Mnohem levnější potraviny a v dostatku je již nyní připravena Brazílie dovézt ze své země a částečně i z Argentiny. Druhou možností je zachovat systém dotací i zemědělství jako takového a být připraveni  z hlediska potravinové bezpečnosti na případné katastrofy, včetně válečného stavu, kdy potraviny vyrobené doma jsou jedinou pojistkou proti hladu.

V Brazílii je obrovský výrobní agrární potenciál a přírodní podmínky umožňují vyrábět s polovinou a u řady komodit dokonce jen třetinou výrobních nákladů. „Z Evropy by měla být perspektivně zelená zahrada“, míní Lovatelli, který je zároveň i prezidentem společnosti Abiove, která v Brazílii sdružuje producenty biopaliv. Tak, jako jsme schopni plně zásobit Evropu naším hovězím a kuřecím masem, jsme obrovskými výrobci bioetanolu produkovaného z cukrové třtiny. Zatím vyvážíme jen 30 % produkce a můžeme vývozy zmnohonásobit,“ dodává Lovatelli. Na námitku potravní bezpečnosti a samozásobení domácí produkcí v době válečných, ale i jiných konfliktů prezident brazilské agrární komory krčí rameny a říká. „Potom nezbývá, než dotovat nejméně tak silně jako doposud. Bez dotací není už dnes Evropská unie konkurenceschopná a bez velké finanční pomoci farmářům nemůže konkurovat nejen Americe a Austrálii, ale především celé latinské Americe,“ komentuje jiný názor Lovatelli.

 

Brazílie je dnes připravena vyrábět s pomocí biotechnologií ještě levněji. Při naší zmínce o nízkých farmářských cenách v Evropě za mléko a vepřové maso se tamní farmáři jen opakovaně ptali, co se nám na této výkupní ceně nelíbí. Vždy nás totiž přebili ještě nižší jejich farmářskou cenou. Jestliže kupříkladu u nás je dnes ve většině případů farmářská cena za mléko 24 – 26 eurocentů, brazilský farmář je v přepočtu spokojený s deseti eurocenty, za něž dnes zpeněžují mléko zemědělci v Litvě a s touto cenou u řady z nich končí produkce. Při výčtu komodit jsme se tak v přepočtech dostávali u jejich zpeněžení na ceny, které byly v řadě případů poloviční.

Od roku 2005 má Brazílie zákon, který povoluje GMO. Každému uznání nové GM odrůdy a nebo modifikovaného dalšího jedince předchází měsíce a někdy i roky schvalovacího řízení. Stát ustavil 27člennou komisi složenou z vědeckých pracovníků a stejný počet tvoří zástupci spotřebitelů, politici a ochránci zdraví. Oba tábory se velmi hlídají, konečné slovo má ale věda. Jen ta může dát naprosto konkrétní záruky.

Evropští tmáři

V očích Brazilců jsou proto zástupci EU, kteří GMO nefandí a naopak brání aplikaci, jacísi tmáři. „Je to jistá zpozdilost a nevzdělanost v oboru,“ komentoval snahy bránit se GM plodinám Carlo Lovatelli. „Evropským tmářům“ vzkázal, že rád vysvětlí, v čem jsou pozitiva GMO, a to nejen ekonomická. Genetika je dalším vkladem brazilské agrární politiky a ne náhodou se tamní vědci dali dohromady se světovou špičkou genetiků z Rupinova ústavu v Izraeli.Vše s nimi konzultují a mají i určité společné programy.

Brazílie má totiž nejen výhodu v počasí, půdním složení, dostatku vláhy, ale i v rozumné politice v zemědělství. Brazilští farmáři sice nedostávají dotace, ale stát jim pomáhá – jinak. Je to především dobrá legislativa umožňující pružné reakce na dění ve světě a na poli vědy. Nebylo tomu tak ale vždy, jen například použití osiv geneticky modifikovaných plodin bylo do roku 2004 zcela tabu. Přitom v sousední Argentině GMO kukuřice, sója, ale i bavlna přinášely farmářům už od roku 1998 ohromný užitek a pomohly snížit náklady na pěstování těchto plodin na minimum. Stalo se tak veřejným tajemstvím, že Brazilané začali jednoduše osivo geneticky upravené pašovat od sousedů ve velkém. Zejména v případě sóji to byly celé kamiony a této pašované plodině se s nadsázkou přezdívalo Maradonova.