Pravidla pro uplatnění paušálních výdajů

23/10/12

Ing. Vladimír Šabata

Pravidla pro uplatnění paušálních výdajů

17.10.2012, Ing. Zdeněk Morávek, Zdroj: Verlag Dashöfer

<!–
jQuery(function(){
jQuery('#relatedArticles1a0eae055c91129aa8a08decc074cc767').tabs({ cache: true, spinner : '‚ });
});
// –>
Je výhodnější uplatnit skutečné či paušální výdaje? To je otázka, kterou si klade spousta podnikatelů…

Základním pravidlem by mělo být porovnání paušálních a skutečných výdajů a následná volba těch výdajů, které povedou k nižšímu základu daně.

Poplatník provozuje podnikání podle zvláštních předpisů, a to jako advokát. Za příslušné zdaňovací období dosáhl zdanitelných příjmů ve výši 1 335 000 Kč a skutečné výdaje v prokázané výši činily 675 000 Kč.

V případě příjmů z podnikání podle zvláštních předpisů činí výše paušálních výdajů 40 %, tedy 534 000 Kč. Vyšší jsou tak výdaje ve skutečné výši, které také povedou k nižšímu základu daně a k nižší daňové povinnosti. Advokát tak uplatní výdaje ve skutečné výši a vykáže základ daně ve výši 660 000 Kč.

Pokud je rozdíl mezi skutečnými a paušálními výdaji minimální, je nutné vzít v úvahu, že paušální výdaje se nijak neprokazují, takže nehrozí ani budoucí zpochybnění jejich daňové uznatelnosti ze strany správce daně např. při daňové kontrole. Skutečné výdaje musí být prokázány a doloženy a správce daně tak může některé z těchto výdajů při daňové kontrole vyloučit, což se u paušálních výdajů stát nemůže. Pokud je tedy výše paušálních výdajů vyšší o nevýznamnou částku vzhledem k výši základu daně a pokud navíc skutečné výdaje obsahují i takové, které poplatník nepovažuje za zcela bezpečně daňové uznatelné, je na místě zvážit, zda přeci jen nezvolit nižší paušální výdaje.

Pokud poplatník uplatní paušální výdaje, má se za to, že v částce výdajů jsou zahrnuty veškeré výdaje poplatníka vynaložené v souvislosti s dosahováním příjmů z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti, tzn. že žádné další výdaje jako daňové již uplatnit nemůže.

Poplatník, který paušální výdaje uplatňuje, nemusí vést daňovou evidenci ani účetnictví, i když samozřejmě na škodu to není. Zpravidla to bývá tak, že poplatník vede v průběhu roku daňovou evidenci a podle výsledku zjištěné z této evidence se rozhoduje, zda uplatní skutečné či paušální výdaje. Vždy je však tento poplatník povinen vést záznamy o příjmech a evidenci pohledávek vzniklých v souvislosti s podnikatelskou nebo jinou samostatnou výdělečnou činností, to je minimální evidence, kterou ZDP těmto poplatníkům ukládá.

Pokyn GFŘ D-6 k tomu dále uvádí, že daňové výdaje procentem z příjmů může uplatnit i poplatník vedoucí účetnictví. Pro účely daně vychází z evidence příjmů, tj. včetně přijatých záloh (nikoli pohledávek). Poplatník, který uplatňuje výdaje podle § 7 odst. 7 zákona, nevede daňovou evidenci. Dále pokyn, možná poněkud nadbytečně, uvádí, že daňové výdaje procentem z příjmů může uplatnit i poplatník, který je plátcem daně z přidané hodnoty.

Důležitým pravidlem při uplatnění paušálních výdajů je nemožnost kombinace paušálních a skutečných výdajů u příjmů v rámci jednoho dílčího základu daně. Poplatník se tak musí rozhodnout, která varianta je pro něj celkově výhodnější.

NABÍDKA