INVENTARIZACE NOVĚ

30/12/12

Ing. Vladimír Šabata

INVENTARIZACE NOVĚ

INVENTARIZACE – NOVĚ

Rok 2012 přinesl některé změny, vyplývající z novely zákona o účetnictví, týkající se též provádění inventarizací. O jaké změny se jedná?

Právní úprava inventarizací
pro podnikatelskou sféru je poněkud strohá, ale neznamená to, že se jedná o činnost, kterou je možné opomíjet. Povinnost provádět inventarizaci majetku a závazků ukládá účetním jednotkám zákon c. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění. Konkrétně se jedná o ustanovení § 6 odst. 3 zákona o účetnictví, ve kterém je uvedeno, že účetní jednotky jsou povinny inventarizovat majetek a závazky. Zmíněné ustanovení pak dále odkazuje na upřesňující ustanovení § 29 a 30 zákona o účetnictví, ve kterých jsou stanoveny bližší pravidla a zásady pro provádění inventarizací.

V případě, pokud účetní jednotka inventarizaci neprovede, má to za důsledek, že její účetnictví nelze považovat za průkazné. Toto vyplývá konkrétně z ustanovení § 8 zákona o účetnictví. Inventarizace je tedy mimo jiné nástrojem k prokázání, že stav majetku a závazků ke dni účetní závěrky (řádné nebo mimořádné) odpovídá skutečnosti.

Novela zákona o účetnictví
Pro účely stanovení dalšího postupu při provádění inventarizací je nutné se blíže obeznámit se základními pravidly a zásadami uvedenými zejména v ustanoveních § 29 a 30 zákona o účetnictví. Určité změny v této oblasti přinesla nedávná novela zákona o účetnictví, provedená konkrétně na základě zákona č. 239/2012 Sb., kterým se mění zákon o účetnictví a další související zákony. Změny týkající se zákona o účetnictví jsou konkrétně uvedeny v části první zákona č. 239/2012 Sb. Novela zákona o účetnictví provedená zákonem č. 239/2012 Sb. nabyla účinnosti (až na některé v této souvislosti nedůležité výjimky) dnem 1. září 2012. Zákon č. 239/2012 Sb. obsahuje v části první čl. II. přechodná ustanovení. Jak přímo vyplývá z dotyčných přechodných ustanovení, uplatní se novelizovaná ustanovení poprvé v účetním období, které započalo v roce 2012 nebo později. Účetní jednotky mohou poprvé postupovat podle novelizovaného znění § 30 zákona o účetnictví dokonce již při period ické inventarizaci prováděné při účetní závěrce prováděné k 31. prosinci 2011 nebo později.

Dvě zásadní pravidla
v případě inventarizací stanovuje zákon o účetnictví v ustanoveních § 29 a 30.
Jedná se o pravidla:

· Kdy se inventarizace provádějí. Důležitým úkolem je určení časového okamžiku, ke kterému se inventarizace provádějí (zjišťuje skutečný stav). Podle tohoto hlediska se inventarizace rozlišují na periodické a průběžné.

· Jak se skutečné stavy zjišťují při inventarizaci. Jedná se o postup provádění inventury, kdy rozlišujeme, zda se jedná o fyzickou nebo dokladovou inventuru. Kromě těchto základních pravidel a postupů je nutné také zajištění inventarizací po organizační stránce.

To znamená po personální stránce stanovit:

· Kdo bude provádět inventarizace,

· Co bude inventarizovat,

· Jaké mají dotyčné osoby povinnosti a pravomoci při provádění inventarizací.

Další pravidla při provádění inventarizací, týkající se ocenění, jsou pak zmíněna v ustanovení § 26. Jedná se zejména o zásady týkající se ocenění zásob, závazků a zohlednění případných předvídatelných rizik a možných ztrát, které se týkají majetku a závazků a jsou známy do okamžiku sestavení účetní závěrky.

Předmět inventarizací
Zákon o účetnictví stanoví v § 8 odst. 3 povinnost provádět inventarizaci v případě majetku a závazků. Inventarizace se však neomezují jen na majetek a závazky. Jak vyplývá z § 30 odst. 12 zákona o účetnictví, ustanovení týkající se inventarizace majetku a závazků se použijí i pro inventarizaci jiných aktiv a jiných pasiv, včetně skutečností účtovaných v knize podrozvahových účtů.

Možnost stanovení tzv. „rozhodného dne“
je skutečnou novinkou, kterou přinesla novela zákona o účetnictví. Rozhodný den je možné stanovit jak v případě periodické inventarizace, tak v případě průběžné inventarizace. Rozhodným dnem se rozumí „den, ke kterému účetní jednotka zjišťuje skutečný stav a který předchází rozvahovému dni“. Zjišťování skutečného stavu se pak dokončí podle účetních záznamů, které prokazují přírůstky a úbytky majetku a závazků, které nastaly mezi tímto rozhodným dnem a rozvahovým dnem.

Příklad
Účetní jednotka rozhodla v případě majetku, evidovaného na účtu 022 – Samostatné movité věci a soubory movitých věcí o provedení periodické inventarizace. Účetním obdobím je kalendářní rok 2012. Rozvahovým dnem je 31. 12. 2012. Jako rozhodný den, ke kterému budou zjišťovány skutečné stavy, určila 31. 10. 2012. Dokončení zjišťování skutečného stavu uvedeného majetku k rozvahovému dni 31. 12. 2012 pak provedla podle účetních záznamů, kterými byly prokázány přírůstky a úbytky majetku, které nastaly mezi dnem 31. 10. 2012 a 31. 12. 2012.
Vzhledem k tomu, že se jedná o periodickou inventarizaci, nemusí být splněna podmínka uvedená v § 29 odst. 2, že se jedná o dlouhodobý movitý majetek, který je v soustavném pohybu a nemá stálé místo, kam náleží. Pro zahájení a ukončení periodické inventarizace však musí být dodrženy časové podmínky uvedené v § 30 odst. 6 zákona o účetnictví.

Příklad
Účetní jednotka rozhodla v případě zásob zboží, evidovaných na úctu 132 – Zboží, o provedení průběžné inventarizace. Dále rozhodla o provedení průběžné inventarizace v případě majetku, evidovaného na úctu 022 – Samostatné movité věci a soubory movitých věcí. Účetním obdobím je kalendářní rok 2012. Rozvahovým dnem je 31. 12. 2012. Jako rozhodný den, ke kterému budou zjišťovány skutečné stavy, určila 30. 9. 2012.
Uvedený postup, to znamená provedení průběžné inventarizace, je možný pouze v případě, pokud jsou splněny podmínky uvedené v § 29 odst. 2 zákona o účetnictví. Tyto podmínky již byly uvedeny výše v textu, proto nejsou nyní podrobněji popisovány.

Příklad
Obdobná situace, jako v předchozích příkladech. Liší se v tom, že účetní jednotka stanovila jako rozhodný den 31. 1. 2013.
Uvedený postup by byl v rozporu s § 30 odst. 4 zákona o účetnictví. Rozhodný den musí předcházet rozvahovému dni, což by v daném případě nebylo splněno, neboť rozvahovým dnem je 31. 12. 2012.

Omezující časové podmínky
Zákon o účetnictví doposud stanovoval omezení, týkající se vymezení období, ve kterém lze provést fyzickou inventuru hmotného majetku, kterou nelze provést ke konci rozvahového dne. Období pro provedení fyzické inventury hmotného majetku bylo pro tento případ limitováno na období posledních 4 měsíců účetního období, popřípadě na první měsíc následujícího účetního období. Současně bylo nutné prokázat stav hmotného majetku ke konci rozvahového dne stavy fyzické inventury opravenými o přírůstky a úbytky uvedeného majetku za dobu od ukončení fyzické inventury do konce účetního období, popřípadě za dobu od začátku následujícího účetního období do okamžiku ukončení fyzické inventury v prvním měsíci tohoto období.

Příklad
Účetní jednotka, která má za účetní období kalendářní rok, sestavuje řádnou účetní závěrku k 31. 12. Fyzickou inventuru hmotného majetku, kterou nebylo možné provést ke konci rozvahového dne, mohla provést podle dříve platného znění v průběhu období od 1. září běžného roku do 31. ledna následujícího roku. Účetní jednotka mohla tedy při řádné účetní závěrce k 31. 12. 2011 uskutečnit inventuru například k 31. 1. 2012 (tj. v prvním měsíci následujícího účetního období) a stavy zjištěné fyzickou inventurou opravit o přírůstky, případně úbytky dotyčného majetku, ke kterým došlo v období od 1. 1. 2012 do 31. 1. 2012.
POZOR! Novela zákona o účetnictví přináší určitou změnu. V případě, pokud účetní jednotka provádí periodickou inventarizaci, platí nově následující časová omezení:

· inventura může být zahájena nejdříve 4 měsíce před rozvahovým dnem,

· inventura musí být ukončena nejpozději 2 měsíce po rozvahovém dni.

(Více na toto téma najdete v měsíčníku DaÚ 12/2012)

ČTENÁŘI SE PTAJÍ, ODBORNÍCI ODPOVÍDAJÍ

ZÁSADNÍ ÚPRAVY, KTERÉ PŘINESLA NOVELA ZÁKONA O ÚČETNICTVÍ

Zákon č. 239/2012 Sb. změnil některá ustanovení, jež se vážou k provádění inventarizací.
Jaké zásadní úpravy přinesla novela zákona o účetnictví, pokud jde o provádění inventarizací?
Pro provádění inventarizací platí nadále hlavní zásady, uvedené ve třech odstavcích § 29 zákona o účetnictví (dále jen „zákona“). Jde o podstatné zásady, které lze shrnout následovně:

· zůstává nadále de?nice inventarizací (zjištění skutečného stavu veškerého majetku a závazků a ověření, zda tento stav odpovídá stavu majetku a závazků v účetnictví),

· dále zůstává časová a věcná vazba inventarizací k ověření účetních závěrek (řádných či mimořádných) – forma periodických inventarizací,

· trvá možnost provádět tzv. „průběžné inventarizace“ (pouze u zásob), u nichž se účtuje podle druhů nebo podle míst jejich uložení nebo hmotně odpovědných osob a dále u dlouhodobého hmotného movitého majetku, jenž vzhledem k funkci, kterou plní v účetní jednotce, je v soustavném pohybu a nemá stálé místo, kam náleží,

· účetní jednotky jsou i nadále povinny prokázat provedení inventarizace u veškerého majetku a závazků po dobu 5 let po jejím provedení,

· zvláštní prováděcí předpis stanoví požadavky na organizační zajištění a způsob provedení inventarizace u vybraných účetních jednotek.

Změny v obsahu § 30 zákona o účetnictví
Novela formulačně a obsahově nově vymezila, doplnila a upravila text § 30, který se týká zejména konkrétních způsobů provedení fyzických inventur, porovnávání skutečných a účetních stavů a v neposlední řadě i možnosti jednoduššího postupu v případě prokazování přírůstků a úbytků majetku a závazků, které nastaly mezi dnem, kdy byl zjištěn skutečný stav a rozvahovým dnem.
Stručně řečeno, nově se v odst. 1 určuje, že:

· skutečné stavy se zaznamenávají v inventurních soupisech, zjišťují se:

a) fyzickou inventurou u majetku, u kterého lze vizuálně zjistit jeho existenci, nebo
b) dokladovou inventurou u závazků a majetku, u kterého nelze vizuálně zjistit jeho existenci, a to včetně jiných aktiv, jiných pasiv a skutečností účtovaných v knize podrozvahových účtů.
Poznámka: Nově použitým rozhraním mezi fyzickou a dokladovou inventurou je možnost či nemožnost vizuálního ověření, což je praktické a jednoduché pravidlo.
Rovněž jasné pravidlo je uvedeno v nově formulovaném odst. 2, a sice fakt, že účetní jednotky postupují tak, že provádějí jednu nebo více inventur atd. Ve třetím odstavci se opětovně konkrétně uvádí (stejně jako v původní vyhlášce o inventarizacích, platné před rokem 1989), že účetní jednotky mohou při fyzické inventuře zjišťovat skutečný stav majetku počítáním, měřením, vážením a dalšími obdobnými způsoby, příp. mohou využívat účetní záznamy, které prokazují jeho existenci.
I zde se stává zákon čitelnější a konkrétnější. Velmi důležité je ustanovení odst. 4. Zde se pro periodické inventarizace umožňuje účetním jednotkám při zjišťování skutečného stavu stanovit den, ke kterému skutečný stav zjišťují a který předchází rozvahovému dni (rozhodný den), a mohou dokončit zjišťování skutečného stavu podle účetních záznamů, které prokazují přírůstky a úbytky majetku a závazků, které nastaly mezi tímto dnem a rozvahovým dnem.
Poznámka: Dosavadní postup ve věci opravy stavů fyzické inventury o přírůstky a úbytky majetku za dobu od ukončení fyzické inventury do konce účetního období byl nejednoznačný, zákon jednoznačně neumožňoval použít přírůstky a úbytky majetku pouze ze zápisů účetnictví. Jde tedy jednoznačně k vyjasnění celého možného postupu. Obdobně se může postupovat u průběžných inventarizací (odst. 5). V odst. 6 (dříve odst. 4) došlo k zásadní úpravě: v písm. a) se nově vymezují lhůty pro zahájení inventur a jejich ukončení. Nadále zůstává možnost zahájit inventuru 4 měsíce před rozvahovým dnem, avšak jednoznačně se nově:

· vymezuje lhůta pro ukončení inventury, a to nejpozději dva měsíce po rozvahovém dni a

· nepovoluje se zahájení inventur v prvním měsíci následujícího účetního období.

Poznámka: Z úpravy plyne to, že účetní jednotky mohou zahájit inventuru v rozmezí posledních 4 měsíců před rozvahovým dnem, dokončit ji mohou až do dvou měsíců následujícího účetního období, avšak nemohou zahájit inventuru v prvním měsíci následujícího účetního období.
V odst. 7 (dříve převážně odst. 2) se de?nují inventurní soupisy. Oproti dřívější dikci de?ničních ustanovení písm. b), kde byla uvedena povinnost podpisového záznamu osoby odpovědné za zjištění skutečností podle písm. a) a podpisového záznamu osoby odpovědné za inventarizace se změnila odpovědnost za inventuru – je to logické, neboť osoba odpovědná za vyplnění inventurních soupisů odpovídá zejména jednoznačně za obsah a provedení inventury.
Vedle dosavadních informací, které musí obsahovat inventurní soupisy (a jež byly stanoveny v cit. odst. 2), nově je třeba uvádět pod písm. f) okamžik, ke kterému se sestavuje účetní závěrka a v písm. g) rozhodný den, pokud jej účetní jednotka stanovila. V samostatném písm. d) je třeba uvést ocenění majetku a závazků při periodické inventarizaci k rozvahovému dni nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila. V samostatném písm. e) je třeba uvést ocenění majetku a závazků při průběžné inventarizaci ke dni ukončení inventarizace, ke dni ukončení inventury nebo i k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila. Další ustanovení, uvedená v novelizovaném § 30, která se týkají možnosti nahrazení inventurních soupisů při průběžné inventarizaci průkazným účetním záznamem o provedení fyzické inventury a o vyúčtování inventarizačních rozdílů, je i nově beze změny. To se týká i inventarizace kulturních památek a de?nice inventarizačních rozdílů (dříve odst. 6, nyní odst. 10) – i zde nedošlo k žádným změnám.

POZASTAVENÍ ČINNOSTI A INVENTARIZACE MAJETKU

Podnikatel, FO, má pozastavenou činnost.
Může podnikatel přesto vystavit fakturu na prodej zboží, které má ve skladu? Jak je to s inventarizací zásob zboží?
Dotaz je položen velmi stručně a k jeho zevrubnému zodpovězení chybí celá řada informací. Především je třeba vyloučit, že podnikatel má zakázáno podnikání, resp. mu byl odebrán ŽL. Dále je třeba vycházet z toho, zda skutečně pozastavil činnost v souladu se zákonem o daních z příjmů. Často podnikatelé považují za pozastavení činnosti i okolnost, kdy na krátký čas přestanou podnikat (např. kvůli nemoci několik měsíců nepodnikají). Takovéto přerušení činnosti nelze hodnotit a klasi?kovat jako pozastavenou činnost. Tou je pouze postup, který je realizován v souladu s § 23 a platí pro případy, kdy podnikatel ukončí svou činnost, ale i v případech kdy přeruší svou činnost (viz poslední odstavec v odst. 8 § 23). Důležité je, aby podnikatel dodanil pohledávky, s výjimkou pohledávek v § 24 odst. 2 písm. y), dále se upraví základ daně i o závazky, s výjimkou přijatých a zaplacených záloh, dále se upraví o cenu nespotřebovaných zásob a zůstatky vytvořených rezerv na opravy. Podrobnosti jsou uvedeny v citovaném ustanovení. Pochopitelně je vhodné, aby podnikatelé, kteří se rozhodli ukončit činnost, maximálně usilovali o to, aby odprodali zásoby, popř. další maje tek ještě před ukončením podnikatelské činnosti, čímž si velmi usnadní celkový postup, zejména po ukončení činnosti (jak se zbavit zásob, hmotného majetku atd.). Podobně je tomu při prodeji hmotného majetku, např. automobilu. Prodá-li jej podnikatel v době, kdy plyne časový test, za tržní cenu (např. již odepsaný automobil či jiný hmotný majetek), popř. za vyšší cenu než byla cena zůstatková ještě neodepsaného hmotného majetku, rozdíl, o který příjmy převyšují tyto hodnoty (nula až zůstatková cena), tedy zisk z prodeje, tvoří základ daně v tom zdaňovacím období, ve kterém byl příjem uskutečněn. Výprodeje zboží, resp. jejich prodej za nižší než nákupní cenu, popř. za cenu rovnou nákupní ceně, je obchodní strategie podnikatele a nemůže být ze strany správce daně napadena, pokud nejde o záměrné snížení daňového základu provedeného prodejem zásob osobě blízké, jak je de?nována v § 23 odst. 7 za cenu jinou než obvyklou.
To v praxi znamená, že prodej zásob se může uskutečnit jak před ukončením činnosti, tak po ukončení činnosti: ve druhém případě, tedy při prodeji po ukončení podnikání, je postup následující:
a) podnikatel dodaní zásoby zboží (pokud však správně dodanil zásoby dle § 23 odst. 8 bod 2.) nikoliv v plné prodejní ceně, rozdíl, kterým prodejní cena přesahuje cenu pořizovací (nákupní, skladovou). Pokud prodá zásoby za cenu rovnou ceně pořizovací nebo za cenu nižší, nedodaňuje pochopitelně nic,
b) zásoby po zdanění jsou soukromým vlastnictvím bývalého podnikatele.
Při jejich event. prodeji za jakoukoliv cenu se prodej zdaňuje podle § 10 ZDP. Prodej touto formou je osvobozen tehdy, pokud celková výše příjmů z prodeje nepřesáhne za zdaňovací období 20 tis. Kč. Vlastní odprodej zásob, vztahující se na uvedený případ podnikatele (přerušil činnost a vedl DE) je možno provést i na tzv. fakturu. Faktura (nikoliv daňový doklad) není právně de?novaný institut, jde o zvyklostní formulář, který nemá stanovené náležitosti (na rozdíl od daňového dokladu, který je obsahově de?nován ZDPH). Proto může fakturu či obdobný písemný doklad vystavit i soukromá osoba pro vyjádření příslušných náležitostí, souvisejících s prodejem zásob, který je skutečně doprodejem soukromých zásob, nikoliv podnikáním. Tento prodej však může být proveden i bez tohoto formuláře (faktury). Je pochopitelné, že při takovémto soukromém prodeji nemůže bývalý podnikatel vystupovat ještě jako podnikatel (nemůže použít IČO, registrační číslo z Živnostenského úřadu apod.). Jde skutečn ě o prodej soukromý, nikoliv podnikání.
Při vedení účetnictví
V případě, že podnikatel, který odprodává zásoby po přerušení podnikání, vedl účetnictví, nemusí při přerušení zásoby dodaňovat, ostatní postup je totožný. Pokud by měl podnikatel pozastavenou činnost Živnostenským úřadem, musí postupovat v souladu s tímto zákazem. Pro event. soukromý odprodej (výprodej) zásob musí být vyloučeno, že tak může činit přes zákaz podnikat. Inventarizace zásob zboží Podnikatel, který končí svou podnikatelskou činnost či ji přerušuje (viz výše), by měl provést inventuru zásob zboží, resp. i dalšího majetku a porovnat výsledky inventury se zápisy:

· v daňové evidenci či

· v účetnictví.

Tato inventarizace by měla být realizována časově tak, aby její výsledky byly dostatečně návazné na úkony, které nařizuje § 24 odst. 2 písm. y) – tj. na povinnost upravit základ daně o závazky, s výjimkou přijatých a zaplacených záloh, dále se upraví o cenu nespotřebovaných zásob a zůstatky vytvořených rezerv na opravy. Vlastní inventarizaci je třeba provést v souladu s obsahem ustanovení § 29 a 30 zákona o účetnictví. Tato ustanovení analogicky platí i na poplatníky, kteří vedou DE, tedy nejen na účetní jednotky, účtující podvojně. Vyplývá to explicitně z odvolání na zákon o účetnictví v § 7b Daňová evidence (viz odst. 3 – oceňování majetku a závazků a bodu 4., jenž stanoví povinnost ověřovat skutečný stav zásob, hmotného majetku, pohledávek a závazků poplatníkem k poslednímu dni zdaňovacího období). Při přerušení podnikání jde o takový den.

INVENTARIZACE POKLADNY

Ve společnosti s prodejnou se denně vystaví větší počet pokladních dokladů.
Musí společnost někde registrovat pokladnu a provádět uzávěrku pokladny? Stačí provádět inventarizaci pokladny v průběhu účetního období?
Z dotazů především nejsou zřetelné některé otázky, které souvisejí s problematikou pokladen, resp. registračních pokladen. Je patrné, že jde o společnost (PO, např. s.r.o.), která vlastní prodejnu s větším obratem zboží. V dotazu však není uvedeno, zda:

· jde o registrační pokladnu, pokladnu s čárovým kódem, napojenou on line na sklad ?rmy, popř. na jinou kon?guraci uspořádání skladové evidence prodejny či skladu a

· zda společnost (účetní jednotka) vede evidenci zásob způsobem A či způsobem B atd.

Povinnost vést registrační pokladny či jiné pokladny používané de?novanou jednoznačnou formou, stanovena není. V současné době tedy tato povinnost stanovena ze zákona není a není ani povinnost někde registrovat pokladnu (jak je otázka formulována). V návaznosti na problémy s prodejem alkoholu obsahujícího metylalkohol a činností černého trhu však opět vzniká diskuse, zda registrační pokladny nemají být povinně zavedeny. Jinou otázkou jsou povinnosti, které účetní jednotce plynou z účetních a daňových předpisů. Ty se dotýkají jak evidence příjmů, pokladny, evidence stavů a pohybů zásob ve skladech a na prodejnách. Z těchto předpisů lze odvodit (v dané konstalaci organizace vedení prodejen a skladů) i to, jak má účetní jednotka postupovat v evidenci zásob a pohybu peněžních předpisů. Evidenci příjmů i stavů a pohybů zásob zboží či materiálu je účetní jednotka povinna prokazovat, čímž dokládá i zápisy na účtech hlavní knihy (syntetických účtech) i účtech analytických, přičemž platí, že účetním obdobím je rok (kalendářní, pokud není účetní a daňové období posunuto). Např. pokud účetní jednotka účtuje zásoby dle způsobu B, je povinna prokazovat stav a pohyb zásob během účetního období v evidenci vedené ve skladové evidenci alespoň v hmotných jednotkách s uvedením jednotkové ceny tak, aby bylo možno tyto hodnoty propočítat i v Kč a dokumentovat účtování stavů a pohybů počátkem a koncem účetního období. Tato povinnost řadě ?rem není známa a spoléhají na to, že postačí účtování počátkem a koncem roku. Pokud jde o vlastní pokladny, je důležité, aby např. pro potřeby daňových kontrol mohla účetní jednotka (daňový poplatník) prokázat správnost evidence příjmů a pohybů peněžních prostředků i zásob. Z toho lze odvodit, že v řetězci systému účetnictví a evidence zásob a peněžních prostředků (zejména prokazování příjmů) je třeba i využít příslušných nástrojů, mezi které patří i registrační či jiné pokladny, které zajišťují příslušné podklady. Ze zákona však povinnost vedení registračních či jiných pokladen dnes nevyplývá, účetní jednotky i podnikatelé (fyzické osoby) mohou volit nap ř. používání počítačů, ruční zpracování atd. Prokazovat však musí účetní zápisy (stavy a pohyby) v účetnictví a pro daňové účely těmi prostředky, které jsou průkazné a umožňují vedení pravdivých záznamů. Pokud jde o inventarizace, podle zákona o účetnictví je třeba provádět inventarizace dle § 29 a § 30, a to alespoň jednou ročně (viz podrobnosti v cit. částech zákona o účetnictví). Provádění inventarizací pokladen resp. uzavírání účtů během roku (např. v měsíční periodicitě) je vhodné, nikoliv povinné. Aby účetní jednotka byla schopna sesouhlasit příslušné údaje účetních zápisů a ověřit stavy zásob prodejny a skladů, je však měsíční uzavírání velmi žádoucí, neboť dosahování souhlasných dat až v roční periodicitě je prakticky velmi obtížné a vyžaduje značné úsilí. V neposlední řadě je v zájmu majitele ?tmy, aby účetnictví bylo vedeno průkazně a i v měsíční periodicitě ověřováno (stavy pokladny, zásob), aby si ochránil svůj majetek před krádežemi ze strany zákazníků či zaměstnanců. To však je záležitost zcela dobrovolná a nevyplývá z obecně platných předpisů. Způsob ověřování a prokazování údajů účetnictví a zdrojů, z nichž jsou čerpány úd aje o syntetických a analytických zápisech, není předepsán a to se týká i používání pokladen či jiných prostředků pro zpracování a prokazování tržeb, peněžních prostředků a pohybů a stavů zásob (např. na bázi čárového kódu apod.).

(Více na toto téma najdete v měsíčníku 1 000 řešení 12/2012)

NABÍDKA