Při používání silničního motorového vozidla:

Právnická osoba mohlauplatnit jako daňově uznatelný náklad při použití vozidla:

Nová ustanovení ZDP, tj. § 24 odst. 2 písm. zt) a § 25 odst. 1 písm. zp), umožňují se zpětnou platností od zdaňovacího období započatého v roce 2009 uplatnit při splnění stanovených podmínek jako daňově uznatelný výdaj (náklad) místo výše uvedených skutečných výdajů (nákladů) na pohonné hmoty, příp. náhrady za spotřebované pohonné hmoty, a parkovného, paušální výdaj na dopravu. To se netýká vozidla vypůjčeného a vozidla, u kterého bylo u zahraniční pracovní cesty bez možnosti prokázat skutečné výdaje na pohonné hmoty použito ustanovení § 24 odst. 2 písm. k) bod 4 ZDP a uplatněna byla náhrada za pohonné hmoty s použitím tuzemské ceny pohonné hmoty.

Z uvedených nových ustanovení ZDP vyplývají dále uvedené skutečnosti.

Paušální výdaj na dopravu ve smyslu § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP je takový výdaj, který lze uplatnit v rámci základu daně z příjmů za předpokladu splnění podmínek stanovených ZDP. Jeho výše je určena pevně stanovenou částkou, která není závislá na skutečné výši výdajů, jež by při jejich daňovém uplatnění musel poplatník prokazovat.

Při splnění stanovených podmínek mohou paušální výdaj na dopravu použít nejen fyzické osoby v souvislosti s dosahováním příjmů zahrnovaných do dílčích základů daně podle § 7 a podle § 9 ZDP (nelze ho použít v souvislosti s příjmy zdaňovanými podle § 10 ZDP), ale také právnické osoby, neplátci i plátci DPH.

Paušální výdaj na dopravu lze použít u silničních motorových vozidel, tj. podle § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, v platném znění, s výjimkou přípojných vozidel umotocyklů, tříkolek a čtyřkolek, osobních automobilů, autobusů, nákladních automobilů, speciálních automobilů, tj. u vozidel kategorie vozidel L, M a N podle přílohy k zákonu č. 56/2001 Sb. Nelze ho použít zvláštních vozidel, tj. u traktorů a pracovních strojů. Také pro uvedený účel má rozhodující význam zápis druhu a kategorie vozidla v technickém průkazu vozidla.

Paušální výdaj mohou uplatnit poplatníci, kteří používají vozidlo pouze v souvislosti s vlastní výdělečnou činností (podnikáním), pokud vozidlo nebylo poskytnuto k použití jiné osobě. Tato podmínka je splněna i v případě, kdy vozidlo řídí zaměstnanec poplatníka v souvislosti s podnikatelskou činností daného poplatníka. Není ale splněna, řídí-li vozidlo spolupracující osoba nebo jiný člen sdružení bez právní subjektivity, příp. jiná osoba, a to např. i osoba příbuzná v řadě přímé (manželka, syn apod.)

Paušální výdaj na dopravu nemohou použít poplatníci, kteří vozidlo pronajímají, vypůjčují nebo poskytují bezplatně či za cenu nižší než tržní svým zaměstnancům k používání pro služební i soukromé účely.

Paušální výdaj na dopravu nelze použít u vozidla vypůjčeného, tj. vozidla používaného na základě smlouvy o výpůjčce podle § 659 a dalších ObčZ.

V případě vozidel zahrnutých do obchodního majetku nebo vozidel v nájmu nelze používání paušálního výdaje kombinovat s uplatňováním výdajů na dopravu silničním motorovým vozidlem podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 4 ZDP.

V případě vozidel nezahrnutých do obchodního majetku zákon kombinaci paušálního výdaje a uplatňování výdajů podle § 24 odst. 2 písm. k) bodu 3 ZDP nevylučuje, tzn., že podnikatel může u vozidla nezahrnutého do obchodního majetku, které v obchodním majetku zahrnuto neměl nebo vozidla, které pořizoval formou finančního leasingu, ale nájemné neuplatňoval jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů, spolu s paušálem na dopravu uplatnit také sazbu základní náhrady za každý ujetý kilometr.

Další výdaje spojené s provozem vozidla neuvedené v § 25 odst. 1 písm. zp) ZDP se v základu daně uplatňují v prokázané výši.

Paušální výdaj na dopravu může použít poplatník maximálně u tří silničních motorových vozidel za celé zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání. V rámci jednoho zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, nemůže být u příslušného vozidla kombinován s uplatňováním prokázaných výdajů na pohonné hmoty, příp. náhradou za pohonné hmoty, a na parkovné. V případě uplatňování výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů u čtvrtého a dalších vozidel je poplatník povinen prokazovat výši vzniklých výdajů (nákladů) podle ostatních ustanovení § 24 ZDP.

Paušální výdaj na dopravu činí 5 000 Kč za vozidlo a kalendářní měsíc.

Poplatník, který uplatňuje paušální výdaj u vozidel, která používá pouze zčásti k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu, lze uplatnit paušální výdaj ve výši 4 000 Kč za každý celý kalendářní měsíc a 80 % ostatních výdajů včetně daňových odpisů.

V případě, že poplatník použije vozidlo i k soukromým účelům pouze v některých měsících, krátí se pouze výdaje vzniklé v těchto měsících. Roční daňové odpisy lze uplatnit i v těchto případech pouze ve výši 80 %.

Pokud poplatník nemůže uplatnit paušální výdaj v důsledku poskytnutí vozidla zaměstnanci i pro soukromé účely, platí i nadále z pohledu zaměstnavatele režim nekrácených nákladů, zejména odpisů (bod 28 k § 24 pokynu D-300), s výjimkou nákladů na pohonné hmoty a parkovné při používání automobilu zaměstnancem k soukromým účelům, pokud u těchto výdajů (pohonné hmoty a parkovné při používání automobilu zaměstnancem k
soukromým účelům) není uplatňován režim § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP s dodaněním podle § 6 ZDP na straně zaměstnance.

I u vozidla, u kterého uplatnil poplatník paušální výdaj na dopravu, může tento poplatník, je-li plátce DPH, uplatnit z pořízených pohonných hmot do vozidla odpočet daně. Musí však jejich použití ke své ekonomické činnosti podle § 72 ZDPH prokázat a vést také odpovídající evidenci podle § 100 ZDPH.

Poplatník, který uplatňuje paušální výdaj u více (maximálně tří) vozidel, přičemž některé z nich používá k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu pouze zčásti, uplatní krácení ostatních souvisejících výdajů podle § 25 odst. 1 písm. zp) ZDP u výdajů vzniklých v měsících, v nichž uplatnil krácený paušální výdaj.

Pokud poplatník označí jedno z vozidel pro účely krácení paušálního výdaje na dopravu a dalších výdajů spojených s tímto vozidlem, za vozidlo používané k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu pouze zčásti, považují se ostatní vozidla za vozidla používaná výlučně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů a výdaje u nich krátit nemusí (i když tomu tak ve skutečnosti nebylo).

Uplatnil-li poplatník za příslušný měsíc paušální výdaj na dopravu (i krácený), je zřejmé, že vozidlo bylo použito k podnikání a že tedy zcela jednoznačně bylo v daném měsíci předmětem daně silniční. Způsob uplatňování výdajů (nákladů) souvisejících s vozidlem, nevedení knihy jízd apod. nemá totiž žádný vliv na to, zda vozidlo je předmětem daně silniční.

Použije-li poplatník paušální výdaj na dopravu, nemusí pro účely ZDP doklady prokazovat jakou částku zaplatil za pohonné hmoty čerpané do příslušného vozidla, příp. kolik daným vozidlem ujel kilometrů. Na základě toho byly dosud často vyslovovány závěry, že v těchto případech není nutno u vozidel vést knihu jízd, tedy správněji řečeno evidenci podle Pokynu D-300, bod 24 části týkající se § 24 odst. 2 ZDP tj. evidenci, ve které by u každé jízdy bylo uvedeno alespoň její datum, cíl, účel a ujeté kilometry.

Ani tentokrát si nemohu odpustit tuto poznámku: Kdy se poplatník (podnikatel, právnická osoba) bude rozhodovat o daňovém uplatnění skutečných výdajů na pohonné hmoty, příp. náhrady za spotřebované pohonné hmoty, a skutečných výdajů na parkovné anebo paušálního výdaje na dopravu (kráceného paušálního výdaje) u příslušného vozidla?

Vzhledem k tomu, že paušální výdaj na dopravu a skutečné výdaje na pohonné hmoty a parkovné nelze uplatnit v jednotlivých měsících zdaňovacího období nebo období, za které se podává daňové přiznání, kombinovaně, bude se nepochybně rozhodovat zpravidla až po skončení zdaňovacího období (příp. po kalendářním měsíci), kdy již bude znát skutečné výdaje na pohonné hmoty (náhrady za spotřebované pohonné hmoty) za vozidlo a parkovné a bude moci zjistit, který z uvedených způsobů je pro něho výhodnější.To tedy ale v zásadě také znamená, že do této doby (tedy po celé zdaňovací období) musí, nechce-li nedodržovat předpisy, uvedenou evidenci podle Pokynu D-300 (knihu jízd) vést! Pokud by se rozhodl předem, že u vozidla nebude uplatňovat skutečné výdaje na PHM, ale paušální výdaj na dopravu, pak musí dát pozor např. také na to, aby vozidlo nepoužila jiná osoba než on sám.

Z toho je zřejmé, jak se zachová správce daně. Zcela jistě zintenzivní svou činnost v průběhu příslušného zdaňovacího období při zjišťování, zda a jak je vedena evidence o používání vozidel, které příslušný podnikatel vlastní anebo má v evidenci.

Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit:

Nevedení evidence jízd podle Pokynu D-300 k ZDP neznamená, že nemusí být vedena evidence o době řízení vozidla a bezpečnostních přestávkách, kterou musí mít řidič vozidla u sebe ve vozidle, a to v některých případech i za předchozích 28 dnů. Takováto evidence musí být zpravidla uchovávána 5 let po ukončení jízdy.