Kolegyně a kolegové, dámy a pánové,

–      Chci hned na začátku svého vystoupení poděkovat organizátorům Žofínského fóra za to, že na zemědělství jako téma nezapomínají. V České republice v zemědělství pracuje 109 tisíc lidí. Sto devět tisíc lidí, jejichž úspěch závisí i na tak nevyzpytatelné věci, jako je příroda. Ostatní lidé jsou ochotni jezdit méně kvalitním autem, uskrovní se v dovolené, ale chtějí jen dobré a nezávadné potraviny. Právě v poslední době se ukazuje, jak důležité je mít vlastní poctivou zemědělskou produkci. Jsem si dobře vědom, že to přitom nemáte vůbec lehké. Proto, že vaše práce je nesmírně namáhavá a navíc ji veřejnost stále zdaleka neoceňuje tak, jak by si zasloužila. I proto vám všem, kteří se dnešního setkání účastníte, chci poděkovat za to, že jste tu, že se navzájem posloucháme, že využíváme i tuto příležitost k diskusi. Podle mě i díky tomu, že si při podobných příležitostech spoustu věcí vyříkáme, se nám společně daří už mnoho měsíců udržovat vztahy bez nějakých významných nedorozumění či dokonce rozporů.

–      Dovolím si připomenout, že přes všechny změny zejména na evropské i domácí úrovni prožívá české zemědělství poměrně úspěšné období. Český statistický úřad před pár dny zveřejnil analýzu vývoje hospodaření v zemědělské prvovýrobě a konstatoval, že odvětví dosáhlo souhrnného hrubého zisku ve výši 16,1 mld. Kč. To je sice meziroční pokles, ale jinak je z grafu vidět, že jde o druhý nejlepší výsledek za posledních 15 let a že české zemědělství je v souhrnu nepřetržitě ziskové od roku 2004. K dalšímu grafu dodám, že hodnota produkce dosáhla 121,8 mld. Kč, což znamenalo meziroční zvýšení o 2,5 %. A že hodnota živočišné produkce dosáhla 45 mld. Kč, což je meziročně o 3,7 % víc. To mimochodem znamená, že živočišná výroba poprvé po mnoha letech vzrostla o kousek rychleji, než výroba rostlinná, která dosáhla 71,6 mld. ve finančním vyjádření a 1,9 % růstu.

–      Vím, že existují i jiné odhady, že se čísla se podle různých zdrojů liší, ale ČSÚ výsledky měří pomocí Souhrnného zemědělského účtu, ve srovnatelné metodice platné pro všechny členské státy EU a jeho údaje tak jsou mezinárodně plně srovnatelné. Ať jsou čísla taková nebo maková, asi nikdo nezpochybňuje, že loňský rok byl z hlediska ziskovosti druhým nejúspěšnějším rokem za dobu existence samostatné ČR.

–      Podle mého názoru je přitom ještě mnohem důležitější jiný ukazatel, ten, který sleduje míru investic. V loňském roce dosáhlo tempo růstu pořízení dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, tedy tempo investic, úrovně 13,9 %. To je sice významně méně, než v roce 2011 (63,5 %), ale stále je to podstatně víc, než se investuje v produkčních oborech hospodářství celkově (vloni 3 %, v roce 2011 „jen“ 19,4%). Je to pro mě signál, že se zemědělci chovají jako odpovědní podnikatelé, kteří chápou, že příští zisky bez investic nejsou možné.

–      Když už mluvíme o financích roku 2012, dovolte mi připomenout také vývoj v oblasti dotací. Resort vloni vyplatil na dotacích celkem 42,8 mld. Kč, z toho největší část, 34,8 mld. Kč, byly dotace evropské.

–      Pokud tuto největší položku dále rozebereme, uvidíme, že největší podíl si zachovaly přímé platby, které meziročně vzrostly zhruba o desetinu a dosáhly 22,4 mld. Kč. Kdybychom šli ještě více do detailu, viděli bychom, že nejvíc přímých plateb, necelých 20 mld. bylo rozděleno formou platby na plochu SAPS a objem dodatkových plateb Top-Up se významně snížil pod 1 mld. Kč.

–      Druhý nejvyšší objem dotací přinesl Program rozvoje venkova –  11,9 mld. Kč. To je meziroční pokles o necelé 3 mld. Kč, ale na tomto vývoji není nic negativního. Snížení je důsledkem časově proměnlivého průběhu výplat na schválené projekty a k tomu stojí za to dodat, že celkové čerpání PRV stále řadí mezi nejlepší evropské dotační programy v ČR – ke konci loňského roku bylo z 3,67 mld. EUR (kolem 90 mld. Kč) rozpočtovaných na období 2007-2013 schváleno již 82 % a vyplaceno 67 %.

–      Poslední údaj týkající se dotací: z 1,3 mld. národních dotací zmíněných na úvodním slajdu šlo 911 mil. Kč do podpory živočišné výroby, přičemž na grafu je vidět, jak se podpora právě tohoto segmentu systematicky zvyšuje již třetí rok v řadě.

–      Chci k těmto všem číslům pouze dodat, že se na rozsahu dotací vyplácených zemědělcům nijak neprojevila napjatá rozpočtová situace EU i České republiky. U národních dotačních programů se nám dokonce podařilo i přes obecný trend úspor docílit už druhý rok po sobě navýšení objemu vyplacených prostředků meziročně o deset procent, přičemž největší podíl z tohoto navýšení směřoval, jak už jsem řekl do dlouho výrazně opomíjené živočišné výroby.

–      Poslední rychlý pohled na čísla, tentokrát Agrární zahraniční obchod. Ani tady nemusíme být nijak smutní nebo zklamaní. Schodek zemědělského zahraničního obchodu byl v loňském roce výrazně nižší než v několika posledních letech a dosáhl necelých 25 miliard korun. To je v porovnání s rokem 2011 o třetinu méně a způsobeno je to tím, že agrární vývoz v roce 2012 rostl rychleji než agrární dovoz. Tento trend jsme zaznamenali už v předešlém roce a podporuje nás to v přesvědčení, že český agrární obchod je v dobré kondici. Svědčí o tom i už skutečně poslední číslo, totiž krytí dovozu vývozem, které vloni dosáhlo historicky nejvyšší hodnoty přes 85 %.

–      To všechno jsou úžasné výsledky, za které se snažím při všech možných příležitostech zemědělcům děkovat – a dovolte mi, aby za tento vývoj dnes a tady poděkoval i vám.

–      Nezapomínám ale ani na ty zemědělce, kteří v příznivé situaci nejsou, protože byli v loňském roce vystaveni dopadům nečekaných klimatických vlivů, které se projevily na jejich úrodě. Chci připomenout, že tyto situace nelze zcela vyloučit, že je řešíme pomocí balíčku nejrůznějších nápomocných opatření a že do budoucna usilujeme o vytvoření programu rizik, který by na národní úrovni tyto mimořádné jevy řešil systémově.

–      Dámy a pánové, možná si pamatujete, že jsem vloni na tomto místě při shrnutí hlavních úkolů pro rok 2012 sám na sebe uvalil závazek zpracovat a k veřejné diskusi předložit návrh strategie zemědělství, po které mnozí z vás řadu let volali. Nesmírně mě těší, že se po roce nemusím vymlouvat, proč to nešlo, a že vás naopak mohu informovat o tom, že se široká diskuse o Strategii přiblížila k závěru.

–      Záměr stanovit koncepci či strategii českého zemědělství a potravinářství je právě teď aktuální proto, že v dohledné době budou dokončena jednání o Společné zemědělské politice, která na sedm let zakonzervují možnosti zásadních změn financování. Kvůli tomu přijde příští šance na formulování případných změn zemědělské a potravinářské politiky až někdy kolem roku 2020.

–      Urgentnost tohoto dokumentu vnímá i odborná veřejnost, aspoň jsem si to přečetl v nějaké anketě na přelomu roku, kde většina nevládních organizací v oblasti zemědělství označila Strategii za hlavní téma letošního roku.

Dovolte mi proto, abych Vám představil hlavní zaměření Strategie, kterou jsme připravili.

–       Strategie hodnotí očekávané trendy vnějšího prostředí a hlavních příčiny současného stavu českého zemědělství a potravinářství

–         Strategiedefinuje zásadní cesty a cíle k uskutečnění strukturálního ozdravení zemědělsko-potravinářského sektoru

–         Na jejich základě Strategie určuje hlavní principy a cíle, kterými by se měla řídit zásadní rozhodnutí Ministerstva zemědělství při implementaci Společné zemědělské politiky EU v podmínkách ČR v období 2014-2020, zejména pak nastavení a distribuce přímých plateb a podpor v rámci Programu rozvoje venkova;

–         Strategie naznačuje rozvojové hodnoty hlavních ukazatelů sektoru, které by, v případě uskutečnění strukturálních změn měly být minimálně dosaženy k zajištění dlouhodobého zdravého rozvoje sektoru;

–         Strategie určuje hierarchii priorit pro Ministerstvo zemědělství v kontextu implementace budoucí Společné zemědělské politiky a to především s ohledem na předpoklad snížení celkového objemu prostředků z EU v budoucím období.

O čem strategie je a o čem není?

–      Strategie je formulována pro zemědělství a pro potravinářství jako dva sektory národního hospodářství ČR. I když oba sektory mohou působit na jednotném trhu EU relativně samostatně, strategie podporuje provázanost domácích zemědělských podniků s českým potravinářským průmyslem s cílem využití synergických efektů ve vyšší efektivnosti, kvalitě produkce, inovaci a spolupráci obou sektorů a tím nastavení funkční vertikály vazeb.

–      Spolu s nezbytným zvyšováním efektivnosti je strategie zaměřena mj. i na pozitivní působení zemědělství a potravinářství na zaměstnanost venkovských oblastí, na rozvoj jeho lidského a sociálního kapitálu a na zvyšování jeho rekreačního potenciálu.

–      Strategie nezahrnuje odvětví rybářství, myslivosti a lesnictví. Neklade si rovněž za cíl postihnout problematiku komplexního rozvoje českého venkova, tj. např. oblastí, které nejsou přímo navázány na zemědělství (občanské vybavení, služby či infrastruktura). Strategie nicméně počítá s logickou vazbou na tato odvětví.

Předpokladem naplnění cílů strategie jsou nejen intervence státu, ale především soukromé aktivity zemědělských a potravinářských podniků a jejich nevládních a profesních organizací. Strategie tedy vytváří pro podnikatelskou sféru rámcové podmínky, ve kterých se soukromé podnikatelské subjekty v prostředí jednotných pravidel trhu EU samostatně rozhodují o tom, co a jak budou vyrábět a prodávat.

Nyní mi dovolte představit stručný přehled toho, jak vidíme strategické oblasti pro zemědělství a potravinářství.

–      Hlavním strategickým cílem dalšího rozvoje českého zemědělství je podílet se na dlouhodobém a trvalém zajištění potravinové bezpečnosti na národní i evropské úrovni.

–      Přispět k energetické soběstačnosti ČR v rámci stanoveného energetického mixu     využíváním zemědělských odpadů.

Zkvalitnit vztah zemědělství k  využívaným přírodním zdrojům, především půdy a vody,  rozvoji venkova, včetně zvyšování rekreačního potenciálu nejen venkova, ale i české krajiny.

–      Konkrétně to znamená, že se musíme soustředit na tyto cíle:

o  Zvýšení efektivnosti a konkurenceschopnosti zemědělských podniků

o  Rozvoj zemědělství při podstatném zlepšení jeho vztahů k přírodním zdrojům

o  Zajištění vyváženého ekonomického rozvoje a životaschopnosti zemědělských podniků

o  Rozvoj využití zejména vedlejší zemědělské produkce a odpadů jako obnovitelných zdrojů energie

o  Zlepšení vztahů zemědělství k venkovu a ke krajině

o  Podpořit generační výměnu v zemědělství včetně umožnění vstupu nových podnikatelů do tohoto sektoru

o  Snížení dopadů rizikovosti podnikání v zemědělství

o  Rozvoj a využití poznatků vědecko-technologického vývoje ve prospěch reálné konkurenceschopnosti

–      Hlavním strategickým cílem rozvoje potravinářského průmyslu je výrazný růst jeho efektivnosti a konkurenceschopnosti na evropském i světovém trhu, vytvářející předpoklady nejen pro zvýšení nabídky bezpečných, kvalitních a cenově dostupných potravin spotřebitelům ČR, ale i pro jeho efektivní vazby na domácí zemědělství.

–       Zlepšování vztahů k životnímu prostředí a snižování energetické náročnosti potravinářské produkce. Včetně podpory lokální výroby, zpracování a prodeje zemědělských produktů přímo spotřebiteli. Převedeno na konkrétní cíle to znamená:

o  Ekologicky šetrný růst efektivnosti a produktivity potravinářství

o  Posilování významu potravinářství na domácím trhu a růst jeho exportní výkonnosti

o  zachování strategických kapacit potravinářství

o  Zvýšení významu potravinářství v zaměstnanosti a rozvoji venkova

–         Současně je nutné připustit, že nebude-li těchto cílů dosaženo, bude to znamenat, že

o  některé potravinářské obory mohou být v ČR podnikatelskými rozhodnutími privátní sféry výrazně redukovány či dokonce opouštěny;

o  mohou dále narůstat dovozy zpracovaných potravinářských výrobků do ČR.

Dámy a pánové, dovolte mi ještě pár posledních vět k tomu, co následovalo po zveřejnění strategie:

–       Chci zdůraznit, že tento strategický dokument v žádném případě   není plánem ústupovým či improvizačním. Je tomu právě naopak – jedná se o strategii  rozvoje a růstu.

–       Je ovšem nutné, aby se v ní pokračovalo dál. Nezávisle na tom, jakou barvu bude mít budoucí vláda nebo koalice, nezávisle na tom, kdo bude sedět v křesle ministra zemědělství. Je proto potřeba, aby se do debaty o směřování našeho zemědělství zapojila i opozice a řekla na rovinu, jestli je ochotná v případě svého volebního vítězství v dobře nastartovaném směru vedoucím k růstu oboru pokračovat. Nic není zadarmo. I na jednodušším životě a podnikání našich lidí v zemědělství musíme tvrdě a hlavně dlouhodobě pracovat. Strategie růstu prostě nesmí skončit jedním volebním obdobím.

Využívám této příležitosti také k tomu, abych Vás informoval, že ministerstvo v těchto  dnech vyhodnocuje připomínky k návrhu. Celkem téměř 300 technických i věcných připomínek jsme dostali od 41 subjektů, organizací, svazů nebo jednotlivců. Nejčastějšími oblastmi připomínek jsou živočišná výroba a její intenzita, rostlinná produkce a její směry, tedy co a za jakých podmínek produkovat, řešení otázek okolo půdy, budoucnost podpor a kam podpory směrovat. Indikativní plán Strategie vzbuzuje v části zemědělské veřejnosti obavy z přílišné cílenosti  Někteří zemědělci mohou mít strach, že by mohla být příliš určující a svazující pro vlastní podnikání. Není tomu tak. A protože jde o dokument, který je životně důležitý pro všechny, kdo zemědělstvím žijí, je vám k dispozici čtyřiadvacet hodin denně na hlavní straně webu ministerstva zemědělství. Zde bude průběžně doplňován a každý tak bude mít kdykoli přístup k té nejaktuálnější verzi.

Co se týká dalšího postupu, omezím se pouze na konstatování, že bych rád měl Strategii jako ucelený dokument hotovou do konce června tohoto roku.

Dámy a pánové, nacházíme se v důležitém období, kdy je nejen možné, ale nezbytné pootočit kormidlem českého zemědělství a potravinářství takovým směrem, aby obor na bázi konkurenceschopnosti začal konečně nabírat správný kurz. Opakuji, že příští šanci k tomu budeme mít znovu až za sedm let. Děkuji Vám tímto za odporu, které se Strategii z úst mnohých z vás v uplynulých týdnech a měsících dostalo.

Ještě než své úvodní vystoupení ukončím, nemohu ovšem opomenout ještě jedno téma, které nás všechny zajímá a u něhož se v posledních dnech trochu projasnilo. Mám na mysli vyjednávání o reformě Společné  zemědělské politiky a skutečnost, že jsme s kolegy ministry zemědělství členských států EU v polovině minulého týdne po mnoha hodinách jednání nalezli společný postoj v této věci. Je to další pokrok v jednání o SZP, ale nemůžeme ho ani přeceňovat. Postoj Rady EU reprezentované ministry je na stole, ale další nezbytná jednání s Evropským parlamentem a Evropskou komisí budou ještě následovat.

Přesto považuji za vhodné alespoň základní obrysy dohody v Radě připomenout:

–       Do finálního ministerského vyjednávání jsme šli se třemi základními prioritami, a to s otázkou nastavení jednotného limitu vázané podpory pro citlivé sektory, vymezením méně příznivých oblastí a otázkou finanční disciplíny u přímých plateb.

–       S radostí mohu konstatovat, že  ve všech prioritních oblastech došlo k posunu směrem, který je pro nás příznivý.

–       Začnu u dobrovolně vázaných podpor pro citlivé sektory: V původním návrhu nové SZP se počítá s tím, že na veškerou podporu vázanou na produkci bude možné vyčlenit pouze 10 % z obálky na přímé platby. Jednáním se nám podařilo tuto částku pro ČR zvýšit na 12%. Chceme tuto podporu směřovat převážně do živočišné produkce, která je naší prioritou, jak už dnes mnohokrát zaznělo. Proto je pro nás každé procento navíc velmi vítané.

–       Ve vymezení méně příznivých oblastí se podařilo vyjednat přechodné období pro ty oblasti, které již v příštím programovacím období nebudou pro podporu způsobilé, neboli kde se s podporou nepočítá. To umožní finančně podpořit dnešní znevýhodněné oblasti, pro které by okamžité zrušení podpory samozřejmě znamenalo obrovský zásah. Irské předsednictví akceptovalo požadavek ČR, aby bylo možno sestupně pokračovat v platbách na současné plochy trvalých travních porostů a vycházet z nynější úrovně podpory pro zemědělce, kteří po roce 2013 podle nových podmínek již nemají mít na podporu nárok.

–       Pokud jde o třetí téma, otázku finanční disciplíny, klíčová byla diskuse o tzv. frančíze, tedy o opatření rozlišujícím úroveň podpory podle velikosti podniků. Ta má zásadní vliv na budoucí stanovování výše příspěvků jednotlivých států EU k financování rezervy pro případ krizí. Při velikostní struktuře zemědělských podniků u nás hrozí, že by ČR na financování krizové rezervy přispívala více než většina států EU. S něčím takovým jsme během jednání samozřejmě nesouhlasili, a proto mě těší, že ministři zemědělství tuto otázku odložili a dohodli se, že ji dořeší později.

      A ještě jeden výsledek jednání chci připomenout. Jak víte, dlouhodobou prioritou České republiky bylo rovněž to, aby z návrhu SZP bylo buď odstraněno zastropování přímých plateb. Nebo aby alespoň toto opatření mohlo být zaváděno jen na dobrovolné bázi. Proto mám radost z toho, že v dohodě ministrů zemědělství z minulého týdne je zapracováno rozhodnutí hlav států a předsedů vlád z únorové Evropské rady. Ti došli k dohodě, že Rada bude při jednání s Evropským parlamentem požadovat, aby případné zastropování plateb bylo pro jednotlivé země dobrovolné.

     Dámy a pánové, to je pro tuto chvíli všechno, ale jsem samozřejmě připraven v další části programu odpovídat na Vaše dotazy.

Děkuji za pozornost!