Na 12 % půdy vyrábí zhruba čtvrtina světové populace všechny potraviny, které se nacházejí na trhu. Dvě třetiny této důležité výrobní plochy jsou na severní polokouli, pouze jedna třetina na polokouli jižní. Tyto plochy se podle odborníků, kteří hovořili na semináři v rámci Evropského fóra Alpbach 2011, stále zmenšují, protože se využívají ke stavbě budov, silnic, parků a jiných zařízení infrastruktury. V členských státech EU 27 se jedná v současné době o 350–400 ha denně. V Rakousku činí ztráta půdy 8 až 10 ha denně, což odpovídá ploše zhruba 13–16 sportovních hřišť.

   Dobrá půda je ovšem životně důležitá. Pěstují se na ní potravinářské, krmné a energetické plodiny. Půda také filtruje dešťovou vodu, která je potom použitelná jako pitná voda. Půda je současně největší genovou rezervou na Zemi s největší biodiverzitou. Celkově je zhruba 12 % povrchu Země vhodných k pěstování potravinářských plodin a hodnotné biomasy, zhruba 24 % jako travnatá plocha a 31 % jako les. Zbývajících 33 % plochy je příliš suchých, chladných nebo nedostatečně pokrytých zeminou, a tudíž nevhodných pro pěstování rostlin.

    V EU 27 se ročně ztrácí zhruba 1 000 km2 hodnotné půdy, přičemž ještě nejsou započítány značné ztráty způsobené erozí, silným znečištěním nebo ztrátou úrodnosti, sesuvy a zasolením. V rozvojových zemích je rostoucí zastavění půdy způsobeno především razantním růstem populace. Další problém představuje stále častější využívání agrárních produktů k výrobě bioenergie, zejména biopohonu jako konkurence potravin. Podle FAO a OECD se na světě zhruba 13 % vypěstovaného obilí, 35 % surového cukru a 16 % všech rostlinných olejů zpracovává na bionaftu, a to s rostoucí tendencí.

    Na 100 l biolihu v nádrži velkého osobního auta se spotřebuje skoro 300 kg obilí. To by stačilo na potravu pro jednoho člověka na jeden rok. Pro světovou populaci, která roste o 80–85 milionů ročně, a pro více než 100 milionů lidí, kteří se každoročně stěhují z venkovských regionů do měst, a proto si nemohou potraviny dále sami vyrábět, je ovšem potřeba další potrava. Rostoucí poptávka je vyostřena rostoucí poptávkou po masných výrobcích, čímž se množství obilí, které je k dispozici, dále redukuje. Na kilogram kuřecího masa jsou potřeba 2–3 kg obilí, na kilogram vepřového 4–5 kg a na kilogram hovězího 7–10 kg. Přitom ale není zohledněno, že průmyslové země vyhazují do odpadu až třetinu nakoupených potravin, většinou vůbec nerozbalených, a náklady na farmaceutické prostředky proti obezitě a nadváze by plně stačily na zásobování všech hladovějících lidí na světě potravinami.

    Problémy, které s sebou přináší neustálý úbytek půdy, mezitím vedly k tomu, že četné státy jako Čína, Indie, Jižní Korea a některé arabské státy si nakupují nebo pronajímají půdu v cizích zemích, stejně jako velké banky a velké průmyslové podniky. Nakupuje se většinou v rozvojových zemích v Africe, Asii a Jižní Americe – s převážně negativními dopady pro tamější obyvatelstvo. Podle Světové banky bylo tímto způsobem nakoupeno do roku 2008 až čtvrt milionu hektarů půdy ročně a do konce roku 2009 celkem 50 mil. hektarů, tj. 500 000 km2, z toho 70 % v Africe, což odpovídá rozloze celé Francie. V důsledku změny klimatu mizí v mnoha regionech zásoby vody na výrobu potravin kvůli zavlažování, současně zvyšují rostoucí teploty ztrátu vody odpařováním a spotřebu vody rostlinami.

   V oblasti Středozemního moře například již dnes zásoby vody nestačí na výrobu potravin a výroba biopohonu začíná být nereálná, protože na výrobu jednoho kilogramu kukuřice je potřeba zhruba 770 l vody. Tento vývoj je alarmující. Věda může pouze načrtnout scénáře a vysvětlit problémy. Rozhodnout však musejí politici. Ocitáme se na hranici nebezpečného vývoje z hlediska celosvětového zajištění potravy a udržení sociálních, ekonomických a ekologických podmínek pro velkou část obyvatelstva.

Umweltschutz, 2011, č. 5, s. 16–17

EKO VIS MŽP. Informační zpravodaj, 22, 2012, č. 1, s. 44

ÚZEI Praha, www.agronavigator.cz