„Venkov je víc než jen farmaření,“ prohlásila Loretta Dormal-Marino, zástupkyně generálního ředitele Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova.

Na kongresu asociace novinářů specializujících se na zemědělství (International Federation of Agricultural Journalists) Dormal-Marino zdůraznila, že společná zemědělská politika není určena jen farmářům ale i ostatním.

Eurokomisař pro zemědělství a rozvoj venkova Dacian Cioloş se vyjádřil v podobném duchu: „Nemůžu mluvit o venkově bez zemědělství, ale na druhou stranu není možné přemýšlet o venkově pouze v souvislosti se zemědělstvím.“

Cioloş zdůraznil, že společná zemědělská politika (SZP) musí být pružná a musí farmářům pomoci najít jejich místo na místních, regionálních, národních i mezinárodních trzích. Evropské zemědělství podle rumunského eurokomisaře potřebuje restrukturalizaci a modernizaci, avšak s ohledem na lokální specifika.

Do unijního zemědělství má během období 2007 až 2013 přijít 231 miliard eur, uvedla Dormal-Marino. Z toho 96 miliard jde z unijního rozpočtu, 70 miliard z národních rozpočtů a 65 miliard dodá soukromý sektor.

Evropa 2020

Dormal-Marino řekla, že ač současné nastavení SZP odpovídá požadavkům Evropy 2020, po jistých změnách může být ještě efektivnější. Komise by chtěla, aby pozměněná zemědělská politika kladla větší důraz na zelené technologie, inovace a investice do rozvoje podnikatelských a jiných dovedností. V neposlední řadě chce zvýšit konkurenceschopnost podporou farmářů, kteří budou využívat zdroje udržitelným způsobem.

Dormal-Marino otevřela i další významné téma, když vyjádřila požadavek nízkouhlíkového zemědělství, které by „uvolnilo potenciál venkovských oblastí.“ Zmínila se o investicích do výzkumu obnovitelných zdrojů energie, které by mohly zemědělcům pomoci vyrábět si bioplyn pro vlastní spotřebu.

   Komise prý uvažuje o přímých platbách vlastníkům půdy, kteří budou poskytovat veřejné statky, jakými jsou například zmírňování dopadů klimatických změn nebo pečování o pozemky udržitelným způsobem, kvůli ochraně přírodních zdrojů. Příkladem může být péče o kvalitu půdy a vody či udržování biodiverzity.

„Možná je v tomto ohledu třeba dát členským státům a místním samosprávám větší svobodu,“ navrhuje Dormal-Marino. Zároveň dodává, že zjednodušení a větší pružnost systému by také zvýšila požadavky na zodpovědnost zemědělců a jasné vytyčení cílů.

Debata o podobě SZP po roce 2013 začala roku 2009. Letos jednání pokračují v kontextu celkové revize unijního rozpočtu a rýsující se strategie Evropa 2020.