Dopady sucha jsou na jižní Moravě velké a pro samotné zemědělce velmi nepříjemné. Jde jim doslova o přežití této sezóny. Propady rostlinné produkce nejdou jen do ztrát z ušlých tržeb, ale mají přímý vliv také na živočišnou výrobu, krmivovou základnu. Jedním z témat tiskové konference Agrární komory ČR v uplynulém týdnu bylo proto právě sucho.

Suchu a dalším neméně vážným tématům se věnovali na tiskové konferenci prezident a viceprezident Agrární komory ČR Jan Veleba a Jindřich Šnejdrla.

Zemědělci stále častěji hovoří a předkládají návrhy na vytvoření rizikového fondu. Jde o legislativní opatření, které by v praxi znamenalo spolupodílnictví zemědělců a státu. Pro případy sucha, přívalových dešťů, záplav či jiných definovaných přírodních katastrof by měl tento fond nesmírný význam. Odvod do společného fondu by přitom v případě zemědělců znamenal řádově stokoruny na hektar. „Průběžná jednání s Podpůrným garančním a rolnickým fondem (PGRLF) a komerčními subjekty proto zvláště nyní intenzivně probíhají,“ uvedl na tiskové konferenci Jan Veleba.

Na tiskové konferenci se hovořilo i o systémových opatřeních, která v bodech nastínil Jindřich Šnejdrla. Jde o: * zařazení postiženého území s kritickým a vysoce kritickým suchem do oblastí trvale znevýhodněných (LFA), * rebonifikace BPEJ, * zapojení státu do šlechtění nových typů plodin tuzemského původu se zaměřením na nejvýznamnější pěstované plodiny, * revitalizace melioračních zařízení, * zachování národních dotačních titulů k budování soustavy k zadržení a užití vody v krajině včetně kapkových závlah.

Pod tímto mezititulkem se skrývá další z velmi důležitých bodů tiskové konference. Po roce 1989 a posléze po roce 2004 došlo v České republice k prudkému propadu objemů výroby, především živočišné produkce. Znamená to jediné, masivní dovozy ze zemí EU-15. Tento stav způsobila jednoznačně historicky založená a stále trvající nerovná pozice politik EU-12 a EU-15. Pak je to z národního pohledu dlouhodobá absence koncepce, podpory, stimulačních a prorůstových opatření. „Trvalý nezájem politiků, bez možnosti obhájit potřeby zemědělství a potravinářství,“ to je další přitěžující vliv na situaci českých zemědělců, uvedl Jan Veleba. Tento sektor potřebuje podle jeho slov oživit.

Namísto toho ale dochází k dalším škrtům a úsporným opatřením, která ale víc než kýžené úspory přináší další útlum produkce. „Česká republika se tak propadla a dále propadá v mnoha komoditách pod hranici vlastní soběstačnosti,“ konstatoval Jindřich Šnejdrla. Existují sice programy propagace domácích potravin – Klasa, Regionální potravina, Český výrobek – garantováno Potravinářskou komorou, chráněné značení původu, to vše ale nestačí. Podle zemědělců by měla souběžně s tím fungovat domácí agrární koncepce, která by podpořila zaměstnanost a rozvoj venkova.

Negativní příklad – vepřové a drůbeží maso

Soběstačnost (poměr tuzemské výroby a spotřeby) v roce 2009 činila asi 65 %, v roce 2010 dále klesla na 64 %, přitom po vstupu do Evropské unie v roce 2005 byla přibližně 83 %. Podle údajů Zelené zprávy ministerstva zemědělství za rok 2011 se naše soběstačnost ve vepřovém mase snížila na 61 %. Dovozy od roku 2000 vzrostly čtrnáctkrát. Soběstačnost v drůbežím mase v roce 2009 činila asi 88 % a v roce 2010 byla 85 %, přitom po vstupu do EU v roce 2005 ještě byla zhruba 90 %. V roce 2011 se soběstačnost v drůbežím mase snížila na 79 %.

Poznámka: čím větší agrární dovozy, tím menší tuzemská zemědělská výroba

* zelenina – údaj z roku 2010

zdroj: Eugenie Línková, www.apic-ak.cz, 19.10.2012