V daném textu se věnují příčinám a důsledkům „razantního poklesu zemědělství a potravinářského průmyslu ve prospěch okolních států“. Nepochybně jsou uváděná fakta, zejména v některých oblastech, alarmující. Text obsahuje návrhy na řešení problémů shrnuté celkem do 6 témat, v řadě záležitostí logické, se kterými je možné se ztotožnit. V bodu 6. Ostatní navrhované priority jsou uváděny 4 návrhy, které se týkají úprav zákona „o prodeji státní půdy“, zvýšení ochrany zemědělské půdy, podpory digitalizace katastru na úkor pozemkových úprav a diverzifikace zemědělských podniků v oblasti obnovitelných zdrojů. První bod je vcelku pochopitelný, s druhým – tzn. s razantním posílením ochrany ZPF je třeba více než souhlasit, rovněž bod týkající se zemědělských aktivit v oblasti obnovitelných zdrojů je v pořádku. Naprosto podivný je však návrh, podle kterého by se měla urychlit digitalizace katastru na úkor pozemkových úprav a vyhodnotit účelnost dosud provedených pozemkových úprav; podle autorů iniciativy stát cestou komplexních pozemkových úprav chce vytvářet podmínky cizímu kapitálu, místo toho, aby podporoval tuzemské zemědělce a umožnil jim nabízet vlastníkům vyšší nájemné i vyšší kupní cenu za půdu. Dále se připomíná význam digitalizace katastru zejména pak „pro možnost snadné identifikace vlastnických a užívacích vztahů“ (užívací vtahy se ovšem v katastru neevidují.).

    Nechce se věřit, že autoři textu zcela opomíjejí základní účel pozemkových úprav, zcela specifický v našich podmínkách. Pozemkové úpravy totiž souvisí s restitučním procesem. Obnovení původních vlastnických vztahů nepřináší vlastníkům ještě možnost, aby mohli se svými majetky nakládat dle své vůle, bez dalších podmínek.  Cestou pozemkových úprav se odkrývají dosud nejasné vlastnické vztahy, teprve se nalézají vlastníci dosud bezprizorních pozemků, řeší se duplicitní zápisy vlastnictví, dokončuje se problémové přídělové řízení, odstraňuje se značné množství vad v katastru nemovitostí. Konečně se stabilizují vlastnické vztahy a v důsledku i nájemní vztahy. Pozemkové úpravy v zásadě završují restituční proces, když zpřístupňují pozemky, vytvářejí smysluplné vlastnické celky a umožňují vlastníkům nezávislé nakládání se svým vlastnictvím. Z textu iniciativy je zřejmé jisté přezírání těchto skutečností, hraničící až s arogantností danou silným ekonomickým postavením.  Nelze vycházet z projevů určité části vlastníků, které nemají k nově nabytému vlastnictví žádný hlubší vztah, popřípadě je pozemky zajímají, pokud by se z nich stala lukrativní stavební místa. Pozemkové úřady také zahajují řízení o pozemkových úpravách tam, kde je o ně zájem; ze zákona jsou pak povinny zahajovat je v případech, kdy o ně požádají vlastníci pozemků nadpoloviční výměry zemědělské půdy v daném katastrálním území. Skutečností je, že zájem přibývá, je ovšem v rámci ČR nevyrovnaný. V některých regionech nelze zdaleka všem požadavkům vyhovět. Velmi přibývá také požadavků od obcí, protože nevyjasněné vlastnictví prakticky podvazuje jejich rozvojové (investiční) záměry. 

      Pokud jde tedy o hodnocení účelnosti dosud provedených pozemkových úprav, stále se zvyšující zájem o jejich provádění hovoří sám za sebe. Významným aspektem pozemkových úprav je vedle problematiky vlastnictví a katastru samozřejmě jejich přínos pro tvorbu a ochranu krajiny, zejména pokud jde o provádění protierozních a protipovodňových opatření. Aktivita v zemědělské krajině v dané oblasti je nezastupitelná. Pozemkové úpravy představují ve svém plánu společných zařízení vlastně regulační plán pro krajinu, který se také hned naplňuje. A to v podstatné míře díky finančním zdrojům z EU, což je samozřejmě velmi výhodné. Racionální uspořádání znamenající určení ploch pro zatravnění popř. zalesnění, rozdělení velkých bloků pozemků cestou s vodním příkopem, nové rybníky nebo alespoň suché poldry, nová zeleň v krajině – na to vše není jiný nástroj, který by byl schopný v komplexnosti a potřebném detailu krajinu řešit. Rovněž z tohoto pohledu je názor vyjádřený v iniciativě nefundovaný až neodpovědný. Samozřejmě se také ne všechno povede zcela bez chyb, ale to platí pro každou lidskou činnost.

Pokud jde o digitalizace soupisu popisných informací katastru, ta je již hotova. V současnosti probíhá digitalizace grafických informací s aktuálním termínem dokončení v r. 2017, zajišťuje ji ČÚZK, který také finanční prostředky plánuje ve své kapitole. Pozemkové úpravy ovšem digitalizaci výrazně napomáhají. Výsledkem pozemkových úprav je totiž celková obnova katastrálního operátu, navíc přesná (tzv. vycházející z měření v terénu), na rozdíl od běžně prováděné digitalizace, která se provádí prakticky „od stolu“ a prakticky neodstraňuje vady v katastru. Probíhá prakticky stálá koordinace postupu digitalizace mezi ČÚZK a MZe – Ústředním pozemkovým úřadem, tzn. stanovení katastrálních území, které budou digitalizovány cestou pozemkových úprav nebo které zajistí ČÚZK svou péčí. Pokud se tedy v iniciativě vyjadřuje podpora digitalizaci katastrální evidence, lze s tím obecně jistě souhlasit, ovšem nikoliv na úkor pozemkových úprav.

      Názor, že by stát vytvářel cestou pozemkových úprav podmínky pro průnik cizího kapitálu do českého zemědělství, místo toho, aby podporoval tuzemské zemědělce, atd., je naprosto nepochopitelný až zavádějící.  Obecně je možno říci, že pozemkové úpravy do určité míry zvyšují prodejní potenciál pozemků – posilují trh s půdou, což ale v liberální společnosti je vítaný přínos, a to pro vnitřní i vnější kapitál.

Komplexní pozemkové úpravy nepostupují nijak rychle. K tomu nejsou kapacity finanční ani pracovní.

V ČR máme na 13000 katastrálních území, přičemž zhruba na 1200 není potřeba pozemkové úpravy vůbec provádět (jde o městské nebo naopak horské katastry). Někde stačí provedení pouze jednoduchých pozemkových úprav (např. v případě řešení přídělových oblastí), což bilanci částečně vylepšuje. V roce 2013, ke kterému má každý pozemkový úřad zpracovaný konkrétní plán provádění pozemkových úprav, tak budou ukončeny nebo alespoň již rozpracovány pozemkové úpravy až na  1/3  katastrálních území, přičemž zejména dnes známé priority řešení by tak měly být zohledněny. 

    Závěrem je možné konstatovat, že velkopodnikatelé ve své iniciativě uvedli za tuto oblast názor, který odpovídá ryze ekonomickým zájmům směřujícím k jednoduché exploataci zemědělské krajiny. Z jejich pohledu lze chápat, že jim proces pozemkových úprav přináší určité komplikace – musí znovu uzavírat nájemní smlouvy, někteří vlastníci pak chtějí (a také konečně mohou) uzavřít smlouvy s konkurencí, bloky pozemků k vlastnímu hospodaření se dělí, v krajině přibývá opatření, kterým je nutno se pak vyhýbat, respektovat je, atd. Pozemkové úpravy se ovšem snaží o to, aby i příští hospodáři, ať již jsou to přímo vlastníci nebo nájemci, měli podmínky pro hospodaření spíše lepší, než je převzala naše generace. Zkrátka celkově podporují dlouhodobě udržitelný rozvoj zemědělské krajiny, resp. českého venkova.

autor: Ing. Kamil Kaulich, vrchní ředitel sekce Ústřední pozemkový úřad,  4.1.2011

zdroj: www.eagri.cz