Letošek je pro zemědělce i potravináře bláznivý rok. Úroda je vyšší než loni, ani krávy nedojí méně – ceny obilí i mléka přesto letí vzhůru závratným tempem. Jenže zdaleka ne každý potravinářský obor má šanci zdražit. Platí, že obchodní řetězce kvůli vzájemné konkurenci zdražovat nechtějí. A "přemluvit " je mohou jen skutečně silní hráči na trhu. Ti pak prorazí cestu v určitém potravinářském oboru i menším firmám. Největší šance mají pekaři nebo pivovarníci, naopak slabší pozice zatím hájí řezníci nebo mlékaři.

Ceny surovin přitom nehrají v očekávaném postupném zdražování potravin klíčovou úlohu. Dnešní hlad po sušeném mléku a másle ve světě časem opadne, i spekulanti s obilím jednou pustí na trh své zásoby. Ale v jednom se už shodují domácí potravináři i obchodníci: Zdražování potravin bude pokračovat bez ohledu na turbulence na agrárním trhu. "Rostou ceny energií i mzdové náklady. A vládní reforma ještě potraviny přesune z pětiprocentní hranice DPH o čtyři procenta výš. To se musí začít projevovat," shrnuje důvody Petr Vyhnálek, šéf obchodní sítě Globus.

Jak na tom různé skupiny potravinářů jsou?

Svízelnou pozici zatím mají masokombináty a výrobci uzenin. "Trh je pořád roztříštěný," říká Emil Kasper, šéf firmy Maso Planá ze skupiny Agrofert. Té patří i největší masokombinát Kostelecké uzeniny. Na trhu s masem má své firmy i podnikatelská skupina J&T. Ale lídr oboru chybí.

Podobně jsou na tom mlékárny. V Čechách je nejvýraznější Madeta podnikatele Milana Teplého, na Moravě Olma vlastněná zemědělci, pozice posilují i francouzské společnosti – ale stále se o trh přetahuje na pět desítek firem. Obchodníci tak mají na výběr, od koho, za jakou cenu zboží brát. Nic na tom nemění ani momentální situace, kdy má svět výjimečný zájem o evropský mléčný export.

Na roztříštěnost si naopak nemohou stěžovat pekaři. Společnosti United Bakeries a Penam (ta patří Agrofertu) už dohromady ovládají nejméně třetinu trhu. V poslední době také ceny rohlíků stoupaly hodně rychle. "Naše velikost a schopnost zásobit trh po celé republice nám při cenovém jednání s řetězci prospívá. Ale potíž mají pekaři s prosazováním značky – na chleba nebo rohlík etiketu nenalepíte," připomíná mluvčí United Bakeries Jaroslav Pomp.

Značkou se naopak na každé láhvi i půllitru může chlubit Plzeňský Prazdroj. Ovládá přes 40 procent trhu. Díky síle svého lídra pak zvedá ceny pravidelně pro celý pivní trh bez ohledu na to, jaká je zrovna sklizeň chmele nebo sladovnického ječmene.

Vedle pekařů a pivovarníků mají dobré pozice i Karlovarské minerální vody a další nápojáři jako Coca-Cola nebo Kofola. Ani velkým firmám se ale nedaří s obchodníky vždy dohodnout. "Záleží jen na tom, zda obchodník nějakou značku potřebuje. Když ne, má firma smůlu," říká Vyhnálek.

Silní hráči si ovšem někdy mohou dovolit "odejít" středem a přejít k jinému odběrateli, nebo aspoň o lepší podmínky bojovat. Tak se například svářila Coca-Cola se sítí Tesco – na čas z jejích regálů zmizela. Kofola zase před časem opustila řetězec Kaufland. Teď s Kauflandem bojuje také výrobce sušenek Opavia. Kaufland podle potravinářů požaduje "nepřiměřené platební podmínky". Řetězec ovšem tvrdí, že chce nabízet zákazníkům zboží na nejnižší možné ceny.