Budou se muset učit plnit své ústní sliby a současně budou muset být opatrní, od koho ústní sliby mohou nebo nemohou přijímat.

Každý člověk má morální právo důvěřovat druhým a mít za to, že hovoří ze svéprávnou, dospělou a přiměřeně inteligentní osobností, která je schopna pochopit důsledky svého ústního závazku.

Na druhou stranu má každý člověk morální povinnost svůj slib dodržet a jednat tak, aby už ve chvíli, kdy slib ústně dává věděl, že má veškeré možnosti k tomu, aby své slovo naplnil. Nemluvil do větru, nesnažil se vylákat cokoliv z druhého pod slibem svého plnění, i když ví, že slib nedodrží a nebo, což je horší případ, ani dodržet nechce.

Zákoník chce dát lidem větší prostor, aby si lidé „dělali, co chtějí". Větší váhu by dostalo slovo, respektive ústní slib. Tedy shrnuto – občanům zákoník ve svém návrhu chce dát práva, aby si své věci uspořádali po svém a současně za tak uspořádané věci ponesou občané odpovědnost. Vybrané smlouvy, třeba prominutí dluhu, by už nemusely mít písemnou podobu.Ale mohou. S těmi, kterým nelze důvěřovat, bude možno písemnou dohodu učinit a vymáhat plnění soudní cestou.

Tedy navrhované znění je zatím v této podobě: "Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat."

Příklad č. 1:

Příběh, který následuje, ilustruje skutečnost, že naše hrdinka, Dorka, půjčila značnou částku peněz svému bývalému muži – člověku, o kterém věděla, že mu nemůže důvěřovat, protože běžně své sliby neplnil. Dokonce s ním neuzavřela písemnou dohodu, kdy a jakým způsobem bude dluh splácet. Dorka je člověk řádný a odpovědný, peníze půjčila pod slibem navrácení i bez písemné kvitance. Její bývalý manžel má pověst liknavého, lhostejného a vychytralého člověka, který vždy hledal úniky, aby se vyvlékl ze svých slibů. Dorka doplácí na svou laskavost, zatímco její bývalý manžel si s ní pohrává jako kočka s myší.

„ Dorko, víš jaký je, raději mlč. Buď ráda, že vůbec platí. Když na něho začneš tlačit, tak nebude platit vůbec," říkal ji tatínek, když si chodila k němu stěžovat na liknavost svého dlužníka.

„Tati, už jsem se nad ním slitovala jednou, když jsem mu peníze půjčila."

„Dáte si ještě něco?" ptá se slečna a v ruce drží tácek.

„Ještě limonádu."

Pozval ji sem, do italské kavárny. Je tu hodně draho. Už si dala dvě kávy, minerálku, zákusek a pořád čeká. Za tu dobu už utratila dvě stě korun. Dívá se netrpělivě ke vstupním dveřím. Lidé přicházejí, vybírají si místa k posezení a baví se.

Vzpomíná si, jak ji prosil, aby mu půjčila sto tisíc, že ji to bude splácet. Styděla se s ním podepisovat smlouvu o půjčce peněz. I když ho dobře znala, jaká je to slibotechna. Chtěla mu je poslat ze svého účtu na jeho účet, ale řekl ji, že účet zrušil a nový si ještě nezaložil. Nemá tedy ani důkaz, že mu peníze předala.

„Neboj se, já ti to vrátím. Na pět splátek."

 Pak si vymínil další schůzku, aby dohodnutých pět splátek změnili na deset. Kývla, aby nepřišla o všechno.

Do dveří vstoupila mladá žena, výstředně oblečená a zamířila ke stolku , kde seděla Dorka.

„Jste paní Hýblová?" zeptala se ji zvysoka.

„Ano."

„Mám vzkázat omluvu. Zdenda dnes nepřijde. Nemá čas. Prý vám peníze pošle, až bude mít."

„A kdo jste vy?" ptá se Dorka.

„Kamarádka."

„Aha. No to je mně líto. Slíbil mi, že to dnes vyrovná poslední splátkou."

„A dal vám to písemně?" usmívá se drze mladá žena.

„Spoléhala jsem na to, že je přeci jen čestný. I když vím, že málokdy splní slib. "

„No tak to jste šlápla vedle madam. Příště si dávejte pozor na to, od koho přijímáte sliby."

Dorka sklopila oči. Zdendova kamarádka se odporoučela a Dorka zaplatila útratu. Bylo ji smutno.

 

Příběh má kladného a záporného hrdinu. Oba však chybují. Oběma lze vyčítat určitou dávku lehkomyslnosti a nedůslednosti ve svém jednání. I když nový občanský zákoník opouští od písemného potvrzování daných slibů, přesto písemnou formu nezakazuje. Zvláště v případech, kdy jde o značnou sumu peněz nebo v takových případech, kdy nesplnění slibu by mohlo způsobit jedné straně velkou majetkovou nebo morální újmu.