HN nakoukly pod pokličku největší mlékárny v Evropě. Blondýna s "rozbitým" jogurtem či koktající Milan Pitkin – to jsou nástroje, které při svém nástupu na český trh použila firma Müller. V tuzemsku si založila pobočku teprve před necelým rokem a už stihla z trhu s jogurty ukousnout tříprocentní podíl.

HN nakoukly pod pokličku Müllerova dobývání českého trhu. Princip je poměrně jednoduchý – každý den z Česka v cisternách odjíždí syrové mléko, aby se vrátilo "zabalené" v jogurtových kelímcích přímo z nejdůležitější centrály společnosti – mlékárny v německém Leppersdorfu.

Toto malé městečko se zhruba tisícovkou obyvatel je na mapě sice snadno přehlédnutelné, může se však pochlubit jedním evropským prvenstvím. Zdejší mlékárna firmy Müller je totiž největší v Evropě. Každý den zpracuje čtyři a půl tisíce tun mléka, což za rok představuje 1,6 milionu tun. Patnáct procent z tohoto objemu pochází od českých krav.

Po vstupu do areálu mlékárny okamžitě na každého návštěvníka dýchne atmosféra sci-fi filmů – na třiadvaceti hektarech jsou vysoké stříbrné věže plné mléka, hranaté šedé budovy, supermoderní stroje a kilometry stříbrných trubek, kterými putuje mléko.

Po pár minutách se však dojem města z budoucnosti vytrácí. Napomáhá tomu i sám šéf mlékárny Mike Eberle, který v nezbytném bílém plášti a síťovou pokrývkou hlavy spíše než ředitele firmy s obratem přes miliardu eur připomíná profesionálního průvodce. U některých pásů se zastaví, aby ochutnal výrobky, které z nich právě sjíždí. Kdo někdy zkusil čerstvě zabalenou mléčnou rýži, která je ještě teplá, určitě se neubránil myšlence, že tento výrobek by měla firma prodávat s nápisem "před použitím ohřejte".

Po závodě se Mike Eberle pohybuje s absolutní jistotou a je znát, že jeho návštěva v provozu není ničím výjimečným. S každým zaměstnancem si podává ruku, osobně zná většinu z nich. "Myslím si, že osobní přístup je důležitý. Zaměstnanci například vědí, že mi mohou zavolat, kdykoliv se jim stane nějaká nehoda," říká Eberle u elektronické nástěnky s blikajícím číslem 67 v jedné z hal. Šestka a sedmička znamenají 67 dní bez nehody, a tedy dobu, po kterou ho nikdo v noci nebudil.

Přestože v mlékárně pracuje tisíc sedm set zaměstnanců, příliš mnoho jich v provozu vidět není. Dvacet metrů dlouhou mašinu, na jejímž konci vyjíždí na pás například kelímky s mléčnou rýží, totiž zvládne obsloužit jeden jediný člověk. Každou hodinu přitom z tohoto stroje vyjede i padesát osm tisíc plných kelímků. Malé množství zaměstnanců u jednotlivých strojů nahrazují odborníci v prosklených místnostech připomínajících velín s desítkami počítačů.

Chod celé mlékárny takto hlídá zhruba šedesátka počítačových expertů.

"Projít základním tréninkem, který je k této práci u počítačů nutný, trvá půl až tři čtvrtě roku," říká jeden ze zaměstnanců u obrazovky plné schématických znaků a čar. Pro laika nepochopitelné šipky a přímky přesně mapují trasu mléka od jeho zušlechťování přes pasterizaci až po plnění plastových kelímků.

"Celkový počet zaměstnanců je tak vysoký proto, že pracujeme v nepřetržitém provozu. Velká část našich lidí působí však hlavně v logistice," vysvětluje Eberle.

Každá hala má svou specifickou vůni – zatímco v jedné trochu štípe nos, jinde voní vanilka či čokoláda.

Místnost, ve které Müller zpracovává ovoce, pak vůní připomíná časy, kdy se doma vařily marmelády.

Ročně se v tomto závodě do jogurtů přidá 64 tisíc tun ovoce, každý druh z jiné země. "Například třešně bereme zásadně z Polska, jsou tam nejlepší," dodává Eberle.

V místnostech, kde nehučí stroje, hraje hudba.

"I hudba může sloužit k motivaci zaměstnanců," vysvětluje Eberle do rytmu písně Michaela Jacksona v hale, kde se zboží skládá na palety.

Právě odtud pak výrobky v kamionech míří i do Česka. Každý týden nabírá směr Praha zhruba tři až pět kamionů, každý s třiatřiceti paletami plnými jogurtů a dalších mléčných výrobků.

"Rozhodně očekáváme, že počet kamionů, které do Česka každý týden jezdí, poroste i nadále," říká Václav Naiman, šéf českého zastoupení firmy Müller.

Továrna v nepatrném Leppersdorfu působí tak trochu jako město ve městě. Mlékárna má vlastní produkci páry, která by zvládla vytopit čtyřicet tisíc domů. Vyrábí vlastní biolíh ze syrovátky a denně vyčistí více než 8 milionů litrů vody, které v pitelné kvalitě vrací zpět do přírody. V následujících měsících se továrna chystá ještě více osamostatnit.

"Máme plány pro rozšíření a chceme vybudovat vlastní elektrárnu, která by využívala roztříděné odpady," říká Eberle s tím, že mlékárna se stane zcela nezávislá na energetických firmách a dodavatelích plynu.

"Bude to investice za 116 milionů eur. Nyní jsme v procesu získávání všech povolení a doufám, že začneme v první polovině roku," dodává Eberle.