Pracovní smlouva je nejobvyklejším a tradičním způsobem vzniku pracovního poměru. Je to dvoustranný právní akt, který má zákonem stanovené formální náležitosti a musí mít vždy písemnou formu. Z hlediska platnosti právního úkonu je však i ústně sjednaná pracovní smlouva platná, i když došlo k porušení zákoníku práce. Zákon nestanoví, že pracovní smlouva musí být sepsána na předepsaném formuláři, může mít tedy jakoukoliv psanou podobu. Jedno vyhotovení pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci. Pracovní smlouvu je nezbytné uzavřít před nástupem do práce, nejpozději však v den nástupu do práce, a to ještě před započetím konání prací. Náležitosti pracovní smlouvy stanovené v odst. 1 jsou náležitosti nezbytné ke vzniku pracovní smlouvy. Pokud se účastníci nedohodnou ani na těchto podstatných náležitostech, pracovní smlouva nevznikne. Pracovní smlouva je dvoustranný právní úkon, který současně splňuje požadavky čl. 9 (zákaz nucených prací) a čl. 26 (svoboda volby povolání) Listiny základních práv a svobod.

Druh práce

Druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat a který musí být povinně dohodnut v pracovní smlouvě, vymezuje okruh pracovních úkolů, ke kterým se zaměstnanec zavazuje. Zaměstnanec není povinen konat práce jiného druhu, s výjimkou případů, které jsou přímo uvedeny v zákoníku práce (§ 41). Druh práce může být dohodnut úzce či šířeji. Širší či užší vymezení druhu práce má vliv na dispoziční pravomoci zaměstnavatele při určování pracovních úkolů. Zákonem není blíže stanoveno, jak by měl být druh práce vymezen. Pokud by však druh práce byl vymezen tak široce, že by umožňoval zaměstnavateli přidělovat jakoukoli práci, šlo by o neplatně uzavřenou pracovní smlouvu. Druh práce může být v pracovní smlouvě sjednán i alternativně, pokud zaměstnanec ovládá více prací.

Pracovní náplň

Sjednaný druh práce zpravidla vyžaduje bližší popis pracovních úkolů pro jednotlivé zaměstnance, které se nazývají pracovní náplní. Pracovní náplň je jednostranný příkaz zaměstnavatele, kterým se zaměstnanci blíže vymezují úkoly v rámci sjednané práce v pracovní smlouvě. Takovou pracovní náplň může zaměstnavatel jednostranně měnit. Pokud je však v pracovní smlouvě uvedeno, že pracovní náplň je součástí pracovní smlouvy, musí být při každé změně dosaženo dohody.

Místo výkonu práce

Místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána, jsou významná tím, že určují rozsah dispozičního oprávnění zaměstnavatele z hlediska místa výkonu práce. Stejně jako druh práce i místo výkonu práce může být sjednáno alternativně. Není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance.

Den nástupu do práce

Sjednání dne nástupu do práce je významné z toho důvodu, že tímto dnem vzniká pracovní poměr. Jako den nástupu do práce může být sjednáno přesné datum nebo může být den nástupu do práce určen i jinak, například splněním podmínky úspěšného ukončení studia. Jako den nástupu do práce může být sjednán i den pracovního klidu.

Faktický pracovní poměr

Nejsou-li platně sjednány všechny podstatné náležitosti pracovní smlouvy, ale občan už začal pro zaměstnance s jeho souhlasem pracovat, vznikne tzv. faktický pracovní poměr, tedy právní vztah, kde oběma účastníkům vzniknou povinnosti posuzované podle zákoníku práce. Občan má především nárok na odměnu za vykonanou práci. Protože však nejde o sjednaný pracovní poměr, může nastat spor o to, zda pro něj neplatí ustanovení o skončení pracovního poměru, o délce výpovědních dob apod. V obdobných případech je třeba posoudit, zda nebyly podstatné náležitosti sjednány alespoň ústně (což k platnosti pracovní smlouvy s ohledem na § 21 postačuje). Zaměstnanec má všechny nároky vyplývající z pracovního poměru (například nárok na dovolenou).

Další náležitosti pracovní smlouvy

Kterákoliv ze smluvních stran (zaměstnavatel či zaměstnanec) může považovat za důležité i jiné náležitosti pracovní smlouvy, například sjednání výše mzdy, sjednání zkušební doby, sjednání částečného úvazku (na kratší než stanovenou týdenní pracovní dobu) či sjednání nepravidelného rozvržení pracovní doby. Dohoda o těchto náležitostech může být podmínkou podpisu pracovní smlouvy a vzniku pracovního poměru.

Mzda zaměstnance nemusí být dohodnuta pevnou částkou, ale pracovní smlouva může obsahovat dohodu o principech a podmínkách odměňování práce. Pracovní smlouva by měla rovněž obsahovat ujednání o podmínkách vysílání zaměstnance na pracovní cesty, pokud to charakter práce vyžaduje.

Podle zákoníku práce zaměstnavatel není povinen používat žádné tiskopisy, které jsou vydávány na komerčním základě, ale může pracovní smlouvu sepsat písemně na běžném papíru.

Neplatnost ujednání

Pokud by si smluvní strany v pracovní smlouvě dohodly podmínky, které jsou v rozporu s právním předpisem nebo jimiž by se zaměstnanec předem vzdával svých práv, byla by tato část smlouvy neplatná (§ 19 odst. 1). Ostatní části smlouvy by zůstaly nedotčeny.

V pracovní smlouvě se sjednává místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být sjednaný druh práce vykonáván. Dříve se sjednávala obec a organizační jednotka.

Není-li v pracovní smlouvě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Jestliže je však místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance.

Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně vždy, tedy i v případech, kdy je pracovní poměr sjednáván na dobu kratší než jeden měsíc.

 

Pro účely cestovních náhrad však místo výkonu práce sjednáno nemá. Pravidelným pracovištěm je to místo, z něhož začínají pracovní cesty. Bydlí-li např. v Benešově a odtud vyjíždí na pracovní cesty, pak je pravidelným pracovištěm pro účely cestovních náhrad Benešov.

Pokud by však zaměstnavatel se zaměstnancem v pracovní smlouvě dohodl podmínky, které jsou v rozporu se zákoníkem práce (například smluvní pokuty pro případ pozdních příchodů) nebo kdyby se zaměstnanec v pracovní smlouvě předem vzdával svých práv (například že nebude požadovat právo na dovolenou), byla by tato část pracovní smlouvy neplatná. Platnost ostatních částí pracovní smlouvy by zůstala nedotčena.

Takové ujednání je neplatné. Pouze ti zaměstnanci, kteří hodlají vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, mohou tak činit jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Zaměstnanec proto nepotřebuje souhlas k výkonu jakékoli jiné výdělečné činnosti, ale pouze té, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele. Předmět činnosti zaměstnavatele lze dovodit z obchodního rejstříku, živnostenského oprávnění, zřizovacích listin zaměstnavatele, a to i když zaměstnavatel tyto činnosti fakticky nevykonává. Neplatnost smluvního ujednání o tom, že zaměstnanec je povinen si vyžádat ve všech případech souhlas k uzavření jiného vedlejšího pracovního poměru či výkonu jiné výdělečné činnosti, popřípadě sjednání absolutního zákazu, se v praxi projeví tím, že zaměstnavatel nemůže v případě porušení této povinnosti zaměstnance žádným způsobem postihnout.

V zásadě nic jiného než jednat. Sjednání dne nástupu do práce je věcí pracovní smlouvy. Tímto dnem vzniká pracovní poměr. Jako den nástupu do práce může být sjednán kterýkoliv den, tedy i den, kdy je státní svátek. Nenastoupí-li zaměstnanec v tento den nebo v nejbližší pracovní den do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o překážce, která mu v tom brání, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. Od smlouvy může v tomto případě odstoupit jen zaměstnavatel, nikoliv zaměstnanec. Zaměstnanec by mohl od smlouvy odstoupit, pokud by to bylo sjednáno. V takovém případě se pracovní smlouva ruší od samotného počátku.

Takto sjednaný druh práce vzbuzuje pochybnosti. Faktem však je, že pokud jde o sjednání druhu práce, neexistuje žádný celostátně závazný katalog povolání, který by povoloval, které druhy práce by měly být uváděny v pracovních smlouvách. Druh práce, který je dohodnut v pracovní smlouvě, vymezuje okruh pracovních úkolů, ke kterým se zaměstnanec zavazuje, že je bude v pracovním poměru vykonávat. Zaměstnanec není povinen konat práce jiného druhu, s výjimkou případů, které jsou uvedeny přímo v zákoníku práce (§ 41).

Náležitosti, které musí být sjednány, upravuje § 34 ZP. Pokud zaměstnanec a zaměstnavatel již uzavřeli pracovní smlouvu a zaměstnanec pro zaměstnavatele pracuje, může být důvodem ke sjednání změny pracovní smlouvy pouze změna sjednaných pracovních podmínek, na kterých se opět zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnou. Pak se jedná o změnu nebo doplnění již uzavřené pracovní smlouvy podle § 40 ZP. Po dobu trvání pracovního poměru proto není důvod k sepisování nových pracovních smluv se stávajícími zaměstnanci, například pokud se mění název firmy apod.

R 27/1971

Sjednání mzdy netvoří nutnou podmínku platnosti pracovní smlouvy.

Sborník III str. 24

Faktický pracovní poměr je institutem pracovněprávním. Nároky na náhradu škody se tu posuzují jako nároky na náhradu škody z pracovního poměru. Rozdílné právní důsledky neplatnosti pracovní smlouvy vznikají podle toho, zda neplatnost způsobil zaměstnanec výlučně sám, nebo zda byla způsobena též jinými okolnostmi, zejména také zaměstnavatelem.

NS ČR 21 Cdo 214/2001

Z hlediska vzniku pracovního poměru není podstatné, zda k dohodě o jednotlivých podstatných náležitostech pracovní smlouvy došlo zároveň nebo postupně. Začne-li poté zaměstnanec vykonávat pro zaměstnavatele jiné než sjednané práce, řídí se každá další změna sjednaného obsahu pracovní smlouvy ustanovením § 36 a násl. zákoníku práce (nyní § 40 a násl. ZP).

NS ČR 21 Cdo 811/2002

Den nástupu do práce může být dohodnut nejen přímým časovým údajem, nýbrž i na základě jiných, konkrétním datem neoznačených objektivně zjistitelných skutečností, o nichž účastníci při uzavírání pracovní smlouvy nemusí mít ani jistotu, kdy přesně nastanou, které však nepřipouštějí pochybnosti o tom, že jimi byl den nástupu do práce nezaměnitelně označen, a které umožňují jednoznačný závěr, kterým dnem pracovní poměr vznikne. Den nástupu do práce tak může být vyznačen slovy „po ukončení učebního poměru".