Zákoník práce stanoví v  § 232 práva zaměstnanců při zvýšení kvalifikace. Rozsah nároků zaměstnanců na pracovní volno je zde stanoven jako minimální, a to s náhradou mzdy k účasti na vyučování, výuce nebo školení, na vykonání zkoušky, na vypracování a obhajobu písemné práce a na přípravu a vykonání závěrečné zkoušky.

Podle něho zaměstnanci přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku:

a)  v nezbytně nutném rozsahu k účasti na vyučování, výuce nebo školení,      

b)  2 pracovní dny na přípravu a vykonání každé zkoušky v rámci studia v programu uskutečňovaném vysokou školou nebo vyšší odbornou školou,      

c)  5 pracovních dnů na přípravu a vykonání závěrečné zkoušky, maturitní zkoušky nebo absolutoria,      

d)  10 pracovních dnů na vypracování a obhajobu absolventské práce, bakalářské práce, diplomové práce, disertační práce nebo písemné práce, kterou je zakončováno studium v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou,      

e)  40 pracovních dnů na přípravu a vykonání státní závěrečné zkoušky, státní rigorózní zkoušky v oblasti lékařství, veterinárního lékařství a hygieny a státní doktorské zkoušky.

Novela zákoníku práce, provedená zákonem č. 362/2007 Sb. účinná od 1. 1. 2008, uvedla tuto právní úpravu změnou odstavce 1 písmen c) až e) do souladu se zákonem o vysokých školách. Vypustila též pracovní volno na vypracování rigorózní práce, neboť pouhé získání akademického titulu není zvýšením kvalifikace. Rozsah volna na vypracování a obhajobu závěrečné práce a na závěrečnou zkoušku se vztahuje na všechny stupně vysokoškolského studia bez rozdílu, tedy jak na bakalářské, tak i na magisterské a doktorské studium. Touto právní úpravou se konkretizuje ustanovení § 205 ZP o překážce v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy nebo studia. Podle tohoto ustanovení přísluší zaměstnanci k účasti na tomto vzdělávání náhrada mzdy nebo platu – rozsah pracovního volna však v § 205 ZP stanoven není a je tak učiněno v § 232 odst. 1 ZP.

V § 232 odst. 2 ZP se dále stanoví právo zaměstnance na pracovní volno bez náhrady mzdy k účasti na přijímací zkoušce. Jde rovněž o minimální právní úpravu, takže zaměstnavatel může poskytnout i volno s náhradou mzdy nebo placené či neplacené volno i v dalších případech. Podle § 232 odst. 3 ZP nepřísluší náhrada mzdy ani k vykonání opravné zkoušky nebo k účasti na promoci nebo obdobném ceremoniálu – na toto volno nevzniká zaměstnanci ani právo, nicméně i zde je možná odchylka ve prospěch zaměstnance.

Úprava obsažená v § 232 ZP umožnila zrušit zastaralou vyhlášku č. 140/1968 Sb., o pracovních úlevách a hospodářském zabezpečení studujících při zaměstnání (§ 395 bod 47 ZP).

Na rozdíl od úpravy v původním zákoníku práce není již sledování průběhu a výsledků zvyšování kvalifikace stanoveno jako povinnost zaměstnavatele, ale jen jako pravidlo. Okruh případů, kdy zaměstnavatel může zastavit poskytování pracovních úlev, zůstává beze změny. Zákon zde vychází z toho, že zvyšování kvalifikace sice není apriori právem (nárokem) zaměstnance, ale jestliže zaměstnavatel zvyšování kvalifikace již zaměstnanci umožnil, může z důvodu jeho právní jistoty toto změnit jen za stanovených podmínek. To platí bez ohledu na skutečnost, zda byla se zaměstnancem sjednána kvalifikační dohoda či nikoliv.

30.9.2008, Zdroj: Verlag Dashöfer