Agrovenkov o.p.s.
Informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova Pardubického kraje

K návrhu GAEC

17/09/09
smf

Po dlouhých a emotivních diskusích se zdá, že zatím poslední podoba podmínek dobrého zemědělského a environmentálního stavu GAEC z 1. září letošního roku je vážně dost dobrým dokumentem. Autor: Havel, zdroj: www.asz.cz
 

Pozitivní posun v GAEC. Teď ještě zabránit šikaně zemědělců

Po dlouhých a emotivních diskusích se zdá, že zatím poslední podoba podmínek dobrého zemědělského a environmentálního stavu GAEC z 1. září letošního roku je vážně dost dobrým dokumentem. Nepochybně pozitivním posunem je například možnost rozdělit souvislý půdní blok na část, na kterém bude nutné dodržovat přísnější omezení hospodaření díky vyššímu riziku eroze a na část, kde omezení tak přísná nebudou. Je to zcela jistě lepší řešení, než původně navrhovaná výjimka pro deset procent a maximálně jeden hektar půdy, kde by nemusel být management silně erozně ohrožených pozemků dodržován. Ačkoli se podnikatelům skoro určitě nelíbí termín „zajistí“ v bodech 4,5,6,7 a 8 podmínek GAEC, je podle mého názoru volba tohoto termínu správná. Vyjadřuje totiž cosi, co je pro hospodaření v krajině zásadní – totiž odpovědnost. Přestože je zřejmé, že zemědělec skutečně nemůže stoprocentně uhlídat všechny pokusy například o částečnou nebo úplnou likvidaci křovin na obhospodařovaných pozemcích, odpovědnost za GAEC nést prostě musí, stejně jako kterýkoli nadřízený za své podřízené, ač sám jejich práci nevykonává. Je ale odpovědný za jejich výsledky.

Na druhou stranu je ale nutné, aby existovaly mechanismy, které dají zemědělci možnost ochrany před individuálními interpretacemi kontrolních orgánů – úředníků sledující dodržování zásad GAEC. Dosavadní zkušenosti s kontrolami úředníků všeho druhu v ČR jsou totiž tristní. A pravidla GAEC, přestože jsou filosoficky nastavena dobře, bohužel umožňují, aby kontrolor tu z nevědomosti, onde na základě emocí či jindy na základě udání mohl zemědělce doslova šikanovat. Odstranění těchto rizik je proto velmi žádoucí a v zásadě posledním problémem, který v zásadách GAEC existuje. Obecnou eliminaci rizik individuálními výklady a šikany by proto měla zabezpečit jednotná metodika stanovující hranici mezi dodržováním a nedodržováním zásad. Její součástí musí být nepochybně i možnosti obrany zemědělců proti obvinění z prohřešků, přičemž odvolacím arbitrem nesmí být sám kontrolor nebo instituce jemu nadřízená. Samotná metodika ale zřejmě stačit nebude. Zejména body 6. (žadatel zajistí ochranu krajinných prvků) a 7. (žadatel zajistí regulaci invazních rostlin) lze velmi dobře zneužít proti podnikatelům. V případě krajinných prvků jde především již zmíněné křoviny (ale třeba i o stromy), kde je nutné ochranu těchto prvků lépe specifikovat. Za ochranu lze zcela jistě považovat například výchovné řezy, jinými slovy, v odůvodněných případech by nemělo být prohřeškem, pokud kontrola najde na místě stopy po uříznutí větví či větviček. Stejně tak je nesmysl považovat za budoucí krajinný prvek náletové dřeviny. A že takové případy přístupu kontrolorů již nastaly, je doložitelné. Specifickým případem je pak bod 7., zejména regulace bolševníku tak, aby jeho výška nepřesáhla 70 centimetrů. Dodržení tohoto principu podle zkušeností z praxe znamená regulovat (sekat) plochu s bolševníky prakticky jednou měsíčně, což je ale v rozporu s podmínkami dotací AEO chránící například na zemi hnízdící ptáky. Obojí najednou (závazné termíny sečí a regulace bolševníku) dodržet nelze a je tedy nutné stanovit, která ze zásad má přednost. Podle všeho by to měl být GAEC, je to ale třeba někde písemně zakotvit.

Ve své podstatě je smutné, že se při zemědělském podnikání v krajině musí diskutovat o takových detailech, z nichž některé popisuji, ale ve skutečnosti jsou jich stovky. Nejen z vědomí řady zemědělců, ale především z vědomí řady úředníků se vytratil zdravý selský rozum, který nepotřebuje přesně zformulovaná a na papíře napsaná stanoviska, neboť problém umí posoudit intuitivně, s vědomím dopadů přijatých rozhodnutí a na základě alespoň základních znalostí vztahů, které v přírodě fungují. Docela se v této souvislosti nabízí otázka, zda by neměli kontroloři GAEC projít nějakým přírodovědným testem, z něhož by bylo zřejmé, že například poznají hořčici od řepky nebo bedlu od muchomůrky.

autor: Petr Havel, zdroj: www.asz.cz