Dalším problémem, který trápí české, ale i evropské zemědělce, je nerovné postavení prvovýroby ve vztahu ke zpracovatelům a zvláště k obchodním řetězcům. Zdaleka nejde o často prezentovaný problém našich zemědělců, jak se snaží vsugerovat někteří odborníci, ale o celoevropský problém. Podíl zemědělců v EU na konečné ceně se neustále snižuje. Za posledních deset let se snížil z 31 procenta na 24 procent. Přitom ale neexistuje přesná metodika sledování vývoje cen potravin od výrobce až po obchodníka. Zástupci zaměstnavatelů a odborů vyzvali premiéra, který ještě nedávno řídil ČSÚ, ke zprůhlednění stavu sledování cen výrobců, zpracovatelů a spotřebitelských cen tak, aby byly sledovány a statistickým úřadem měsíčně vyhodnocovány ceny u 40 druhů potravin. Kromě toho se stupňuje tlak obchodních řetězců na cenu výrobků i za cenu snížení kvality a stability produkce. V Evropě se připravují opatření, která by měla zabránit tomuto cenovému nátlaku, který v současnosti prohlubuje krizi v zemědělství. Podle ZS ČR a OSPZV-ASO by se měly důsledně kontrolovat obchodní řetězce ministerstvem financí a Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, aby se zabránilo nakupování za podnákladové ceny a vyžadování pomocí různých poplatků. 

Třetím okruhem jednání mezi Miroslavem Jirovským a Bohumírem Dufkem s Janem Fischerem byl další vývoj Společné zemědělské politiky EU po roce 2013. Postoj České republiky zatím vycházel z preference snižování přímých plateb a odstranění ochranných opatření se zvýšenou podporou rozvoje venkova, ochrany životního prostředí, biodiverzity a bezpečnosti a kvality potravin.Podle ZS ČR a OSPZV-ASO je žádoucí prosazovat, že základem prosperity evropského zemědělství musí být konkurenceschopná výroba, hlavně vůči rozvinutým zemím jako jsou Spojené státy, Austrálie, ale také Brazílie a Argentina. Zvýšené kvalitativní, bezpečnostní a environmentální požadavky musejí být odpovídající hodnotou zaplaceny formou přímých plateb ze společného rozpočtu.

Přímé platby by se měly vyplácet jen z prostředků EU a pouze aktivním zemědělcům bez vazby na historickou produkci či velikost farmy. Hlavní část by se vyplácela na obhospodařovanou zemědělskou půdu v závislosti na zatížení půdy chovem hospodářských zvířat. Další část přímých plateb by se vyplácela podle počtu zaměstnanců. Cílem je podpořit živočišnou výrobu a svázáním s počtem pracovníků zároveň podpořit zaměstnanost na venkově. 

U národních plateb Zemědělský svaz navrhuje stanovit limity například procenticky k přímým platbám. Přitom by se do národních podpor započítávaly i další platby státu za zemědělce, jako jsou například platby na sociální a zdravotní pojištění, které jsou v různých zemích EU používány ke zvýhodnění vlastních zemědělců a pokřivují tak konkurenční prostředí na společném trhu. Obdobně je to také se zdaňováním plateb zemědělců. Zatímco v ČR jsou platby zdaňovány, některé země EU je do daňového základu nezahrnují. Tím jsou opět jejich farmáři zvýhodněni. Proto Zemědělský svaz a Odborový svaz pracovníků zemědělství zastávají názor, že by měl existovat stejný přístup v rámci celé EU a platby by neměly dále být zahrnovány do daňového základu. Při poklesu rozpočtu kapitoly zemědělství unijního rozpočtu by se tak i posílila konkurenceschopnost zemědělských podniků.