Lidé, co pracují v zemědělství, mají jasno. S cenami mléka se musí něco stát, jinak toto podnikání končí. Přitom prodělky nevznikají v důsledku krize, ale špatnou a nekoncepční politikou Evropské unie.

Jak řekl předseda Asociace soukromého zemědělství ve Slaném Petr Novák na tiskové konferenci Agrární komory ČR nedlouho před demonstracemi, nevyužívají se nástroje, které Evropská unie vytvořila na regulaci trhu se zemědělskou produkcí.

„Byl jsem sice proti kvótám na mléko, souhlasil jsem ale se vstupem do unie. A když do nějakého společenstva jsme zváni a vstoupíme tam, musíme počítat s nastavenými pravidly a dodržovat je,“ řekl Novák, který s bratrem soukromě hospodaří na výměře přesahující dva tisíce hektarů, má uzavřený obrat stáda a produkuje mléko ve velkém. Pokud by u něj tato živočišná výroba dospěla k nutnému konci, ztratí na statku práci asi padesát lidí a kde v této oblasti rychle najdou jinou? Takhle se ptá dnes mnoho zemědělců a navíc si nedovedou vysvětlit, proč se v době našeho předsednictví nedalo více přitlačit na odstraňování narůstajících problémů právě v živočišné produkci.

 

Další otázku o pár dní později na tiskové konferenci v Chrudimi vyslovili 17. června manželé Dobešovi ze ZEPO Bělohrad, kde „jejich“ krávy dosahují v dojivosti rekordů a roční výsledky jsou vysoko nad průměrem státu. Proč by je měli nechat odvést na porážku? S každým dnem jim taky roste prodělek, dokonce v něm trumfnou už milionovou ztrátu Novákových. Mají velmi moderní stáje, nově zrekonstruované, kde dojnice na sobě názorně pociťují, co je welfare zvířat v praxi, zadlužili firmu a po řadu let splácejí to, co nazvali podnikatelským záměrem. Měli jako zemědělští inženýři a experti v oboru jasnou představu, dobrý záměr a vědí, že dluh musí hradit. Z tohoto kola nelze jen tak vyskočit, u solidních podnikatelů se to prostě nedělá. Nechtějí za sebou zanechat pohromu. „Takhle to ale dál nejde, máme nastavenou kvótu, a tu musíme plnit, jinak následuje pokuta,“ vysvětlovala na tiskové konferenci novinářům zjednodušeně dopad mléčné krize na každého takového chudáka, co chtěl podnikat poctivě.

 

S koncem českého zemědělství se nechce smířit ani další ze sedláku Chrudimska Jaroslav Kopista, který je zároveň předsedou představenstva Agrární komory ČR v Chrudimi. I on má skvěle fungující farmu. „Proč bychom měli časem jen dovážet mléko, sýry, jogurty ze zahraničí, když dokážeme vyrobit totéž a navíc ve vysoké kvalitě,“ zlobí se Kopista.

 
Jeho manželka onkoložka mu navíc denně dokládá z praxe důvody našeho smutného prvenství v rakovině tlustého střeva, kde jsme neslavnou jedničkou na světě. Proč podle něj do sebe dál skládat všechna ta éčka, což je všezahrnující pojem pro chemický neřád a zbytečnosti v potravinách, co jim prodlužují trvanlivost, mění barvu, vylepšují aroma a jmenovat jde dál. Přitom čerstvé potraviny – to vše přirozeně obsahují – a není třeba dodávat navíc tato všechna vylepšovadla.

Jaroslav Kopista novinářům ukazoval vývoj v mléčné produkci v ČR, ale i nárůst dovozů mléčných produktů, které se předhánějí v co nejnižších cenách. „Čím dosáhnu ale nízké ceny, náhražkou,“ říká Kopista a dodává, že to je ale cesta do pekla, k předčasným zdravotním potížím. Rozumně uvažující člověk mu musí dát za pravdu – a tak bránit se těmto umělým bariérám, které vytlačují zemědělce z jejich dvorů, se rozhodli právě demonstrací. Jak se během ní ukázalo, sympatizanti převažovali a zřejmě na tom v našem státě nejsme ještě tak špatně, abychom zatracovali zemědělci, kteří chtějí pracovat, dobře produkovat a dodávat na trh zdravé potraviny.