DPH a obchodování se zbožím
10.11.2008, Ing. Jana Vítková, Ph.D.
Novela zákona o DPH č. 302/2008 Sb. přinesla od 1. 1. 2009 více jak 300 změn v zákoně o DPH. Mimo jiné vypustila ze zákona o DPH speciální úpravu pro přefakturaci. Chcete vědět, jak správně postupovat od 1. 1. 2009?
Co je to zboží
Zákon o DPH rozumí pod pojmem zboží věci movité, elektřinu, teplo, chlad, plyn a vodu. (Zbožím po 1. 1. 2009 již nejsou nemovitosti nezapisované do katastru nemovitostí (viz novela § 13 odst. 1 zákonem č. 302/2008 Sb.). Zbožím nejsou peníze a cenné papíry (kromě dodání CP emitentovi a dodání bankovek výrobcem ČNB apod.).
Dodáním zboží se rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník. To znamená, že přednost má ekonomické vlastnictví před vlastnictvím z právního hlediska.
Dodání zboží
Zákon v § 13 detailněji upřesňuje část předmětu daně, kterým je dodání zboží (a převod nemovitostí), jak byl stručně definován § 2. Za dodání zboží a převod nemovitosti se tedy také považuje například (i) převod vlastnického práva k majetku za úplatu i na základě rozhodnutí státního orgánu nebo vyplývající ze zvl. právního předpisu, (ii) dodání na základě komisionářské smlouvy – tento typ dodání zboží je dvěma samostatnými zdanitelnými plněními: dodání zboží komitentem komisionáři a dodání zboží komisionářem konečnému kupujícímu, (iii) situace, kdy osoba ze třetí země doveze zboží do ČR, nechá si je propustit do volného oběhu a beze změny vlastnického práva je předá „osobě v tuzemsku", toto „předání dovezeného zboží" je rovněž předmětem daně.
Dodáním zboží – a tedy předmětem daně – ovšem není:
- poskytnutí reklamního nebo propagačního předmětu bez úplaty, jehož pořizovací cena bez daně nepřesahuje 500 Kč a který je označen obchodní firmou nebo ochrannou známkou poskytovatele nebo názvem propagovaného zboží nebo služby, dále je vynětí z předmětu podmíněno tím, že zboží nepodléhá spotřební dani (s výjimkou tichého vína); toto ustanovení koresponduje s § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů (toto platí do konce roku 2008), od ledna 2009 je vymezení reklamních předmětů nepodléhajících dani jednodušší: předmětem daně není poskytnutí reklamního nebo propagačního předmětu bez úplaty, pokud jeho pořizovací cena bez daně nepřesahuje 500 Kč, nebo poskytnutí obchodních vzorků bez úplaty v rámci ekonomické činnosti,
- přeúčtování tepla, chladu, elektřiny, plynu a vody, které plátce pořídil od jiného plátce a neuplatnil nárok na odpočet, resp. pořídil je od neplátce a přeúčtovává (přefakturovává) je bez navýšení ceny. Rovněž toto vynětí z předmětu daně lze uplatnit pouze ve zdaňovacích obdobích do konce roku 2008, neboť od ledna 2009 je ustanovení § 13 odst. 10 písm. d) zrušeno.
Přefakturace
U přefakturace se ještě zastavme, protože systém uplatňování DPH v této oblasti se od 1. 1. 2009 mění.
Aby byla úprava přefakturace v souladu se 6. směrnicí, musela být zrušena související ustanovení § 13 odst. 10 písm. d) a § 14 odst. 5 písm. e), která vylučovala z předmětu daně přeúčtování energií a služeb pořízených od jiného plátce, kdy nebyl uplatněn nárok na odpočet, resp. přeúčtování plnění pořízených od neplátců.
Naopak byl do § 36 (základ daně) doplněn nový odst. 11, který říká, že do základu daně se nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu výdajů vynaložených jménem a na účet této jiné osoby. Přijatá částka ovšem nesmí být vyšší než suma uhrazených výdajů a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatnil nárok na odpočet.
V praxi nyní půjde o částky, o kterých je účtováno nebo jsou evidovány jako průběžné položky. Pokud plátce bude přefakturovávat částku, která nevyhoví definici § 36 odst. 11, bude s plněním naloženo standardně – v souladu se zákonem se uplatní nárok na odpočet daně na vstupu a na výstupu bude muset být přiznána daň.
Zatímco dříve bylo běžné, že např. pronajímatel svým jménem nakoupil elektřinu, neuplatnil si nárok na odpočet a (v maximální pořizovací ceně) přeúčtoval bez daně elektřinu svým nájemcům (jak jsme viděli v předchozím příkladu), tento postup od ledna 2009 již nebude možný. Přesněji řečeno, možný bude, ale už nepůjde o plnění vyňaté z předmětu daně, ale o běžné zdanitelné plnění, kdy bude muset být odvedena daň na výstupu.
Pokud jde o přefakturaci osvobozených plnění – ustanovení § 51 odst. 3 říkalo, že přefakturované osvobozené plnění je rovněž osvobozeným plněním. Od roku 2009 budou nakoupená osvobozená plnění, budou-li přeúčtovávána, podléhat dani (např. přefakurovávané poštovné). Další novinkou je osvobození přefakturovávaných služeb, které poskytují nezávislá seskupení osob svým členům (cost sharing) – k tomu se vrátíme v příspěvku věnovanému uplatňování DPH u služeb.
Dodání „za úplatu"
Ve výše zmíněné definici předmětu daně je uvedena také podmínka dodání za úplatu. Podrobnější informaci, co to je „za úplatu", nacházíme v § 13. Někdy totiž do množiny dodání zboží „za úplatu" patří i plnění, která bychom tam na první pohled nezařadili, jako např. použití hmotného majetku vytvořeného vlastní činností pro účely, kdy plátce nemá nárok na odpočet (aktivace majetku) atp. Tím, že i tato plnění zákonodárce zahrnuje do zkratky „za úplatu", vlastně říká, že jde o část předmětu daně.
Dodáním za úplatu je také použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce, nepřesněji, ale běžněji řečeno pro účely nesouvisející s podnikáním. Znamená to, že majetek byl použit pro osobní spotřebu (tedy plátce samého) nebo jeho zaměstnanců (ustanovení § 13 odst. 5 bylo novelou č. 302/235 Sb. zpřesněno). Rovněž tak je předmětem daně použití obchodního majetku bez úplaty, pokud byl u tohoto majetku nebo jeho části uplatněn odpočet daně.
Příklad 3
Společnost Astra, s.r.o., pořídila kopírku za 50 000 Kč + DPH. Byl uplatněn nárok na odpočet daně na vstupu. Jednatel společnosti pan Beránek si tuto kopírku odnesl domů, kde ji používá ke svým podnikatelským i nepodnikatelským činnostem.
Pokud bychom postupovali v souladu se zákonem, bylo by přemístění kopírky (ač bezplatné) dodáním zboží a společnost Astra by měla odvést daň na výstupu.
Místo plnění v případě dodání zboží
Vraťme se k základnímu vymezení předmětu daně a připomeňme si nutnou podmínku, kterou je uskutečnění plnění v tuzemsku. Základní pravidla pro určení místa plnění v případě dodání zboží a převodu nemovitosti nalezneme v § 7. V případě zboží jsou následující:
Varianta A:
Jeli zboží dodáváno bez odeslání nebo přepravy – místem plnění je místo, kde se zboží nachází v okamžiku dodání.
Příklad 4
Český podnikatel, český občan, německý podnikatel – plátce německé DPH, britský podnikatel zaregistrovaný jako plátce české DPH a americký občan si udělali v jedné brněnské samoobsluze nákup potravin na víkend.
Ve všech těchto pěti případech je dodání zboží tuzemským plněním bez ohledu na osobu odběratele a bez ohledu na to, zda bude následně zboží vyvezeno z území ČR nebo území EU.
Varianta B:
Dodání zboží je spojeno s odesláním nebo přepravou – místem plnění je potom místo, kde se zboží nachází v době zahájení odeslání či přepravy.
Podmínkou je, že zboží je odesláno nebo přepraveno osobou:
- uskutečňující plnění (tj. dodavatelem) nebo
- osobou, pro kterou se uskutečňuje plnění (tj. odběratelem) nebo
- zmocněnou třetí osobou.
Pokud by tato podmínka nebyla splněna, rozpadlo by se plnění na dvě části – na plnění spočívající v dodání zboží a na plnění spočívají v poskytnutí služby – přepravy.
Příklad 5
Společnost Zelí, a.s., se sídlem v Břeclavi, dodává zeleninu českým, slovenským a rakouským odběratelům. V březnu 2008 dodala zelí za 50 000 Kč + DPH českému odběrateli, mrkev za 80 000 Kč slovenskému odběrateli (plátce registrovaný na Slovensku) a brambory za 20 000 Kč rakouskému odběrateli (plátce registrovaný v Rakousku).
Ve všech případech jde o tuzemská plnění – jinak řečeno, místo plnění je v ČR. V případě českého odběratele jde o standardní tuzemské zdanitelné plnění, bude odvedena daň na výstupu. V případě dodání slovenskému a rakouskému plátci jde o osvobozená plnění. Český dodavatel neplatí daň na výstupu. Slovenský a rakouský odběratel platí DPH z těchto dodávek, ale podle tamějších daňových předpisů a svým správcům daně. Dodání zboží do zemí EU je věnován další text.
Dodání zboží do jiného členského státu
Místem plnění je i v případech dodání zboží do jiných členských států tuzemsko. Dodání zboží je spojeno s odesláním nebo přepravou a v době zahájení odeslání či přepravy se zboží nachází v ČR.
Ač jde o tuzemské plnění, nebude uplatněna daň na výstupu, neboť jde o plnění osvobozené, jak je uvedeno již v předchozím příkladu. Zákon toto osvobození definuje v § 64 (novela č. 302/2008 Sb. se tohoto ustanovení nedotkla). Jde o plnění osvobozené s nárokem na odpočet (to znamená, že v důsledku poskytování takovýchto plnění nemusí být krácen nárok na odpočet daně na vstupu).
Aby šlo o osvobozené plnění, musí být dodrženy následující podmínky:
- zboží je dodáváno osobě registrované v jiném členském státě, tedy tzv. plátci EU,
- zboží je odesláno nebo přepraveno z tuzemska plátcem, pořizovatelem (tedy odběratelem) nebo zmocněnou třetí osobou (dopravní firmou).
Český plátce tedy musí bedlivě sledovat zejména to, komu zboží dodává. České ministerstvo financí i zahraniční obdobné instituce mají registry plátců, kde lze ověřit, zda je osoba plátcem či nikoliv.
Příklad 6
Společnost Beta, a.s., vyrábí šicí stroje. V dubnu 2008 vyřídila mnoho objednávek, mezi nimiž byla i dodávka polskému obchodnímu řetězci, a jeden šicí stroj zaslala (výjimečně) také polské občance paní Vyšňowské.
Zatímco dodávka obchodnímu řetězci (plátci polské DPH) bude osvobozena od (české) DPH, na šicí stroj pro paní Vyšňowskou musí být uvalena DPH na výstupu.
Dále společnost Beta, a.s., dodala šicí stroje polskému podnikateli, který není registrován jako plátce v žádné členské zemi. Také z této dodávky musí společnost odvést DPH na výstupu – jde o plnění tuzemské a není splněna podmínka pro osvobození (odběratel není plátce EU).
…konec ukázky