místní rozvoj, který tento problém obsahoval, byl vypuštěn. Byla dána přednost nápravě spíše technických nedostatků stavebního zákona, a to:

· jednotnému režimu povolování souboru staveb (např. hlavní budova – rodinný domek a vedlejší budovy, např. garáž, kolna);

· zpřesnění povolování výstavby plotů;

· odejmutí odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí, jímž stavební úřad zakázal provedení ohlášené stavby;

· prodloužení lhůty pro skončení platnosti územních plánů, pořízených po 1. červenci 1992, pokud nebyly podle nového zákona vydány jejich změny, z 5 na 9 let (tj. platnost těchto dokumentů by nekončila 31. prosince 2011 ale 31. prosince 2015);

· vydávání změn a rušení stavebních uzávěr, vyhlášených podle právních předpisů účinných před 31. prosincem 2006.

Vzhledem k tomu, že jde o velmi naléhavý problém malých obcí, neupustilo Ministerstvo pro místní rozvoj od tohoto záměru a začalo připravovat pozměňovací návrh k předkládanému tisku č. 259, který byl zmírnil nepřiměřenou tvrdost stavebního zákona. Za účelem přípravy odpovídajícího pozměňovacího návrhu usilovalo ministerstvo o konsensus s Ministerstvem životního prostředí a nevládními organizacemi reprezentovanými Svazem měst a obcí České republiky, Spolkem pro obnovu venkova České republiky, Českou komorou architektů a Ekologickým právním servisem.

Došlo k dohodě?

Bezdíček: V této chvíli je na stole návrh textu nového § 188a stavebního zákona. S cílem dosáhnout konsensu jsme akceptovali omezení navrhovaného přechodného ustanovení na obce, v nichž je k trvalému pobytu přihlášeno nejvýše 1000 osob, a že se nebude týkat obcí v rozvojové oblasti nebo rozvojové ose vymezené v politice územního rozvoje schválené podle tohoto zákona nebo v zásadách územního rozvoje.

Návrh umožňuje na území v takto zúžené množině malých obcí nebo jejich částí, pokud nemají platný územní plán, územní plán obce, popřípadě územně plánovací dokumentaci sídelního útvaru nebo zóny, do doby vydání územního plánu, nejpozději však do 31. prosince 2015, umisťovat v nezastavěném území kromě staveb, zařízení a jiných opatření uvedených v § 18 odst. 5 také

a) stavby, pro které byly podle právních předpisů platných a účinných k 31. prosinci 2006 pravomocně povoleny stavby technické infrastruktury,

b) stavby které jsou v souladu s urbanistickou studií, o které byla vložena data do evidence územně plánovací činnosti (§ 185 odst. 4),

c) stavby pro bydlení na pozemcích, které mají společnou hranici s pozemky v zastavěném území,

d) stavby pro zemědělství s byty pro trvalé rodinné bydlení; stavba pro zemědělství může mít nejvýše tři samostatné byty, přičemž součet podlahových ploch bytů smí v tomto případě činit nejvýše jednu třetinu celkové podlahové plochy stavby, nejvýše však 300 m2,

e) stavby pro veřejnou infrastrukturu občanského vybavení [§ 2 odst. 1 písm. k) bod 3] na pozemcích, které mají společnou hranici s pozemky v zastavěném území; pozemek, na kterém je stavba umisťována, může mít rozlohu nejvýše 5000 m2,

S ohledem na skutečnost, že tento výjimečný postup představuje možnost rozvoje obce za hranice jejího intravilánu, bylo třeba zohlednit úlohu obce (obdobně jako je tomu při schvalování územních plánů). Všechny záměry na realizaci stavby, kromě těch, pro něž již byla povolena, popř. realizována, technická infrastruktura, půjde umisťovat jen se souhlasem zastupitelstva obce, na jejímž území má být stavba umístěna. Souhlas zastupitelstva obce by dle jeho uvážení (zejména s ohledem na udržitelnost trendu výstavby v určité lokalitě) mohl obsahovat podmínky pro umístění takové stavby.

V rámci dalšího jednání s poslanci by měly být posouzeny připomínky z odsouhlasování posledního textu návrhu, a to Ministerstva životního prostředí k bodu b) na doplnění o projednání urbanistických studií s dotčenými orgány, které podle mého názoru je zajištěno tím, že každá jednotlivá stavba bude projednána s dotčenými orgány státní správy v územním řízení, a Ekologického právního servisu k bodu c), podle nějž by měl být doplněn o limit 5000 m2 pro pozemek nebo soubor pozemků.

Pávek: Je na poslancích, jestli se problému malých obcí ujmou a využijí poslanecké iniciativy k doplnění vládního návrhu novely zpracovaným ustanovením.

Proč se pozměňovací návrh týká jen urbanistických studií a ne rozpracovaných územních plánů. Vždyť např. projednaný koncept územního plánu s existujícím souborným stanoviskem k jeho dokončení je z hlediska projednání s dotčenými orgány státní správy určitě kvalitnější podklad než urbanistická studie?

Kavala: Takový názor jsme také zpočátku prosazovali. Právníci argumentovali, že postup při transformaci územního plánu rozpracovaného před účinností nového stavebního zákona nový stavební zákon řeší (§ 188 odst. 3 a 4 nového stavebního zákona), a že by to přineslo legislativní komplikace. Nakonec převážil věcný názor, že by rovněž mohlo dojít ke zbrzdění nastartovaného procesu pořizování územního plánu, jehož dokončení podle nového stavebního zákona v tomto stadiu rozpracovanosti již není tak časově náročné. Pan starosta Bezdíček a pan náměstek Pávek uvedli rámec návrhu a další postup v Poslanecké sněmovně. Je však také třeba, aby starostové obcí, kterých se výše diskutovaný problém týká, našli co nejrychleji cestu ke svým poslancům a na svém konkrétním případě jim ukázali a vysvětlili jaké legislativní řešení by pro ně bylo nejvhodnější. Maratón projednávání, kdy je možné podávat pozměňovací návrhy, začne druhým čtením ve Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj v týdnu od 5. listopadu 2007. Současně prosíme také poslance, aby s ohledem na potřeby malých obcí, jejichž zájmy hájí Spolek pro obnovu venkova spolu s Komorou obcí Svazu měst a obcí České republiky, vyšli tomuto návrhu co nejvíce vstříc.

Jan Florian
Příspěvek byl připraven pro týdeník Veřejná správa.

Zdroj: Venkovské noviny 11/2007