Jednou ze směrnic Evropských společenství, která dosud nebyla plně do českého právního řádu transponována je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí (dále jen „Směrnice“). Účelem Směrnice je vytvořit společný evropský rámec odpovědnosti za škody životní prostředí založený na principu prevence, principu znečišťovatel platí (polluter pays principle) a principu naturální restituce škody na životním prostředí.  Směrnice měla být přitom Českou republikou plně implementována do 30.4.2007. Den 22.4.2008 Parlament České republiky přijal návrh zákona o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, který má směrnici transponovat do českého právního řádu (Návrh zákona).  Pokud Návrh zákona podepíše prezident, nebude se návrh zákona vztahovat na ekologickou újmu způsobenou před nabytím účinnosti Návrhu zákona.

Působnost Návrhu zákona

Návrh zákona se vztahuje na vybrané škody na životním prostředí (jmenovitě na škody na vodách, půdě a na chráněných druzích volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin) způsobených provozními činnostmi, které mohou mít největší dopad vliv na lidské zdraví a životní prostředí.   Návrh zákona tak bude do budoucna dopadat zejména na průmyslové podniky, jejichž provoz vyžaduje vydání integrovaného povolení (IPPC), provozovatele zařízení k využívání odpadu a další osoby provozující činnosti uvedené v Návrhu zákona (provozovatelé).  

Preventivní a nápravná opatření

Podle Návrhu zákona mají provozovatelé povinnost předcházet hrozící ekologické újmě, provádět preventivní a nápravná opatření uložená příslušným správním úřadem a nést náklady s nimi spojené. Opatření k nápravě ekologické újmy má provádět provozovatel, který ekologickou újmu způsobil svou provozní činností. Příslušný orgán bez zbytečného odkladu zajistí provedení nezbytných nápravných opatření sám, pokud tak bezodkladně neučiní provozovatel, nebo není-li provozovatel znám. Povinnost provést preventivní nebo nápravné opatření přechází na právní nástupce provozovatele.  Návrh zákona výslovně stanoví, že v případě způsobení ekologické újmy více provozovateli, odpovídají tito provozovatelé společně a nerozdílně. Je otázkou, jakým způsobem bude toto ustanovení v praxi vykládáno. Dále není jasné, jak se bude postupovat v případě, že ekologickou újmu způsobí společně Provozovatel a osoba, která za Provozovatele považována není, neboť na ni se ustanovení Návrhu zákona nevztahují a bude nadále odpovědná podle zvláštních předpisů.

Provozovatelům, kteří způsobili ekologickou újmu nebo její hrozbu, ukládá provedení preventivních nebo nápravných opatření Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) z úřední povinnosti nebo na základě žádosti osob, které jsou nebo mohou být ekologickou újmou dotčeni, případně na základě žádosti ekologických organizací. Tyto osoby mohou být též účastníkem řízení zahájeného z úřední povinnosti a mohou tak ovlivňovat výslednou podobu uložených nápravných opatření. 

Náhrada nákladů

Zákon odděluje povinnost k provedení preventivních a nápravných opatření vyplývajících přímo ze zákona nebo z rozhodnutí správního orgánu od povinnosti hradit náklady spojené s provedením těchto opatření.

V případě způsobení ekologické újmy provozní činností, budou moci provozovatelé požadovat po státu náhradu nákladů za provedená preventivní nebo nápravná opatření v případě, že neporušili právní předpisy a povolenou provozní činnost prováděli v souladu s podmínkami těchto povolení. To platí i v případě, že podle stavu vědeckých a technických znalostí v době, kdy došlo k emisím nebo k dané provozní činnosti, nebylo považováno za pravděpodobné, že by způsobily ekologickou újmu nebo její bezprostřední hrozbu. Tím ovšem není dotčena jejich povinnost provést preventivní nebo nápravné opatření. Oproti stávajícímu stavu tak budou provozovatelé fakticky zvýhodněni proti ostatním znečišťovatelům, kterým zvláštní předpisy takovouto možnost neposkytují. Nutno upozornit, že toto právo mají provozovatelé, nikoliv jejich případní právní nástupci, kteří provozovateli nebudou, neboť na ně z Návrhu zákona přecházejí pouze povinnosti, nikoliv práva.

Nelze-li Provozovatele zjistit, nebo pokud zanikl nebo zemřel bez právního nástupce, nebo jde-li o nedobytnou pohledávku hradí náklady stát. Zatímco povinnost provést preventivní nebo nápravná opatření plynutím času nezaniká, o náhradě nákladů uhrazených státem na preventivní a nápravná opatření musí ČIŽP zahájit řízení do pěti let od provedení nápravného nebo preventivního opatření nebo od zjištění odpovědné osoby, podle toho, který okamžik nastane později.

Povinnosti vlastníků nemovitostí

Návrh zákona nezavádí podpůrnou odpovědnost vlastníka nemovitosti za provedení nápravných opatření ekologické újmy vztahující se k této nemovitosti.  Vlastnící nemovitostí jsou však povinni strpět provedení preventivních nebo nápravných opatření na své nemovitosti. Návrh zákona sice stanoví, že toto omezení vlastnického práva je za náhradu, nicméně na rozdíl například od zákona o vodách nestanoví, jakým způsobem bude tato náhrada stanovena a jakým způsobem se ji může vlastník domáhat.

Finanční zajištění

S účinností od 1. 1. 2013 bude výkon provozní činnosti podmíněn zabezpečením finančního zajištění náhrady nákladů. Bez zabezpečení finančního zajištění nebude možné provozní činnost vykonávat. Finanční zajištění nebude povinen zabezpečit provozovatel, který prokáže, že provozní činností může způsobit ekologickou újmu, jejíž náprava si vyžádá náklady nižší než 20 000 000 Kč, nebo pokud je provozovatel registrován v Programu EMAS nebo má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO 14000, nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné k získání této registrace nebo certifikace, a provozovatelé, kteří mají právo hospodařit s majetkem státu. Finanční zajištění rovněž nebude povinen zabezpečit provozovatel, který vypouští odpadní vody, které neobsahují nebezpečné závadné látky nebo zvlášť nebezpečné závadné látky. Způsob hodnocení rizik, kritéria posuzování dostatečného finančního zajištění pro provozovatele a bližší podmínky provádění a způsobu finančního zajištění k provedení preventivních opatření a nápravných opatření stanoví vláda nařízením.  S ohledem na možné finanční dopady spojené se zvoleným řešením a výší finančního zajištění by měli všichni provozovatelé přípravě tohoto nařízení věnovat patřičnou pozornost.

Příprava Návrhu zákona byla poměrně komplikovaná. Ministerstvo životního prostředí (ministerstvo) bylo donuceno Návrh zákona několikrát přepracovat. Na výsledné podobě Návrhu zákona se velmi podepsal spěch způsobený snahou ministerstva schválit Návrh zákona co nejdříve a vyhnout se případné žalobě u Evropského soudního dvora. Pokud pomineme řadu formulačních nedostatků, které budou v praxi komplikovat výklad Návrhu zákona, Návrh zákona rezignoval na možnost do budoucna upravit v obecné rovině problematiku prevence a nápravy ekologické újmy, která je v současném českém právu velmi roztříštěná a řada problémů není řešena vůbec.

HAVEL & HOLÁSEK s.r.o.

Advokátní kancelár

Týn 1049/3, 110 00 Praha 1

Tel.: 420 224 895 950, Fax: 420 224 895 980

Mgr. Petr Opluštil: petr.oplustil@havelholasek.cz