Autor: redaktor Stefan Thiele ve spolupráci s redaktory Antonio Oliveira, Paříž aJacopo Barrigazzi,Miláno.

 

Přeložil: Ing. Miroslav Louma

 

 

Evropští zemědělci byli známi svým negativním postojem ke globalizaci a procesům s ní spojených; nyní vděčí těmto procesům za svoje zbohatnutí.

Jistě si všichni ještě pamatujete na „ staromódního“ evropského zemědělce Jose Bove, který byl aktivním antiglobalistou, a dokonce ničil svým traktorem prodejny Mac Donald, za což byl odsouzen, čímž se stal hrdinou pro 13 milionů evropských zemědělců bojujících proti dovozům potravin na evropský trh.

Mocné zemědělské loby-podporované zejména vládami Francie- bojovalo proti reformám EU, které by otevřely evropský zemědělský trh silnějšímu působení tržních sil..

V současné době se ovšem názory mnoha protagonistů boje proti globalizace mění. Německý zemědělský svaz, který je velmi dobře propojen s  lobysty a jinými funkcionáři a který spolu s francouzskými zemědělci bojoval za ochranu a zachování dotací nyní říká, že“ naši členové vítají tržní svobodu“.

Gerd Sonnleitner-prezident tohoto  svazu a zároveň bavorský chovatel vepřů by si přál nastolit nové podmínky oblasti poptávky a nabídky tak, aby došlo „ k novému zrovnoprávnění vazalských vztahů“. Spíše než protesty pyrenejských zemědělců proti globálnímu obchodu se v současné době snaží evropští zemědělci hledat nové tržní příležitosti v rámci mezinárodního obchodu se zemědělskými výrobky.

Není to tak dávno, kdy bylo možno slyšet název „ evropský zemědělec“ a „ trhy“ pouze v souvislosti s výrazy jako „ dumping“, nebo „ trh narušující metody“. Nyní, díky vlně globalizace v rámci cen potravin a zemědělských výrobků a také s růstem „ střední“ zemědělské třídy podnikatelů a spolu s reformou padesát let starého systému podpor lze již vidět působení tržních sil na pastviny, chlévy, stodoly a pole.

Ano,systém zemědělských podpor stále existuje, ale jeho největší absurdity byly již odstraněny.Dávno pryč jsou ty doby, kdy bruselští byrokraté ve spolupráci s jednotlivými ministry zemědělství vytvářeli ceny zemědělských produktů, vykupovali za miliardy nadprodukci a vytvářeli tak známé „ jezera vína“ a „ hory z másla“, kdy tato nadprodukce byla následně prodávána pod výrobní cenou na světových trzích.

V současné době se celkové výdaje EU na podpory zemědělství pohybují celkem stabilně kolem 43 mld. EUR ročně, a to i přes to, že došlo k rozšíření původní EU-15 na EU-27.

Vývozní subvence na cukr, mléko a hovězí maso byly snížený z původních asi 10 mld. EUR v roce 1990 na pouhých 2,4 mld. EUR v roce 2006 s tím, že k jejich zrušení dojde v roce 2013.Zásadní změnou je také ta skutečnost, že výše podpor od roku 2004 již není přímo svázána s produkcí, nebo vývozem určitých druhů obilovin. Nyní tedy zemědělci pěstují takové plodiny, které jsou pro ně nejvíce ziskové, nikoliv takové, na které dostávali nejvyšší podpory.

Výsledkem těchto změn je ta skutečnost, že se zemědělci a producenti potravin zaměřují na takovou výrobu, kde je možnost dosáhnout nejvyšší míry návratnosti na světovém trhu.Vývozy EU zaznamenávají nejvyšší pokles v komoditě cukr, drůbež a obiloviny.

 Na druhé straně se zvyšuje produkce výrobků s vyšší přidanou hodnotou a produkce finálních výrobků; například evropské vývozy párků a šunky pomáhají zvyšovat konkurenci vůči USA které jsou největším vývozcem zemědělských produktů.

 Jaké je složení vývozu zemědělských produktů  největších světových producentů:

 

 

Největší pokles bylo možno zaznamenat v sektoru výroby mléka.Od Tedovy, kdy EU drasticky snížila vývozní subvence, došlo k poklesu podílu EU na světovém obchodu se sušeným mlékem z 50% v roce 1990 na 27% v roce 2007. Zde se jednalo o relativně lacinou komoditu, používanou zejména do dětských potravin a krmiv.naprostá většina evropské produkce mléka se nyní zaměřila na produkci a zpracování mléka do výrobků s vyšší přidanou hodnotou, zejména sýrů a obchodování s nimi na světovém trhu.zejména střední třídy obyvatel v Asii, Rusku a na Středním Východě objevily kouzlo a chuť sýrů Gouda, Parmezán, Camembert a jiných. V roce 1999 tak EU za pomoci silných potravinových řetězců posílila svoji světovou pozici na trhu v těchto komoditách z 35 na 42%.

Ano, je snadné vzývat tržní síly, jak činí president Gerd Sonnleitner v době, kdy dostávají zemědělci vyšší ceny, ale na druhé straně stále existují země s vysokým podílem zemědělské výroby, které jsou v podstatě proti jakýmkoliv změnám.- Francie, Španělsko, navíc musíme zmínit i novou generaci mladých zemědělských podnikatelů, kteří jsou výraznými kritiky starého systému.

Na příklad farmář Hubertus Paetow, zemědělec zaměřený na rostlinou výrobu a pracující na 800 hektarech na Severu Německa je zaměřený na pěstování ječmene, ozimé pšenice a řepky. Investice zaměřená na používání nové technologie sekání mu pomohly zvýšit výnosy na 9 tuna na hektar, tedy podstatně výše v porovnání s celosvětovým průměrem, který se pohybuje kolem výnosu 2,5 t/ha.

Tento farmář byl na studijní cestě v Brazílii v oblasti Matto Groso a říká, že nemá z brazilské konkurence žádné obavy: „ Ano, mají zde nižší výrobní náklady, ale svoje produkty musí dopravovat do přístavu na vzdálenost 2.000 km po rozbitých cestách. Já mám námořní přístav hodinu jízdy od farmy“. Paetowův zisk je založen na vyšší ceně pšenice a na snížených výrobních nákladech. „ Za posledních deset let se mi podařilo snížit náklady na výrobu a pracovní sílu o polovinu, proto se mi žije v EU snadno“, říká Paetow.

 

Také díky novým aktivitám nevládních organizací dochází k odstraňování mýtů spojených se zemědělstvím. Například anglická nevládní organizace na svých webových stránkách: Farmsubsidy.org předložila seznam příjemců zemědělských podpor, čímž zcela zprůhlednila celý systém, ze kterého vyplynulo, že největšími příjemci podpor v této zemi jsou korporace a aristokratičtí majitelé půdy. Největšími příjemci se tak v Anglii staly firmy Unilever a Nestlé a anglická královna.Nové výzkumy ukazují, že 80% dotací jde 20% největších farem, což zcela odporuje argumentu, že systém dotací podporuje malé tradiční zemědělce. Další nový vítr do zprůhlednění systému podpor přinese zákonné nařízení, kdy budou francouzští a němečtí zemědělci od roku 2009 povinni zveřejňovat svoje finanční výkaznictví, jak přikazuje nové bruselské nařízení.

Až dojde k plnému zapojení všech farem a podniků ve dvanácti zemích EU do nového systému podpor, mnoho zemědělců z bohatých zemí Západní Evropy, kteří byli zvyklí být čistými příjemci dotací se rázem stane přispívateli do nového systému. Tato situace se zásadním způsobem dotkne Francie, která je největším odpůrcem reforem.Také je nutno vzít v úvahu společnou dohodu napříč EU, že výdaje na zemědělství nesmí přesáhnout 1% HDP v rámci EU.

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy spolu s německou kancléřskou Angelou Merkelovou se shodli na tom, že EU potřebuje posílit výdaje na obranu a rozvoj regionů, zejména v souvislosti s nestabilní situací v sousedních zemích EU.

Minulý týden navíc Švédsko, které bude předsedat EU v příštím roce, bylo první zemí, která minulý týden vyzvala ke zrušení všech zemědělských dotací.

Abychom lépe porozuměli všem probíhajícím změnám v evropském zemědělství, musíme se také zmínit o družstevních podnicích.

 V Británii pracuje největší zemědělské družstvo na 30.000 hektarech zemědělské půdy.

Generální ředitelka družstva Co-Op paní Christian Tycon nám sdělila, že před deseti lety se zaměřovali pouze na pěstování dotovaných obilovin, které prodávali obchodníkům s obilím.

 „Neměli jsme žádnou představu, jak dlouho bude tato výroba pokračovat, vše bylo založeno jen na spekulacích“, nyní dostává pevnou dotaci a tak se může svobodně rozhodnout, jaké plodiny a v jakém objemu pěstovat. Výsledkem této změny je ta skutečnost, že paní Tyconová radikálně změnila podnikatelské plány u tohoto družstva, které pracuje s ročním finančním obratem 50 mil. EUR. Současná produkce družstva se rozdělila: polovina produkce jde do družstevních obchodů a do vlastní sítě obchodů Co-Op, zde se hlavně jedná o komodity brambory a jahody. Navíc byla nabídka rozšířena o balené dýně, cibuli a brokolici. Další aktivita se zaměřila na poptávku místních a regionálních trhů, tedy na produkci regionálních odrůd brambor a lesních plodů ( ostružin, brusinek, apod. )

Paní Tycon také plánuje dále snížit spotřebu vody určené na zavlažování a zvýšit produktivitu práce. Již nyní tato zaváděná opatření přinesla zvýšení zisku o 25% v porovnání s obdobím před zemědělkou reformou.

Takovéto změny výrobního zaměření probíhají u všech družstev napříč celou Evropou.

 Poté, co EU snížila dotace na výrobu cukru, asi jedna třetina producentů cukrovky zrušila pěstování této plodiny. Většina zemí EU také opustila absurdní dotace na hovězí maso, které byly vypláceny zemědělcům na každý kus skotu a opět na další poražené zvíře a po třetí na vyvážené maso. Toto „ trojité“ vyplácení podpory a jejich zrušení vedlo k opuštění této výroby, zejména u zemědělců chovajících skot na chudých pastvinách a dalších, závislých na drahém obilí využívaném jako krmivo. Došlo k poklesu chovu skotu v Irsku, Skotsku a Německu; oproti tomu narostl dovoz hovězího masa z  Argentiny a Brazílie. Ve Francii došlo k přesunu výroby mléka z chudších jižních regionů do regionů bohatých na pastvu, zejména do oblasti Bretaně.

V této oblasti podniká nespočetné množství malých-rodinných farem jako dodavatelé do vyhlášených francouzských mlékárenských družstev. Zatímco řemeslní výrobci sýrů jako je Brie a Camembert směřují svoje dodávky do obchodů v Paříži, Londýně a v poslední době do Moskvy a Šanghaje, místní sdružení producentů mléka se soustředily na založení mocných mlékárenských konglomerátů zaměřených na obchod s místními sýry a jogurtem.

Tiskový mluvčí firmy Lactalis, která největší mlékárenskou a sýrařskou společností v Bretani pan Luc Morelon sdělil: “Starý systém byl velmi pohodlný a velmi nespravedlivý. Většina evropských mlékárenských obrů jako jsou firmy Campina a Nordmilch se zaměřovaly na produkci sušeného mléka za ceny garantované EU. Nyní, když dotace klesly o 88% si naše firma Lactalis stojí lepe, než kdy jindy“. Tato firma produkuje a vyváží známe druhy sýra prodávané pod značkou Président, ale i máslo do 165 zemí světa s ročním obratem v zahraničí vyšším, než 9 mld. EUR.

Samozřejmě, nový systém má svoje vítěze i poražené.

Vysoké ceny obilovin jsou výhodné zejména pro producenty pšenice, jako je farmář Paetow, ale jsou obrovským nebezpečím ( pekelnou hrozbou ) pro podnikatele v živočišné výrobě, u nichž náklady na krmivo založené na obilovinách, respektive jeho ceny astronomicky vzrostly. Velké podniky mají snazší naplánování investic a i možné restrukturalizace, zatím co drobní zemědělci jsou vystaveni velkému ekonomickému tlaku.

Ovšem nejsou to jen velké podniky a konglomeráty, které hledají nové tržní příležitosti.

V Bavorsku, pan Erhard Schiele převzal po svých rodičích zeleninovou farmu, ale zjistil, že vyšší zisk mu přinese pěstování bylinek. Nyní má spoustu regionálních dodavatelů bylin, které prodává až do Japonska a Indie.

V italském městě Parma se sdružilo 17 malých rodinných podniků do konsorcia pod názvem „ Consortium de Parma Prosciutto“- tedy do konsorcia pro výrobu parmské šunky. Vzhledem k vzrůstající oblibě této speciality již v minulém roce dosáhl vývoz do USA 24% produkce. Italská firma Bra, specializující se na ručně zpracovávané výrobky a místní speciality již zaznamenala růst zisku svých členů, vzhledem ke vzrůstající poptávce právě po takových to specialitách. Jistě, tato produkce se udrží a bude růst, ovšem jen za předpokladu, že i výrobci si udrží svůj tradičně kvalitní přístup k jejich výrobě.

Na druhé straně znamená stávající situace pro mnohé šok.

 Pan Samuel Maréchal, 34- letý pěstitel hořčičného semene, které pěstuje na 74 hektarech u města Dijon ve Francii říká: “ Nevím, proč bych měl investovat, naopak měl bych dostat další dotace. Za mého otce byly pevné ceny a příjem byl odhadnutelný dopředu.„

Toto jsou ti lidé, kteří podporují stále pana José Bové, který stále bije na poplach proti globalizaci. Samotný Bové kandidoval v prezidentských volbách v roce 2007 jako nezávislý kandidát krajní levice. Osobně řekl redaktorovi Newsweeku, že: Zemědělství a ekonomický liberalismus jsou nesrovnatelné pojmy. Zemědělci nejsou ochotni přijmout takovou transformaci zemědělských výrobků na výrobky tržní jenom z toho důvodu, že je to pro někoho pohodlné. Lidé jsou stále více a více proti globalizaci, zejména proti globálnímu trhu se zemědělskými výrobky.“

Podle jednoho nejmenovaného představitele EU lze očekávat, že z 13 mil. evropských zemědělců jich asi další 3 mil. skončí do roku 2013 se svými aktivitami.

 

Udrží Evropa liberalizační směr?

 Některé destruktivní přístupy zemědělské politiky EU, jako jsou vysoké dovozní celní sazby a omezování dovozů z rozvojových zemí jsou stále předmětem jednání. Hodně nyní záleží na postoji Francie, která vždy do současnosti reformy blokovala. Mohla by ovšem nastat „ nová francouzská revoluce“;  ovšem jen v tom případě, kdyby se prezident Nicolas Sarkozy postavil do čela reformního hnutí a vyzval by k zásadním reformám dotačního systému.

Počátkem tohoto měsíce řekl prezident francouzským zemědělcům na pařížské zemědělské výstavě, že se zemědělci ve Francii: „ musí stát podnikateli, nikoliv jen příjemci dotací“, zároveň stejným dechem ovšem dodal, že: “je nutno stanovit nove preference Evropského společenství a zajistit skutečnou stabilitu trhu“, což ovšem znamená jeho další regulaci.

Tato skutečnost jenom dokazuje, jak je evropské zemědělství zpolitizované.

 

Newsweek , 24.3.2008