Velká novela vodního zákona č. 150/2010 Sb., která nabyla účinnosti 1. srpna 2010, přinesla některé závažné změny v problematice odpadních vod.

Při vymezení pojmu odpadních vod došlo pouze k formální úpravě jejich definice (§ 38 odst. 1 vodního zákona), Důležitější změny však nastaly ve vymezení vztahu odpadních vod k vodám srážkovým, kde zejména v případě znečištěných srážkových vod bylo obtížné určit hranici, kdy se ještě jedná o povrchové (srážkové) vody a kdy již o vody odpadní. Předně, srážkové vody jsou vodami povrchovými, které se dle našeho názoru stávají odpadními vodami až jejich (cíleným) použitím. Srážkové vody, které pouze dopadají na stavby (stavbami jsou myšleny rovněž například parkoviště nebo manipulační plochy) a nejsou nijak využívány, by svůj charakter povrchových vod (§ 2 odst. 1 vodního zákona) ztrácet neměly. Proto bylo výslovně stanoveno, že za odpadní vody se nepovažují srážkové vody z dešťových oddělovačů a pozemních komunikací (§ 38 odst. 2 vodního zákona). Tím byla zdůrazněna povinnost zneškodňování srážkových vod ze staveb v souladu se stavebními předpisy (§ 5 odst. 3 vodního zákona), a to již v průběhu územního, resp. stavebního řízení.

Výše uvedený přístup ke srážkovým vodám je však podmíněn tím, že oddělovač musí splňovat podmínky, které stanoví vodoprávní úřad v povolení (jedná se zejména o technické požadavky, požadavky na kontrolu a údržbu oddělovače apod.), a pozemní komunikace musí být realizována v souladu s vyhláškou č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích (vyhláška totiž ve vztahu k závadným látkám obsaženým v odpadních vodách žádné speciální požadavky nezakotvuje). Nejsou-li uvedené podmínky splněny, je nutno srážkové vody považovat za vody odpadní a jako s takovými s nimi nakládat. Stejně tak je třeba nadále respektovat obecnou povinnost zakotvenou v § 39 odst. 1 vodního zákona a činit přiměřená preventivní opatření proti vniknutí závadných látek do povrchových nebo podzemních vod a ohrožení jejich prostředí.

Z důvodů praktických potíží při určení, zda se v konkrétním případě jedná či nejedná o odpadní vody, zavádí novela oprávnění vodoprávního úřadu rozhodnout v pochybnostech o tom, zda se jedná o odpadní vody (§ 38 odst. 13 vodního zákona). Příslušným k rozhodnutí je krajský úřad. Jedná se vždy o řízení z moci úřední (§ 126 odst. 8 vodního zákona), které bude využitelné zejména v řízeních o nakládání s vodami, popř. v řízeních sankčních.

NEJLEPŠÍ TECHNOLOGIE

Zdůrazněn byl požadavek na čištění odpadních vod v souladu s nejlepšími dostupnými technologiemi (§ 38 odst. 3 vodního zákona). Zákon je přímo definuje (před účinností novely byly definovány pouze nařízením vlády č. 61/2003 Sb.). Nově je vypouštění odpadních vod vázáno na normy environmentální kvality (§ 38 odst. 8 vodního zákona), které by taktéž měly být dány novelizovaným nařízením vlády č. 61/2003 Sb.

Výrazného zjednodušení se dostane osobám majícím v úmyslu vypouštět odpadní vody prostřednictvím čistírny odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel, jejíž podstatnou součástí je výrobek označovaný CE podle § 11 až 13 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Jedná se však pouze o čistírny odpadních vod, nikoliv septiky či další vodní díla! Původně byl sice zamýšlen širší rozsah vodních děl, který by do zjednodušeného procesu spadal. Z důvodů nepříliš velkých zkušeností s úpravou a jejími dopady se rozsah zúžil pouze na uvedené čistírny. Zjednodušení spočívá v možnosti (nikoliv však povinnosti) stavebníka takové vodní dílo pouze ohlásit a při kladném vyřízení (souhlasu vodoprávního úřadu) zároveň získat povolení k vypouštění odpadních vod (§ 15a vodního zákona), jakož i možnost využít ve fázi tomu předcházející cestu územního souhlasu namísto územního rozhodnutí (§ 104 odst. 2 písm. k) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu). Novinkou je možnost provádět takovouto čistírnu odpadních vod svépomocí (§ 160 odst. 3 písm. b) stavebního zákona). Stavby (popř. zařízení) sloužící k přívodu odpadních vod do čistírny a odvodu z čistírny se ohlašují s čistírnou odpadních vod, jelikož tyto slouží výlučně k provozu čistírny a v opačném případě, tzn. že by se jednalo o samostatná vodní díla.

VYPOUŠTĚNÍ DO KANALIZACE

Přes čistírnu odpadních vod do kapacity 50 ekvivalentních obyvatel lze vypouštět do vod povrchových nebo podzemních a rovněž do jednotné kanalizace neukončené čistírnou. Ppovolení k nakládání s vodami se v tomto případě nevydává a vypouštění se má za povolené (§ 15a odst. 4 vodního zákona).

Jde tedy o vypouštění odpadních vod do kanalizace podle § 15a odst. 2 písm. d) vodního zákona (§ 15a odst. 4 vodního zákona se v tomto případě nepoužije). Naopak je však nutné respektovat ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., zákon o vodovodech a kanalizacích, které stanoví povinnost povolení vodoprávního úřadu, pokud kanalizační řád vyžaduje předchozí předčištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace. Stavebník by si měl rozmyslet, zda nedá přednost klasickému vodoprávnímu řízení, které lze spojit s řízením o povolení podle § 18 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích. V této souvislosti je nutné zdůraznit, že přes takto umístěnou čistírnu nelze vypouštět odpadní vody do oddílné srážkové kanalizace, která je určena pouze k odvádění srážkových vod.

Výraznou úlevou je vyjmutí takových čistíren z povinnosti měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění (§ 38 odst. 5 vodního zákona). Toto ulehčení však ztrácí smysl při vypouštění odpadních vod do kanalizace. V případě ohlášení bude mít vlastník povinnost provádět jedenkrát za dva roky prostřednictvím osoby odborně způsobilé technické revize vodního díla (§ 59 odst. 1 písm. k) vodního zákona). Zjištěné závady je vlastník povinen odstranit ve lhůtě do 60 dnů od provedení revize. Podmínky pro získání pověření k provádění technické revize čistírny by měly být do konce roku zveřejněny na internetových stránkách MŽP. Sankci za neprovedení technické revize čistírny, nepředání jejích výsledků vodoprávnímu úřadu nebo neodstranění zjištěných závad lze uložit do výše 20 000 Kč (§ 119 odst. 4 písm. g), resp. § 125d odst. 4 písm. g) vodního zákona).

V případě jakýchkoliv dotazů, ať již k problematice odpadních vod či jakéhokoliv jiného tématu, se můžete obrátit na emailovou adresu pro dotazy nvz@mze.cz, která byla zřízena za účelem zajištění jednotné (a jednodušší) aplikace novely vodního zákona č. 150/2010 Sb.

Zdeněk Horáček
zástupce ředitele odboru vodohospodářské politiky a protipovodňových opatření, Ministerstvo zemědělství

Veronika Vytejčková
odbor legislativní, Ministerstvo životního prostředí

zdroj: www.ekonoviny.cz