Podle dlouhodobé evidence Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) je v současné době ohroženo v ČR zhruba 50 procent zemědělské půdy vodní erozí a dalších 25 procent půd je k ohrožení náchylných. Větrnou erozí je pak ohroženo přibližně 20 procent pozemků. Odplývání půdy následně v praxi vede k vysokému riziku povodní a také ke ztrátě majetku vlastníků pozemků. To ale zdaleka není všechno. Jak totiž před časem upozornili vědci z ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, výsledkem je, že naše krajina ztrácí schopnost udržet vodu, a tím i svoji kvalitu. Podle jejich odhadů odnese voda ročně ze zemědělské půdy živiny a důležité látky za 30 až 40 miliard korun. Část z nich jsou pak zemědělci nuceni do půdy opět vracet prostřednictvím umělých hnojiv, to ale znamená vyšší náklady na produkci zemědělských komodit. Umělé živiny ale v půdě zabíjí organické látky, čímž se pozemky stávají téměř mrtvou hmotou. Taková hmota nedokáže zadržet vodu, a jak kdysi prohlásil někdejší náměstek ministra zemědělství Tomáš Zídek, slouží pak pouze jako „držák na kytky“. Situace se přitom za poslední roky spíše zhoršuje. Z údajů evropského statistického úřadu Eurostat vyplývá, že ČR má největší podíl dusíku dodávaného do půdy prostřednictvím hnojiv, celkem 80 procent. Průměr EU je přitom 58 procent, v sousedním Německu je to 60 procent. To vše má dopad do bilance vodního režimu – a tedy opět na ekonomiku zemědělského podnikání a míru klimatických rizik. Podle analýzy VÚZE – Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (dnešní ÚZEI) nemá v současné době česká krajina dostatek vody. „Retenční kapacita (schopnost zadržovat vodu) se za posledních 100 let několikanásobně snížila,“ uvádí VÚZE.

S riziky vodní a větrné eroze musí přitom zemědělci bojovat po celé světě, a tedy i po celé Evropě. I proto začala EU podmiňovat výplatu dotací na podporu zemědělské produkce dodržováním zásad správného hospodaření, kromě takzvané křížové shody (cross-compliance) právě prostřednictvím GAEC. Konkrétní stanovení podmínek ale nechává na jednotlivých členských zemích, což je zřejmě specielně v případě ČR asi chyba. Úředníci ministerstva zemědělství totiž v loňském roce vypracovali zásady GAEC, které především vyhovovaly hospodařícím zemědělcům a riziko dalších škod v krajině prakticky neeliminovaly. Výsledek? Inspekce z Bruselu při kontrole v terénu konstatovala, že nastavení zásad nevyhovuje. Jinými slovy, eroze naší krajiny by za takových podmínek pokračovala dál a měkce stanovená pravidla by pro zemědělce znamenala jistotu, že je za podnikání vedoucí k devastaci krajiny a způsobující škody na veřejném i privátním majetku nikdo nepostihne. Pod vedením náměstka ministra zemědělství pro životní prostředí Jiřího Urbana tak vytvořili úředníci zásady nové, které by měli zemědělci v ČR dodržovat od příštího roku. Podle všeho hrají ale i nové zásady spíše do karet hospodařícím zemědělcům.

Aktualizované zásady obsahují celkem deset bodů povinností, které musí podnikatelé v zemědělství respektovat. Podnikům, kde zjistí orgány státní kontroly pochybení, hrozí přitom sankce částečného krácení dotací. Jenže toto riziko hrozí i zemědělství jako celku. Podle šéfa poradců ministra zemědělství Viléma Žáka se totiž může stát, že EU nebude ani tentokrát považovat zásady za metodiku splňující svůj účel. „To, jak jsou pravidla GAEC připravena, naší krajinu rizik eroze nezbaví,“ zdůrazňuje Žák. Pokud podle něj EU současný návrh opět nepřijme, je velmi pravděpodobné, že Brusel „zkrátí finanční prostředky v národní obálce ČR, což by se dotklo v prvé řadě peněz na podporu zemědělské produkce v rámci jednotné platby na plochu (SAPS)“. Uvedené dotace tvoří přitom přes třetinu veškerých zemědělských podpor, pro rok 2009 činí SAPS celkem 13,6 miliardy korun.

Nová metodika GAEC totiž stanovuje povinnosti zemědělců při hospodaření v krajině především v případě svažitých pozemků. „Těch je ale v ČR maximálně 370 000 hektarů,“ konstatuje Žák. V ČR je přitom zhruba 3,7 milionu hektarů půdy, na níž se zemědělsky hospodaří. Na 90 procentech půdy tak pravidla GAEC zemědělcům žádná opatření k omezení eroze prakticky neukládá. Podle zahraničního tajemníka Asociace soukromého zemědělství ČR Michala Pospíšila „byla pravidla GAEC opět konstruována tak, aby zemědělcům co nejméně uškodila“. „V praxi je pozornost soustředěna ještě na méně než zmiňovaných 370 000 svažitých pozemků, skutečně příkře svažitých pozemků, kde podle GAEC nebude například možné pěstovat kukuřici, brambory sóju nebo slunečnici, je přibližně 70 000 hektarů,“ uvedl Pospíšil. Poradci přitom podle Žáka navrhovali, aby byly do dodržování podmínek GAEC zařazeny všechny erozí ohrožené pozemky. „Jejich evidenci má jednak Pozemkový fond ČR, jednak VÚMOP,“ podotýká Žák. Pokud by se při kontrole hospodaření zjistilo, že některý pozemek je erozí ohrožen, a nebyl dosud v evidenci takových pozemků, hrozila by tamnímu zemědělci finanční sankce a musel by na takovém pozemku napříště šetrněji hospodařit. „Proti tomu se ale postavili úředníci ministerstva a některé zájmové organizace zemědělců,“ podotýká šéf poradců. „Výsledkem nicméně může být sankce z Bruselu, týkající se nejen špatně hospodařících zemědělců, ale českého zemědělství jako celku,“ uzavírá Žák.

Náměstek Urban nicméně tak černě situaci nevidí. „Na svažitých pozemcích probíhá 90 procent veškeré eroze,“ konstatuje Urban. Podle jeho slov je tak návrh dobrým kompromisem, který zároveň řeší problém eroze a je zároveň akceptovatelný pro zemědělskou praxi. Aktualizované GAEC podle jeho slov vychází z poslední reformy evropského zemědělství „Health Check“, která podle něj nestanovuje odpovědnost zemědělců za následné škody způsobené nesprávným hospodařením, ale pouze sankce ze strany kontrolních orgánů. Urban také tvrdí, že zásady GAEC není nutné v Bruselu notifikovat (nechat si je schválit), ale že je stačí pouze konzultovat. Riziko plošného omezení dotací v případě, že by zásady neplnily svůj účel, ale připouští. „Problém eroze není v současné době ještě uzavřený. Poté, co bude návrh schválen na ministerstvu zemědělství, půjde ještě do meziresortního připomínkového řízení, kde ještě mohou nastat nějaké změny,“ upozorňuje náměstek. Sám přitom uznává, že kvalita zemědělské půdy a riziko erozí je v podmínkách ČR často ovlivňována „krátkodobými podnikatelskými záměry“. Jinými slovy, že zejména nájemci zemědělských pozemků mají rezervy v systémovém udržování půdy v kvalitním stavu. Ten ještě zhoršují nevhodné osevní postupy, kdy zemědělci na obhospodařované půdě pěstují zejména takové plodiny, pro který je zaručený odbyt, což jsou zejména obiloviny a řepka. Z osevních postupů tak v řadě lokalit vypadly meziplodiny, pícniny, len, hrách, mák, cukrovka či brambory. Tak či tak budou mít zásady GAEC výrazný vliv na budoucí konkurenceschopnost tuzemského zemědělství prostřednictvím výsledné kvality zemědělské půdy. Zásady navíc obsahují ještě jeden sporný prvek. Oficiálním kontrolním orgánem k jejich dodržování je Státní zemědělský intervenční fond (SZIF). Kromě vlastního systému kontrol se ale počítá s tím, že SZIF bude prověřovat podněty z řad občanů, v praxi tedy udání. Někteří zemědělci tak budou muset čelit kontrolám hospodaření v případě takových podnětů permanentně, zatímco na jiné se v konkrétním roce nemusí ani dostat. Pravidla EU nepočítají totiž s tím, že by byl kontrolován každý.