K ochraně půdy
27/07/12
Nedávno se konal Festival středočeského venkova ve Všeradicích, kde na semináři přednášející mimo jiné zabývali i otázkou ochrany půd. Zdroj: Agroweb
Zachovat půdu i do budoucnosti
Nedávno se konal Festival středočeského venkova ve Všeradicích, kde na semináři přednášející mimo jiné zabývali i otázkou ochrany půd. Na bližší podrobnosti jsme se zeptali Milana Beny z Celostátní sítě pro venkov, který je členem tematické pracovní skupiny pro půdu. Jsou v ní zastoupeny nejen zemědělci, ale i krajská síť místních akčních skupin, Spolek pro obnovu venkova. Podobná tématická skupina jako ve Středočeském kraji, pracuje i v Ústeckém, Jihomoravském a Pardubickém kraji.
Zuzana Fialová
Zuzana Fialová
Mohl byste přiblížit činnost vaší tématické skupiny? Celostátní síť pro venkov dává možnost ustavit tzv. tematické pracovní skupiny, které se mohou zaměřit na určitou prioritu. My jsme se jako zemědělské a stavovské organizace dohodli, že nejvážnějším problémem je půda, voda a povodně.
Zásadní problém, který se týká půdy je pak její úbytek. Ten se nám bohužel nedaří řešit, protože neexistují potřebné zákony. Na druhé straně se držba půdy rozmělňuje a půda se lukrativně prodává a když se dostane do intravilánu, stoupne její cena.
Další věcí je úrodnost, která je znehodnocována větrnou a vodní erozí a nedostatkem potřebné organické hmoty. Také se již nevyužívají vícehonné osevní postupy. Podle mého názoru dnes existuje de facto trojhonný osevní postup, a to obilniny, kukuřice, olejniny. Tím pádem se úrodnost nenávratně ztrácí. Většinou se totiž pěstují mělce kořenící rostliny, půda se neobdělává a i víceleté pícniny ubývají.
Zásadní problém, který se týká půdy je pak její úbytek. Ten se nám bohužel nedaří řešit, protože neexistují potřebné zákony. Na druhé straně se držba půdy rozmělňuje a půda se lukrativně prodává a když se dostane do intravilánu, stoupne její cena.
Další věcí je úrodnost, která je znehodnocována větrnou a vodní erozí a nedostatkem potřebné organické hmoty. Také se již nevyužívají vícehonné osevní postupy. Podle mého názoru dnes existuje de facto trojhonný osevní postup, a to obilniny, kukuřice, olejniny. Tím pádem se úrodnost nenávratně ztrácí. Většinou se totiž pěstují mělce kořenící rostliny, půda se neobdělává a i víceleté pícniny ubývají.
Jaký navrhujete další postup? Napřed se chceme zaměřit na snížení eroze, a to jak větrné tak vodní. V rámci agrotechnických opatření a GAEC. Evropská unie chce, abychom dávali sedm procent půdy do klidu, ale je něco jiného, když to udělá pětihektarový zemědělec než pokud to je podnik, který má tisíc nebo dva tisíce hektarů. My chceme nejen, aby se zavedli meziplodiny, ale například i luskoviny, které mají svůj význam nejen z hlediska přínosu pro úrodnost půdy, ale i z hlediska výživy lidí. Je to ale otázka státní politiky, aby se podporoval osev ploch těmito plodinami. Budeme se snažit i v tematických pracovních skupinách dávat doporučení i směrem k úrodnosti půdy, zamezení úbytku, zvýšení úrodnosti, snížení eroze.
Řekli jsme si, že uděláme něco pro zlepšení stavu půd ve Středočeském kraji. Proto pracujeme na projektu, který se týká aridity. Zatím tento problém je zejména na jižní Moravě, ale narůstá i ve Středočeském kraji v oblastech, jako jsou Žatecko nebo Kladensko. Projekt vypracoval Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd v Praze ve Zbraslavi a tematické pracovní skupiny, jak v Jihomoravském tak ve Středočeském kraji, na něm spolupracují. Ukončený má být v listopadu letošního roku. Uspořádali jsme k tomu odborné semináře a v roce 2012 jsme se sešly všechny tématické pracovní skupiny.
Chceme postupně do ochrany půd zapojit i krajský úřad, abychom se mohli vyjadřovat k územnímu plánu a rozšířit činnost tématických pracovních skupin na celou republiku.
Dále chceme, aby nějakým způsobem si vyměňovali mezinárodní zkušenosti. Rovněž bychom si přáli navázat spolupráci s obcemi, aby ve větší míře zabezpečovaly zelené plochy. Jde o to, abychom půdu zachovali i do budoucna.
Zemědělci v okolí velkých měst, jako je Praha, Brno, vzhledem k záborům nejkvalitnějších pozemků jsou nuceni ustupovat a hospodařit v horských a podhorských oblastech.
Řekli jsme si, že uděláme něco pro zlepšení stavu půd ve Středočeském kraji. Proto pracujeme na projektu, který se týká aridity. Zatím tento problém je zejména na jižní Moravě, ale narůstá i ve Středočeském kraji v oblastech, jako jsou Žatecko nebo Kladensko. Projekt vypracoval Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd v Praze ve Zbraslavi a tematické pracovní skupiny, jak v Jihomoravském tak ve Středočeském kraji, na něm spolupracují. Ukončený má být v listopadu letošního roku. Uspořádali jsme k tomu odborné semináře a v roce 2012 jsme se sešly všechny tématické pracovní skupiny.
Chceme postupně do ochrany půd zapojit i krajský úřad, abychom se mohli vyjadřovat k územnímu plánu a rozšířit činnost tématických pracovních skupin na celou republiku.
Dále chceme, aby nějakým způsobem si vyměňovali mezinárodní zkušenosti. Rovněž bychom si přáli navázat spolupráci s obcemi, aby ve větší míře zabezpečovaly zelené plochy. Jde o to, abychom půdu zachovali i do budoucna.
Zemědělci v okolí velkých měst, jako je Praha, Brno, vzhledem k záborům nejkvalitnějších pozemků jsou nuceni ustupovat a hospodařit v horských a podhorských oblastech.
Co zaznělo především na setkání tematických skupin? Co se týká Ústí nad Labem, tak tam se jedná o revitalizaci vytěžených oblastí. Jižní Morava řeší podobný problém jako Střední Čechy, který se týká aridity. Pardubice se spíše zaměřují na zvyšování úrodnosti půdy. Všechny nás pak spojuje zájem o půdní fond. Chceme, aby se tato problematika byla celonárodní.
Výsledky projektu bychom chtěli dostat do široké veřejnosti a když se nám to podaří, tak abychom to dokázali prosadit i přes poslance a senátory.
Bez půdy a vody se nedá produkovat, ale zemědělci nenacházejí podporu u institucí, které o tom rozhodují. Tím, že se budou dodržovat GAEC, zvyšují se zemědělcům náklady a jejich produkce není adekvátní výrobě v intenzivních oblastech. To znamená, že musím přijmout opatření ke snížení intenzity a na druhou stranu bude zemědělství nuceno zabezpečit výživu pro více obyvatel. Jde o určitý protiklad. Navíc zemědělci by skutečně měli být nějakým způsobem inspirováni k tomu, aby se vrátili k vícehonnému osevnímu postupu, do něhož by byly zařazeny luskoviny, víceleté pícniny i meziplodiny. Nelze jim však vytýkat, že se chová tržně a pěstují plodiny, po nichž je poptávka.
Je jasné, že půda bude mít i do budoucna rozhodující význam pro zemědělství i pro krajinu. Tím, že nám ubývá půda, ubývá nám i krajina. To s tím souvisí. Pokud nebude krajina, nebude půda a ubude její rekreační funkce.
Také jsme se přesvědčili o tom, že je nesprávné budovat bioplynové stanice pouze proto, aby se využívala kukuřice a senáž a podniky přitom neměli živočišnou výrobu. Bioplynové stanice by měly zpracovávat hlavně živočišné odpady. Teď je to opačně, protože většina podniků zrušila živočišnou výrobu, zaměřili se hlavně na kukuřici a navíc tu dochází k jednomu rozporu, který si málokdo uvědomuje, a to v obcích. Doprava stovek tun materiálu je znát na silnicích, které nákladní vozidla ničí, a obce nemají peníze na jejich opravu. Některé podniky, například v Krásné Hoře, společně přispívají na opravu komunikací. To vidím, že by byla jedna z možností ve spolupráci s obcemi v krajině a ochraně půdního fondu. Ať chceme nebo nechceme, z hlediska klimatických vlivů se zhorší podmínky pro hospodaření v intenzivních oblastech a zlepší se třeba na Vysočině. Podhorské oblasti na tom budou lepší z hlediska jímavosti a uchování vody, kterou nížiny nemají. Proto se v nížinách ani nebudou moci pěstovat všechny plodiny, které se dnes pěstují.
Proto je potřeba s tím něco udělat, aby i do budoucna půdy byla schopná něco produkovat. Musíme se přitom dívat nejen na Evropu, ale na celý svět a půda bohužel ubývá na celém světě. Jde přitom i o lesní půdu. Tyto problémy proto musíme řešit. Otázka ochrany půdního fondu bude i prioritou Celostátní sítě pro venkov i po roce 2013.
Výsledky projektu bychom chtěli dostat do široké veřejnosti a když se nám to podaří, tak abychom to dokázali prosadit i přes poslance a senátory.
Bez půdy a vody se nedá produkovat, ale zemědělci nenacházejí podporu u institucí, které o tom rozhodují. Tím, že se budou dodržovat GAEC, zvyšují se zemědělcům náklady a jejich produkce není adekvátní výrobě v intenzivních oblastech. To znamená, že musím přijmout opatření ke snížení intenzity a na druhou stranu bude zemědělství nuceno zabezpečit výživu pro více obyvatel. Jde o určitý protiklad. Navíc zemědělci by skutečně měli být nějakým způsobem inspirováni k tomu, aby se vrátili k vícehonnému osevnímu postupu, do něhož by byly zařazeny luskoviny, víceleté pícniny i meziplodiny. Nelze jim však vytýkat, že se chová tržně a pěstují plodiny, po nichž je poptávka.
Je jasné, že půda bude mít i do budoucna rozhodující význam pro zemědělství i pro krajinu. Tím, že nám ubývá půda, ubývá nám i krajina. To s tím souvisí. Pokud nebude krajina, nebude půda a ubude její rekreační funkce.
Také jsme se přesvědčili o tom, že je nesprávné budovat bioplynové stanice pouze proto, aby se využívala kukuřice a senáž a podniky přitom neměli živočišnou výrobu. Bioplynové stanice by měly zpracovávat hlavně živočišné odpady. Teď je to opačně, protože většina podniků zrušila živočišnou výrobu, zaměřili se hlavně na kukuřici a navíc tu dochází k jednomu rozporu, který si málokdo uvědomuje, a to v obcích. Doprava stovek tun materiálu je znát na silnicích, které nákladní vozidla ničí, a obce nemají peníze na jejich opravu. Některé podniky, například v Krásné Hoře, společně přispívají na opravu komunikací. To vidím, že by byla jedna z možností ve spolupráci s obcemi v krajině a ochraně půdního fondu. Ať chceme nebo nechceme, z hlediska klimatických vlivů se zhorší podmínky pro hospodaření v intenzivních oblastech a zlepší se třeba na Vysočině. Podhorské oblasti na tom budou lepší z hlediska jímavosti a uchování vody, kterou nížiny nemají. Proto se v nížinách ani nebudou moci pěstovat všechny plodiny, které se dnes pěstují.
Proto je potřeba s tím něco udělat, aby i do budoucna půdy byla schopná něco produkovat. Musíme se přitom dívat nejen na Evropu, ale na celý svět a půda bohužel ubývá na celém světě. Jde přitom i o lesní půdu. Tyto problémy proto musíme řešit. Otázka ochrany půdního fondu bude i prioritou Celostátní sítě pro venkov i po roce 2013.
Autor: Fialová Zuzana , zdroj: www.agroweb.cz, (26.7.2012)
Zařazeno v Ochrana životního prostředí, Zemědělství
