Agrární komora (AK) před volbami dotlačila Ministerstvo zemědělství k přesunu peněz ke skupince producentů mléka od všech ostatních zemědělců. Nyní se ukazuje, že toto rozhodnutí neznamenalo jen přilepšení jedněm na úkor druhých. Z analýzy Ministerstva zemědělství, kterou má Svaz marginálních oblastí (SMO) k dispozici, vyplývá, že Brusel na základě tohoto neprozíravého českého kroku pokrátil celkové platby, které mohou čeští zemědělci v letošním a příštím roce získat, o více než 400 milionů korun.

Důvod je ten, že ministerstvo ve snaze maximálně přilepšit chovatelům dojeného skotu sebralo peníze z hektarových plateb všem zemědělcům a hodlá je vyplácet jako produkční platbu na mléko. Bohužel bruselští úředníci používají jako referenční úroveň pro celkové platby právě hektarové platby. Krácení hektarových plateb proto vede ke snížení celkové úrovně možných plateb. Z celkové úrovně plateb jsou přitom odvozovány platby na citlivé komodity, které jsou pro Českou republiku prioritní. Mezi citlivé komodity patří brambory, chmel, krávy chované na maso, ovce a kozy. Tyto komodity budou tedy postiženy podruhé.

Opět se tímto v praxi prokázala krátkozrakost politiky Agrární komory, která mlékařskou demonstrací vmanipulovala ministra Šebestu do velmi nešikovného rozhodnutí. Nátlaková akce byla opět více platná než čísla a dlouhodobá koncepce.

Svaz marginálních oblastí dlouhodobě upozorňuje na nerespektování základních ekonomických údajů v českém zemědělství. Například nadprodukce mléka v České republice činí 20 % a přesto je tato nadprodukce dále zhoršována produkčními podporami namísto restrukturalizace chovu dojeného skotu a převodu krav na produkci kvalitního hovězího masa. Podobně jsou manipulována čísla o celkové úrovni zemědělské produkce u ostatních komodit, když se hovoří o schodcích agrárního obchodu. Pokud totiž odečteme nekompetitivní komodity (káva, čaj, tropické plody atd.), tak je ČR v produkci potravin přebytková.

SMO zastává stanovisko, že Česká republika, která je hned po Norsku zemí s nejvyšším podílem průmyslu na HDP v Evropě, nepotřebuje oproti rozvojovým zemím na úkor životního prostředí dělat ze zemědělských produktů největší vývozní artikl, zvláště pokud je nedokáže vyrábět ziskově. Myslíme si, že je prozíravější spíše zvyšovat potencionální produkčnost krajiny, než ji krátkodobě maximálně vytěžovat za cenu ztráty produkčnosti v budoucnu, až bude opravdu potravin potřeba více. V současnosti je erozí ohroženo 42 % zemědělských ploch. V některých oblastech se již vrstva ornice snížila natolik, že to má významný vliv na výnosy z orné půdy. Na druhé straně se v krajích s horšími přírodními podmínkami neobhospodařuje čtvrtina půdy. Nevyplatí se to kvůli nastavení dotační politiky.

S ohledem na stávající přebytky potravin v celé Evropské unii by se mělo  naše zemědělství více koncentrovat na mimoprodukční funkce a chov přežvýkavců v krajině. České zemědělství musí vycházet vstříc poptávce naší průmyslové země i po rekreačních, zdravotních a zvláště v dnešní době tak důležitých vodohospodářských funkcích krajiny a zemědělství. To bude mnohem prozíravější než další zvyšování vstupů chemie do půdy a lámání produkčních rekordů v tunách a hektolitrech na úkor zdraví a kvality života obyvatel. Zdroj: www.lfa.cz