Pracovněprávní a ostatní vztahy
24.6.2008, JUDr. Jaroslav Jakubka, Zdroj: Verlag Dashöfer
Skutečnost, že zaměstnanec používá při plnění pracovních úkolů vlastní výrobní prostředek anebo pracovní nástroj, sama o sobě nebrání vzniku pracovněprávního vztahu.
Komentář § 1
Nový zákoník práce, obdobně jako jiné zákony přijímané v současné době, vymezuje především základní obsah úpravy zákona, i když by to mělo samozřejmě vyplývat z jeho obsahu. Zákoník práce upravuje (podle § 1) především právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy označuje jako vztahy pracovněprávní.
Není to zcela přesné vyjádření, protože zákoník práce se na několika místech dotýká i jiných právních vztahů – například při doručování písemností (§ 336 odst. 3) ukládá povinnosti provozovateli poštovních služeb, ačkoliv provozovatel poštovních služeb není v daném právním vztahu zaměstnancem ani zaměstnavatelem. Při prokazování osobních překážek v práci ukládá (§ 206 odst. 2) dokonce povinnost všem právnickým a fyzickým osobám, a sice poskytnout zaměstnanci součinnost při tomto prokazování (například vydáním potvrzení o léčebném zákroku).
Závislá práce
Závislou práci zákoník práce definuje v § 2 odst. 4 a 5. Pokud fyzická osoba bude při výkonu závislé práce splňovat znaky uvedené v § 2 odst. 4 zákoníku práce, může tuto práci vykonávat výlučně v pracovněprávním vztahu podle zákoníku práce, tedy v pracovním poměru, nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce nebo dohoda o pracovní činnosti).
Touto právní úpravou do budoucna odpadnou problémy s tzv. švarcsystémem. Pokud bude činnost, služba či práce vykonávána jiným způsobem (nebudou naplněny všechny znaky závislé práce), bude možné volit smlouvy občanskoprávní nebo obchodněprávní, popřípadě autorské. To znamená, že takovou práci bude možné fakturovat či za ni poskytovat odměnu, aniž by mezi objednatelem a dodavatelem vznikaly pracovněprávní vztahy. Pouze pracovněprávní vztah zajišťuje fyzické osobě ochranu stanovenou v jednotlivých ustanoveních zákoníku práce. Proto například živnostníci či spisovatelé nemají nárok na dovolenou podle zákoníku práce, protože jde v širším slova smyslu o osoby samostatně výdělečně činné.
Vztahy kolektivní povahy
Zákoník práce upravuje dále právní vztahy kolektivní povahy, což znamená, že upravuje povinnosti zaměstnavatele (nebo více zaměstnavatelů) k zástupcům zaměstnanců, a to včetně specifického práva na uzavření kolektivní smlouvy. Z pracovněprávního hlediska by bylo vhodnější tyto smlouvy nazývat „hromadnými pracovními smlouvami", protože dosud uzavírané kolektivní smlouvy obsahují často i závazky občanskoprávní (například závazek zaměstnavatele půjčovat zaměstnancům pracovní stroje a nářadí pro soukromé použití). Právní vztahy kolektivní povahy, které souvisejí s výkonem závislé, jsou vztahy pracovněprávními. Jako zástupci zaměstnanců jsou i do budoucna preferovány odborové organizace (občanská sdružení) před modelem zastupování zaměstnanců prostřednictvím podnikových či závodních rad volených všemi zaměstnanci zaměstnavatele bez ohledu na odborové členství.
Právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů
Pracovněprávní vztahy je tudíž třeba chápat v intencích § 1, s tím, že zákoník práce upravuje též některé právní vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů. Výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání upravuje § 30-32 ZP.
Rozdíly ve srovnání s původní úpravou
Zákoník práce nově vymezuje především základní obsah úpravy zákona. Zákoník práce upravuje (podle § 1) především právní vztahy vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tyto vztahy označuje jako vztahy pracovněprávní.
Upozornění na možné chyby
Při výkonu práce či jakékoliv jiné činnosti pro jinou právnickou nebo fyzickou osobu je nezbytné rozlišovat všechny ostatní právní vztahy od pracovněprávních vztahů, které upravuje zákoník práce.
Příklad
Fyzická osoba na požádání pomáhá sousedovi – jiné fyzické osobě – při opravě plotu u jeho domku. Za tuto pomoc obdrží odměnu. Nejde o pracovněprávní vztah vykonávaný formou závislé práce, ale o příkazní smlouvu podle § 724 až 732 občanského zákoníku.
Judikatura
R 9/1979
Skutečnost, že zaměstnanec používá při plnění pracovních úkolů vlastní výrobní prostředek anebo pracovní nástroj, sama o sobě nebrání vzniku pracovněprávního vztahu.
R19/1977
I když je dohoda o pracovní činnosti uzavřená mezi zaměstnavatelem a občanem neplatná pro nedostatek písemné formy, vzniká za předpokladu, že občan pro zaměstnavatele již pracoval a byl za vykonanou práci odměňován, mezi zaměstnavatelem a občanem pracovněprávní vztah, a nikoliv vztah občanskoprávní.
Ustanovení související
Listina základních práv a svobod, v platném znění
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění
- § 6 a 7 – pojmy zaměstnanec a zaměstnavatel
- § 15 – odborová organizace
- § 22-29 – kolektivní smlouva