Již koncem devadesátých let jsem prosazoval myšlenku, že bude možné zejména přebytky travní hmoty zpracovávat na bioplyn. Tehdy ještě neexistoval zákon o obnovitelných zdrojích a nebyly možnosti evropského financování. A když dnes konečně nastala doba, kdy by se dala tato myšlenka realizovat, přichází zpráva z ministerstva zemědělství, že se zastavují žádosti na stavbu bioplynových stanic. Rovněž prohlášení nového vedení regulačního úřadu naznačují odklon od obnovitelných zdrojů. Tato rozhodnutí považuji za politický kopanec. Pravidla, která si stát nastavil, najednou neplatí. Vždyť většina projektů na stavbu bioplynových stanic stojí na tom, že zemědělci získají evropské prostředky. Odhaduji, že nejméně 10 projektů ze 105 plánovaných mělo být postaveno v Pardubickém kraji.

Mám zjištěno, že v regionu existují firmy, které postaví bioplynové stanice i bez dotace. Jsou však v menšině, protože většina zájemců o stavbu zařízení se bez evropské dotace do stavby nepustí. Zástupcům vlády, s nimiž se setkáme v polovině srpna, jednoznačně sdělíme, že tento postup poškozuje konkurenceschopnost českých zemědělců. Kroky, které vláda a regulační úřad činí, jednoznačně signalizují odklon od obnovitelných zdrojů. Asi v našem státě není vůle dát podnikatelský prostor zemědělcům v energetice a umožnit výdělky na venkově.

Osobně dogmaticky neprosazuji alternativní zdroje energie, ke každému z nich mám určité výhrady. Fotovoltaické panely by měly být třeba na střechách supermarketů, nikoliv na kvalitní zemědělské půdě. Větrné elektrárny by měly stát tam, kde nehyzdí krajinný ráz. Bioplynové stanice by se zase měly stavět tam, kde neschází dostatek rozložitelné hmoty. Technologie musí být zvládnuta tak, aby provoz stanice neobtěžoval jakýmkoliv způsobem okolní obyvatelstvo. A takové projekty v regionu už také máme, proto nevidím důvod, proč by ministerstvo zemědělství a regulační úřad měly ustupovat.

 

Václav Kroutil