Agrovenkov o.p.s.
Informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova Pardubického kraje

Rozvojový program environmentálního poradenství

09/04/08
smf

Rozvojový program environmentálního poradenství v České republice pro období 2008–2013. Zdroj: www.enviweb.cz
 

Rozvojový program environmentálního poradenství v České republice pro období 2008–2013
Účelem Rozvojového programu environmentálního poradenství v České republice (dále jen „program“) pro období 2008–2013 je stanovení strategických opatření (priorit) v oblasti poradenství zaměřeného na životní prostředí v České republice pro období 2008 až 2013. Dosud nebyl pro tuto oblast obdobný samostatný materiál vypracován, a proto se jedná o stěžejní strategický dokument, podle kterého se bude environmentální poradenství systematicky a koordinovaně rozvíjet. Na program budou následně navazovat koncepční a metodické materiály zpracované především do Realizačního plánu, který bude obsahovat konkrétní aktivity v jednotlivých opatřeních, včetně odpovědností a způsobu sledování efektivity. Realizační plán bude vždy po třech letech vyhodnocen a aktualizován.
I. Východiska programu
Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí ve znění zákona č. 6/2005 Sb. v § 13 Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta v bodu 3 c) stanoví: „Ministerstvo životního prostředí podporuje rozvoj osvěty vedoucí k preventivní ochraně životního prostředí (dále jen "environmentální poradenství“)“. Dále v bodu 5 b) stanoví, že „Kraje v samostatné působnosti podporují rozvoj environmentálního poradenství.“
Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (schválený usnesením vlády č. 1048/2000) obsahuje konkrétní dílčí úkoly pro oblast environmentálního poradenství, které mají naplnit stanovený cíl „poskytovat odborné a kvalifikované rady a doporučení veřejnosti, popularizovat výsledky vědy a výzkumu ve prospěch životního prostředí v praxi, přibližovat šetrné životní standardy požadavkům veřejnosti a ovlivňovat veřejnost ve směru (trvale) udržitelného rozvoje společnosti“.
Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR na léta 2007–2009 (schválený usnesením vlády č. 1155/2006) obsahuje především následující úkoly týkající se environmentálního poradenství:
– ustavit podskupinu meziresortní pracovní skupiny environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty při MŽP ke zpracování rozvojového programu environmentálního poradenství v ČR – významné služby ve veřejném zájmu a předložit jej vládě ke schválení do konce roku 2007,
– zvyšovat odbornou úroveň a zlepšovat dostupnost informací poskytovaných pro komplexní informování podnikatelské veřejnosti v oblasti životního prostředí, včetně zavádění nejlepších dostupných technik, ekologického provozu budov i kanceláří,
– zajistit environmentální osvětu a poradenství pro podnikovou sféru a odbornou veřejnost v oblasti průmyslové ekologie,
– podporovat vyškolení odborných pracovníků pro environmentální poradenství (se zaměřením zejména na živnostníky, malé a střední podniky a na spolupráci s obcemi) v regionech v otázkách vztahu podnikání a životního prostředí, včetně podmínek hospodaření v rámci pravidel „cross-compliance“ u podnikatelů v zemědělském sektoru,
– poskytovat informace o mimoprodukčních funkcích zemědělství a lesnictví, o hospodářství šetrném k životnímu prostředí s upřednostněním ochrany biodiverzity, o vodním hospodářství a hospodaření na půdě; proškolovat odborníky a zajišťovat ekologické (environmentální) poradenství, podpořit produkci a marketing výrobků ekologického zemědělství, propagaci bioprodukce a zdravých potravin,
– cíleně rozvíjet poradenskou činnost zaměřenou k rozvoji podnikání, naplňující zároveň i zásady optimálního využití přírodních zdrojů, zejména obnovitelných, ochrany biodiverzity, geodiverzity, krajiny a krajinného rázu, environmentální poradenské činnosti organizací státní správy, malých a středních podnikatelských subjektů a nestátních neziskových organizací (včetně iniciace nových, auditování činnosti a systému akreditací) za předpokladu vysoké profesionality,
– cíleně podporovat rozvoj environmentálního poradenství v každém kraji a regionu jako službu ve veřejném zájmu,
– v rámci Krajských informačních středisek systematicky poskytovat informace o možnosti zapojení se do programu místních Agend 21 a o uplatňování udržitelného rozvoje na místní a regionální úrovni; spolupracovat při tom s environmentálními poradci, poradnami, místními iniciativami a NNO,
– monitorovat pravidelnou grantovou podporu projektů EVVO, VUR a grantovou podporu environmentálního poradenství veřejnosti a zajistit dostupnost informací o této podpoře,
– začleňovat environmentální (ekologické) poradenství v ČR do mezinárodních sítí a mezinárodní spolupráce.
Environmentální poradenství je obsaženo i v dalších dokumentech a zejména pak podporuje naplňování cílů či záměrů, které jsou v nich obsaženy. Například Státní politika životního prostředí 2004 – 2010 (usnesení vlády č. 235/2004) definuje řadu opatření a cílů pro oblast životního prostředí i pro jednotlivé sektory. Environmentální poradenství je zde zahrnuto v kontextu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty.
II. Hlavní principy environmentálního poradenství
Environmentální poradenství (dále i EP) je soubor služeb, které pomáhají občanům i specifickým cílovým skupinám při řešení konkrétních otázek a životních situací souvisejících s životním prostředím. EP je založeno na přímé komunikaci s klientem a na nabídce objektivních expertních rad, které pomohou při řešení klientova dotazu či situace.
Environmentální poradenství je odborná činnost spočívající v poskytování expertních konzultací (rad), posudků, pomoci s přípravou a vedením konkrétních projektů, řízení procesů, poskytování primárních informací a také činností směřujících ke zprostředkování specifických služeb. EP využívá výsledků vědy a výzkumu a zprostředkovává relevantní odborná data.
Kvalifikované environmentální poradenské služby jsou zajišťovány na národní, regionální i místní úrovni. Vykonává zprostředkující roli mezi občanem a veřejnou správou tím, že vycházejí ze znalosti legislativy, státních, regionálních i lokálních environmentálních koncepcí a rozvojových programů. Usnadňují tak veřejnosti i specifickým cílovým skupinám orientaci v ochraně životního prostředí, v dodržování legislativy, využívání ekonomických i dobrovolných nástrojů a v požadavcích na udržitelnou výrobu a spotřebu. Hlavním efektem poradenství jsou tak přímé změny chování ve prospěch environmentálně příznivějších řešení.
Základní cílové skupiny environmentálního poradenství jsou:
– veřejnost a zájmová sdružení občanů,
– veřejná správa,
– podnikatelský sektor včetně zemědělství,
– nestátní neziskový sektor.
Hlavní poskytovatelé environmentálního poradenství jsou:
– státní sektor a některé jím zřízené organizace,
– komerční sektor – specializovaní jednotlivci nebo firmy,
– neziskový sektor – specializované nestátní neziskové organizace,
– vybrané odborné vědecké instituce a vysoké školy,
– vybrané kulturně vzdělávací a zdravotnické instituce,
– specializované sdělovací prostředky.
Základní požadavky na kvalifikaci environmentálního poradce jsou:
– odpovídající vzdělání, profesní znalosti, dovednosti a zkušenosti,
– trvalé profesní vzdělávání,
– profesionalita,
– objektivita, nestrannost,
– komunikační dovednost (včetně facilitace procesů, mediace, řízení/řešení konfliktů).
Systémové poradenství je jednou ze základních metod environmentálního poradenství, které je postaveno na dlouhodobém a komplexním procesu vzájemné spolupráce mezi poradcem a klientem, a to od prvního předložení dotazu až po nalezení optimálního řešení. Mezi základní metody práce systémového poradenství patří:
– zprostředkování/delegování – ukáže správný způsob, jak najít pomoc tím, že odkáže na jiné odborníky nebo organizace,
– poskytování specifických informací – přes osobní kontakt, telefon, e-mail, internetové stránky, stejně jako prostřednictvím tištěných materiálů, letáků, brožur, seminářů, kurzů atd.,
– odborný posudek, analýza, hodnocení – analýza a hodnocení problémů klienta a doporučení environmentálně vhodných/udržitelných řešení,
– odborné a procesní poradenství – systém poradce je napojen na systém klienta, odborník navrhuje a řídí procesy a napomáhá jejich zavedení do systému klienta,
– management na dobu určitou – jediný případ, kdy environmentální poradce přebírá na určitou dobu zodpovědnost za řešení problému.
Výběr vhodného typu poradenské služby a propojování jednotlivých typů služeb podle potřeb klienta vytváří přidanou hodnotu environmentálního poradenství a odlišuje jej tak od běžných osvětových a informačních služeb.
Dosud bylo toto poradenství chápáno jako součást environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, jeho postupný rozvoj jej však etabluje jako samostatný nástroj politiky životního prostředí, který přispívá k naplňování stanovených cílů. Je založen na efektivním poskytování určitých služeb a současně na iniciativě a vstřícnosti zájemců o tyto služby. Touto formou je dosahováno stanovených záměrů či cílů efektivněji a levněji něž například aplikací nástrojů regulativních (administrativních) či ekonomických, které vyvolávají obvykle významné ekonomické dopady či finanční nároky. Environmentální poradenství také plní nezastupitelnou roli v oblastech, kde není možné nebo efektivní aplikovat jiné nástroje.
III. Hlavní opatření programu
1. Systémová opatření
a) Postupné budování a rozvíjení funkčního systému pro poskytování dostupných kvalifikovaných environmentálních poradenských služeb;
b) Zpracování Realizačního plánu Rozvojového programu environmentálního poradenství pro konkretizaci a rozpracování hlavních cílů a opatření;
c) Zajištění pravidelné činnosti meziresortní pracovní skupiny pro environmentální poradenství (především pro koordinaci při plnění programu);
d) Formulace environmentálního poradenství jako samostatného nástroje politiky životního prostředí;
e) Zohledňování cílů a úkolů environmentálního poradenství ve strategických koncepčních materiálech;
f) Cílený rozvoj environmentálního poradenství v každém kraji a regionu;
g) Metodické ovlivňování krajských úřadů a statutárních měst k účinné trvalé podpoře environmentálního poradenství, zajišťování poradenství v oblasti uplatňování principů udržitelného rozvoje na místní a regionální úrovni;
h) Zajišťování úzké spolupráce se sítěmi ekologických poraden a asociacemi poradenských organizací;
i) Příprava programů a projektů napomáhajících uvádění přijatých koncepcí, politik, zákonů a nástrojů do praxe.
2. Kvalifikace a profesní růst poradců
a) Formulace požadavků na kvalifikaci poradců;
b) Iniciace studijního oboru či dlouhodobého vzdělávacího programu ve spolupráci s vysokými školami;
c) Iniciace zařazení environmentálních poradců do seznamu profesí (soustava kvalifikací);
d) Iniciace kursů pro environmentální poradce u certifikačních orgánů pro certifikaci personálu;
e) Iniciace rekvalifikačních kurzů pro environmentální poradce;
f) Vytvoření systému dalšího profesního vzdělávání pro environmentální poradce;
g) Příprava a zpřístupnění vzorových vzdělávacích modulů vhodných pro jednotlivé sektory a skupiny pracovníků, včetně uchazečů o zaměstnání.
3. Standardizace poradenských služeb
a) Formulace měřitelných a ověřitelných standardů pro poradenské služby (včetně etického kodexu poradce);
b) Zpracování návrhu na certifikaci environmentálních poradců a environmentálních poraden;
c) Vytvoření a provozování systému certifikace poradců a poraden;
d) Sestavení registrů certifikovaných environmentálních poradců a poraden, jejich zveřejnění a pravidelná aktualizace.
Základem kvalifikovaného poradenství je certifikovaná osoba – environmentální poradce.
4. Tematické zaměření služeb
a) Zajišťování environmentálního poradenství pro podnikovou sféru a odbornou veřejnost v oblasti průmyslové ekologie, zavádění nejlepších dostupných technik a environmentálně šetrných technologií, ekologického provozu budov a kanceláří, trvalého snižování energetické náročnosti výrobních procesů a budov, využívání alternativních energií a rozvoje programu IPPC;
b) Poskytování poradenských služeb v oblasti mimoprodukčních funkcích zemědělství a lesnictví, vodním hospodářství a hospodaření na půdě, podpoře produkce a marketingu výrobků ekologického zemědělství, propagace bioprodukce a bio potravin a podmínek hospodaření v rámci pravidel „cross-compliance“ u podnikatelů v zemědělském sektoru;
c) Cílené rozvíjení poradenské činnosti zaměřené na rozvoji podnikání, naplňující zároveň i zásady optimálního využití přírodních zdrojů (zejména obnovitelných), ochrany biodiverzity, geodiverzity, krajiny a krajinného rázu;
d) Poskytování poradenských služeb veřejnosti zaměřené na úspory energie v domácnostech, využívání alternativních zdrojů energie, recyklace, třídění a nakládání s odpady, využívání obnovitelných zdrojů energie, šetrné pěstování plodin, obecná ochrana životního prostředí a přírody, zapojení veřejnosti do rozhodování o životním prostředí, orientaci v předpisech, vyhláškách a dalších právních dokumentech týkajících se povinností a práv občanů ve vztahu k životnímu prostředí;
e) Poskytování poradenských služeb v oblasti dobrovolných nástrojů (např. EMAS, čistší produkci, dobrovolné dohody, ekologicky šetrné výrobky) a v oblasti finančních podpor ekologických projektů (včetně pomoci s přípravou žádosti o podporu).
5. Datové a informační zdroje
a) Identifikace vhodných dat a informací pro environmentální poradenství a jejich následná aktualizace (podle stavu poznání a potřeb poradců i cílových skupin);
b) Prezentace dat a informací na sdílených stránkách přístupných certifikovaným poradcům;
c) Internetová prezentace/rozcestník základních informací pro klienty i poradce o základních otázkách v jednotlivých oblastech ochrany životního prostředí, včetně odkazu na dostupné poradenské subjekty;
d) Stimulace zpracování relevantních dat, informací a výměny zkušeností z praxe.
6. Spolupráce a výměna zkušeností
a) Přenos a výměna zkušeností mezi poradenskými subjekty (i ze zahraničí) včetně iniciování společných partnerských projektů
b) Pravidelné konference (včetně konferencí poradenských „platforem" pro specifické oblasti);
c) Vydávání elektronických a tištěných materiálů a médií;
d) Prezentace příkladů dobré praxe a úspěchů environmentálního poradenství.
7. Propagace služeb environmentálního poradenství
a) Zajištění informační kampaně o environmentálním poradenství, jeho službách a poradenských subjektech (zahrnující i využití veřejnoprávních médií);
b) Propagace s využitím internetu – např. databáze subjektů s odkazy a tříděním dle regionu, specializace, apod.;
c) Propagace v běžných tiskovinách veřejné, soukromé i nevládní sféry;
d) Publikace samostatných informačních a propagačních tiskovin;
e) Distribuce informačních materiálů prostřednictvím informačních středisek a center obcí, veřejných institucí, profesních sdružení, podnikatelských svazů a asociací apod.;
f) Cílené informování obcí na všech úrovních – zejména pro možnost přesměrování poptávky po poradenských službách na vhodné subjekty.
8. Financování environmentálního poradenství
a) Specifikace nákladů nutných k zajištění jednotlivých forem environmentálního poradenství (vždy pro jednotlivé záměry, oblasti, roky atd.);
b) Specifikace a zdůvodnění požadavků na poskytovaní bezplatného poradenství jako služby ve veřejném zájmu, které je určeno veřejnosti;
c) Formulace požadavků na finanční podporu jednotlivých forem environmentálního poradenství (dotační a grantové programy na lokální, regionální i národní úrovni nebo na přímé smluvní bázi);
d) Uplatňování jednotlivých požadavků na finanční podporu, případně spolupráce s žadateli o finanční podporu;
e) Zajišťování dostupných informací o možnostech podpory environmentálního poradenství;
f) Analýzy možností postupného rozšiřování finanční podpory environmentálního poradenství.
9. Mezinárodní aspekty environmentálního poradenství
a) Zajišťování výměny zahraničních zkušeností a prezentace aktivit v ČR a v zahraničí;
b) Začleňování environmentálního poradenství v ČR do mezinárodních sítí a mezinárodní spolupráce;
c) Posouzení možnosti iniciace fóra environmentálního poradenství na úrovni EU.
10. Vyhodnocování environmentálního poradenství a zpětná vazba
a) Vytvoření metodiky a kontrolních mechanismů pro vyhodnocování celého systému environmentálního poradenství, včetně hodnocení jeho efektivnosti;
b) Vyhodnocování pokrytí potřeb environmentálního poradenství (plošné pokrytí, nabídka služeb, tematické zaměření);
c) Zajištění systému zpětných vazeb od poradenských subjektů;
d) Zajištění systému zpětných vazeb postihující dopady na klienty – např. formou sociologických průzkumů, dotazníkových šetření spokojenosti klientů, písemným vyjádřením partnerů poraden (např. obcí), ze závěrečných projektových zpráv apod.;
e) Monitorování pravidelné grantové podpory environmentálního poradenství;
f) Podávání informací a zpráv o environmentálním poradenství – např. v rámci každoroční Zprávy o životním prostředí.
Seznam užitých zkratek:
CENIA – Česká informační agentura životního prostředí
ČR – Česká republika
EMAS – zavedení systému řízení podniků a auditu z hlediska ochrany životního prostředí
ESF – Evropský sociální fond
EVVO – environmentální vzdělávání, výchova a osvěta
EP – environmentální poradenství
IPPC – integrovaná prevence a omezování znečištění
MMR – Ministerstvo pro místní rozvoj
MPO – Ministerstvo průmyslu a obchodu
MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
MZe – Ministerstvo zemědělství
MŽP – Ministerstvo životního prostředí
NNO – nestátní nezisková organizace (nebo pl.)
OP RLZ – Operační program Rozvoje lidských zdrojů
OP ŽP – Operační program Životní prostředí
STEP – Síť ekologických poraden
VUR – vzdělávání k udržitelnému rozvoji
Zdroj: www.EnviWeb.cz, 7. 4. 08